Venkovní křížové cesty na Svatém Hostýně
Většina
poutních míst má kromě své kostelní obrazové křížové cesty ještě
křížovou cestu venkovní, aby při větším množství poutníků se modlící
procesí vzájemně nerušila a mohla nábožně prožívat jednotlivá zastavení
smrtelné cesty Pána Ježíše.
Koncem minulého století na stěnách hostýnského kostela ještě visely
obrazy křížové cesty z roku 1874, ale při vzrůstajícím počtu poutníků
vyvstala potřeba vybudovat křížovou cestu venku, někde v okolí kostela.
Proto na výborové schůzi Matice svatohostýnské 17. srpna 1899 předložil
superior P. Zimmerhackel návrhy, plány a rozpočty na nové kapličky
křížové cesty. Výbor přizval k jednání ještě bývalého superiora P.
Cibulku a po valné hromadě 11. září 1899 společně rozhodli, kde a jak
budou kapličky rozmístěny. Ještě téhož dne byl posvěcen základní kámen.
Stavbou křížové cesty byl pověřen P. Cibulka a pod jeho vedením byly v
roce 1900 zahájeny práce. Jednoduché kaple prvního a druhého zastavení
byly postaveny hned za Sarkandrovkou, následujících osm zastavení
situovaných směrem k rozhledně tvoří otevřené kamenné podstavce ukončené
křížem, na nichž jsou osazeny obrazové reliéfy znázorňující potupnou
cestu našeho Spasitele na Kalvárii. Poslední čtyři obrazy křížové cesty
jsou opět umístěny v kaplích různého slohu. Pocházejí z Innomostí od
firmy Trautner. Obrazy zhotovil bystřický malíř pan Žůrek. Jeden obraz
stál 100 zl. a veškerý náklad uhradili různí dobrodinci. V zimě se
obrazy zakrývají dřevěnými okenicemi, aby byly chráněny před mrazem a
sněhem. Na svátek Povýšení sv. Kříže 14. září 1902 se konalo slavné
svěcení dostavěné křížové cesty.
V
uměleckých kruzích nebyla tato stavba křížové cesty přijata s nadšením.
Psalo se o tom, jak "poskrovnu je umění na Svatém Hostýně", dále, že se
"celé témě Svatého Hostýna právě znešvařuje nevkusnými kapličkami" atd.
Díky vlivu Katolické moderny, jejímž orgánem byla moravská revue Nový
život, propagující vedle moderního umění také ideu cyrilometodějskou a
obrození katolického a slovanského života na Moravě, byl povolán na
Svatý Hostýn umělec nejpovolanější, proslulý již svými "národními
pohádkami" na Pustevnách, architekt Dušan Jurkovič.
Na výborové schůzi Matice svatohostýnské 30. června 1903, kde se jednalo
o vybudování další křížové cesty, byl hostem i architekt Jurkovič.
Matice svatohostýnská mu svěřila vypracování generálního situačního
plánu nejen pro novou křížovou cestu, ale i ostatní stavby na Svatém
Hostýně.
Hotové plány předložil architekt Jurkovič 7. dubna 1904 a výbor Matice
svatohostýnské je odsouhlasil. Bylo rozhodnuto, aby veškeré další
stavební dění v celém hostýnském areálu navrhoval a řídil on sám, aby se
včas předešlo různým nešvarům z minulosti, jako jsou např. prodavačské
stánky "vybujelé jako příživné houby po obou stranách schodiště" před
poutní bazilikou. Snahou výboru Matice svatohostýnské podporovanou novým
olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem (pocházel z Březnice u Zlína)
bylo, aby se hostýnský poutní areál zaskvěl moderním slovanským uměním.
Jurkovič situoval svoji křížovou cestu severovýchodně od kostela. Na
architektonicky řešené cestě podkovitého tvaru nepravidelně rozmístil
třináct tvarově obměňovaných zastavení, která po pravé straně jakoby
vystupovala z lesa. Z vrcholu od chrámu osm z nich klesá, deváté
zastavení vystupuje na mohutné kamenné terase, na kterou se stoupá po
řadě schodů. Ukončení křížové cesty tvoří stávající rotunda, začleněná
do areálu hřbitova. Uvnitř je kamenný reliéf Kladení do hrobu.
Křížová cesta byla budována postupně od roku 1904 až do druhé světové
války. Válečné útrapy a s tím spojený nedostatek financí narušily tento
velkolepý Jurkovičův plán. Muselo se upustit od mnohých vyprojektovaných
staveb, jako např. shromažďovací síně, zvonice, kaple sv. Cyrila a
Metoděje, obchodního bazaru a mnohých dalších.
Jednotlivá zastavení jsou zhruba trojího typu. Jsou navržena jako
otevřené kaple, které tvoří stěna z režných kamenných kvádrů s
mozaikovým obrazem a lomenicový přístřešek, zpravidla spočívající na
trámech. Zakončení stěny je buď obloukové nebo trojúhelníkové, stříšky
jsou kryty prejzy. Modré šupinové tašky kryjí také oblouk nebo štít
zadní stěny navazující na chaloupkovou střechu s lomenicí. Střecha je
nesena dvěma sloupky s konzolami. Tyto dřevěné sloupky v kamenném soklu
mají polychromii červenou, žlutou, modrou a zelenou, rovněž i lomenička.
Je-li obrazová stěna ukončena obloukem, je kamenný kříž na střeše
chaloupky chráněn secesně zahnutým plechem. Trojúhelníkový štít je
završen křížem. Střecha je nižší, rozložena na tři lomeničky, z nichž
střední je vyšší a vysunutá. Podlaha kapliček je z kamenných stupňů,
před obrazem je klekátko. Malířská výzdoba byla svěřena Jožkovi, který
také navrhl první skleněné mozaiky pašijových scén. Provedl je B. Škarda
z Brna. Později pak pokračoval na barevných keramických mozaikách J.
Köhler.
Podle Hlasů svatohostýnských z roku 1906 výlohy spojené s budováním
křížové cesty za dva roky (1904 a 1905) činily 32 985 tehdejších korun.
Další zajímavosti o stavbě "nové" křížové cesty a jejich tvůrcích
(podle knihy Fr. Žákavce Dílo Dušana Jurkoviče, dr. Jar. Mathona: Jano
Köhler a jeho dílo, časopis Obzor z roku 1906 a Hlasy svatohostýnské)
Jurkovičův rodný západoslovenský kraj byl velice podobný hornatému
Valašsku a tyto dva kraje jakoby spojovala "Štefánikova stezka", která
se táhla přes Javorníky až k Bradlu.
Už i jeho předkové byli s tímto valašským krajem svázáni. V nedaleké
Rusavě kdysi našel útočiště jeho děda Samuel Jurkovič, jehož nejstarší
dcera Juliana se provdala za duchovního pastýře Daniela Slobodu, který
působil 51 let na Rusavě jako evangelický farář. V čase prvního
slovenského povstání se stala rusavská fara úkrytem jeho strýci J. M.
Hurbanovi v roce 1848, tetě Anně a potom i matce Emílii. Takže
Jurkovičovi nebyla hostýnská hora cizí.
Při svém prvním působení u stavitele Bully v Martině se Jurkovič
důkladně seznámil se slohem oravských lidových staveb. Objevil zde
štíhlé sedlové lomenice s paprsčitým štítovým motivem posazeným na
věžový hranol prolomený zdobnými otvory a oživený bohatým pavláčkovým
arkýřem, balustry, sloupky, stříšky a štíty provázené bohatou lidovou
ornamentikou. Později se pak učí a bedlivě sleduje techniku lidových
tesařů - Valachů, sbírá plány dřevěných kostelů a valašských chalup. Při
svém dalším působení u architekta Urbánka ve Vsetíně (1889 až 1899)
vyznává se Jurkovič ve svém díle z lásky k lidovému stavitelství,
zvláště pak k stavbám vyššího stupně, jako jsou valašské dřevěné
kostelíky - "stavby útulné, úhledné a velebné".
V letech 1897 až 1899 úspěšně pracuje na svých malebných chaloupkách na
Pustevnách. Jurkovič jimi proslul po celé Moravě i Čechách a byl nazýván
"básníkem dřeva".
Dne 30. června 1903 byl architekt Jurkovič přizván na výborovou schůzi
Matice svatohostýnské, kde mu bylo svěřeno vypracování nové křížové
cesty. Před zahájením projekčních prací musel nejprve jeho asistent pan
Fiala velmi důkladně zaměřit severní část hostýnského vrchu, kde měly
stát kaple křížové cesty. Na základě těchto podrobných výškových měření
vypracoval Jurkovič situační plán celého hostýnského areálu. Kompletní
hotové plány předložil Jurkovič výboru Matice svatohostýnské 7. dubna
1904.
Dne 24. května 1904, jakmile nastalo na Hostýně příznivé počasí, pustil
se bystřický stavitel František Bednařík podle předložených plánů do
práce. Do podzimu roku 1905 bylo už postaveno pět kaplí křížové cesty
(XIII., XII., XI., X. a IX. zastavení). Stavitel upozorňuje ve svém
rozpočtu na obrovské náklady, především na povozy: "Nikdo nemá ani
pomyšlení, co stavba na naší hoře stojí oproti stavbám na rovině."
Z plánů a z dosavadních staveb Jurkovičových bylo zřejmé už od začátku,
že hotové kaple budou ozdobou Svatého Hostýna. Ale nesmírně důležitá
byla také obrazová výzdoba těchto kaplí. Sám Jurkovič vyzval ke
spolupráci předního moravského malíře Jožu Úprku, který vypracoval
návrhy obrazů všech třinácti zastavení. Vzhledem k náročným
povětrnostním podmínkám na Hostýně vyvstal další problém -jakou zvolit
techniku provedení, neboť už i na šamotových obrazech staré křížové
cesty byly znát stopy poškození, způsobené drsným podnebím. Nakonec byla
přijata nabídka pana Škardy z Brna: Vytvoření obrazů novým způsobem
sklomalby, která by i v těchto podmínkách měla odolat. Tato technika se
liší od mozaiky tím, že není skládána z malých barevných kamínků, ale
tvoří ji větší části malovaných skel. Malba se provádí ze spodní strany,
vypálí se a pod ni nanese další vrstva emailu, která se po vypálení se
sklem spojí. Potom se jednotlivé díly obrazu přilepí na azbestový
podklad, na který se natmelí 1,5 cm tlustou vrstvou jednotlivé kousky
skla a tyto vzniklé plotny se cementovou malbou lepí do zdiva.
Jednotlivé spáry se očistí a vytmelí kytem. Popisovaný způsob skelné
mozaiky byl úplně nový a odborníci se domnívali, že nemůže být zničen
ani deštěm ani žádným jiným povětrnostním vlivem.
Dne 27. června 1905 přivezli pánové Jurkovič a Škarda první obraz pro
XIII. zastavení. V němém úžasu stáli poutníci před nádherným obrazem
představujícím Pannu Marii Bolestnou, jak drží na klíně mrtvé tělo svého
Syna, zarmoucenou Magdalenu, Nikodéma, sv. Jana a další postavy.
Nevěděli, co mají obdivovat dříve - Jurkovičův důvtip, uměleckou
koncepci mistra Úprky a nebo přesné a důkladné provedení na skle panem
Škardou. V dalších dvou letech byl stejnou technikou proveden obraz XII.
zastavení "Ježíš umírá na kříži" a 11. května 1907 bylo ozdobeno
nejvelkolepější XI. zastavení s obrazem "Ukřižování", také od Úprky. Již
sama kaple svým tvarem, polohou a umístěním se vztyčuje nad svým okolím
jako Ježíšův kříž na Golgotě a naznačuje důležitost tohoto okamžiku.
Kompozice obrazu je věrná evangeliu. Vedle důstojné a božské postavy
Krista vidíme po pravici lotra odevzdaného do vůle Boží a zoufalého po
levici. "Ať nás sílí pohled na tvůj kříž, abychom jednou měli podíl s
tebou, který z dřeva kříže kraluješ nad nebem i nad zemí."
V květnu 1910 se v Hlasech svatohostýnských oznamuje, že skelné mozaiky
se na Hostýně neosvědčily. Mezi sklo a azbest začala vnikat voda, která
pak s mrazem postupně vykonávala své ničivé dílo. Části mozaiky
vypadávaly, musely být i několikrát do roka opravovány a nahrazovány,
ale stejně znovu vypadávaly. Aby se cenné obrazy úplně nerozpadly,
uvažovalo se o jejich sejmutí a umístění v kryté suché místnosti.
Na valné hromadě 12. září 1910 bylo navrženo, aby obrazy byly umístěny v
chodbách kláštera na Velehradě. Plánované záměry se zřejmě uskutečnily,
protože listopadové Hlasy svatohostýnské z roku 1912 upozorňují, že 17.
října 1912 byl do XI. zastavení křížové cesty zasazen nový mozaikový
obraz podle návrhu J. Köhlera.
Tak se seznamujeme s dalším velkým umělcem, který svým uměním obohatil
křížovou cestu. Snad žádný český umělec nám nevytvořil tolik variant
podob Panny Marie jako Jano Köhler. Problematika mariánského kultu byla
Köhlerovi drahá a stále se jí zabýval. Nejraději se vrací k Panně Marii
s Děťátkem, jako např. k Panně Marii Hostýnské (známé i ze starých Hlasů
svatohostýnských). K mariánskému motivu se přirozeně pojí i námět Krista
Vykupitele, jehož postava vyrůstá z malého Děťátka v tragický zjev
Krista Ukřižovaného. U obrazů křížové cesty Jano Köhler přizpůsobuje
postavu Krista realističtějšímu pojímání prováděných v pestrobarevné
keramické mozaice (majolice). Vidíme zde neobyčejnou schopnost určovat
rakovnickým dílnám, jak se mají vyrobit jednotlivé součásti pro sestavu
mozaiky, aby vyhovovala nejen výrazu myšlenky, ale zároveň i vzdorovala
nepřízni horského podnebí.
Od roku 1912 pak postupně zdobily stěny jednotlivých kaplí keramické
obrazy pašijových scén od J. Köhlera. Jako poslední byl vytvořen obraz
I. zastavení v roce 1933. Jediný původní obraz J. Úprky - XIII.
zastavení - byl v roce 1929 renovován firmou Říha Brno. Na zadní stěně
druhé kaple křížové cesty je pamětní deska obětem první světové války v
podobě bronzového reliéfu, znázorňující moravský lid adorující Hostýnské
Panně Marii od sochaře Č. Vosmíka, datace 1919.
Okolo nové křížové cesty byla upravena čtyři metry široká cesta, na
neschůdných místech zřízeno padesát schodů. Před IV. zastavením křížové
cesty byly upraveny lavičky, aby poutníci ve stínu jedlí a buků si mohli
odpočinout.
Podle knihy Papežská korunovace Matky Boží Svatohostýnské zpracovala
Olga Kozlová
Křížové cesty na Svatém Hostýně v dokumentu ČT
Publikace - Jurkovičova křížová cesta na Svatém Hostýně
Brožura
malého formátu (A6 - 72 stran), s texty a fotografiemi Jurkovičovy
křížové cesty byla vydána Maticí svatohostýnskou a Duchovní správou na
Svatém Hostýně a je tam k dispozici.
Texty k zastavením křížové cesty vybrala a připravila Olga Kozlová,
která napsala i historii cesty v závěru brožury.
Rozjímání křížové cesty byla převzata z Kolosea, kde cestu vedl Svatý
otec Jan Pavel II. Knížečka obsahuje i modlitbu za obdržení milostí na
přímluvu tohoto blahoslaveného papeže. Úvodní slovo napsal P. Jan
Chromeček SJ.
Kniha obsahuje i 37 fotografií, které byly pořízeny v průběhu posledních
pěti let Ivo Buráněm za různých světelných podmínek a v různých ročních
obdobích.
Konečně je na Svatém Hostýně k dispozici publikace spojující duchovní
dimenzi této křížové cesty a architektonického skvostu, citlivě
umístěného v krásné přírodě. Této publikace se dožadovali jak věřící,
tak i ti, kterým se někdy říká "hledající".
Jurkovičova křížová cesta ve formátu pdf 1,6 MB (brožura je v prodeji za 30 Kč na Svatém Hostýně)