Střípky ze života církve a kolem ní v roce 2022
Vyhořel český kostel v USA
 |
Holy Rosary Church in Hostyn, Texas před požárem (snímek je z roku 2014) |
Areál české krajanské farnosti v Hostynu v okresu Fayette v Texasu
poškodil masivní požár. Zasažen byl kostel Královny posvátného
růžence, jehož základní kámen kdysi požehnal kardinál Josef Beran.
Příčinou byl patrně výbuch plynu. Nehoda se stala minulý čtvrtek krátce
před ranní mší svatou, jedna farnice utrpěla popáleniny. Šerif okresu
Fayette Keith Korenek požádal na svém Facebooku o modlitby za farnost a
za zraněnou ženu. Kostel Královny posvátného růžence u řeky Colorado
vyrostl v roce 1869 jako malá dřevostavba pro první osadníky, mezi
kterými byli i imigranti z českých zemí. Nahradil malou kapli z roku
1856. Na vrchu, který přistěhovalci pojmenovali Hostyn, založili také
českou katolickou školu a farní hřbitov. Kostel byl roku 1888 přestavěn
na větší a sloužil až do roku 1907, kdy vyhořel. Třetí budova pak
vydržela až do roku 1966. Největší rozkvět zažívala farnost v první
polovině 20. století: vznikla větší škola a farní gymnázium, lurdská
grotta, křížová cesta s Kalvárií, rozšířil se farní sál a zřídila se
nová jídelna. Farnost získala díky závětím farníků nové pozemky. K
oslavám 100. výročí Hostyna v květnu 1956 se sešlo 10 tisíc lidí.
Také nynější zděný kostel vyrostl díky odkazu jednoho z farníků.
Základní kámen požehnal 18. dubna 1966 kardinál Josef Beran během své
cesty po USA a Kanadě. Ve farnosti uchovávají vícero památek na domov
předků: v lurdské jeskyni je umístěna deska z moravského Svatého
Hostýna, na nádvoří stojí kaple zasvěcená sv. Václavu, darem někdejšího
pražského arcibiskupa kardinála Karla Kašpara je pak replika sošky
Pražského Jezulátka.
KT, A. Scheinostová
 |
Tohle je generace. která nás v budoucnu nahradí, foto ČaV |
Matice svatohostýnská měla své zastoupení
na Katholikentag ve Stuttgartu ve dnech 25. - 29. května
Vedle našeho stánku na Katholikentag besedoval i německý kanclléř Olaf Scholz
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Na Svatojánských slavnostech Navalis v Praze (15.5.)
měla Matice svatohostýnská své zastoupení
 |
 |
 |
 |
 |
Historik Šebek: Graubner otupí napětí.
Morava ale z jeho jmenování není nadšená, je tam skutečně oblíbený
Jmenováním Jana Graubnera novým českým primasem a pražským
arcibiskupem si vzal papež František oddechový čas. A vsadil na klidnou
sílu, která nebude ani tweetovat, ani blogovat. "Tak razantně jako
kardinál Dominik Duka do veřejného prostoru vstupovat nebude," říká
církevní historik Jaroslav Šebek.
Lidovky.cz: Stalo se už někdy v historii české církve, že olomoucký
arcibiskup "zaskočil" na pražský trůn?
Nestalo, tedy pokud budeme mluvit o moderní historii. V roce 1916 ale
došlo k tomu, že se český primas Lev Skrbenský stal arcibiskupem
olomouckým. Důvody však byly jiné: rakouské úřady vnímaly pražského
arcibiskupa jako příliš benevolentního, a proto ho odsunuly do Olomouce.
Na jeho místo pak do Prahy přišel z Brna biskup Paul de Huyn, velmi
silně německy cítící prelát, který přispěl k tomu, že církev byla
vnímána v českém veřejném mínění negativně. Po vzniku Československa na
svůj úřad rezignoval. Daleko pozitivnější přechod z Moravy do Prahy je
spojován s kardinálem Františkem Tomáškem. Trochu připomíná současný
příběh Jana Graubnera. Tomáška také čekal neznámý terén, vůbec se do
Prahy netěšil. Problém s Prahou má i Jan Graubner. Vyjádřil to svými
slovy "Pražané si mě nevybrali, ani já jsem si Pražany nevybral". Není
to tedy úplně srdeční vztah, je to spíš oběť.
Lidovky.cz: Být duchovním na Moravě, kde je tradičně církev silnější
v kramflecích, je asi velký rozdíl.
Církev na Moravě skutečně funguje jinak než česká. Nicméně Tomášek, na
kterého se pražské intelektuální prostředí dívalo podezíravě, si vybral
dobrý okruh spolupracovníků. Ti mu vytvořili zázemí a z nerozhodného
biskupa se stal jasnou protikomunistickou ikonou.
Lidovky.cz: Čeká něco podobného i Jana Graubnera? Přivede si do Prahy
svoje lidi? Není tajemstvím, že vztahy na Pražském arcibiskupství nejsou
úplně ideální.
Jeden z důvodů, proč byl nakonec Jan Graubner papežem jmenován, je podle
mě to, že se od něj očekává zklidnění situace, otupení napětí. A to i v
"baráku", tedy na arcibiskupství. Je otázkou, do jaké míry chce
personálně zasahovat, protože jde úplně na neznámý terén a navíc s velmi
krátkou časovou perspektivou. Můžeme se bavit tak maximálně o pěti
letech. Je ale teoreticky možné, že by mohl získat i kardinálský titul.
Příští rok v dubnu dovrší kardinál Duka osmdesát let a tím mu skončí
možnost volit papeže. Jan Graubner podstoupil přechodem do Prahy oběť a
jeho velká loajalita vůči papeži může být oceněna právě i tím, že bude
jmenován kardinálem. Většinou totiž tento titul dostávali právě pražští
arcibiskupové. Kardinál je určitě kariérní završení pro každého
duchovního.
Lidovky.cz: Necítí se Češi uraženi, že Vatikán nebyl schopen vybrat
českého primasa z českého prostředí? Nehrozí "rebelie" české církve?
Jan Graubner není tím, kdo by vzbudil rebelské nálady. Prostě nejsou
lidé, shoduje se většina. A sázet na nováčka, který se vůbec nebude v
situaci orientovat nebo bude polarizující, to není ideální. V tuto
chvíli je daleko lepší, abychom měli arcibiskupa na přechodnou dobu.
Nicméně kritické hlasy se určitě ozvou. V danou chvíli je ale opravdu
lepší sázet na jistotu a na člověka, který by snad mohl situaci
zklidnit. Mohli bychom se z toho poučit, pokud jde o volbu prezidenta,
aby se vybral také člověk, který bude situaci v zemi zklidňovat. Větší
část svého arcibiskupského působení v Praze stráví Jan Graubner s novým
prezidentem, to je další oříšek, který bude muset rozlousknout.
Lidovky.cz: Z pohledu Moravy: není zklamaná, že jí Čechy berou Jana
Graubnera?
Morava z tohoto kroku skutečně není nadšená. Olomoucký arcibiskup
Graubner si tam získal obrovskou autoritu a oblibu. Ani jemu se ale
nevyhnuly aféry a skandály, například laxnost při řešení sexuálního
skandálu kněze Františka Merty, což je v jeho kariéře černým puntíkem.
Pak je tam ještě soudně vyřešená pře kolem arcibiskupských vinných
sklepů. Toto vše mu však vůbec neubírá na obrovské oblibě a autoritě na
Moravě. Je tam velmi ceněn i proto, že nehrotí situace. Je skutečně
oblíbenou figurou. O to větším problémem nyní bude výběr jeho vhodného
nástupce.
Lidovky.cz: O některých jménech se už mluví.
Samozřejmě je v Olomouci situace jednodušší v tom, že tam jsou dva
pomocní biskupové. Hodně se hovoří o Josefu Nuzíkovi, že by možná mohl
být dočasně jmenován jako apoštolský administrátor a pak by se zase
hledal další. Vždy se ale může ukázat, že Vatikán má jinou představu.
Lidovky.cz: Čeká tedy Olomouc podobný model jako Prahu?
Nejen Olomouc, takové to teď bude ve všech biskupstvích. Výběr biskupů
se bude dělat velmi obšírně. Mám z toho všeho pocit, že personální krize
se zde dotýká hlavně lidí kolem šedesátky, kteří jsou pro biskupský úřad
optimální. V církvi jsou jiná personální kritéria než v běžném životě. V
církvi člověk dosahuje důchodu až v 75 letech. A to limituje jakoukoli
volbu. V okamžiku, kdy je biskup či arcibiskup zvolen v padesáti, tak to
má na minimálně 25 let, což asi ve Vatikánu nechtějí. Tak dlouhá doba ve
funkci není dobrá, protože se z toho pak stane stereotyp, negenerují se
změny. Optimální věk je proto kolem šedesáti. Jenže tady se právě
ukazuje, že v této věkové skupině je personální krize.
Lidovky.cz: Mladší generace reformistů si musí počkat?
Oni ti mladší mají někdy i tendenci úřad odmítnout, protože se na něj
necítí. A pokud jde o volbu českého primasa, tam si myslím, že se mohlo
stát to, že někteří kandidáti byli vnímáni jako trochu polarizující
osobnosti. A ty nebyly v danou chvíli pro Vatikán akceptovatelné. Vsadil
na jistotu a získal čtyři či pět let, než se objeví další lidé, budou už
mít akceptovatelný věk, budou se současně i profilovat a může se stát,
že se u těch polarizujících otupí hrany. Zrovna pražský arcibiskup je
funkce, v níž se musí hodně vyjednávat i s politiky. V tom je Jan
Graubner, už i titulu funkce předsedy České biskupské konference i
arcibiskupa olomouckého, velmi úspěšný. Je to člověk konsenzu. Nemá ani
zálibu na rozdíl od kardinála Duky psát hned emotivně nějaké komentáře k
událostem.
Lidovky.cz: Tedy nebude tweetovat ani blogovat?
Nebude, nikdy to nedělal. Nicméně dokázal velmi rychle a jasně reagovat
na situaci, která vznikla vloni v létě kolem členů mediálních rad
spojených s katolickou církví. Zásadně se proti nim vymezil, zatímco
kardinál Duka je podpořil. Nebudeme však svědky toho, že by nějak
aktivně vystupoval s veřejnými komentáři. To u něj nenastane. Jeho
vystupování bude umírněné. Tak razantně jako kardinál Duka arcibiskup
Graubner do veřejného prostoru vstupovat nebude.
Lidovky.cz: Je pro nového českého primasa hendikepem, že nemá
zkušenost ze zahraničí?
Upřímně si myslím, že to žádný hendikep není, protože se od něj
neočekává, aby dával vize. Očekává se od něj zklidnění situace. On je
člověk, který je hluboce duchovně orientovaný, Vatikán si ho vybral už v
roce 1990 do Olomouce proto, že byl velmi schopným pastýřem. I v
komunistických podmínkách získával velkou část mladých lidí. Byl velmi
úspěšným farářem ve Vizovicích, přitahoval lidi duchovně, to oceňují i
teď. Velmi silně reflektoval i svoji zkušenost na prahu smrti, když před
dvěma lety onemocněl těžkou formou covidu. Pro sekulární společnost se
to může zdát nepodstatné, ale je to důležitá složka jeho osobnosti.
Lidovky.cz: Může touto svou klidnou silou zkultivovat i české
politické prostředí? Jak je vůbec politiky vnímán?
Nebude asi podporovat extrémní politická hnutí na rozdíl od kardinála
Duky. Bližší jsou mu spíše strany trojkoalice, zejména pak lidovci a
ODS. Bude ale vystupovat rozhodně nadstranicky, což dělal i v Olomouci.
Pokud by se stalo, že by dokázal zkultivovat veřejnou debatu, bylo by to
jenom dobře. My tady totiž moc těch kultivátorů nemáme.
Lidovky.cz: Odcházející primas Dominik Duka byl původně v roce 2010
vítán také vstřícně. Kdy a proč se pak nazírání na něj u některých
změnilo?
Osobně pozoruji zlom v roce 2015 v důsledku migrační krize. A vůbec v
celé té sérii útoků na Evropu o rok později. Kardinála Duku hodně
zasáhla událost, která se stala v červenci 2016, kdy byl zavražděn ve
Francii přímo v kostele katolický kněz jen proto, že byl křesťanem a
knězem. Od té doby vidíme, že se Duka stal obhájcem konzervativního
světa. Tyto události zásadně změnily postoje celé řady lidí v církvi.
Velmi silně konzervativní orientace Duky vede k tomu, že vystupuje
razantně proti liberálnějším tendencím ve společnosti. A to hlavně v
nejcitlivější otázce pro katolíky, která přebíjí všechna jiná témata – v
otázce rodiny, partnerských vztahů, ve vztahu k sexuálním menšinám a v
otázce gender ideologie. Pro mnoho katolíků je toto hlavní terén, ve
kterém se chtějí pohybovat. Kvůli tomu se pak ale zapomíná na mnoho
jiných důležitých věcí, které by měla církev vykonávat. Z tohoto
hlediska by se mohla po nástupu Jana Graubnera pozice církve změnit. Má
sice stejné názory jako kardinál Duka na otázky rodinného a partnerského
soužití istejně velké obavy z islámu a migrace z muslimských zemí, ale
současně je autorem celé řady charitativních projektů. To je jeho
přidanou hodnotou. Například známá tříkrálová sbírka, která se stala
vlajkovou lodí katolické charity, je jeho projektem. Prokázal, že má
velký organizační talent.
Lidovky.cz: Ten měl ale kardinál Duka také: vyjednal církevní
restituce a spor o katedrálu.
Jeho největším úspěchem je dosažení dohod o církevních restitucích,
pokud jde ale o katedrálu, ta je pro některé katolíky sporným bodem.
Lidovky.cz: Církevní majetek je pro církev nejen zadostiučiněním, ale
především obrovskou starostí, které se Jan Graubner nevyhne.
Proslýchá se, že jméno Graubner "posvětil" i český byznys. Hlavní zájem
na tom, aby se stal Jan Graubner arcibiskupem, měl papež František. Ten
o tom rozhodl v nestandardně krátké době. Myslím si, že papež se nakonec
rozhodl tak, protože si chtěl Vatikán vybrat oddechový čas na to, aby se
našel další člověk, který pak arcidiecézi povede delší období. A jestli
na tom má zájem byznys? To může teoreticky souviset s tím, že je zde
pořád poměrně značná suma z církevních restitucí, které mohou být
nějakým způsobem ekonomicky zhodnoceny. Proslýchá se, že v minulosti
některé investice v pražském arcibiskupství za kardinála Duky nebyly
provedeny úplně šťastně. Takže pokud tady třeba nějaký zájem z
ekonomického hlediska je, tak je to dáno tím, že Jan Graubner je
považován za schopného hospodáře.
Lidovky.cz: Nicméně také se spálil, když investoval stovku milionů
korun do potápějící se kontroverzní skupiny Arca Capital.
To se určitě nepovedlo, měli být v Olomouci obezřetnější, ale na druhou
stranu se mu povedla velká investice do obnovy poutního areálu Velehrad.
V tomto směru se ukázal být velmi úspěšný a z Velehradu se stává centrum
církevní turistiky, což považuji za pozitivní fenomén.
21.05.2022 lidovky.cz - Iveta Křížová, Lidovky.cz
 |
 |
Arcibiskup Graubner povede olomouckou arcidiecézi do 2. července. Budoucí a současný primas. |
Svatý Longin, světec, kolem kterého jsou známy různé legendy
Svatý týden v české lidové tradici
Kristus - Oráč, zhudebněná báseň v prostředí Jurkovičovy křížové cesty (sestavila Miroslava Štěrbová)
Květná neděle v české lidové tradici
 Křížová
cesta za mír ve světě, inspirovaná poselstvím papeže
Františka k postní době 2022 ... |
|
Hodnota
míru ... |
|
V Ostravě jsou pravoslavní, kteří říkají válce na Ukrajině
-
Je
to ruská agrese ... |
|
Arcibiskup Graubner:
Nebojte se! |
Křížová cesta Dušana Jurkoviče a Jano Köhlera .
Postní doba v české lidové tradici
| Covidová pravidla
pro církve a náboženství Covidová pravidla pro ubytování v našich poutních domech Covidová pravidla pro provoz restaurací a zahrádek Covidová pravidla pro kulturu |
V pátek 10. června se uskuteční Noc kostelů i na Kroměřížsku, napsala Naďa Fraisová
Konference A. C. Stojan – arcibiskup a senátor ve službě a dialogu církve a státu
Konference představila arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana a jeho
všestranné působení a službě církvi a národu a připomenula další
církevní představitele, kteří rozvíjeli jeho odkaz, byli na straně
národa a sehráli významnou roli ve vztazích církve a státu v historii
Československa.
Konala se v Praze v Senátu Parlamentu ČR v úterý 15. března 2022
odpoledne v Hlavním sále Valdštejnského paláce. Konference se zúčastnila
téměř stovka zájemců z řad odborné veřejnosti.
I.B.
Pozvánka, program konference, její průběh a hllavní přednášející
Senát si připomněl arcibiskupa Stojana
Arcibiskup A. C. Stojan udržoval kontakty s představiteli církve na
Ukrajině a zval je na Velehrad.
Olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan se narodil 22. května 1851 v
Beňově u Přerova. V polovině března se v Senátu konala připomínka jeho
100. výročí jmenování arcibiskupem olomouckým.
"Připomenutí osobnosti arcibiskupa a senátora Antonína Cyrila Stojana je
v těchto dramatických chvílích mezinárodního politického napětí
symbolické. Jeho životní cesta a odkaz duchovního dědictví, morálních
hodnot a budování československé státnosti dávají smysl také našim
činům, důležitosti pevných postojů a ochrany společenských hodnot,"
poznamenala místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová.
"Konference je inspirující, protože je stále oslavující zájem A. C.
Stojana jako kněze i politika o potřebné, kterým slouží," připomněl
olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Podle účastníků konference Stojan
vynikal nejen jako teolog a politik, ale i ve společenském a kulturním
životě.
Sloužil v Příboře, Dražkovicích u Vyškova, v Kroměříži a v roce 1907 byl
jmenován kanovníkem olomoucké kapituly. "Snažil se o povznesení kláštera
na Velehradě a založil spolek Cyrilometodějské družstvo Velehrad. Stál
také u zrodu Akademie velehradské.
Zasloužil se o poutní místo Svatý Hostýn a z jeho popudu navštívil
Hostýn i císař František Josef I.," uvedl historik Jaroslav Šebek.
Stojan také dokázal spojit kněžské povolání s profesí politika. Byl
členem Katolickonárodní strany na Moravě, za kterou byl zvolen říšským
poslancem, kterým byl až do konce monarchie, několikrát byl poslancem
Moravského zemského sněmu a v politické činnosti pokračoval i po vzniku
Československé republiky – v parlamentních volbách v roce 1920 získal
senátorské křeslo v Národním shromáždění.
V roce 1921 byl jmenován olomouckým arcibiskupem. Antonín Cyril Stojan
zemřel 29. září 1923. Je pochován v kapli velehradské baziliky.
Dítě domkáře
Antonín Stojan (jméno Cyril je biřmovací) se narodil jako páté z osmi
dětí v rodině domkáře, ševce a později kostelníka Františka Stojana a
Josefy, rozené Kubíčkové.
Po absolvování obecné školy odešel studovat k piaristům v poutním místě
Stará Voda u Budišova. Po dvou letech přešel na piaristické gymnázium v
Příboře a po čtyřech letech pak do Kroměříže, kde v roce 1872 maturoval
s vyznamenáním. Rozhodl se pro kněžství a v letech 1872 až 1876
vystudoval teologii v Olomouci. Působil v různých farnostech, hlavně na
dvojjazyčných územích, například ve Svébohově na Šumpersku.
Věřící na arcibiskupa dodnes vzpomínají, protože zakládal knihovny a
pořádal sbírky na podporu poutních míst Svatého Hostýna a Velehradu.
"Právě jeho zásluhou je jak obnovení zanedbané baziliky bez duchovní
správy na Svatém Hostýně, tak založení tradice unionistických kongresů
na Velehradě," připomněl Šebek.
Olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha zahájil v roce 1948 proces na
jeho blahořečení. Současný papež František uznal jeho "heroické ctnosti"
v roce 2016. Jeho životním krédem bylo: Mám, co jsem dal druhým.
25.03.2022 5plus2 – Dalibor Maňas
Fotogalérie účastníka konference okouzleného i prostředím Valdštejnského paláce a jeho okolí a fotogalérie ze stránek Senátu
Na doplnění - A. C. Stojan jako obnovitel Svatého Hostýna Oldin1 Oldin2
Poslední rozloučení s o. biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem
Vzpomínky na o. biskupa - březnové Okno 1, březnové Okno 2
|
Videozáznam TV Noe z posledního rozloučení,
Pohřeb biskupa Františka Václava Lobkowicze, sobota 26. února, Rozloučení s otcem biskupem Františkem pátek 25. února, Parte |
Intelektuál Halík i lidový kazatel Kodet: ke stejnému cíli směřují jinými cestami
 |
 |
Někdejší generální představený karmelitánského řádu v Česku Vojtěch Kodet se představuje titulem rozhovorů Bůh své bitvy neprohrává. Autor dialogu Jan Paulas je empatickým a zasvěceným tazatelem. V místech, kde Kodeta kvůli jeho tradičnímu postoji škádlí, je kniha nejsilnější. S konzervativní orientací to přitom není u Kodeta černobílé. "Službu kněze jsme tak klerikalizovali, že v určitém období bez kněze nebylo možné dělat ve farnosti vůbec nic. Jde tedy o to, jestli nás Pán Bůh nevede k jakémusi přehodnocení farního systému, který jsme tak bezděčně přijali z dob Marie Terezie a lpíme na něm," říká například a jeho slova by podepsal každý liberál.
Kodet se stal pro katolickou hierarchii podezřelým kvůli modlitbám za takzvané uzdravení rodových kořenů. Kněz odmítá, že by šlo o magické úkony, nebo že by snad potomci nesli vinu za své předky. Potřebují se s ní ale vypořádat a osvobodit nejen psychicky, nýbrž také duchovně.
Kodet často operuje s pojmem démon. Nemyslí tím obecný princip zla, ale duchovní bytosti, padlé anděly. Kodet byl přitom zhruba po stoleté pauze ustanoven prvním českým exorcistou, modlitbami vyháněl z lidí zlé duchy. Popisuje stavy, kdy posedlý vládne nadlidskou silou a o svém chování přitom neví. Nepomohla medikace ani psychiatrie, pomohla modlitba – někdy jediná, jindy práce s nešťastníkem trvala roky.
Než byl Kodetovi odebrán souhlas k vykonávání exorcismu, věnoval se mu intenzivně. Na druhou stranu se razantně vymezuje vůči ezoterice, pokládá ji za nebezpečnou. Činí to ale zkratkovitými argumenty, je zjevné, že pro ni nemá nejen pochopení, ale ani dost informací.
Kodet je otevřený, vtipný, sebekritický. Nedbá na vlastní kněžskou důstojnost – zde by se od něj mohl Halík učit. Je osvěžující od vzdělaného člověka slyšet, že na to, aby vstoupil v mládí k jezuitům, nebyl dost chytrý.
Dnes nemá Kodet ani vlastní farnost a působí jako jakýsi lidový kazatel. V kostele měl narváno, už když coby mladý kaplan působil na venkově, a jeho emotivní slova katolíky táhnou stále. "Církev zde není proto, aby se světu přizpůsobila," říká. Zároveň ale nepožaduje to, co mnozí jiní konzervativci, tedy aby se církvi přizpůsobil svět.
Potřeba proměny církve je naopak leitmotivem úvah Tomáše Halíka v jeho knize Odpoledne křesťanství. Víra, o jaké Halík sní, nereaguje jen na aktuální výzvy světa, ale poskytuje mu k těmto proměnám duchovní základ. Konečnou pravdu, kterou křesťan nachází v Bibli, samozřejmě Halík nezpochybňuje, ale pokouší se Písmo číst nově. "Živé křesťanství je v pohybu, děje se, je stále nehotové, je teprve na cestě ke svému eschatologickému završení. V křesťanství jde opravdu o to,narodit se znovu‘, o proměnu," zamýšlí se Halík.
Touto proměnou však nemá být změna názorů či morální polepšení, to snad může být důsledkem, nikoliv podstatou víry. "Kristus nepřišel nabídnout,učení‘ (doktrínu), nýbrž cestu, na níž se neustále učíme proměňovat naše lidství, náš způsob, jak být člověkem." Ježíš pro Halíka není ani tak učitelem morálky, jako spíš učitelem života.
Halík si svou vizi neusnadňuje, prochází paradoxy víry a pokouší se pojmenovávat její podstatu i ve chvíli "smrti Boha", kdy Kristus podle tradice o Velikonocích sestoupil do pekel. "Žádné dogma nám nezakazuje naději, že po Ježíšově průchodu peklem zůstává peklo prázdné," píše.
Halíkovo křesťanství je intelektuální a přitom otevřené. Kodet klade na první místo zkušenost a prožitek. Oba duchovní mají široké a vyhraněné pole příznivců, budí respekt i bouřlivý nesouhlas. Zjednodušeně řečeno: Halík je příliš liberální, Kodet moc konzervativní. Jejich nové knihy ukazují římskokatolickou církev v pestrosti kritických hlasů. Že je takové uvažování často vnímáno oficiálními strukturami jako ohrožení, jen dokládá, o jak nehybný monolit jde. Naštěstí církev nejsou jen průvody s korouhvičkami a strach o "dědictví otců" ohrožené modernitou. Je to i živá cesta k současnosti. Halík s Kodetem nabízejí dva směry, kudy se k ní vydat. Cíl pak zůstává oběma společný.
iHNed.cz, 18.02.2022, Aleš Palán
Setkání náboženských představitelů na podporu lidí na Ukrajině
Fotografové diecézního společenství ČaV vytvářejí fotorodinu
Playlist Pavla Siudy
Máte písničku, která vás dokáže chytnout za srdce? Určitě je jich
spousta. Když ji moderátor pustí v rádiu, zesílíte zvuk a s radostí se
zaposloucháte do tónů melodie, vyklepáváte prsty o stůl rytmus nebo si
ji sami pobrukujete. Když znáte slova, máte chuť si ji i zanotovat nebo
ji rovnou zazpíváte.
Každá píseň v sobě nese určité poselství. Textaři si pohrávají se
slovíčky, kombinují rýmy a sdělují posluchači krátký příběh podbarvený
melodií a hlasem zpěváka či zpěvačky. Když dokážeme textu porozumět,
máme možnost pochopit sdělení. Může nás dokonce i hluboce zasáhnout.
Prostě chytit za srdce.
Myslím si, že i písně může použít Bůh k tomu, aby k nám promluvil. A
nemusí to být jen skladby z kancionálu nebo zpěvníku Hosana. Klidně to
mohou být i aktuální hity, které denně slyšíme z rádia. Správné
načasování slov a melodií linoucích se z reproduktoru mohou na duši
člověka působit stejně jako hlas z hořícího keře.
Za pár dní to budou dva roky, kdy se v éteru poprvé rozezněla písnička
Marka Ztraceného s názvem „Tak se nezlob“. Je vyznáním muže z
nedokonalosti ve vztahu k partnerce. Vyjmenovává v ní všechno možné, co
v životě zanedbal, a chlapsky lituje promarněného času. Tato forma
zpytování svědomí se zalíbila řadě mediálně známých tváří, které se v
klipu vžili do role muže toužícího po změně.
Přesně
tuto písničku, kvůli které jsem mnohdy zvyšoval hlasitost autorádia,
zařadilo do vysílání rádio Čas právě ve chvíli, kdy jsem před dvěma
týdny ležel na operačním sále. Na rozdíl ode mne nechal lékař hlasitost
trochu snížit, aby s kolegy mohl dát do pořádku mé srdce. „Asi jsem si
všímal jenom sám sebe, jen svých problémů, nedělil se napůl, zapomínal,
neobjímal, kvůli práci ponocoval…“ znělo mi v uších a refrén: „Tak se
nezlob, že jsem takovej vůl“ mi už vůbec nepřipadal legrační.
„Playlist“ mého životního restartu měl nekonečných 120 minut.
Zněly songy v angličtině, z nichž jsem zachytil slova „God“, „Love“ a
„Heart“. Zvlášť citlivě jsem vnímal české interprety. V písni Terezy
Kerndlové se dlouhé čtyři minuty opakuje: „Bůh ví, že chci umřít vedle
tebe... a ty schody, co jdou z nebe“. Kapela Mirai k tomu po hodině
komplikovaného zákroku spustí: „Měl bych jednu malou otázku: ‚Jaký je
můj úděl? A proč život visí na vlásku‘?“ Lékaři spalují falešnou dráhu,
která narušuje pravidelný rytmus srdce. Netuším, jak to všechno dopad
ne, a společně s Richardem Krajčem už jen v duchu opakuji: „Zůstaň tu se
mnou!“
Když vše dobře skončí, zahraje mi ABBA svůj hit „Dancing Queen“.
Pavel Siuda, šéfredaktor diecézního zpravodaje Okno a Listů
svatohostýnských
Homilie ze mše svaté 23.1.2022, P. Marián Pospěcha
Prožijte si naplno opomíjený svátek Hromnice
Kasičky v kostelech doplňují terminály, lidé si ale zvykají jen pomalu
Funkcionalistický kostel Krista Spasitele na Barrandově v Praze je architektonický skvost
Holešov čeká rekonstrukce morového sloupu
Dvě fotogalérie z Tříkrálové sbírky v Olomouci
Ave Maria, krátké info k modlitební akci
Akce bude probíhat od půlnoci rána do půlnoci večera 13. ledna. Má
název Mariin den. Modleme se třináctého v měsíci, tak jak byl 13. den
vybrán pro zjevení ve Fatimě, zda jak si žádala Panna Maria - Rosa
Mystica, aby právě tento den byl zasvěcen Matce Boží.
Modlí se biskupové, kněží, řeholníci a laici z mariánských a jiných
poutnických míst za vítězství Neposkvrněného srdce Panny Marie
Organizuje to Slovenská úmluva za rodinu pod záštitou o. biskupa Kuboša,
ale vysílat to budeme z Polska, z kláštera Sester v Krakowě -
Lagiewnikách.
Oslovili jsme více než 20 poutních hlavně mariánských měst po celém
světě (Kibeho, Lurdy, Fatima, La Sallete, Censtochowa, Niepokalanowo,
Guadalupe, Loreto, San Giovani Rotondo, Gargano …). Většina už potvrdila
účast, časy od 15:00 do 22:00 jsou už obsazené. Postupně to doplňujeme.
Každé poutní místo má 1 hodinu, během které by se mělo pomodlit 2
růžence a krátké zasvěcení se Panně Marii. Ideálně, pokud by to bylo v
češtině, polštině, italštině a angličtině – pro tyto jazyky máme
tlumočníky. Je zapotřebí mít live kamery a YT kanál, nebo umět vysílat
živě přes stream.
Pro Svatý Hostýn to bude ve 20:00 -
https://youtu.be/yItCeG7UEEI
Přeji požehnaný den, Erik Zbiňovský
Startočeské pranostiky v průběhu roku
Týden modliteb za jednotu křesťanů 18.– 25. ledna
