Střípky ze života církve v roce 2015
České Vánoce se neobejdou bez Rybovy mše - animovaný film ČT s obrázky Josefa Lady
V olomoucké katedrále je otevřena brána Svatého roku milosrdenství
Radio Proglas si můžeme naladit již 20 let
V úterý 8. prosince 2015 bude v Římě zahájen Svatý rok milosrdenství
Papež
František v tento den (svátek Neposkvrněného početí Panny Marie)
slavnostně otevře Svatou bránu v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Jak sám
říká: jde o „bránu Milosrdenství, kde každý, kdo tudy vstoupí, bude moci
zakusit lásku Boha, který potěšuje, odpouští a dodává naději“.
Mimořádný Svatý rok milosrdenství se má slavit nejen v Římě, ale i ve
všech místních církvích. Papežem je oprvé v dějinách nabídnuta možnost
otevřít Svatou bránu i v jednotlivých diecézích, a to především v
katedrále a v dalších významných svatyních.
Osobním vrcholem Roku milosrdenství pro každého z nás bude putování ke
Svaté bráně. Po opravdové přípravě, k níž patří obrácení, pokání a
smíření, projdeme Svatou branou jako kající poutníci, kterým už byly
odpuštěny hříchy a oni přicházejí prosit o odpuštění trestů za ně.
V olomoucké katedrále bude otevřena Svatá brána na 3. neděli adventní
13. prosince. Na Svatém Hostýně otevřeme Svatou bránu v noci ze
Silvestra na Nový rok a na Velehradě při pouti k Panně Marii, Matce
jednoty křesťanů, která se koná v neděli 24. ledna.
Letos a počátkem roku 2016 se otevření Svaté brány toho můžeme poprvé
účastnit na těchto třech místech v rámci olomoucké arcidiecéze anebo i
na jiných místech v ČR.
Zahájení Svatého roku milosrdenství s otevřením Svaté brány v bazilice sv. Petra
nabídne Česká televize v přímém přenosu v úterý 8. prosince v 9:30 na
ČT2!
Tato událost je pro Tvůrčí producentskou skupinu Patricka Diviše natolik
významná, že přímo na místo posílá své dva komentátory - Kateřinu
Rózsovou a Vladimíra Málka, kteří tímto jedinečným okamžikem provedou.
Vyhlášení Svatého roku milosrdenství je dalším krokem papeže Františka
jak zpřístupnit církev lidem slabým, zraněným a přehlíženým. Dokládá to
i modlitba, kterou k této příležitosti papež vydal: „Ty jsi chtěl, aby
také tvoji služebníci byli podrobeni slabosti, a tak mohli soucítit s
těmi, kdo se potýkají s nevědomostí a omylem: dej, ať každý, kdo se s
jediným z nich setká, zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu.“
Stránky pořadu:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/11010072143-zahajeni-svateho-roku-milosrdenstvi/21556221458/
Silvestrovská a novoroční pouť do Medjugorie může být pro mnohé z nás velikým zážitkem
Do opravené katedrály se po roce těší věřící, ale také turisté
Nejvýznamnější kostel ostravsko-opavské diecéze opět září do dáli.
Katedrála Božského Spasitele. Boční oltář nově ukrývá ostatky papeže
Jana Pavla II.
Moderní technologie připomínající vitráže, ostatky polského papeže, ale
hlavně nová fasáda pískové barvy a opravené věže s kříži dokonale
proměnily katedrálu Božského Spasitele v centru Ostravy. Po více než
roční rekonstrukci byla slavnostně otevřena v neděli 22. listopadu.
Děkovnou bohoslužbu sloužil ostravsko-opavský biskup František Václav
Lobkowicz spolu s biskupy ze sousedních diecézí z Polska a Slovenska.
Na rekonstrukci se podílel také farář Moravské Ostravy Jan Plaček.
Přípravné práce na tuto akci trvaly přes deset let.
"Nakonec se sehnaly evropské dotace a finance uvolnila i církev, tak se
mohlo začít. Při opravách pomáhalo hodně lidí, nejen samotní
restaurátoři, ale i dobrovolníci. Vyklízeli, stěhovali. Uklízeli tady i
vězni z Heřmanic, kteří se nám sami nabídli," uvedl MF DNES Jan Plaček.
Věřící získali nový symbol: relikviář s ostatky polského papeže Jana
Pavla II. "V rámci slavnostní bohoslužby byly uloženy do bočního oltáře.
Naší diecézi je věnoval krakovský kardinál Stanislaw Dziwisz. Relikviář
má tvar kříže s kapkou krve svatého papeže," popsal mluvčí biskupství
Pavel Siuda.
Zájemci se nově do kostela podívají mezi ranní a večerní bohoslužbou.
"Katedrála bude otevřená celoročně od úterý do soboty. Turistům bude k
dispozici služba v nově vybudované recepci, kde získají informace,
tiskoviny a vypůjčí si audioprůvodce. Pro účastníky bohoslužeb a
návštěvníky katedrály jsou k dispozici toalety umístěné ve vstupních
prostorách katedrály," řekl mluvčí.
Na nákladech za opravy se podíleli i obyčejní lidé. "Volala mi jedna
stařenka, ať za ní přijedu do hospice. Tam mi v obálce předala pět tisíc
korun, že kostel považovala za svůj a chtěla by pomoci při opravě.
Zamrazilo mě, když jsem zjistil, že o dva týdny později zemřela,"
vyprávěl Jan Plaček.
Prostor v opraveném svatostánku dostali také studenti Fakulty umění
Ostravské univerzity. "Při slavnostním otevření byly poprvé spuštěny
transparentní displeje v zadních oknech katedrály. Jedná se o moderní
technologii, která navazuje na tradiční vitráže. Vypadají jako běžné
sklo, avšak po spuštění programu dokážou zobrazovat výtvarný obsah,"
uvedl mluvčí Siuda.
Zájemci uvnitř najdou další zajímavosti: ve vitrínách bočních lodí jsou
uloženy originály dokumentů z roku 1888, které dělníci objevili v
makovicích věží. "Dále to jsou originály výkresů katedrály od architekta
Gustava Meretty z roku 1883 a originál dokladu o vysvěcení katedrály. Na
panelech připomene nejen historii katedrály, ale také pestrou paletu
historicky pozoruhodných církevních památek na území ostravsko-opavské
diecéze," popsal Siuda.
Kdo mohl, ten na opravu přispěl
Náklady na největší rekonstrukci v dějinách stavby i nové vybavení
katedrály přesáhly 68 milionů korun. Na financování se podílela Evropská
unie či město Ostrava. "Náklady církve činí 22,5 milionu korun. Pomohlo
i mnoho darů věřících a podporovatelů, ale i majetkové vyrovnání mezi
státem a církvemi."
"Něco uhradíme i z náhrady za nevydaný majetek. Přispěli i sami lidé za
pomoci veřejné sbírky," připomněl projektový manažer rekonstrukce
Miroslav Přikryl.
Přestože se na opravu snažilo přispět mnoho lidí i organizací, rozpočet
byl omezený. "Snažili jsme se rekonstrukci provést citlivě a kvůli
omezeným financím jsme dělali řadu kompromisů. Velmi pracná byla
například podlaha o rozloze 1 200 metrů čtverečních, kterou pokládaly
desítky lidí," přiblížil MF DNES architekt Tomáš Šonovský.
Teplo při mších
K dalším ze zajímavých novinek patří například vyhřívané lavice.
"Provedly se kompletní opravy. Při demontáži vrcholů křížů na věžích
jsme však objevili silnou korozi, se kterou jsme nepočítali. Museli jsme
tedy přeprojektovat celou ocelovou konstrukci, proto se práce zhruba o
dva měsíce opozdily," poznamenal Přikryl.
Další práce představovala například oprava střech, nová
elektroinstalace, restaurace osvětlení i soch nebo nová výmalba. A
například z digitálních vitráží nebudou mít radost jen lidé uvnitř
kostela. "Za denního světla je lidé uvidí uvnitř baziliky, večer pak
díky vnitřnímu osvětlení zase venku. Chceme tam prezentovat výtvarná
díla místních umělců," prozradil Přikryl.
Farnost Moravská Ostrava a biskupství ostravsko-opavské pojaly otevření
jako celodenní program: ten zahrnoval mši, na níž se podílel i olomoucký
arcibiskup Jan Graubner, prohlídku kostela i koncert vážné hudby.
"Účinkoval moravský komorní sbor pod vedením Jiřího Šimáčka. Zazněly
skladby Francka, F. M. Bartholdyho, J. G. Rheinbergera, V. Mikšinise a
dalších," popsal Pavel Siuda.
5plus2 - Ostravsko, Dalibor Maňas
Ostrava a celá diecéze se dočkala znovuotevření katedrály
Pozvánka
Trident na Svatém Hostýně
V sobotu 26. září 2015 ve 13:45 byla v bazilice sloužena
mše sv. v tradičním římském ritu - Missa Tridentina. Celebroval
Mons. Marcel Tesarčík. V arcidiecézi olomoucké se s ní setkáme jen
výjímečně, u nás na severu Moravy je sloužena pravidelně na několikati
místech. Na druhém foto je tridentská mše sv. v září 2008.
I když vím, že mše sv. v tomto ritu má své příznivce a to i mezi mladými
(důkazem byli účastníci mše sv. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie), tak
jsem měl pocit, že je to něco, co hodně připomíná minulost, kterou II.
vatikánský koncil už posunul někam dále.
Přesto jsem byl jako pamětník a ministrant z doby před rokem 1962 dojat
a zavzpomínal jsem si, jak to bylo tehdy. Nechci polemizovat o tom,
jestli ty staré časy byly lepší a jestli to nové, co přinesl II.
vatikánský koncil přispělo k současným problémům katolické církve.
Pro mne účast na takové mši sv. byla jen krásnou vzpomínkou na mládí, na
písně, které už v současném kancionálu nejsou, určitým druhem folkloru a
na to, co už je dávno pryč.
Ivo Buráň
 |
 |
 |
 |
 |
Dvě reakce na zveřejněný text o tridentské mši sv. v bazilice na Svatém Hostýně
Nelze pro mě nereagovat na článek
o mši svaté v tradičním římském ritu v bazilice na Svatém Hostýně.
Je to jen taková malá vzpomínka nás šedesát a víceletých na ty doby před
II. vatikánským koncilem. Nebyl jsem v té době ministrantem snad proto,
že jsem byl ještě malý, ale v mých vzpomínkách zůstalo mnoho pěkných,
slavnostních a zároveň nesmazatelných stop. Pamatuji si na dobu, kdy
kněz sloužící mši svatou stál převážně zády k lidu, ministranti klečeli
na kobercem potaženým oltářním stupni, latinské odpovědi museli umět
nazpamět anebo jistota pro ty, kteří se to ještě nenaučili, sloužila
jako pomůcka tvrdá papírová tabulka, zabalená do "slídy", ohmataná,
místy už používáním poškozená, ale stále velmi potřebná. Písmenka byly
černé, červené i modré. Pro mne byly latinské věty jako např. "secula
seculorum" anebo "sed libera nos a malo" slavnostně tajemné, ale překlad
byl dostupný v malých misálcích, vlevo latinsky, vpravo česky.
S bráchou jsme si někdy doma hráli na "kostel", já jsem bouchal malým
smetáčkem do plechové lopatky - to byly varhany a zvony a vedle brácha
zpíval ze zpěvníčku příslušné písně, hlavně ty mešní měly Gloria, Kredo,
Agnus atd., shodné s liturgií. Odehrávalo se to v kuchyni pod linkou. Na
ty písně mám pěkné vzpomínky, některé v současném kancionálu už nejsou,
jak se píše v citovaném článku, mnohým byl pozměněný text (snad to
souviselo s moderní češtinou a snahou odstranit archaické slova), anebo
(a to zvlášť u některých vánočních koled) v starším textu byla první
sloka písně romantický dojímavá, ale další sloky byly pro mou dětskou
duši drsnější a "nevánoční" (trápilo mě proč byl "Goliáš obloupen" a
"brzo tě jme jak lítá saň dav katanů").
Nezažil jsem teď na Svatém Hostýně tridentskou mši svatou, ale s autorem
článku plně souhlasím, že to byla krásná vzpomínka na mládí, na určitý
druh folkloru a na to, co je už dávno za námi.
Chvála Kristu,
rád bych touto cestou poděkoval duchovní správě SvatéhoHostýna za
poskytnutí baziliky pro poutě katolické tradice s tridentskou Mší
svatou, kterých jsem se několikrát za sebou rodinou rád zúčastnil.
Jen bych chtěl krátce reagovat na
texty uveřejněné na Vašem webu k této tématice a dovolím si
nesouhlasit s názorem, že se jedná pouze o vzpomínku na časy, které jsou
dávno za námi. Mohu Vás ubezpečit, že řada mladších věřících i kněží,
kteří jsou spojeni s předkoncilní liturgii, nikdy nezažili liturgii před
koncilem, proto nemají na co vzpomínat. Naopak, odkryli tento poklad
římské liturgie častokrát až po tom, co byl papežem Benediktem XVI. v
roce 2007 uvolněn pro celou Církev. Žijí mezi námi věřící a rodiny,
které z různých důvodů dávají přednost předkoncilnímu ritu a na řadě
míst v ČR i v zahraničí se také mohou pravidelně účastnit výhradně
tridentské mše svaté a přijímat svátosti Církve podle tohoto ritu. Co je
k tomu vede je otázkou na každého z nich, rozhodně však to nejsou
vzpomínky na minulost, kterou nezažili.
Vladimír Kružík
Nejdříve museli odbourat předsudky aneb Jak se vaří pivo v Klášterním pivovaru Strahov
Klášterní pivovar Strahov
Na tradici vaření piva v Praze na Strahově, která sahá do roku 1400,
navázali před 14 lety Aleš Kocvera a jeho syn Marek. - V prostorách,
které si pronajali od řádu premonstrátů, provozují vedle minipivovaru s
kapacitou 1700 hektolitrů za rok také restauraci. - Nabídku tvoří tři
celoročně vařená piva (13° polotmavý a 14° tmavý ležák a 16° IPA) a
různé sezonní speciály. - Tržby majitele pivovaru a restaurace, firmy
LEV CZ, v loňském roce dosáhly 8,6 milionu korun, čistý zisk byl 464
tisíc korun.
Jakmile se naskytla příležitost pronajmout si budovy v areálu
Strahovského kláštera, využili jsme ji, začíná své vyprávění manažer
Klášterního pivovaru Strahov Marek Kocvera. Tým lidí, který po bezmála
stoleté přestávce pokračuje v tamní pivovarnické tradici, tvoří spolu s
ním jeho otec Aleš Kocvera a sládek Jan Martinka.
Rozhodnutí padlo v roce 2000, ještě dříve, než Česko zasáhla vlna zájmu
o minipivovary. Aleš Kocvera tehdy opustil relativní jistotu, kterou mu
dávalo zaměstnání v Budějovickém Budvaru, a vydal se za svým snem vařit
vlastní pivo.
První várku Kocverovi uvařili 6. června 2001, tedy v den svátku svatého
Norberta. Po něm se dodnes strahovské pivo jmenuje. Svatý Norbert je
patronem řádu premonstrátů, vlastníků pražského Strahovského kláštera. A
jak Marek Kocvera doplňuje, jsou častými a váženými hosty v jejich
restauraci.
Přátelský rozchod s Matuškou
Vaření piva v areálu Strahovského kláštera má dlouhou tradici. První
zmínky o něm pocházejí z roku 1400, kdy byl pivovar pronajat za poplatek
čtyř kop grošů, libry pepře a tučného zajíce ročně pražskému měšťanu
Petrovi. Fungoval tedy podobný model jako dnes – pivo nevyráběli přímo
mniši, ale podnikatelé v pozici nájemců.
Během staletí byla pivovarnická tradice několikrát přerušena – prvně
během husitských válek, podruhé za švédské okupace západní poloviny
Prahy v roce 1648. Ve druhé polovině 19. století již byl pivovar natolik
malý, že jeho produkce stačila jen na pokrytí spotřeby mnichů a dalších
lidí pracujících v klášteře. V roce 1907 byl zrušen a objekty byly
využívány pouze jako hospodářská stavení.
U novodobého obnovení výroby stál také sládek Martin Matuška. Ten však
před šesti lety ze strahovského pivovaru odešel a založil si vlastní
minipivovar v Broumech na Křivoklátsku. Podle Kocvery se jednalo o
přátelský rozchod, dodnes s ním mají dobré vztahy.
Dnes zvládne obnovený strahovský pivovar vyrobit maximálně 1700
hektolitrů piva za rok, další navyšování produkce není s ohledem na
rozměry památkově chráněného objektu možné. "Zhruba 95 procent
vyrobeného piva se vypije přímo tady, kapacita nestačí na pokrytí
spotřeby v dalších hospodách," říká Marek Kocvera. Zbylých pět procent
se vypije hlavně na pivních festivalech a soutěžích.
Provozovatelé Klášterního pivovaru Strahov se starají nejen o
minipivovar, ale také o dvojici restaurací s kapacitou až 260 míst. V
letních měsících navíc přibývá zahrádka na dvoře s kapacitou dalších 100
míst. Obsazeno tu bývá nejen v době oběda a večer, ale také během
odpoledních hodin. Vzhledem k umístění restaurace v blízkosti Pražského
hradu převažují mezi hosty zahraniční turisté, ale podíl místních
strávníků již narostl zhruba na 40 procent.
Stálou pivní nabídku tvoří tři značky – tmavý 14stupňový Sv. Norbert
Dark lager, polotmavý 13stupňový Sv. Norbert Amber lager a 16stupňová
IPA, které dodává specifickou chuť kombinace žateckého a amerického
chmele.
Pivo na deprese
Jako první začali ve strahovském pivovaru před 14 lety vařit tmavý
ležák. "Lidé tehdy měli předsudky, že tmavé pivo musí být nasládlé, a
nechtěli ho pít. Nejprve jsme museli tyto předsudky odbourat," vzpomíná
Kocvera. Inspirací zde bylo tmavé a silně chmelené mnichovské pivo z 19.
století.
Předsudků k odbourání však bylo více. Před pěti a více lety si domácí
hosté stěžovali na cenu. Ta není zrovna "lidová" ani dnes, kdy čtyři
decilitry točeného strahovského piva vycházejí na 59 korun.
Vzhledem k rostoucí popularitě minipivovarů však stále více Čechů umí
docenit rozdíl v chuti oproti průmyslové velkovýrobě.
Základní nabídku doplňují ještě sezonní piva, jejichž stupňovitost a
chuť jsou přizpůsobeny ročnímu období. Tak například v prosinci je možné
se zahřát 19stupňovým vánočním speciálem s 7,7 procenta alkoholu. Pro
letní měsíce je určeno nejslabší místní pivo, kterým je červená
jedenáctka.
Svým názvem zaujme Sv. Norbert Antidepressant, který se v portfoliu
objevuje koncem září. "Látky v čerstvém chmelu mají sedativní a
relaxační účinky, které se dostaví dříve než účinky alkoholu.
Proti podzimním depresím to funguje skvěle," tvrdí Kocvera.
Nabídku sezonních piv na Strahově postupně obměňují. Třeba tento měsíc
prvně zkusí uvařit pivo s ovocnou příchutí. Nebude se však jednat o
žádnou směs typu radleru, ale o pravé ovocné pivo, kdy se višně či jiné
ovoce přidávají již během varného a kvasného procesu.
Experimentování se lidé ze strahovského minipivovaru nebrání. Již druhým
rokem například vyrábějí pivní zmrzlinu s čokoládovou, karamelovou a
citronovou příchutí. V prvním roce byli hosté nedůvěřiví, ale letos se z
pivní zmrzliny stal prodejní hit.
S jistou nadsázkou lze říct, že Klášterní pivovar Strahov sbírá jedno
ocenění za druhým. Opakovaně získal titul Minipivovar roku, Jan Martinka
byl zvolen sládkem roku. "Dokonce máme dvě ocenění ze soutěže World Beer
Awards, kde jsme v evropském kole získali stříbrnou a bronzovou
medaili," dodává Marek Kocvera.
Výhodou pivních soutěží je však nejen možnost získat ocenění, ale také
příležitost zmapovat nabídku na trhu.
Za konkurenty ale provozovatele jiných minipivovarů považovat nelze, i
když jejich počet již přesáhl tři stovky. "Minipivovarů stále není v
Česku tolik, aby si navzájem konkurovaly," říká Kocvera.
Převzato z magazínu Ekonom, 6.8.2015, autor: David Tramba
Další klášterní pivovary: břevnovský, želivský, osecký
Tato píseň určitě pohladí po duši
Společenství vdov a vdovců z.s. v Dolomitech - 13. až 20. června 2015
Možná se stane tradicí, že ještě před letními prázdninami obsadí na
týden kapacitu Pastoračního domu Velehrad účastníci duchovně-rekreačního
pobytu připraveného Společenstvím vdov a vdovců z.s.
PD Velehrad se
nachází v italských Dolomitech (zde je odkaz i na snímky z našeho
pobytu) v krásném horském údolí v obci St.
Martin/Gsies v nadmořské výšce 1310 m. n. m. nedaleko od Welsbergu. Na
rozdíl od pobytu v loňském roce,
kdy nás na našich vycházkách zastavoval sníh (bylo to o měsíc dříve), se
malá sněhová pole vyskytovala až ve výškách nad 2500m a tam jsme se
dostali jen výjimečně (lanovkou).
Autobus, který vyjížděl z Kroměříže naplněn jídlem v sobotu 13.
června 2015, měl několik zastávek pro nástup účastníků, z nichž několik
bylo i nečlenů Společenství. Poměr muži/ženy byl asi 1:4. Na rozdíl od
jiných (zejména farních společenství, které v PD pobývají) se toto
společenství vyznačovalo vyšším věkovým průměrem, který byl trochu
snížen třemi školou nepovinnými dětmi. Tomu byl ale přizpůsoben
turistický program. Nevyskytovaly se zde obvyklé obtížnější trasy a
nikdo si samozřejmě nepožadoval Via Ferraty v náročném horském terénu.
Jako vedoucí zájezdu a současně duchovní doprovod byl delegován P.
Sławomir Sułowski, šumperský děkan. Obklopovaly ho jeho věrné ovečky,
farnice z děkanátu a vydatně mu pomáhaly v jeho funkci i při večerní
zábavě pro všechny.
Nyní se pokusím ve stručnosti popsat to, co se dělo den po dni v
průběhu zájezdu (určeno hlavně pro ty, kteří už tam byli, aby viděli, na
co si troufli "starší dorostenci a dorostenky").
V sobotu jsme překročili hranice s Rakouskem se zpožděním - dva
účastníci nedorazili na sraz ve Zlíně a tak jsme na ně čekali na trase.
Cestou bylo zpočátku vedro, ale po přejezdu italsko-rakouské hranice
začal silný liják, který pokračoval i při vykládání jídla z autobusu. Po
příjezdu nám byla nabídnuta teplá polévka a vyslechli jsme instrukce k
provozu domu. Večer byla ještě mše sv., kaple pro naši velkou skupinu
málem nestačila. Předpověď počasí na první dny pobytu nebyla nic moc.
Připravený program začínal ráno pro zájemce ranními chválami a mší sv.
Následovala snídaně.
Neděle 14.6. byla pošmourná s občasným deštěm, ale podařilo se nám
"chodit mezi kapkami". Využili jsme možnosti účastnit se velké
náboženské slavnosti - zdejší oslavy Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Bylo
to něco krásného, jako u nás Boží Tělo, ale velkolepější. Prapory a v
průvodu nesené sochy jsou větší, je jich více a lidé jsou svátečněji
oblečení než u nás a mnozí v tyrolských krojích.
Odpoledne vše pokračovalo v "místní stodole", kde se podávalo i
občerstvení, střídaly se dechovky a došlo i na tanec. Po večeři byl
seznamovací večer. Na úvod byla show - vdovy ze Šumperka, převlečené za
ovečky představily písněmi svého pastýře. Ten nám rozdal všem oranžovou
kšiltovku s logem zájezdu. Při předání čepice jsme všichni museli
zabečet jako ovce, ale čepice se v průběhu zájezdu osvědčily, byli jsme
na dálku vzájemně viditelní. Zábava pokračovala v duchu představování
ostatních a zpěvu a sdílení radostných zážitků ze života.
Další den jsme vyjeli, kvůli nejistému počasí, jen k jezeru Pragser
Wildsee - křišťálově čistá voda jezera, obklopená vrcholy, které se při
bezvětří zrcadlí v jeho hladině. Část z naší výpravy jezero jen obešla a
část se vydala po červené značce k vrcholu Kuhwiesenkopf. Každý ušel jen
tolik, aby se mohl včas vrátit. Mše sv. byla tentokrát až po návratu a
po večeři byl opět společenský večer. Zpěv s kytarou i bez, tanec,
humor, tombola.
Úterý, opět za pošmourného počasí, jsme vyrazili směrem na Brixen a před
ním do augustiánského kláštera obklopeného nejsevernějšími vinicemi v
Itálii. Pak jsme stihli už za pěkného počasí prohlídku města, nádherné
katedrály a Hofburgu s velkou expozici umění a to zejména církevního. Na
zpáteční cestě to byl Bruneck s prohlídkou centra města a dvou kostelů.
Plánovaný aquapark zde jsme museli vynechat pro nedostatek času. Večerní
juchání tentokrát nebylo - otec naplánoval ztišení a většina se dívala
na náročný, ale hodnotný film o Johnu Nashovi, nositeli Nobelovy ceny.
Středa, konečně za krásného počasí, jsme vyjeli na Tre Cime po
serpentinách do výšky 2300m (Refugio Auronzo) a obešli je pětihodinovou
chůzi (v průvodci označenou jako lehká). Některým z nás dala ale zabrat.
Cestou se střídalo chladno a zase horko. Potkávali jsme hodně turistů,
často zdatnějších než my. Po cestě jsme minuli několik horských chat.
Zážitek jsme měli všichni skvělý, nádherné výhledy, panoramata,
skalničky a čerstvý vzduch. Na zpáteční cestě jsme si chvilku u kávy a
pivka odpočinuli u malebného jezera Misurina, kde někteří z nás
nakoupili suvenýry pro ty své doma. Poslední zastávkou dne byl hřbitov
obětí první světové války, obklopený vysokými skalami. Večer byli
všichni unaveni a tak se nejuchalo.
Ve čtvrtek za ideálního počasí (bylo většinou pod mrakem, ale slunce
opalovalo i tak) jsme vyjeli naším busem a pak horským busem do
Naturpark Fanes-Senes-Prags. Jsou to nádherné horské louky plně svěží
zeleně a tisíců překrásných horských květin, obklopené hřebeny Dolomitů.
S panoramaty, které se mění po každých 100m, s čisťoučkými popásajícími
se kravkami v prostředí, kde my lidé jezdíme na dovolenou. Šli jsme
trasu mezi dvěma horskými chatami a zpět (celkem 3hod) a někteří
vystoupali i na Strudelkopf. Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve
výrobně sýrů a navštívili poutní místo Aufkirchen S. Maria, kde jsme se
v kostele P. M. Sedmibolestné pomodlili růženec. Bohužel, autobus se
neměl kde otočit, pan řidič bravurně zvládl cca 4km couvání. Večer
juchala jen malá skupinka, většina spala zmožena tou krásou, které jsme
byli účastníky.
V pátek jsme vyjeli na Passo Falzarego 2117m, přes Cortinu d.A., která
je už čistě italská. Pak se začalo busem šplhat na sedlo cestou plnou
nebezpečných serpentin. Počasí bylo opět ideální. Na sedle jsme
zakoupili lístky na lanovku do výšky 2750m. Zde byl již "řídký vzduch",
ale aklimatizovali jsme se. Byla zde docela pěkná zima a vítr s teplotou
slabě nad nulou. Střídaly se nádherné výhledy občas zastíněné mraky -
byli jsme nad nimi. Došli jsme ke kříži, který je zde dominantou, výška
2800 m. Prohlédli jsme si i tunel z 1.sv. války. Byl to úžasný pohled do
údolí, pro některé spojený i s klaustrofobií. Na zpáteční cestě jsme si
udělali za Cortinou výlet k vodopádu. Večer byl na rozloučenou a stál za
to. Děkovačky, společná zábava a sliby, že to my "mladí" musíme do roka
a do dne opět zopakovat. Ale jinak konec a v sobotu celodenní cesta
domů.
Co dodat na závěr?
Určitě poděkovat za to, že jsme mohli v nádherném Božím chrámu italských
Dolomit a pod ochranou Panny Marie a našich andělů strážných strávit tak
pěkný týden plný jak světské radosti, krásy hor a tak i duchovních,
společně prožitých zážitků (mše sv., breviář, modlitby chval, růženec,
duchovní rozhovory a zpověď). Díky našemu duchovnímu průvodci,
profesionální stálé osádce PD Velehrad, našemu panu řidiči i paní
kuchařce. Taky těm nejmenovaným podílejícím se na společné radosti a
dobré náladě, ať už byli ze Šumperka nebo odkudkoliv.
A největší dík určitě patří vedení Společenství (Majce Máčalové a
zejména Alence Panákové) za pečlivou přípravu všeho toho krásného, co
jsme mohli společně v klidu a pohodě prožít.
Ivo Buráň
Sváteční slovo o. Miroslava Herolda SJ, kterého můžeme taky občas vidět a slyšet na Svatém Hostýně
Štípa se připravuje na návštěvu papežského vyslance i na koncert Hradišťanu
Několik významných akcí nyní připravují a plánují ve Štípě u Zlína.
První z
nadcházejících událostí se bude konat 20. června, kdy v 15:00
arcibiskup Jan Graubner požehná nově opravenou lázeňskou kapli sv. Marie
Magdalény. Nenápadná stavba, která byla v minulých týdnech opravena, se
nachází v Kostelci u lázní v blízkosti cyklostezky vedoucí do Štípy. Po
slavnostním žehnání se pak vydají poutníci i sám arcibiskup na pěší pouť
do štípského kostela, kde pak bude v 17:00 sloužena mše svatá.
Další akcí,
kterou ve Štípě připravují, se vztahuje k nadcházejícímu 250. výročí od
posvěcení poutního kostela, které připadá na 7. července. Toto výročí si
ve Štípě připomenou 28. června v 15:00 koncertem Hradišťanu s Jiřím
Pavlicou. „Poutní místo Štípa je oficiální zastávkou evropské poutní
stezky, která u nás v kraji spojuje významná poutní místa jako Velehrad,
Svatý Hostýn a Hradišťan nás po části této poutní stezky provede hudební
formou,“ sděluje štípský farář P. František Sedláček.
Významné jubileum přijede slavit také vzácný host - apoštolský
nuncius vyslanec Vatikánu v České republice Mons. Giuseppe Leanza, který
bude 6. července v 10:30 předsedat slavnostní bohoslužbě. „Mnoho
poutníků říká, že štípský kostel jim připomíná kostely v Itálii, a mají
pravdu, protože na výstavbě se podíleli italští řemeslníci. Věříme, že
se panu nunciovi, který pochází z Itálie, bude u nás líbit,“ doplňuje
místní kněz.
Poutní kostel ve Štípě nedaleko Zlína se řadí mezi nejkrásnější a
největší chrámy v kraji. Na hlavním oltáři je vystavena uctívaná socha
Panny Marie Štípské, která je řazena mezi tři nejstarší mariánské sochy
na Moravě. Celý poutní areál se nachází nedaleko známé ZOO Lešná. Od
roku 2011 je chrám součástí Evropské poutní stezky. Bližší informace na
webu www.stipa.cz.
Lubomír Hnilica, info@stipa.cz, mobil: 725 777 402
Svatý rok milosrdenství a nový církevní svátek
Oslavy 20. výročí návštěvy Jana Pavla II. na Svatém Kopečku
Na Slovensku je obřad žehnání velikonočního jídla společenskou záležitostí - Košice, Trebišov, Humenné
Ocitnete-li se na severoamerickém kontinentě (dovolená, služební cesta) zde jsou odkazy na české farnosti
Poutní dny v Kroměříži ve dnech 27. - 28. března 2015
Pastýřský list arcibiskupa Graubnera k první neděli postní 2015
Spojme nastávající postní období se 40 dny bez alkoholu
11. února - připomínka Panny Marie Lurdské a zde něco pro ty, kteří už Lurdy navštívili
Věřit v Boha na Moravě a ve Slezsku nebylo za totality vůbec lehké
Když
hory vyprávějí,
moudrý člověk mlčí…
Zájezd do italských Dolomitů
na který srdečně zve Společenství vdov a vdovců, z.s.
s ubytováním v
Pastoračním domě Velehrad ve ve Svatém Martinu v Jižním Tyrolsku
ve dnech 13.– 20. června 2015
Odjezd 13.6., je nutno počítat s časovou rezervou
-
6:50 přistavení autobusu, nakládání zavazadel - kostel sv. Mořice
Kroměříž
-
8:15 Divadelní ul. Zlín
-
8:30 nádraží ČD Otrokovice (podle příjezdu vlaků)
-
9:15 Ostrožská Nová Ves
Program:
- Denní ranní mše svatá
- Snídaně, příprava balíčku na celý den
- Návrat podle délky trasy a počasí kolem mezi 18:00 - 19:00
- Denní turistické výjezdy autobusem, pěší tůry různé obtížnosti, každý
si volí podle zdatnosti, lanovky
- Teplá večeře, večerní program
Cena za stravu a autobus - 3 800 Kč
Ubytování a povinné poplatky - 114 Eur
Přihlášky: Marie Máčalová, e-mail majka.macal@seznam.cz, tel. 739 202
770
Zástupce: Alenka Panáková, e-mail apanakova@volny.cz, tel.604 252 629
Leták k tisku
