Historie křížových cest na Svatém Hostýně


Obrazy křížové cesty v kostele

Dne 8. září 1874 se světily obrazy křížové cesty v hostýnském kostele, které světil P. Benno Zahradnický, kvardián z řádu sv. Františka v Uherském Hradišti, za účasti bystřického faráře Jana Šuberta a 3050 poutníků. Tento den na svátek Narození Panny Marie byly slouženy 3 mše svaté, jež zpívali vdp. Jan Lexa, vdp. Adolf Koutný a vdp. Jan Možný, kooperátor v Hulíně.
Šlechetná dárkyně těchto obrazů byla prostá vesničanka Anna Svobodová z Lipové. Za jeden obraz zaplatila 100 zl., za celou křížovou cestu bez rámů 2800K. Malířem těchto obrazů byl František Ticháček, akademický malíř v Olomouci. Myšlenky k sestavení a provedení obrazů poskytl dr. Melchior Mlčoch, tenkrát profesor na bohoslovecké fakultě v Olomouci. Rámy obrazů byly v roce 1901 pozlaceny Františkem Pulmanem, T. J.
Při stále vzrůstajícím počtu poutníků vzrůstala potřeba vybudovat na Hostýně venkovní křížovou cestu, tak jak bývá na mnoha poutních místech. Ještě v polovině minulého století visely tyto obrazy křížové cesty na stěnách hostýnského chrámu. Dnes je tato křížová cesta uložena v depozitáři v prostoru hodinového stroje mezi věžemi baziliky.



Stará klasicistní křížová cesta

Křížovou cestu tvoří zpravidla 14 zastavení, znázorňující útrpnou cestu Krista, který ji musel s křížem projít od Pilátova soudního dvoru až na horu Kalvárii, místo svého ukřižování.
Většina poutních míst má křížovou cestu ještě na venkovním prostranství, aby při větším množství poutníků mohli nerušeně vykonávat pobožnost, která byla zvláště na poutních místech ve velké oblibě. Výbor Matice si tuto skutečnost dobře uvědomoval a několikrát jednal o stavbě křížové cesty. Radil se s kněžími i odborníky, a nakonec tímto úkolem pověřil P. Cibulku, který pro svou inspiraci podnikl několik cest na známá česká i moravská poutní místa, kde mohl srovnávat různé typy kaplí křížových cest. Než ale mohl svůj plán na Hostýně uskutečnit, byl odvelen do Prahy. Přesto byl 10. 9. 1899 pozván na valnou hromadu Matice na Hostýn, kde se už konkrétně jednalo o stavbě křížové cesty za účasti zkušených odborníků. Členové Matice i pozvaní odborníci si prošli temenem hory, aby co nejvhodněji navrhli umístění kaplí. Návrhy na její podobu a umístění se ale velmi různily. Jeden z návrhů byl, aby se kaple podobaly stávající „Románské kapli“ s jedním velkým barevným oknem se sklomalbou od Bedřicha Škardy představující utrpení Pána Ježíše. Po dlouhém rokování rozhodli, že první kapli postaví hned za stávající Románskou kaplí, postupovat budou vpravo dolů k valům a potom po valech vzhůru k rozhledně, jejíž kaple s Pietou by byla zároveň i 13. zastavením této nové křížové cesty a 14. zastavení by umístili jižně před hřbitovem, asi tam, kde stojí nyní. Místa pro jednotlivé kaple byla v patřičné vzdálenosti vyměřena a ustanovena. Poněvadž měly připomínat dobu, kdy na Hostýně stála nejstarší kaple, byl zvolen sloh románský. Následující rok se mělo započít s navrženou stavbou. P. Cibulka si ale později uvědomil a obával se, že u tohoto návrhu - umístění 13. zastavení v kapli pod rozhlednou - by se střetávali poutníci a turisté a vzájemně by se rušili. Po delších úvahách a poradách se rozhodl začít křížovou cestu opačným směrem, než bylo prve navrženo a rozhodnuto, a sice od Sarkandrovky k rozhledně. Změnil nakonec i podobu navrhovaných kaplí s průsvitným barevným oknem a uvítal nabídku firmy Trautner z Innomostí (Innsbruku) v Tyrolsku 14 - ti reliéfů křížové cesty, které také koupil. Obrazy byly zhotoveny z kolorované terakoty, vel. 90 x 70 cm a jeden stál 100 zl.
Základní kámen 1. zastavení posvětil 8. 8. 1900 dr. J. Weinlich, předseda Matice. Křížovou cestu tvoří 8 jednoduchých hrubě opracovaných kamenných podstavců (3. -10. zast.) nesoucí terakotové reliefy v dřevěných rámech a podstavce jsou ukončeny křížem. 5 zastavení (1., 2., 11., 12., 13.) jsou kryté kaple různých slohů zepředu otevřené na čtvercovém půdoryse, jejichž vnitřní stěny vyzdobil nástěnnou malbou bystřický malíř Žůrek. Zachytil na nich jeruzalémskou křížovou cestu. Za nástěnné obrazy bylo zaplaceno 700 K. Šamotové obrazy Kristovy pašijové cesty se na zimu zakrývají dřevěnými okenicemi, aby byly chráněny před mrazem a sněhem.
Poslední 14. zastavení, společné pro obě Křížové cesty, je malá románská rotunda jižně od hřbitova s rozměrnou plastikou od Rudolfa Doležala z Olomouce „Pán Ježíš položen do hrobu“. Náklady na celou křížovou cestu (odhadem 4700 K) hradili různí dobrodinci, jejichž jména jsou uvedena v některých kaplích. 2. zastavení zaplatil dr. František Srbecký, děkan v Blansku, 11. zastavení ndp. Antonín Cetkovský, farář v Uherském Hradišti, 13. zastavení věnovali poutníci ze Slezska, 14. zastavení ndp. František Perůtka, rodák z Kelče. Stavbu prováděli stavitelé Bednařík a Zeman. Dokončenou křížovou cestu slavnostně posvětil 14. 9. 1902 P. Jan Cibulka T. J., rektor na Velehradě, který stavbu navrhl, zdálky řídil a s účastí sledoval průběh výstavby. To bylo poslední dílo nezapomenutelného P. Cibulky pro Hostýn, kterého z hloubi svého kněžského života miloval. O čtvrt roku později skončil i on svoji životní křížovou cestu na Velehradě, 18. 12. 1902.
Poněvadž se prvotní návrh situování křížové cesty od Rozhledny ke kostelu změnil, ale pašijové obrazy již byly objednány, bedlivější poutník si může všimnout, že postavy na obrazech jdou opačným směrem.

Kritika a obhajoba křížové cesty od neznámých autorů
„Pro obyčejný lid mohla tato křížová cesta docela stačit a skutečně také stačila. Avšak co by bylo stačilo prostému lidu, nestačilo a nezamlouvalo se mnohým jiným pánům v zemi, kteří mají vytříbený vkus pro umění, krásu a soulad. Tito pak napadali ve veřejných listech dílo P. Cibulky, vytýkali mu, že zastavení stojí příliš úzce vedle sebe, že kaple jsou neforemné, nepěkné atd., ztrpčujíce mu dost poslední rok života, ač do úmoru byl pracoval pro zvelebení Svatého Hostýna. Nezasloužil si tak břitké kritiky. Patnáct let věnoval s neobyčejnou horlivostí Svatému Hostýnu všecky své síly hmotné i duchovní. Obětoval, co jen mohl – čas, práci a peníze. Chtěl bych rád věděti, co pro Svatý Hostýn obětovali jeho bezohlední kritikové? Snad ani krejcar, leda své ostré a urážlivé pero. Zkušení a rozumní lidé jinak soudí, vědouce, že každé sebelepší dílo má i své stinné stránky. Kdyby se rozebrala díla, která vykonali oni kritikové, snad by se v nich našlo více stínu než v odsouzeném díle P. Cibulky. Stinná stránka záležela hlavně v tom, že si nedal odborníkem vypracovat situační plán celého temene hory a zvláštní plán pro křížovou cestu. P. Cibulka byl výborný kazatel, misionář a zpovědník. To byl jeho obor. Ale stavitel a architekt nebyl, jakkoliv měl i v tomto oboru velké vědomosti a zkušenosti. Mohli mu jeho kritikové nanejvýš vytýkat, že není stavitelský odborník, aniž by se urážky dopustili. To si uvědomil jeho nástupce i jiní, že pokud se jedná o provedení tak velkého díla na místě, na které jsou obráceny zraky celé země, je třeba nevyhnutelně odborné pomoci“.
Také v uměleckých kruzích a u mladších kněží nebyla tato křížová cesta přijata s nadšením. V moravské revui Nový život se píše: … „Ale horší je, že se celé témě překrásné hory Hostýn znešvařuje nyní křížovou cestou, jejíž reliéfy jsou prací šablonovitou a kaple, kterými se přikrývají, svou sprostou bezduchou hranatostí přímo urážejí, každý venkovský stolař by mohl být jejich stavitelem. Jediná je hezounká, vzletná jako píseň – románská kaplička blízko Rozhledny. Nemohly by se ostatní provést též v tomto slohu nebo ve slozích všech křesťanských dob, takže by tu byla zároveň výstava křesťanské architektury? Řádky tyto nediktuje žádná zaujatost, nýbrž láska k této svaté hoře, která je drahá každému Moravanu. Stojím na tom stanovisku, že posvátná místa, kam lidé přicházející s prahnoucí duší, mají ji napájet i národním uměním náboženským, skutečným uměním, aby s vytříbeným vkusem vracel se lid do rodných obcí a dle viděného vkusně zařizoval domy Boží i svoje“. (Nový život r. 7, č. 9, září 1902, str. 272.
„Uvádím tento krajní posudek s velkými výhradami. Třebaže uznávám nedokonalosti i tohoto díla, nemůžeme přece souhlasit s projeveným návrhem, a sice z důvodu zásadního: účelem poutního místa, jako ani žádného katolického chrámu, není být „výstavou křesťanské architektury“, jakousi lidovou školou umění nebo museem (zde se naprosto rozcházíme v názoru na stavby toho druhu). Je ovšem otázka, zdali by 14 zastavení v „slozích všech dob křesťanských“ nebylo znešvařením nejen překrásného Hostýna, ale i křížové cesty jako takové. S hlediska uměleckého je tato křížová cesta „lidová“. A že jsou postavy obráceny pozpátku, což ostatně uniká pozornosti, nikterak nevadí pobožnosti pravých modlitelů“.
Tolik kritika i obhajoba P. Cibulky.
Jeho spolubratr a spolupracovník P. Zimmerhackel charakterizuje P. Cibulku takto: „muž bystrého ducha, silného těla, pevného zdraví, nepřekonatelné energie, praktického rozhledu a srdce předobrého“.



Jurkovičova a Koehlerova křížová cesta

Nástupce P. Cibuky, jeho bývalý spolupracovník P. Zimmerhackel si uvědomoval nutnost a nevyhnutelnost potřeby odborného posudku. Vlivem Katolické Moderny, pod vedením kněze a básníka Dostála – Lutinova, propagující vedle moderního umění také ideu cyrilometodějskou a obrození katolického a slovanského života na Moravě, pozval proto na Hostýn umělce nejpovolanějšího, proslulého již svými „národními pohádkami“ na Pustevnách – architekta Dušana Samuela Jurkoviče. Matice ho pověřila vypracováním generálního situačního plánu nejen pro novou křížovou cestu, ale i všech ostatních staveb na Hostýně. V roce 1903 zaměřil Jurkovič se svými spolupracovníky celý vrch Hostýna a v následujícím roce předložil Matici hotové plány, které byly jednomyslně schváleny. Bylo také rozhodnuto, že veškeré stavební dění na Hostýně bude řídit sám Jurkovič. Tím se mělo předejít různým nešvarům z minulosti, jako např. hyzdícím krámkům „vybujelým jako příživné houby po obou stranách schodiště“. Jurkovič situoval svoji křížovou cestu severovýchodně od baziliky. Na architektonicky řešené cestě podkovitého půdorysu nepravidelně rozmístil 12 zastavení. Kapličky po pravé straně působí, jako by se nořily z lesa. Z vrcholu od chrámu deset z nich klesá, jedenácté vyčnívá na mohutné terase, k níž se stoupá po širokých schodech. Další dvě zastavení lemují hřbitov a ukončení křížové cesty tvoří stávající rotunda začleněná do areálu hřbitova. Toto 14. zastavení je společné pro obě křížové cesty. Křížová cesta byla budována od roku 1904 až do roku 1933. Válečné útrapy a s tím spojený i nedostatek peněz narušily velkolepý Jurkovičův plán. Muselo se tak bohužel upustit od dalších zamýšlených a navržených staveb, jako např. Shromažďovací síně, Zvonice, Kaple sv. Cyrila a Metoděje, Růžencové cesty, Obchodního bazaru a Bílkových sochařských děl kalvárie.
Jurkovičovu křížovou cestu, která se stavěla od konce, od stávajícího 14. zastavení, tvoří deset dřevěných otevřených kapliček se zadní stěnou z režných kamenných kvádrů, mozaikovými obrazy a lomenicovým přístřeškem spočívajícím na bohatě vyřezávaných trámech. Zakončení stěny a střechy jsou dvojího typu a pravidelně se střídají. Modrozelené šupinové tašky bobrovky kryjí také oblouk nebo trojúhelníkový štít zadní stěny navazující na chaloupkovou střechu s lomenicí. Střecha je nesena dvěma sloupy s konzolami. Tyto dřevěné sloupy mají polychromii žlutou, zelenou, červenou a modrou. Je-li obrazová stěna ukončena obloukem, je kamenný kříž na střeše chráněn secesně zahnutou plechovou stříškou. Trojúhelníkový štít je ve vrcholu ukončen křížem. U tohoto typu kapliček je střecha nižší, rozložená na tři lomeničky, z nichž střední je vyšší a vysunutá. Podlaha kapliček se skládá z kamenných stupňů a pod mozaikovým obrazem je modlitební klekátko. I. zastavení Pilátova soudu tvoří jednoduchá kamenná kaple postavená podle návrhu bystřického stavitele Ing. Metoděje Matušky, poněvadž Jurkovičův návrh I. zastavení byl součástí nerealizované Shromažďovací síně. Další vysoký žulový pomník IV. zastavení představuje setkání Ježíše s Matkou a XI. zastavení vyčnívá na kamenné terase jako vysoká mohyla završená kamenným křížem a vyjadřuje Kristovo utrpení na Golgotě. Vyzděná kamenná jeskyně pod terasou, tvořící součást kaple, měla sloužit k pochovávání mrtvých. Otvor měl být uzavřen dveřmi a železnými mřížemi. V červnu 1909 ale přišel od c. k. ministerstva vnitra zákaz a zřízení hřbitova se odsunulo.
Jurkovič si původně ke spolupráci vybral předního moravského malíře Jožu Úprku, který vypracoval návrhy všech třinácti zastavení. Vzhledem k drsným povětrnostním hostýnským podmínkám vyvstal problém, jakou techniku na provedení obrazů zvolit, neboť se po zimních měsících ukázalo i na šamotových obrazech první křížové cesty patrné poškození a v roce 1909 nechal farář František Fučík všechny obrazy opravit. Po delším zvažování byla nakonec přijata nabídka Benedikta Škardy z Brna na provedení obrazů novou technikou tzv. sklomalby, která měla zajistit trvanlivost. V létě roku 1905 byl přivezen první obraz XIII. zastavení představující Pannu Marii Bolestnou s mrtvým tělem svého Syna na klíně. Přítomní poutníci stáli v úžasu před nádherným obrazem nevědíc, co mají obdivovat dříve – zda Jurkovičův důvtip, koncepci mistra Úprky nebo Škardovo dokonalé provedení ve skle. V dalších dvou letech byl stejnou technikou zhotoven obraz XII. a XI. zastavení. Ale už v roce 1910 Hlasy svatohostýnské oznamují, že se bohužel ani skleněná mozaika na Hostýně neosvědčila. Mezi sklo a azbest vnikala voda, která spolu s mrazem dokončila dílo zkázy. Části mozaiky vypadávaly a několikrát do roka se musely opravit a nahradit. Aby se cenné obrazy úplně nerozpadly, byly obrazy XII. a XI. zastavení sňaty a uloženy na Velehradě. Na Hostýně se proto zachoval jediný Úprkův obraz (XIII. zastavení), který byl několikrát opravován a v roce 1929 firmou Říha z Brna celkově renovován. Na Hostýn byl pozván další významný moravský malíř Jano Koehler. Pro Koehlera, jako hluboce věřícího umělce, bylo velkou příležitostí zachytit nejtragičtější období Kristova života. 9. ledna 1912 Koehler navštívil Hostýn, aby si prohlédl rozestavěnou křížovou cestu. K provedení pašijových obrazů zvolil techniku keramické mozaiky, která by byla mnohem trvanlivější. Své kresby na kartonech posílal do keramických dílen v Rakovníku, kde je odborníci převáděli na keramický materiál zdobený technikou majoliky. Jeho první obraz na XI. zastavení se osazoval 11. října 1912 a postupně se kapličky zdobily dalšími obrazy. V roce 1915 byly osazeny obrazy u IV., IX. a VI. zastavení, na jaře 1920 přivezen obraz pro XII. zastavení. V roce 1930 stále ještě nebyla hotová křížová cesta, ale mistr Koehler slíbil, že na jaře příštího roku se několik obrazů osadí. V následujícím roce se přistoupilo k budování I. zastavení podle návrhu stavitele Matušky z Bystřice. Dne 10. srpna 1933 přijeli pracovníci z Rakovníka a Poštorné, aby osadili zbývající obrazy k I. a VII. zastavení. Tak byla konečně po 29 letech nová křížová cesta dokončena. Posvěcena byla 15. října provinciálem františkánů v Kroměříži dr. Vyskočilem. Majitel šamotové továrny v Rakovníku kníže Liechtestein poskytl slevu na obrazy ve výši 7500 K.
I když se z velkolepého Jurkovičova plánu realizovala na Hostýně pouze křížová cesta, jedná se o zcela výjimečnou a malebnou architekturu citlivě propojenou s hostýnskou krajinou, která potvrzuje názory odborníků, že její autor byl právem nazýván „básníkem dřeva“.
Hostýnská hora nebyla Jurkovičovi cizí. V době svého působení na Vsetíně se stal valašským architektem. V blízké valašské osadě Rusavě našel útočiště a úkryt před Maďary u pastora Daniela Slobody už jeho děd Samuel, později i kmotr Hurban a matka Emilie. On sám byl vychován v evangelické rodině a hluboká víra mu vydržela celý život. To je důkazem i toho, že mnoho krásných staveb navrhl pro katolická poutní místa. Vlivy lidové architektury v jeho dílech mají původ už v rodině Jurkoviče. Jeho otec byl známý slovenský vlastenec, matka znalkyně lidového umění, jeho děd Samuel stál u zrodu Matice slovenské. Ukázkou jeho geniality je schopnost propojit své stavby s přírodou i různorodé stavební materiály. Stal se významným představitelem rustikální secesní architektury.

V roce 2019 obdrželi restaurátoři manželé Paříkovi z Prahy vyznamenání České biskupské konference za zdařilou rekonstrukci a technologické řešení obnovy tří značně poškozených Koehlerových obrazů křížové cesty na Hostýně. Jde o druhé originály v nerezových rámech předsazené před původní obrazy a připevněných do zdiva. Jedná se o obrazy I., X. a XI. zastavení. Díky manželům Paříkovým vidíme Koehlerovy obrazy opět v původní kráse.


Podle různých dostupných pramenů sepsala Olga Kozlová, srpen 2020



Křížové cesty na Svatém Hostýně v dokumentu ČT

 

Publikace - Jurkovičova křížová cesta na Svatém Hostýně

Brožura malého formátu (A6 - 72 stran), s texty a fotografiemi Jurkovičovy křížové cesty byla vydána Maticí svatohostýnskou a Duchovní správou na Svatém Hostýně a je tam k dispozici.
Texty k zastavením křížové cesty vybrala a připravila Olga Kozlová, která napsala i historii cesty v závěru brožury.
Rozjímání křížové cesty byla převzata z Kolosea, kde cestu vedl Svatý otec Jan Pavel II. Knížečka obsahuje i modlitbu za obdržení milostí na přímluvu tohoto blahoslaveného papeže. Úvodní slovo napsal P. Jan Chromeček SJ.
Kniha obsahuje i 37 fotografií, které byly pořízeny v průběhu posledních pěti let Ivo Buráněm za různých světelných podmínek a v různých ročních obdobích.
Konečně je na Svatém Hostýně k dispozici publikace spojující duchovní dimenzi této křížové cesty a architektonického skvostu, citlivě umístěného v krásné přírodě. Této publikace se dožadovali jak věřící, tak i ti, kterým se někdy říká "hledající".

Jurkovičova křížová cesta ve formátu pdf 1,6 MB (brožura je v prodeji za 30 Kč na Svatém Hostýně)