Poutě na Moravě (i jinde v Evropě a ve světě)

 

Kostely, které stojí za návštěvu

Pouť je cesta k sobě samému (Santiago de Compostela)

Do Santiaga za 11 dní po portugalské cestě

V Uherském Brodě byla v neděli 3. října Růžencová pouť (dvě fotogalérie)

Tipy na mariánská poutní místa v České republice

Pojďme spolu na 4. ekumenickou pouť jižní Moravou v sobotu 2. října 2021

Týdeník Kroměřížska zve na Pěší pouť za umělce z Olomouce na Velehrad

Pozvánka na dvě poutě v Diecézi ostravsko-opavské

Cestování v podobě poutnictví kvete i v Česku, Nový prostor - Martina Pouchlá

Mariánské poutní místo Lurdy ve Francii

Ještě jednou, E-15 píše o poutním místě v Lurdech, postiženém úbytkem poutníků

 

 

Krátce o 13. svatováclavské pouti z Velehradu na Svatý Hostýn, 26. až 28. září 2022

převzato ze stránek Poutníka Jana.

Putujeme
na poděkování Bohu, Panně Marii, andělům a svatým, zvláště svatým Cyrilu a Metoději, s prosbou, aby jejich dědictví opravdu žilo a zvláště za mír, církev, vlast a rodiny a mládež, po poutních cestách, které byly zbudovány maticemi mezi hlavními moravskými poutním i místy:

Začínalo se v pondělí u Matky Unie, šlo nás 15, bylo krásné počasí, v úterý za poledne dost pršelo, ve středu zase bylo krásně, došlo nás 17. Bohu díky andělům strážným a všem svatým. A Pán Bůh zaplať dobrodincům z Napajedel, Oldřichovic, Štípy a Lukovečka. Osobně jsem pěšky ušel 91 % trasy.

Časy: 27.9. Napajedla 7:30 hrob Aničky Zelíkové 8:00 Oldřichovice 9:00 - 10:00 maják 13:10 Zlín 14:00 - 15:00 Štípa 16: 45. Poslední den: Štípa 7:10 Lukoveček 9:10 - 9:40 Rusava 11:35 - 12:15 Valy pod Svatým Hostýnem 13:40 bazilika 14:00

J.P.

 

Mít se o co opřít

Stojí u vchodových dveří už více než měsíc. Příjemně padne do ruky a mám pocit, že je o i pár gramů lehčí než v červenci. Potkali jsme se kousek za Berounem. Ten den si pamatuji z celých prázdnin asi nejvíc. Byli jsme na pouti na Svatou Horu. Myšlenka na společné putování se dvěma syny školního věku v nás zrála od jara. Putovat neznámou krajinou, zažít dobrodružství, upevnit vztahy a dojít do cíle.
Vnitřní nadšení dvou puberťáků dostalo první facku hned po vystoupení z klimatizovaného vlaku. Střetli jsme se s realitou tropického dne. Z rozpálených ulic se snažíme co nejdřív zmizet. Každý kousek stínu se hodí. Na zádech si neseme všechno od spacáků až po stan. Vlečeme se pomalu jak tři šneci. I ty stočené karimatky vypadají jak ulity. Už abychom byli v lese. Horko je i mezi stromy a mírné stoupání pochod ztěžuje. Povzbuzování výpravy příliš nezabírá. Dojdeme dnes vůbec na Karlštejn? Začínám o tom pochybovat.
Sehnu se pro větev. Je rovná, pevná, dobře se drží. Zůstala ležet na zemi po jarní probírce. Je trošku těžší, ale aspoň něco vydrží. Našel jsem svou poutnickou hůl. Bude mě provázet na každém dalším kroku. Kluci se hned inspirují. V houští hledají suché klacky, upraví si je na svou výšku a bez dalšího reptání pokračují v cestě. Náhle jsme se stali poutníky. Vnímám tu proměnu. Každý máme v ruce symbol putování a navíc se máme o co opřít. Když dorazíme do Svatého Jana pod Skalou, jsme už ostřílení poutníci. Po občerstvovací pauze a zchlazení v pramenu poustevníka Ivana jsem věděl, že to na Svatou Horu zvládneme.
Hole se staly součástí naší identity. Nestydíme se za ně. Jsme na ně i trochu pyšní. Stoupáme s nimi na hrad, bereme je do obchodu i restaurací. Při chvíli odpočinku je chlapci upravují. Nožíkem seškrabávají kůru, ryjí ozdoby a zabrušují je do špičky. Chceme si je vzít i domů. Pustí nás s nimi vůbec do vlaku? Máme možnost si to ověřit. Při nastupování do prázdného autobusu řidič vyhrkne: „A co ty klacky?“ „To jsou poutnické hole,“ vysvětluji. „Já vím, já vím,“ reaguje šofér smířlivě a sveze nás i s naším dřevěným doprovodem.
Když po čtyřech dnech stojíme před svatohorskou bazilikou, máme v nohách 60 kilometrů a radost z toho, že jsme to společně zvládli. Poutnické hole šly s námi. Staly se důležitou součástí naší cesty a do putovaly s námi až domů. Mít možnost se o něco nebo o někoho opřít je rozhodující moment při našem životním putování. Vhodným pomocníkem se stala volně pohozená větev, která se zdánlivě k ničemu nehodila. Od té doby jsem jich zahlídl v lesích desítky.
Podobné to může být i s lidmi, kterých se jakoby nedostává. Možná ani netuší, že z nich mohou být dobrovolníci, kostelníci, varhaníci, ministranti nebo jinak užiteční pomocníci nejen ve farnostech.
Pavel Siuda

 

Dvě stě poutníků přineslo ve svých srdcích své prosby na Velehrad

 

30. ročník muklovské pouti na Svatý Hostýn,

sobota 3. září 2022

Vážené sestry a bratři,

Konfederace politických vězňů ČR a Matice svatohostýnská pořádají v sobotu dne 3. září 2022 30. jubilejní ročník muklovské pouti na Svatý Hostýn.
V 10:00 proběhne mše sv. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie.
Po ukončení mše svaté bude pietní setkání u památníku politickým vězňům.
Všechny Vás srdečně zveme a upřímně se těšíme na společné setkání.
Za legálně zvolené předsednictvo KPV ČR v čele s naší předsedkyní Ing. Milenou Blatnou
tajemník Pavel Horák

 

Snímky z Cyrilometodějské pouti ze Svatého Hostýna na Velehrad v roce 2022

 

Arcibiskupská stezka otevře letos, má přes sto kilometrů

Na území Olomouckého kraje vznikne ještě letos Arcibiskupská stezka, jejímž cílem bude upozornit poutníky i turisty na místa spjatá s bohatou historií. Stezka propojí již existující turistické trasy a povede ze Svatého Kopečku přes Velkou Bystřici, Olomouc, Velký Týnec, kolem Dubu nad Moravou, přes Tovačov, Kojetín a Kroměříž až na Velehrad. Její celková trasa měří 108,5 kilometru a bude součástí projektu Cyrilometodějské poutní stezky, turisté se na ní budou orientovat i díky speciálnímu logu.
"Arcibiskupská stezka má propojit mimo jiné poutní místa Svatý Kopeček, Dub nad Moravou a Velehrad a také samotnou Olomouc nebo Kroměříž. Trasa tedy vede mnoha významnými místy naší arcidiecéze a zároveň je to součást Cyrilometodějské poutní stezky, jež je certifikovanou kulturní stezkou Rady Evropy," řekl mluvčí olomouckého arcibiskupství Jiří Gračka. Arcibiskupství od vzniku stezky očekává, že lidé procházející zmíněnými místy ocení nejen přírodní krásy a kulturní památky, ale také duchovní odkaz, který je s touto krajinou neodmyslitelně spjatý. Na vyznačení Arcibiskupské stezky spolupracuje Olomoucký kraj s Centrálou cestovního ruchu, Klubem českých turistů a Evropskou kulturní stezkou svatého Cyrila a Metoděje, uvedla krajská zastupitelka Milada Sokolová. Projekt má podle ní hned několik cílů: posílit povědomí o slovanském odkazu, společných hodnotách, přiblížit historii regionu a také podpořit turistický ruch. "Cílem je zvýšení zájmu turistů o poutní turistiku," sdělila Sokolová. Zájemci mohou například navštívit baziliku na Svatém Kopečku, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kokorách, zvonkohru v Brodku u Přerova odkazující na tradici výroby zvonů v této obci či poutní kostel Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou. V Nenakonicích by neměla ujít jejich pozornosti například barokní socha anděla s obrazem Panny Marie Dubské a v Tovačově se nabízí k návštěvě zámek s renesanční kaplí, popsal Štěpán Sittek z olomouckého arcibiskupství.
Trasa poté vede také Kojetínem, který se může pochlubit kostelem Nanebevzetí Panny Marie s umělecky hodnotnou barokní výzdobou, a především Kroměříží. Dále projdou poutníci Kvasicemi s monumentálním barokním kostelem, v Bunči na ně čeká zase dřevěná lidová zvonička.
25.srpna 2022 Mladá fronta Dnes - (ČTK)

 

Tip na výlet - lesní kaple v Přílepech na Holešovsku, zasvěcená Panně Marii Svatohostýnské

Někomu nemusí znít v uších libě název pořadu ČR, ale tento díl o poutnictví určitě stojí za vyslechnutí

 

Klášterní turistika pro všechny

Konference vyšších představených ženských řeholí ČR (KVPŽŘ) ve spolupráci s Biskupstvím brněnským připravily v roce 2022 brožuru, na které se podílelo 27 klášterů a klášterních společenství v České republice. Tiskovina zve zájemce k návštěvě 18 poutních míst. Nabídku ubytování představuje 10 objektů, jako jsou například penziony, hotel, zahradní domky.
Idea klášterní turistiky je myšlenkově propojená s projektem Církevní turistiky, pod jejíž značkou se zaměřuje na specifický charakter fungujících klášterů na území České republiky. Cílem projektu je propagace klášterní nabídky v oblasti cestovního ruchu veřejnosti.
Nejčastěji se jedná o nabídku možnosti ubytování v areálech klášterů s možností účasti na duchovních programech komunity nebo jen v atmosféře ztišení a jiného rytmu života. Návštěvníci jsou také zváni do klášterních kaváren, restaurací, muzea a galerie. Brožura prezentuje i nabídku klášterních produktů nejrůznějšího charakteru - cukrovinky, ovocné produkty, svíčky, keramiku, církevní textilie, liturgické potřeby a další výrobky.
Brožura byla realizovaná za podpory nadace Renovabis a je k dispozici zdarma na místech, která se do přípravy zapojily. Snahou projektu Klášterní turistika je posílit nabídku duchovního rozměru pro dnešního člověka. Přejeme si upozornit veřejnost na místa, kde je možno zakusit a prožít pokoj srdce, a šířit v současném světě naději a dobro.

 

Beskydy ve víru křesťanství. Letité tradice nedokázal potlačit ani komunistický režim

Každoročně se u nás v Beskydech konají slavnostní poutě, které nedokázal plně potlačit ani komunistický režim a jež dnes navštěvují i lidé nevěřící či nepraktikující křesťanství. Jde o významný kulturní relikt, který má širší rozměr. Poutě se konají vždy o víkendu, většinou v době kolem svátku patrona kostela či kaple dané obce a mnohdy již od pátku jim předchází „světská“ zábava, která pak vrcholí katolickou mší v neděli.
Mnohdy je den poutní mše také jediným dnem v roce, kdy se setkávají jak místní, tak i ti, kdo se z dané obce odstěhovali či jejich potomci. Nedávná pouť ve Starých Hamrech byla zároveň spojena se svěcením procesních korouhví, a dochází tak k obnově tradice zakázané komunistickou diktaturou.
Komunistická diktatura na rozdíl od té nacistické považovala za jeden z důležitých cílů své politiky boj proti náboženství a „nevědeckým“ tradicím obyvatelstva. Tato komunistická protináboženská politika byla uskutečňována různými způsoby včetně brutálního násilí a vraždění, ale také různými restrikcemi, mezi které patřilo i zakazování náboženských procesí apod. A právě i náboženská procesí na Starých Hamrech se stala cílem komunistického boje proti náboženství a byla zakázána. Před komunistickou tyranií místní lidé konali poutě nejen po svém okolí, ale také například do baziliky Navštívení Panny Marie ve Frýdku-Místku.
Součástí těchto procesí byly i korouhve, které lidé nosili v průvodu. Když komunisté procesí zakázali, tak naštěstí nevěnovali pozornost korouhvím, a ty tak byly uskladněny v kostele, kde byly desítky let schované – až do dnešní doby, kdy bylo po jejich vyzvednutí zjištěno, že jsou ve špatném stavu, a musely být podrobeny renovaci. Dnes po renovaci jsou tyto korouhve umístěny u lavic v kostele svatého Jindřicha ve Starých Hamrech a společně s Lunetou nad vchodem kostela byly znovu posvěceny místním knězem Andrejem Slodičkou. Při každoročních poutích 11. července se na korouhve umísťují obrazy svatých, například svatého Floriana či svatého Valentina.
Ale zpět k poutím. V každé naší beskydské obci a prakticky vzato u každé naší kaple či kostela se konaly již od pradávna náboženské poutě. Zvyk poutí má již předkřesťanské kořeny, a stejně tak uctívání určitých míst má předkřesťanskou tradici. Zdejší obyvatelé žili v přírodních podmínkách, které je dost izolovaly od ostatního světa, a tak teprve s rozvojem infrastruktury docházelo k postupnému trvalému pronikání vlivu civilizace do těchto oblastí. I díky tomu se v oblasti kolem Starých Hamer a hlavně za nimi v tzv. Zadních horách dlouho udržely předkřesťanské zvyky, a to tak silně, že i kvůli nim zde ještě koncem 18. a začátkem 19. století cíleně probíhaly křesťanské misie.
Protože náboženská víra zdejších lidí byla velmi silná, komunistický režim ji byl nakonec donucen tolerovat aspoň v omezené míře u starších obyvatel, ale o to více se komunisté snažili ovlivňovat mladé generace a donutit je k potlačení náboženského přesvědčení. A tak i v dobách hlubokého komunismu v 50. letech se zde v Beskydech odehrávaly omezené náboženské obřady – například pohřby a každotýdenní mše. Ale co se týče poutí, komunisté se je snažili předělat do světské podoby a odstranit jejich náboženský rozměr. A úplně se jim to stejně nedařilo. Spíše z toho vznikal takový kočkopes.
Sám mám na toto období vzpomínky, kdy jsem krátce v dětství zažil komunistickou diktaturu a chodíval jsem s prarodiči, sestrou a maminkou na poutě na Čeladnou, Ostravici, Staré Hamry či Borovou, kde komunistické úřady organizovaly večerní zábavy, zábavu pro děti na kolotočích a různé další atrakce. A přesto se pak v neděli šlo do kostela na poutní mši.
Když padla komunistická diktatura, toto spojení světského s náboženským se udrželo a pouze se prohloubila náboženská část. V životě obyvatel jednotlivých obcí se již zakořenilo nejen konání náboženských poutí, ale také světské zábavy apod. A stala se tak z toho slavnost pro všechny – věřící i nevěřící. Takže v kostele na mši bývají přítomní i lidé veřejně známí svým nenáboženským přesvědčením, stejně jako ti, kteří náboženství již každodenně nepraktikují, ale uznávají tradice svých předků. Mnohdy na tyto poutní slavnosti přijíždějí i lidé, kteří mají v dané obci kořeny, ale žijí již jinde a návštěvu poutě spojují s návštěvou hrobů svých předků či návštěvou příbuzných a přátel v rodišti svých rodin.
Závěrem bych ještě dodal, že z mnoha vyprávění místních pamětníků jsem slýchával různé příběhy, které měly jeden společný rys. Jak se lidově říká, „krev není voda“, a tak v dobách komunistické diktatury docházelo ke kuriózním případům, kdy se zdejší lokální představitelé komunistického režimu účastnili náboženských obřadů (vesměs pohřbů, ale i v dobách hlubokého komunismu zde probíhaly například první svatá příjímání) svých příbuzných, protože nechtěli urazit své rodiny svou neúčastí. Z naší vlastní rodinné historie znám případ svého prastrýce Karla, který tragicky zahynul při výkonu vojenské služby v roce 1955 (tedy v době hlubokého komunismu) a rodina mu vystrojila náboženský pohřeb v kostele na Starých Hamrech, kterého se aktivně zúčastnila i čestná jednotka komunistické Československé lidové armády.
Zdejší lidé prostě měli a mnohdy stále mají hluboké náboženské založení, v kterém se mísí křesťanské náboženství s pozůstatky zdejších lokálních předkřesťanských mýtů a legend. Společně to tak tvoří unikátní beskydskou kulturu, která se sice v průběhu času proměňuje – některé části zanikají a jiné vznikají, ale trvale to odlišuje tradiční život v zdejších horách od života v městech.
Reflex, Lukáš Lhoťan 18. července 2021

Fotografie

 

Poutníci po trase Moravské Compostely došli v neděli 4. 7. 2021 ve 14:30 na Velehrad

Zdravím pěkně, vážení a milí, posílám pro radost krátkou zprávu o průběhu pouti

Nejprve statisticky a biblicky:
Ze Svatého Kopečka na poděkování za poselství sv. C a M a s prosbou, aby jejich dědictví ožilo a žilo, nás 30. června vyšlo 33, na Svatý Hostýn přišlo 40, odtud vyšlo 103 (pravda, Verunka a Janíček se vezli v kočárku). Přes Zlín nás putovalo 73, věkový průměr 42 let, podle diecézí: Olomouc 35, Brno 20, Hradec 8, Ostrava 5, Praha 2, Stockholm 2 a jedna sestra ze Žiliny. Na posvátný Velehrad nás došlo 92 - věkový průměr 42 let, i čtyřletý Filípek a šestiletý Staníček a Jakoubek. U konventních rybníků jsme se spojili s 25 poutníky ze Svatého Antonínka (Stázinka v kočárku a další dětičky), takže nás bylo 117 (loni 74, předloni 118 a předtím 103, nepřekonatelný rekord byl v jubilejním roce 2013 byl 246 = 211 + 35).
Po přivítání panem starostou s vrchovatou mísou koláčků vzápětí, které jsme pojídali za zvuku všech velehradských zvonů (díky, milí a šikovní a přesní ministranti) jsme četli žalm 117.
Aleluja. Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho všechny národy,
neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.

Meteorologicky:
Počasí bylo velice příjemné, nejlepší snad, že před nejtěžším výstupem za Slavkova na Svatý Hostýn se přiblížila bouře, takže vzduch byl svěží a ochladilo se, ale nezmokli jsme.
Pán Bůh zaplať všem, kteří přijali poutníky s otevřeným srdcem na Svatém Kopečku, v Tršicích, v Pavlovicích u Přerova, ve Slavkově pod Hostýnem, na Svatém Hostýně, v Lukovečku, ve Štípě, ve Zlíně, v Oldřichovicích, v Napajedlích, v Jalubí a na Velehradě. Děkujeme Katolickému týdeníku za vynikající nápoje s osobní obsluhou.
Díky dětem z Lukovečka, které samy připravily domácí nápoje z vlastních moruší a prodávaly je se svolením paní starostky kolemjdoucím, aby mohli pomoci lidem postiženým tornádem, jsme i my mohli přispět na tento účel. S opravdovým dojetím a velmi rádi jsme to udělali.
Pán Bůh zaplať obětavému řidiči bratru Františkovi a všem, kteří mu pomáhali nakládat, nesli rozhlas, knihy na rozdávání, vedli zpěvy a dalšími způsoby sloužili všem.
PÁN BŮH ZAPLAŤ ZA VŠE A BOHU DÍKY ZA VÁS.
A přeji zdraví, ale i víru, naději a lásku!
Mons. Jan Peňáz, V Ulici 91, 59214 Nové Veselí, mobil: 736 52 92 21, www.poutnik-jan.cz

Krátká TV reportáž z trasy, začátek cca třináctá minuta
Ze stránek Mons. Peňáze - Pozvánka na tradiční pěší pouť Svatý Kopeček, Svatý Hostýn, Velehrad
230 fotografií z putování mezi Svatým Hostýnem a Velehradem

 

V Zašové bude v neděli 4. 7. pouť a v jejím průběhu bude požehnána nová křížová cesta Matice zašovské

E-15 píše o poutním místě v Lurdech, postiženém úbytkem poutníků

Prázdninové tipy na poutní slavnosti v ostravsko-opavské diecézi

Tip na dovolenou - východní Slovensko

Tip na výlet - do kláštera

 

„Duše po tobě žízní. Toužím tě spatřit ve svatyni“

Vyzýváme čtenáře Listů svatohostýnských k zasílání svědectví o tom, co zažili při pouti na Svatý Hostýn, jak se v jejich rodinách projevila mariánská úcta a byly vyslyšeny prosby. A protože příklady táhnou, podělím se s vámi o jednu čerstvou osobní zkušenost.

„Na Svatý Hostýn to mám z domu čtyři dny pěšky,“ napsal jsem v březnovém vydání. Do uzávěrky tohoto čísla jsem měl velké přání tuto cestu absolvovat. Navzdory tvrdému lockdownu, zavřeným okresům a dalším omezením se to podařilo.
Nejvzácnější je voda
V počtu dvou poutníků jsme se vydali na cestu již v dubnu. Trasu dlouhou více než 90 km jsme si rozdělili do čtyř jednodenních etap. Poslední dvě přišly na řadu na začátku června. To už jsme byli tři a průvodcem nám byla Cyrilometodějská stezka, která se vyhýbá obydleným zónám. Všechny zásoby si musíte nést na zádech. Brzy se ukázalo, že nejdůležitější věc, co s sebou nesete, je voda. Zvlášť v parných dnech. Po hodinách putování jsme už téměř na dně. Obsah v lahvích přepočítáváme na mililitry a uklidňujeme se vidinou restaurace nebo studánky. Z iluze nás však rychle vyvedou dva protijdoucí muži. K nejbližší hospůdce je to ještě deset kilometrů!
Šplhám vyschlou pěšinou do kopce a v hloubi duše vzpomínám na všechny ty malé zá zraky z minulých poutí, kdy se o nás Bůh postaral. Hlavou mi znějí slova žalmu. „Jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země… Tak toužím tě spatřit ve svatyni…,“ nemůžu si vzpomenout, jak je to dál. Je to o nás? Putujeme přece do mariánské svatyně a máme žízeň...
Vyslyšená prosba a obdarování
Na kraji lesa si všimnu chaty se zahrádkou. Za plotem se mihne postava ženy. Volám na ni. Neslyší. Zkouším to znovu a znovu, až si mne všimne. „Máte tady vodu? My jsme už úplně na dně a do cíle je to ještě daleko,“ vyhrknu svou prosbu. Bez zaváhání přichází pozvání. Vody si můžeme načerpat, kolik uneseme. „Dáte si pivo?“ Nikdo neprotestuje a na stolku už stojí tři lahváče Radegastu. Jsme překvapení a šťastní. Nečekané obdarování od milých hostitelů nás povzbudilo. „Někdo nás má rád!“
Příštích deset kilometrů se jde lehce. Sotva dorazíme k hospůdce, spustí se prudký liják. Než se občerstvíme, je na modré obloze pár bílých mráčků. Cestou si začneme zpívat. Hlaholíme do širých kopců. „Bože, cos ráčil“ a „Tisíckráte pozdravujem Tebe...“.
V cíli třetí etapy dostaneme u přátel nocleh, na stole stojí další piva a ráno na každého z nás čeká sklenička čerstvého medu. Přijetí a obdarování nás provází i posledním dnem.
Na Svatý Hostýn dorazíme odpoledne.
Až doma si dohledám celý 63. žalm. Text se mě dotýká více než kdykoliv dřív. „Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.“
Listy svatohostýnské č.2/2021, Pavel Siuda

 

Zimní zamyšlení strážce kaple na Radhošti

Ve valašské obci Zašová chystají velkou rekonstrukci unikátního kláštera trinitářů

 

Cesta z nouze, o proměnách poutnictví

Ani Santiago de Compostela, ani Řím. První poutníci mířili do Svaté země. Toužili na vlastní oči poznat místa spojená s Ježíšovým životem, smrtí a vzkříšením, která znali z evangelií. První poutě křesťanů jsou doloženy v tzv. Poutnických knihách už ze 4. století. Jak vypadal Jeruzalém a místa spojená s vykoupením lidstva, zapisovali tehdejší poutníci do svých deníků. Církevní historici tak mají důkazy o tom, že už v 5. století poutníci z Evropy navštěvovali místa pašijových událostí, modlili se a pořádali procesí s rozžatými svícemi.
Vykonat pouť do Svaté země však nebylo jednoduché. Na cestu se mohli vydat jen ti, kdo měli dostatek prostředků, byli zdraví a nezávislí. Prostý křesťan byl uvázaný jako nevolník ke svému pánovi a o pouti za hranice jeho panství si mohl nechat tak akorát zdát. S nápadem přiblížit atmosféru svatých míst i prostým lidem přišel v 5. století boloňský biskup svatý Petronius. Ve své diecézi dal postavit napodobeninu Božího hrobu i dalších míst spjatých s pašijovými událostmi. Nechyběla ani Golgota, vhodně začleněna do terénu. Tento předobraz křížové cesty a kalvárie se začal šířit i do dalších míst. Lidé tak měli najednou jeruzalémská místa na dosah a začali je hojně navštěvovat.
Když Svatou zemi obsadili v roce 1073 muslimové, stala se skutečná Kalvárie pro poutníky nedostupná a jejich pozornost se ještě více upnula na jeruzalémská místa rozesetá po celé Evropě. S jejich rozšířením pomohli zejména františkáni. Stavby kalvárií v životní velikosti se začaly zmenšovat, až dostaly podobu malých kapliček nebo jen sloupů. Zmenšovala se i vzdálenost mezi jednotlivými zastaveními. První křížovou cestu na území České republiky nechal v roce 1623 postavit František kardinál Dietrichstein z Mikulova na vápencový vrch nad městem. Na Svatý Kopeček lidé přicházejí dodnes.
Na křížové cesty do kopců okolo evropských měst vyvedla tehdejší křesťany nouze. Neměli možnost vycestovat do Svaté země a mnozí ani do sousedního města. Je to situace, která se v lecčems podobá tomu, co zažíváme i my v roce 2021. Nemůžeme si zaletět na pouť do Svaté země. Mnozí z ekonomických důvodů a ti, co by si letenku rádi koupili, nemohou cestovat kvůli pandemii. Nemá smysl proti tomu bojovat. Křížové výpravy se nepřipravují. Stejně jako lidé v 5., 11. nebo 17. století však máme možnost vyjít na křížovou cestu. Na tu, co je vystavěna v krajině, nebo na tu, která zevnitř obepíná náš kostel.
V roce 1746 rozšířil papež Benedikt XIV. plnomocné odpustky na křížovou cestu instalovanou se souhlasem diecézního biskupa v kostele, kapli nebo v terénu pod širým nebem. A tato výsada je platná dodnes. Nouzový stav, který už podruhé za sebou zasáhl do postní doby, nám leccos zakazuje. Vyjít na křížovou cestu však můžeme. Je to cesta, která vyrostla z nouze. A pro nouzi je jako stvořená.
Okno, Pavel Siuda

 

Významné venkovní křížové cesty v rámci ostravsko-opavské diecéze

Významné poutní místo Hejnice u Liberce a určité paralely se Svatým Hostýnem v době covidové

 

Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje, z.s.p.o. nám zaslala prosincový News letter

Na Wikipedii je informace o Hvězdicové cyrilometodějské pouti na Velehrad

Zopakujme si seriál ČT o poutních místech - vhodné pro přípravu na další poutní sezónu a dlouhé večery

Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje, z.s.p.o. informuje v září 2020 o své činnosti, příslušná tisková zpráva

 

Mariánské poutě v Čechách i na Moravě

 

Poutníci z Velehradu došli po třech dnech putování na Svatý Hostýn v den svátku sv. Václava

11. svatováclavská pouť z Velehradu na Svatý Hostýn, 26. - 28. září 2020

Sobota
Po mši svaté v 9:00 v bazilice a po zápisu a naložení těžších zavazadel nás vyšlo 103, z toho dva noví. Po hodině jsem se odpojil, protože v mé farnosti je pouť a letos žehnání 2 nových zvonů, cestou zpátky ještě viděl jiřičky létat nad poli u Velehradu, 12 poutníků došlo do Otrokovic, polovina však šla spát domů. Pán Bůh zaplať za vřelé přijetí a poutnický nocleh.
Neděle
po farní mši svaté u sv. Vojtěcha kvůli stavbě dálnice u Kvítkovic převezl obětavý pan Mlčák autem p. Mrázka poutníky do Pohořelic. Pak tradiční zastávka u sv. Zdislavy v Oldřichovicích, modlitby, písně. Pán Bůh zaplať za poutavý výklad a pochoutky k občerstvení. Lesy došli poutníci do Zlína a zakončili ve Štípě. Pán Bůh zaplať za rodinné přijetí a teplá jídla. Bohu díky za den bez deště a za večerní sluníčko.
Pondělí
Ráno přijela do Štípy Česká televize, celý den pak známí volali, že nás v ní viděli a slyšeli.
V Lukovečku také Pán Bůh zaplať za přijetí, zákusky sladké i slané a něco moc dobrého na zahřátí. Pak se rozpršelo, ale s pomocí Boží jsme to zvládli. Zakončili jsme mší sv. v bazilice na Hostýně, třetina přítomných přišla pěšky z Velehradu, zbytek pěšky z parkoviště, ale všichni jsou poutníci a každý z nás je poutníkem k věčnosti.
Z promluvy:
Když prosíme sv. Václava NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM NI BUDOUCÍM (nápis na zadní straně nového zvonu v Novém Veselí), můžeme i jindy myslet na budoucí pokolení.
Je dobré modlit se za mrtvé, připomínat své blízké zesnulé, ale i všechny předky v úmyslech mší svatých a před začátkem růžence či dalších modliteb. Máme se však modlit za živé i zemřelé, proto sem přidejme vždy prosby (i poděkování) za celou živou rodinu a také další lidi, zvláště za nemocné, jak jsme to i při této pouti dělali. Jsou však tři časy, nezapomínejme ani na ten budoucí a modleme se i za budoucí pokolení, za další generace, za to, abychom jim byli schopni předat víru.
Po mši svaté nás o. Stuchlý , rektor baziliky, pozdravil jménem duchovní správy i Matice svatohostýnské. Zval nás dále, ale všichni jsme pospíchali k autům i autobusům, byli jsme opravdu promoklí a doma se přece jen suší nejlépe.
Každý šel jako vždy na vlastní zodpovědnost. Bohu díky. Panně Marii, průvodkyni na cestách, díky. Svatým andělům strážným díky.
Pán Bůh zaplať všem dobrodincům. Obdiv všem poutníků a poutnicím. Jste dobří. Bohu díky i za vás.
Poutník Jan

XI. svatováclavská pouť Velehrad - Svatý Hostýn (informace o ní jsou upřesňovány Mons. Peňázem)

13. evropská myslivecká pouť bude v sobotu 10. října 2020 v Dubě nad Moravou

Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje, z.s.p.o. informuje v září 2020 o své činnosti, příslušná tisková zpráva
Nový film o moderním poutnictví nabídne TV Noe svým divákům v neděli 27. září v premiéře od 20:05 a v repríze ve čtvrtek 1. října ve 12:50

Premiéra film. dokumentu Pěšky bez hranic – příběh moderního poutnictví bude 22. 8. 2020 na Velehradě ve 14:00 v sále kardinála T. Špidlíka, zde je trailer
Putujeme po Cyrilometodějských stezkách v době od 17. - 22. srpna 2020

 

Česko je pro poutníky přívětivé

 

Pěší pouť ze Svatého Kopečka přes Svatý Hostýn na Velehrad ve dnech úterý 30.6. – sobota 4.7.2020

 

18. června 2020 k večeru doputují na Svatý Hostýn na své trase z Jablunkova na Velehrad poutníci pod vedením Petra Hirsche, večer ve 20:00 se zde uskuteční beseda určena i veřejnosti

Natáčí se nový film o moderním poutnictví Pěšky bez hranic

 

Modlitba ke sv. Kateřině Sienské, patronce Evropy

Mons. Jan Peňáz, který doprovází velké pěší poutě mezi Svatým Hostýnem, Svatým Kopečkem a Velehradem se modlil ke sv. Kateřině.

29. dubna 2020 jsme se sestrou šli na zatím prázdnou pastevní plochu Na Kutině u Studnic u Nového Města na Moravě. Na jejím vrcholu - 797 m nad mořem, souřadnice 49.6012933N, 16.0983369E, kopci nacházejícím se vzdušnou čarou 5 km od mého rodiště a 16 km od mého bydliště v N. Veselí, jsme se modlili za Evropu, protože byl svátek patronky Evropy a učitelky církve sv. Kateřiny Sienské (+ 1380, svatořečena 1461). Toto místo bylo vybráno proto, že odsud jsou za jasného počasí několikrát za rok vidět Alpy, konkrétně Schneeberg jižně od Vídně, 2076 m n. m, vzdušnou čarou 205 km.
Dnes jsme ho sice neviděli, ale prosili jsme o přímluvu sv. Kateřinu a všechny svaté patrony Evropy, i svaté našeho rodu, i naše osobní křestní a biřmovací patrony a modlili jsme se - sestra především (ale nejenom) za svých šest dětí, jejich rodiny se 17 vnoučaty a já za své farnosti současné i bývalé, a společně za naše děkanství, náš kraj a diecézi, za celou naši vlast, za Rakousko a všechny země, v nichž se Alpy rozkládají, za celou Evropu a také Evropskou Unii a za všechny lidi dobré vůle. Prosili jsme i za nemocné při současné nákaze, za ty, kdo se o ně starají, za ty, kdo nemoci podlehli a jejich pozůstalé, za představitele církve a představitele společnosti, kteří právě v této době nesou velkou zodpovědnost, prosili jsme i za Boží požehnání pro vše, co se teď sází a zasévá a za tak potřebnou vláhu, a také za všechny potřebné a strádající.
Pak jsem žehnal na všechny strany, rodnému kraji, naši vlasti i celé Evropě.
Zdravím pěkně, vážení a milí.
A přeji zdraví, ale i víru, naději a lásku!
Mons. Jan Peňáz, www.poutnik-jan.cz

 

Jablunkovská pouť k Panně Marii z Guadalupe v Mexiku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokračování