Církevní rok - doba vánoční
Dvě vánoční skladby z různých soudků - z archivu ČT a Lubomír Lipský
Když rody a národy samy vytvářely své bohy, přišel Ten, který Je.
Vstoupil do dějin člověka a odhalil mu tajemství skryté od založení
světa.
Jan Pavel II., Římský triptych
NAROZENÍ PÁNĚ
I
stalo se v tom čase, že vyšel příkaz od císaře Augusta, aby bylo sepsáno
obyvatelstvo ve všech zemích jeho říše. Toto sčítání lidu se konalo,
když syrským místodržícím byl Quirinus. I šel každý do svého rodného
města, aby se přihlásil.
Tehdy se vydal na cestu i Josef a ubíral se z galilejského městečka
Nazareta do Betléma v zemi judské, neboť pocházel z pokolení Davidova. S
ním šla jeho mladá manželka Maria, jež čekala dítě. Když dorazili do
Betléma, přišla na Marii její chvíle. A porodila svého prvorozeného
syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí v chlévě, neboť místa v
hospodě už nenašli.
V noci, kdy se to stalo, bděli nablízku pastýři; střežící svá stáda. Tu
přistoupil boží posel a za ním pastýři spatřili zářit světlo Pána. I
polekali se a zakrývali si oči. Leč anděl jim pravil: "Nebojte se!
Zvěstuji vám velikou radost pro veškeren lid. V této chvíli se pro vás v
městě Davidově narodilo dítě. Je to Spasitel, pomazaný Páně, váš pán.
Řiďte se tímto znamením: Ve svém chlévě naleznete nemluvně ovinuté
plenkami a položené do jeslí!"
A pastýři viděli, jak z jasného světla vystupuji poslové Nejvyššího a
zpívají : "Sláva Bohu na výsostech! A na zemi pokoj lidem dobré vůle!"
Když hlasy dozněly a na místo, kde se ztratilo světlo, vystoupily znovu
hvězdy, nejstarší z pastevců se natolik vzpamatoval, že mohl promluvit.
Řekl: "Pojďme, sejděme rychle do Betléma!"
I ponechali stáda sama a běželi dolů do chléva. Našli tam Marii a Josefa
a v jeslích dítě. Když se na ně dost vynadívali, vyprávěli, co jim o
tomto dítěti pověděla rozzářená noc. Maria uchovala v paměti všechna ta
slova a ve svém srdci o nich přemítala.
Evangelium podle sv. Lukáše (mp3)
Tichá noc, svatá noc
| Tichá noc, svatá noc, v spánku svém dýchá zem, půlnoc odbila, město šlo spát, zdřímli dávno i pastýři stád, [:jen Boží láska, ta bdí.:] |
Tichá noc, svatá noc, náhle v ní jásot zní, vstávej, lide můj, tmu z očí střes, v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, [:z lásky se člověkem stal.:] |
| Tichá noc, svatá noc, stín a mráz vůkol nás, v hloubi srdce však Gloria zní, dík, že hříšník se s důvěrou smí [:u svaté rodiny hřát.:] |
Česká mše vánoční s Ladovými obrázky z archivu ČT
O Come, All Ye Faithful (Adeste Fideles) at Westminster Abbey
Koledy trochu jinak - Den přeslavný a Good Work Pásli ovce Valaši
MUDRCI OD VÝCHODU
V
té době přišli z východních krajů do Jeruzaléma mudrci znalí hvězd.
Vyptávali se: "Kde je novorozený židovský král? Na naší obloze jsme
viděli vzejít hvězdu a přišli jsme, abychom mu vzdali svou úctu." Tu se
polekal celý Jeruzalém. Všichni se báli hněvu krále Herodesa. Domnívali
se, že ho zvěst o novorozeném židovském králi uvede v zuřivost. Ale
Herodes přijal učence s největší vlídností. Poněvadž se nevyznal v
posvátných knihách Židů, povolal znalce Písma a vyptával se jich, ze
kterého judského města má vzejít král Mesiáš. Řekli mu: "Z Betléma v
zemi Judově. Neboť tak je psáno u proroka Micheáše: A ty, Betléme
Efrata, jenž jsi příliš malý, abys mohl být jmenován mezi knížecími
městy Judovými, z tebe mi povstane ten, jenž bude pánem v Izraeli: jeho
příchod byl sem vložen od samého začátku a věčnosti." Herodes poslal
mudrce do Betléma a řekl jim: "Jděte a pátrejte po dítěti. A až je
najdete, přijďte ke mně a odveďte mě k němu, abych se i já poklonil
novorozenému králi Mesiáši."
Když mudrci odešli z Jeruzaléma, spatřili znovu hvězdu, kterou
sledovali. Zaradovali se, všude se poptávali, a pastýři jim ukázali dům,
v němž byli Maria a Josef i dítě. Na kolenou holdovali dítěti a podali
mu své dary: zlato, kadidlo a myrhu. Příští noci jim ve snu přikázal
hlas, aby se nevraceli k Herodesovi. Domů do vlasti se odebrali jinou
cestou.
ÚTĚK DO EGYPTA
Když
se mudrci rozloučili, zjevil se Josefovi ve snách anděl a pravil mu:
"Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a prchni s nimi do Egypta. Nevracej se
do této země dříve, než ti řeknu. Neboť Herodes pátrá po dítěti a chce
je zahubit."
Josef vstal, prchl ještě téže noci a unikl do Egypta. Herodes marně
čekal na mudrce, rozhněval se velmi a rozeslal své biřice, aby usmrtili
v Betlémě a ve dvorech kolem dokola všechny chlapečky dvouleté a mladší.
I naplnilo se město nářkem matek a v širém okolí utíkaly ženy s dětmi v
náručí do hor. A tak se splnilo, co kdysi předvídal prorok Jeremiáš.
Když Herodes zemřel, zjevil se anděl, jak byl slíbil Josefovi, jenž
bydlel v egyptské zemi, a řekl mu: "Vstaň a odejdi se svou rodinou domů.
Ti, kdož ukládali dítěti o život, jsou mrtvi." Ještě té hodiny Josef
vstal, vzal dítě i jeho matku a odebral se s nimi do země izraelské. A
přišel do Nazareta, odkudž byl tehdy odešel do Betléma, aby se
přihlásil. Zůstal tam a živil dítě i jeho matku jako tesař.
MALÝ JEŽÍŠ V CHRÁMĚ
O
velikonocích chodilo mnoho Židů do Jeruzaléma, aby v chrámu obětovali.
Josef a Maria udržovali rovněž tento zbožný obyčej, a každého roku
putovali do posvátného města. Když bylo Ježíši dvanáct let, vzali ho s
sebou. Chtěli, aby chlapec spatřil horu mramoru, zářící bělí a zlatem,
kterou začal budovat ještě Herodes. Nyní byl ten zlý král mrtev, ale na
chrámu se dosud pracovalo. Mohutná stavba byla ještě větší a krásnější
než budova, kterou kdysi vybudoval král Šalomoun. Když bylo po
velikonocích, vrátil se Josef a Maria ke skupině poutníků, k níž se
připojili cestou do Jeruzaléma. V oněch dnech byl v Jeruzalémě takový
nával, že se v něm lidé z venkova lehko ztratili. Teprve pozdě navečer
se dostali k Ovčí bráně, u níž se měli sejít všichni poutníci z
Nazareta, ale malý Ježíš u známých nebyl. Někteří poutníci říkali, že
šel napřed s mladými příbuznými. Leč příští noci zastihli rodiče na
domluveném noclehu všechny ostatní příbuzné, svého syna však nikoli.
Ještě v noci putovali zpátky do Jeruzaléma. Kdekoli narazili na známého
nebo příbuzného, vyptávali se na chlapce, ale žádný z nich ho neviděl.
Tak bloudili tři dny městem, až se ve své bezradnosti rozhodli, že ještě
jednou prohledají chrám. Znovu procházeli nádvořím, jež bylo přístupné
pohanům. Bylo to prostranné náměstí, plné lidi i zvířat. Nedaleko brány
křičeli obchodnici s dobytkem a vychvalovali své voly a ovce jako obětní
zvířata. Josef i Maria byli tím hlukem zcela zmateni. Nechápali, jak je
možné, že na tak posvátném místě, kde nikdo nesmí beztrestně plivnout na
dlaždice, zvířata kálejí a obchodníci se dohadují, jako kdyby toto
nádvoří bylo obyčejným tržištěm. Pod střechou sloupořadí, která
obklopovala dvůr, zvonily mince penězoměnců. Penězoměnci tam vyměňovali
nečisté pohanské peníze za židovské peníze obětní. Bez ustání vyvolávali
čísla, jež oznamovala, kolik jsou ochotni vyměnit za určitý římský nebo
egyptský peníz. A stály tam i klece obchodníků, kteří ženám prodávali
holoubata a vrabce pro očistnou obět po slehnutí.
Josef s Marií dospěli pod sloupořadím až k takzvané chrámové síni. Zde
už bylo větší ticho. Ve stínu silných sloupů spatřili několik mužů s
dlouhými vousy. Věděli, kdo to je: byli to učení znalci Písma, kteří tu
sedali a sami mezi sebou nebo s cizinci rozebírali nesnadná místa
Mojžíšova zákona. Josef a Marie šli nesměle kolem těchto učených mužů.
Přitom pozorovali, že tito ctihodní mužové všichni pohlížejí jedním
směrem. A tu Maria vydechla blahým úlekem: Chlapec, který stál u sloupu
a právě odpověděl na dotaz a po svých slovech se usmál a odmlčel se, to
je přece její syn! Ale ještě dřív než mohla pozdvihnout svůj hlas,
vypukli někteří z přítomných znalců Písma ve slova nadšení. Všichni
souhlasili plni obdivu, jeden přes druhého volali. S tak bystrým rozumem
v mladém věku, s takovou znalostí Písma se dosud nikdo z nich nesetkal.
Teprve v té chvíli se Maria přiblížila k malému Ježíšovi a řekla mu:
"Synáčku, jak jsi nám to mohl udělat! Otec tvůj i já tě hledáme už
několik dní. Kolik úzkosti jsme pro tebe vytrpěli!" A Ježíš jí
odpověděl: "Pročpak? Nepomyslili jste, že já jsem v tom, co jest mého
Otce?" Ale rodiče nerozuměli, co jim chce říci. On však šel ihned s
nimi. A cestovali pak beze strachu středem samařské země, jež byla Židům
nepřátelská, a dorazili do Nazareta. Ježíš pak byl rodičům zdárným
dítětem. Jeho matka pak uchovávala v srdci všechna slova svého syna. A
Ježíšovi přibývalo jak let, tak moudrosti a zalíbení u Boha i u lidí.
JEŽÍŠŮV KŘEST
Když
byl v patnáctém roce vlády císaře Tiberia místodržícím v Judsku Pontius
Pilatus a Herodes Antipas tetrarchou v Galileji a veleknězi byli Anáš a
Kaifáš, dostalo se božího slova Janovi.
Jan žil v pustině na druhé straně Jordánu, živil se kobylkami a medem
lesních včel, nosil hrubý oblek z velbloudí srsti jako staří proroci a
okolo beder kožený pás. Přicházel k němu lid z Jeruzaléma i z celého
Judska. Jan kázal pokání a volal: "Proměňte svou mysl! Připravujte cestu
Pánu, jako ji připravujete svým pánům, když k vám přicházejí : odstraňte
hory vyplňte doliny! Království nebeské je už blízko!"
A Jan křtil všechny, kdo plni lítosti toužili po odpuštění hříchů.
Poučoval je při tom: "Já křtím vodou, ale po mně přijde, který bude
silnější než já. Já nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínky
u obuvi. Ten vás bude křtít ohněm svatého Ducha."
Právě v tento čas sem přišel Ježíš z Nazareta a dal se v Jordánu Janem
pokřtít. Když vycházel z vody, spatřil, jak se nad ním rozevřelo nebe, a
viděl, jak se nad ním snáší Duch v podobě holubice. A navíc vycházel ze
světla hlas: "Ty jsi můj milovaný syn, v tobě se mi zalíbilo."
Podle Nového Zákona
