|
Tříkrálová sbírka 2009
Všechny farnosti ve spolupráci s místní
charitou vykonají sbírku pro potřeby charity. Otec arcibiskup
Jan prosí všechny kněze, aby přijali tuto akci jako příležitost
vydávat svědectví o Kristu všem lidem. Je třeba získat
dostatečný počet koledníků a připravit je organizačně i
duchovně, aby mohli navštívit všechny domácnosti ve farnosti a
všude rozdávali vánoční radost z Boha, který se stal v Ježíši
Kristu nám tak blízkým. Jako pomůcka slouží příručka My tři
králové jdeme k vám, která byla vydána pro kněze, katechety a
pracovníky charit. Rozeslání koledníků v olomoucké arcidiecézi s
otcem arcibiskupem bude ve farním kostele sv. Filipa a Jakuba ve
Zlíně v pátek 2. ledna 2009 v 10:30. Rozeslání má být slavnostní,
za co největší účasti lidu.
Nejvýznamnější události v olomoucké
arcidiecézi podle webu ČBK
Letošním
Dnům lidí dobré vůle
(5.7.2008) předcházelo otevření stezky, která spojuje poutní místa
Hostýn a Velehrad.
Ve dnech 18.-20.7.2008 se na Velehradě uskutečnilo Setkání české a
slovenské mládeže,
ActIv8, které se
konalo ve stejném termínu jako
Světové dny mládeže
v australském Sydney pro mladé lidi, kteří se nemohli do vzdálené
Austrálie vydat.
Ve Veselí nad Moravou byla 2.9.2008 otevřena nová
církevní základní škola.
V září byly v olomoucké katedrále sv. Václava a v kostele sv. Michala
instalovány
nové zvony.
Ve dnech 10.-20.10.2008 se konala
diecézní pouť do Svaté země,
které se účastnil i arcibiskup Jan Graubner.
A co bude v roce 2009:
Olomoucká arcidiecéze připravuje
třetí arcidiecézní setkání katechetů na Velehrad (6.-8.2.2009),
Arcidiecézní setkání mládeže v Kroměříži (4.4.2009), diecézní pouť k
Janu Sarkandrovi v Olomouci (9.5.2009) a tradiční Dny lidí dobré vůle –
Velehrad (5.7.2009). Připomene 20. výročí jmenování Mons. Františka
Vaňáka biskupem a apoštolským administrátorem Arcidiecéze olomoucké
(26.7.2009) a jeho jmenování arcibiskupem olomouckým (21.12.). Dne
23.3.2009 uplyne 400 let od kněžského svěcení sv. Jana Sarkandera.
A co by dodala k Vánocům Matka
Tereza?
 Vánoce
jsou vždy, když dovolíme Ježíšovi, aby miloval druhé skrze nás. Vánoce
jsou tajemstvím lásky, tajemstvím Lásky s velkým L. Vánoční doba tím, že
znovu předkládá našemu nazírání Ježíšovo narození v Betlémě, nám ukazuje
nekonečnou dobrotu Boha, který se stal Dítětem a chtěl vyjít vstříc naší
chudobě a osamocenosti lidí. Přijal to, aby přebýval mezi námi a sdílel
naše denní těžkosti. Neváhal spolu s námi nést tíži existence, s jejími
námahami a jejími starostmi. Narodil se pro nás, aby zůstal s námi a aby
každému, kdo mu otevře dveře svého srdce, udělil dar své radosti, svého
pokoje a své lásky. Tím, že se narodil v jeskyni, protože jinde pro Něho
nebylo místo, Ježíš poznal obtížné situace, které mnozí z vás zakoušejí.
– Vánoce nám pomáhají pochopit, že Bůh nás nikdy neopouští a že nám jde
vždycky vstříc, že nás chrání a že se stará o každého z nás, protože
každá osoba, především ta nejmenší a bezbranná, je cenná v očích Otce
bohatého něžností a milosrdenstvím.
Vánoční vanilkové rohlíčky od praprababičky
Ingredience
300 g hladké mouky „dvounulky“, tj. nejlepší kvality
2 žloutky
40 g cukru (jemná krupice)
250 g másla
100 g namletých vlašských ořechů
1 navršená (mírně) polévková lžíce kukuřičného škrobu (Maizena); NE
bramborový (Solamyl)!
Postup
Prosetou mouku, máslo pokojové teploty a ostatní součásti spojíme v
kompaktní hmotu.
Dáme ztuhnout do ledničky (chladné spíže, je-li) a druhý den vytvářime
tlustší „hady“. Pak z hadů odkrajujeme menší kousky, z nichž ručně
vypracováváme malé rohlíčky, které klademe na plech. Plech nemusí být
vymazaný. Rohlíčky ručně tvarujeme co nejmenší.
Pečeme pozvolna v mírně předehřáté troubě (cca 150–170 °C). Dvířka od
trouby můžeme nechat mírně pootevřená. V podstatě rohlíčky sušíme.
Hlídáme bedlivě, aby nezačaly hnědnout. Hotové jsou, když začnou být na
omak tuhé a trošičku „zrůžovobéžovatí“. Kontrolujeme občas malíčkem
pevnost rohlíčku; když drží pevně pospolu, vyndáme plech z trouby.
Upečené a co nejteplejší jednotlivě „mácháme“ ve směsi moučkového cukru
s vanilkovým. Na větší vanilkové provonění je možno do misky se směsí
cukru dát kousek rozemnuté pravé vanilky.
Klademe vychladlé do uskladňovací krabice vyložené papírovým ubrouskem.
Vanilkové rohlíčky dle tohoto receptu jsou velmi křehké a rozplývají se
na jazyku.
Ježíš je Král a
přichází jako dítě
Zemřel P. Jan Pavlík SJ,
dlouholetý provinciál jezuitů
 Nezbedův humor podruhé
V loňském roce vydala redakce dětského
časopisu Nezbeda sbírku anekdot Nezbedův humor. Anekdoty byly
doplněny dvaačtyřiceti kreslenými vtipy. Knížka byla brzy
rozebrána a byl dělán dotisk, neboť jej mnozí využívali jako
vhodný dárek pro děti, ministranty, děvčata ve schole apod.
Koncem letošního listopadu vyšla další knížka
s anekdotami. Je doplněna padesáti kreslenými příhodami
andílka Otíka. Cena knížky je 60 Kč + poštovné.
Nezbedův humor s Otíkem lze objednat na
adrese redakce nebo
e-mailem.
3. listopadu 2008 jsme si připomněli neslavné výročí
 Nedávno
vyšel v pořadí již 42. svazek edice Církevní památky věnující se
sakrálním stavbám Čech a Moravy. Autoři publikace, akademický sochař Jan
Bradna a PhDr. Mgr. Karel Kavička, představili veřejnosti pod názvem
Praha – Mariánský sloup na Staroměstském náměstí nejen historický exkurz
k někdejší dominantě Staroměstského náměstí stržené zmanipulovaným davem
3. listopadu 1918, ale především ilustrovali neuvěřitelný zápal těch,
kteří nepřestávali a nepřestávají usilovat, aby mariánský sloup stál
znovu tam, kde 268 let stál. Toto úsilí je do značné míry úsilím o
překonání zjednodušených a nepravdivých historických klišé o českém
národě, které v tomto případě a na pozadí prvních dnů Československé
republiky prezentovalo mariánský sloup jako symbol podrobení habsburské
moci po bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Viníka bylo nutno potrestat.
Skutečnost, že historická pravda byla zcela odlišná, aktivní účastníky
stržení sloupu nezajímala.
Dne 25. července roku 1648, tedy v samotném závěru nesmírně kruté
třicetileté války, se švédské vojsko pod velením Hanse Kryštofa
Königsmarcka přiblížilo k Praze. Využilo trestuhodný nedostatek
pozornosti císařských obránců, kteří se spolu s celou Prahou oddali
oslavám panovníkovy svatby a za ranního rozbřesku následujícího dne
pronikli přes hradby a bez větších potíží opanovali Hradčany, Malou
Stranu a Pražský hrad. Na druhou stranu řeky Vltavy se Švédové již
nedostali, výkřiky a výstřely probudily město. Rozhořel se litý boj o
obranu města za Vltavou, jehož se účastnily všechny sociální vrstvy
Starého i Nového Města. Königsmarck se obranu snažil oslabit vytrvalou
dělostřeleckou palbou i útokem jízdy, vše marně. Odpor obyčejných lidí a
kompanií studentů mařil každý švédský útok a výhled na velkou kořist až
do nástupu zimy. Snad největší pozornost budil jeden z obránců Karlova
mostu, mladý jezuita Jiří Plachý, muž vysoké postavy, jehož odvahu
uznali i švédští oblehatelé a nazvali jej “Dlouhý páter”. Když se zdálo
být jasné, že obránci kolem Dlouhého pátera most neudrží, pozvedli oči k
nebi a na přímluvu Panny Marie prosili Boha o pomoc. Učinili slib, že
odvrátí-li Matka Kristova nepřátelská vojska a zachrání Prahu před
zničením, postaví jí z vděčnosti na Staroměstském náměstí sochu.
Uzavření Vestfálského míru 24. 10. 1648 znamenalo konec švédských nadějí
na dobytí Prahy. Ještě do vánoc opustila většina švédského vojska Prahu.
S sebou si vedle zajatců, jenž později za nemalé výkupné vraceli zpět
(jedním z mnoha byl například arcibiskup Arnošt Harrach), odváželi
obrovské množství zlata a stříbra, důležité rukopisy (např. Codex
argenteus a Codex gigas – tzv. Ďáblova bible) a písemnosti z klášterů a
šlechtických paláců, jejichž historická cena je dnes nevyčíslitelná. Tři
desetiletí trvající noční můra válečných zvěrstev sice skončila, ale
země byla zcela rozvrácena (jak vylíčil Hans Jacob Christoph von
Grimmelshausen na adresu švédských vojáků: Týrali ty ubožáky, jako by
chtěli upalovat čarodějnice, neboť vstrčili již také jednoho z nich do
pece a zatopili pod ním, třebaže se ještě k ničemu nepřiznal; jinému
uvázali kolem hlavy provaz a utáhli jej klackem tak, že mu z úst, nosu i
uší vytryskla krev.). Počet obyvatel se následkem války zmenšil ze dvou
miliónů na polovinu – jen Olomouc čítala před příchodem Švédů v roce
1640 na 30 tisíc obyvatel, zatímco po jejich odchodu v roce 1650 jich
zůstalo 1675.
Pražané svůj slib daný v beznadějné situaci dodrželi. Základní kámen byl
položen 26. dubna 1650 a již 13. července 1652 byl celý sloup za
přítomnosti císaře Ferdinanda III. a tisíců Pražanů posvěcen již
zmíněným arcibiskupem Arnoštem Harrachem. Sloup stojící ve středu
Staroměstského náměstí žádným způsobem neodkazoval k události bělohorské
bitvy roku 1620. Ve zkušenosti celého národa a Evropy s hrůzami běsů
minulých let a ve vděčnosti Panně Marii, jejíž přímluva přemohla zlo, se
bolesti i naděje bezpočtu lidí vtělily do sloupu se sochou ženy, jejíž
podoba vyzařovala vyslyšení proseb a pokojnou budoucnost.
Čas šel a sloup se stal posvátnou součástí pražské každodennosti. Konala
se k němu pravidelná procesí, u jeho schodů se lidé modlili, zapalovali
svíce, odpočívali. To vše skončilo v atmosféře prvních dnů samostatného
Československa, v němž po dlouhé protikatolické agitaci mladočeských a
realistických kruhů nebyla církev pozitivně přijímána. Z novin i mnoha
úst znělo: Po Vídni Řím či Řím musí býti Čechem souzen a odsouzen. Po
několikadenní přípravě se samozvaným exekutorům soudu s Římem podařilo
zabezpečit vhodné nářadí. Dne 3. listopadu 1918 se se svým vůdcem
Frantou Sauerem, za doprovodu rozvášněného davu přišlého ze srazu na
Bílé hoře, rozhodli navždy ukončit “jho Říma” symbolizované mariánským
sloupem. Na protestující se ohledy nebrali, hrabě Václav Kounic chtějící
zabránit nesmyslnému počínání byl zbit. Postupným napínáním a
povolováním lan navlečených na sochu se kamenný monument podařilo
rozkývat a následně strhnout na zem, kde se rozbil na několik kusů. Jak
popsal Franta Sauer, hlava Panny Marie odletěla “jako uťatá”. V
následujících dnech došlo k rychlému odklizení zbytku sloupu z místa,
ryze vandalský čin však zůstal nepotrestán. Snaha o znovupostavení
sloupu na původním místě se objevila hned za 11 dnů po jeho stržení. A
pak další a další. Všechny až do dnešních dnů bohužel bez úspěchu.
Publikace akademického sochaře Jana Bradny a PhDr. Mgr. Karla Kavičky
vedle přiblížení historických souvislostí obsahuje rovněž líčení o těch,
kteří své životní osudy spojili s obnovou mariánského sloupu, poutavá
vyprávění autorů o pátráních po jednotlivých částech sochy a vhodně
zvolený fotografický doprovod. Velmi důležitou částí publikace je
komplexní popis činnosti Společnosti pro obnovu mariánského sloupu,
založené v roce 1990, jejímiž členy jsou i oba autoři. Čtenář tak
dostává možnost celistvě pochopit i nahlédnout do procesu tvoření díla,
jež je konáno s upřímnou touhou po znovupostavení mariánského sloupu na
Staroměstském náměstí a duchovní obrodě celého národa, který potřebuje
procitnout.
Oldin, Vít Hlinka
www.marianskysloup.cz
Otec arcibiskup Jan byl oceněn Řádem Tomáše Garrigua
Masaryka
Myšlenky Matky Terezy
Nejkrásnější den? Dnes.
Největší překážka? Strach.
Nejlehčí věc? Mýlit se.
Největší chyba? Vzdát se.
Kořen veškerého zla? Sobectví.
Nejlepší rozptýlení? Práce.
Největší neúspěch? Ztráta odvahy.
Nejlepší odborníci? Děti.
Nejzákladnější potřeba? Komunikace.
Nejhlubší radost? Být užitečný druhým.
Největší tajemství? Smrt.
Nejhorší vlastnost? Zlá nálada.
Nejnebezpečnější člověk? Lhář.
Nejhorší pocit? Hněv.
Nejkrásnější dar? Odpuštění.
Nejdůležitější instituce? Rodina.
Nejlepší cesta? Ta, která je správná.
Nejpříjemnější zážitek? Vnitřní pokoj.
Nejvlídnější přijetí? S úsměvem.
Nejlepší lék? Optimismus.
Nejlepší uspokojení? Splněná povinnost.
Nejspolehlivější zdroj síly? Víra.
Nejpotřebnější lidé? Kněží.
Nejkrásnější věc na světě? Láska.
Arcidiecézní pouť do Svaté země 10.- 20. října 2008
Olomoucká
arcidiecéze putuje do Svaté země
Vše o
nových zvonech olomoucké katedrály
Cesty k obnově iniciační katecheze
Ve dnech od 15. - 17. září 2008 se na Hostýně sešli lidé odpovědni za
katechezi z celé republiky na III. vědecké katech etické konferenci s
tématem Křesťanská iniciace. Křest, biřmováni a první svaté přijímáni -
svátosti nazývané iniciační, i příprava na ně byly předmětem přednášek a
diskuzí.
Konferenci pořádala Katechetická sekce ČBK ve spolupráci s olomouckou
teologickou fakultou. Se svými příspěvky vystoupili a diskuze se
účastnili nejen odborníci z teologických fakult ale také zástupci
diecézních katechetických center.
Křesťanská iniciace bývá vnímána jako vstup konvertitů a pokřtěných dětí
do církve. "Někdy přitom opomíjíme, že je to sám Ježíš Kristus, který
člověka uvádí do vztahu se sebou samým a se svým mystickým tělem,"
připomněl v úvodu P. Ludvík Dřímal. P. František Kunetka poukázal na
praxi východních církví, které křtí, biřmují a podávají eucharistii
dětem v kojeneckém věku, a tak ctí odkaz církevních otců a praxe prvotní
církve. "Dědictvím historického vývoje v naší zemi je upřednostňování
důkladného vyučování dětí zvláště v morálce, a to před přijetím prvního
svatého přijímání. Totéž se pak opakuje i před biřmováním. Tímto
způsobem se však nedaří probouzet zájem dětí ani jejich rodičů o
autentický život z víry, natož o katechezi. Její identitou zdaleka není
jen vyučování, ale patří k ní výchova víry, která má vyzrávat tak, aby
křesťan dokázal o Kristu autenticky svědčit," uvedla Marie
Zimmermannová.
Stranou zájmu nezůstal ani katechumenát dospělých. Ten sice v českých a
moravských diecézích probíhá, ale často bez náležitého chápání jeho
smyslu. Podle některých diskutujících nemá být člověk, který přijal
Krista, jen "vyučen". Nýbrž má být posílena jeho konverze, má být uveden
do společenství a seznámit se s tím, co to v životní praxi znamená být
věřícím člověkem.
Závěry konference včetně plného znění všech příspěvků vydá Katechetická
sekce ČBK ve sborníku, který bude avizován na stránkách
http://katechet.cirkev.cz .
Ludmila Tesařová, KT
III. vědecká katechetická konference
Na začátku školního roku uprostřed měsíce září jsme se účastnili III.
vědecké katechetické konference na Svatém Hostýně. Tématem byla
křesťanská iniciace, to znamená svátosti křest, první svaté přijímání a
biřmování. Obsahem konference v první její fázi byly přednášky
vyučujících na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého
v Olomouci prof. Ladislava
Tichého, Th.D., který o křesťanské iniciaci mluvil z pohledu biblistiky,
a doc. Dr. Františka Kunetky, Th.D., který se iniciací zabýval z pohledu
liturgiky, dále Mons. doc. Ing. Mgr. Aleše Opatrného, Th.D. z Katolické
teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který mluvil o
katechumenátu v naší zemi.
Druhá fáze konference se skládala ze vstupů zaměstnanců katechetických
center, v nichž přednášející mluvili o tom, jak v různých farnostech
probíhají přípravy na křest, první svaté přijímání a biřmování. Celou
konferenci moderoval a tematickými vstupy provázel doc. Dr. Ludvík
Dřímal, Th.D.
Nejvíce jsme mluvili na téma Příprava na první svaté přijímání. V ne
málo, ale ani ne mnoha farnostech ostravské a královéhradecké diecéze.
Tato příprava probíhá mimo výuku náboženství, to znamená, že děti
různého věku, které chtějí přistoupit k prvnímu svatému přijímání, kromě
toho, že chodí do náboženství, se ještě scházejí na faře. Do této
přípravy bývají často zapojováni rodiče. Toto zapojení rodičů může
probíhat například takto: Paní katechetka a pan farář se setkají s
rodiči na začátku a povídají si s nimi, aby se vzájemně seznámili, aby
lépe poznali rodinné zázemí dítěte a mohli tomu následující setkání
přizpůsobit. Děti se pak každý týden setkávají na faře a jednou za měsíc
přijdou i s rodiči. Pan farář má připravený asi hodinový program pro
rodiče a paní katechetka pro děti. Potom se obě skupiny spojí a
následuje společný program. Cílem přípravy na první svaté přijímání v
těchto farnostech není, aby děti získaly mnoho vědomostí, ale katecheta
se při setkání s nimi snaží podpořit růst jejich víry a jejich osobního
vztahu k Pánu Ježíši. Tuto snahu pak podporují speciální bohoslužby pro
tyto děti a jejich rodiče, při kterých se děti učí prožívat liturgii a
vnímat její krásu.
Myslím si, že tyto zkušenosti z jiných diecézí by mohly být inspirací i
pro farnosti naší arcidiecéze.
Martina Orlovská, Oldin
Fotogalérie z konference
Litmanová je
dalším poutním místem na Slovensku
V olomoucké arcidiecézi
čekají na blahořečení čtyři kandidáti
Europoslankyně Zuzana
Roithová
protestuje
Narozeniny otce arcibiskupa jako
příležitost k poděkování
Otec arcibiskup Jan - syn fabrikanta s dělnickým
původem
Olomoucký
arcibiskup
šedesátníkem
Orelské "ne" komunismu před šedesáti lety
Odpočinku čest !
Pokud práce
není vyvážena odpočinkem, působí na nás negativně. Práce většinu lidí
naplňuje uspokojením. Pokud ale není vyvážena účinným odpočinkem, působí
na člověka negativně. Přirozeným důsledkem činnosti je únava. Je to
jakýsi poplašný signál potřeby odpočinku. Únava také způsobuje pokles
výkonnosti a pozornosti.
Umělé odstraňování pocitu únavy se dlouhodobě nevyplácí. Na únavu
reagují lidé různě. Buď příliš brzy (práci pak za ně musí udělat někdo
jiný), anebo pracují, dokud jim síly stačí, a pokoušejí se zahánět pocit
únavy kávou nebo různými chemickými povzbuzujícími prostředky. Umělé
odstraňování pocitu únavy se ale dlouhodobě nevyplácí, není-li organismu
alespoň dodatečně poskytnut potřebný odpočinek.
Odpočívat lze dvojím způsobem:
pasivně a aktivně. Při pasivním odpočinku ustáváme od veškeré činnosti a
ničím se nezabýváme. Aktivní odpočinek spočívá ve vystřídání aktivity,
která nás unavila, aktivitou jiného druhu.
Organismus není při práci zpravidla zatěžován rovnoměrně. Lidé, kteří
pracují tělesně, by se měli věnovat v době odpočinku spíše duševní
činnosti. Lidé pracující duševně naproti tomu aktivitám tělesným.
Aktivní odpočinek je nejen efektivnější než odpočinek pasivní, pokud jde
o obnovení práceschopnosti, ale přispívá i k všestrannějšímu rozvoji
osobnosti. Pasivní odpočinek má tvořit jen menší část doby pro odpočinek
vyhrazené.
Spousta lidí umí pracovat, ale neumí odpočívat.
V první řadě je potřeba pochopit, že odpočinek není nicnedělání.
Lenošení je něco zcela jiného. Spousta lidí umí pracovat, ale neumí
odpočívat. Není pravda, že lidé dnes nemají dostatek volného času. Jenom
si nedovedou zorganizovat práci tak, aby jim volný čas vybyl. Mnohdy se
jedná o chorobný stav, o workholismus, což je návyk na práci, podobně
jako bývá návyk na alkohol. A tak jako alkoholik, když nepije, má
abstinenční příznaky, tak workholik, když chvilku nepracuje, začne být
neklidný, nervózní, roztěkaný. Říká si: „Já nic nedělám, jen sedím, měl
bych už zase něco dělat, to je jinak hrozná ztráta času...“ Odpočinek je
ale také činnost. Odpočívám-li, konám odpočinek - a on mne uschopňuje k
další práci. Pro někoho je tak potřeba si osvojit pojem „dělat
odpočinek“.
I odpočinek má svůj čas
Všechno má svůj čas. V každé chvíli je čas pro něco. A ne pro nic
jiného. Pracovat v době modlitby je stejný nesmysl, jako v době, kdy má
člověk obchodní jednání, zpívat ke chvále Boží. Každý všední den má svůj
čas s Bohem i svůj čas pro práci i svůj čas pro odpočinek. Stejně tak i
každý týden, měsíc a rok...
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas
rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas plakat i čas smát
se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas objímat i čas objímání
zanechat. Je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas
pokoje. Bůh všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i
touhu po věčnosti.
Pojďte stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte, praví Ježíš. (Mk
6,31)
Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás
občerstvím, praví Ježíš. (Mt 11,28)
Podle knihy Jak žít s neurózou,
kterou vydalo nakladatelství Portál a podle knihy Do výšky volím pád,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Festival mladých v Medžugorji
1.-6. srpna 2008
Dovolená s kořalkou, prázdninová úvaha nejen o jednotě
a svornosti
O prázdninách regenerujme tělesně i duševně
Potřebujeme v životě
odpočinek. Přinejmenším se nám ho dostává ve spánku. Tehdy se regenerují
naše síly, prospívá to našemu zdraví. Pokud dlouhodobě zatěžujeme
organismus učením, prací, stresy, sebepoškozováním a nedáme tělu možnost
relaxace, musí se to někde projevit. Přepětím mozkové činnosti je
nasnadě duševní choroba. Chorobným workoholismem připravujeme svému
organismu kolaps, žel někdy mozkové či srdeční povahy.
Dlouhodobým neřešením problémů si zajišťujeme pobyt v "ozdravovně", kdy
si pro nás. přijdou dva muži v bílých pláštích. Soustavným "masírováním"
sebe pro své neřesti nabýváme pocit, že už nám není pomoci. Dokonce
můžeme nabýt dojmu, že už ani Bůh nám nemůže pomoci. Jakkoli jsme
schopni či bezbranní, silní či slabí, zdraví či nemocní, potřebujeme
"vypnout". Potřebujeme vydechnout, abychom s novým elánem studovali
anebo pracovali. Potřebujeme odpočinek, abychom se s nadhledem postavili
tváří v tvář konfliktům a těžkostem života.Potřebujeme dovolenou, aby
nám došlo, že společnost, rodina či přátelé si poradí i bez nás.
Potřebujeme relax, abychom nějakou dobu byli spolu, měli čas na sebe.
Potřebujeme klid, abychom v dnešním "zrychleném" světě objevili, že je s
námi a nad námi bdí Boží prozřetelnost.
Odpočinek nám může sloužit k celkové regeneraci tělesných a duševních
sil. Křesťan navíc bdí, aby se "obnovily" i jeho duchovní síly. Proto i
o dovolené kleká k modlitbě, navštěvuje chrám. Jde do kostela ne proto,
že musí, ale aby zde "dobil baterky", aby nabyl jistoty, že Bůh není
proti nám, ale s námi. Žalmista k tomu dodává: "Jen v Bohu spočívá duše
má". Kéž život - školu i prázdniny, práci i dovolenou - prožíváme v Boží
blízkosti, abychom jednou navždy spočinuli v Bohu.
P. Jan, Ostrava - Třebovice
Jáhenské a kněžské svěcení v olomoucké katedrále
Ve Vatikánu bude mít premiéru
muzikál o Panně Marii
1. června uplynulo 50 let od zjevení P. Marie
na Živčákově hoře, Turzovka
Zamyšlení olomouckého arcibiskupa
Boží slovo
Je dobře že od Druhého vatikánského koncilu se věnuje větší pozornost
Božímu slovu v liturgii, ale i v teologii. U nás na rozdíl od jiných
zemí se zavedla díky kardinálu Tomáškovi každodenní homilie, která
pomáhá rozumět Božímu slovu většímu množství věřících. Dnes máme
dostatek literatury, jsou biblické hodiny a různé biblické programy,
naše arcidiecéze slaví Rok Bible, ale na tomto poli máme ještě mnoho co
rozvíjet.
Zdá se mi však, že mnoho knih přibližuje čtenářům jen biblické příběhy,
reálie, tehdejší kulturu a myšlení, zvyky, vlivy okolních národů atd.,
ale neumožňuje osobní setkání s Bohem, který k nám v Bibli mluví.
Máme řadu pomůcek k biblickým rozjímáním, ale zdá se mi, že rozjímáme
často s malým užitkem, neboť chceme být Božím slovem obohaceni,
povzbuzeni, posilněni či inspirováni, ale ne proměněni, protože, obrazně
řečeno, stojíme nad ním a ne pod ním, chceme být jeho vlastníky a
neodevzdáme mu vládu nad sebou, nesvěříme se jeho moci.
Domnívám se, že je nutné zásadně změnit postoj k Božímu slovu, které
nemá být jen předmětem studia či meditace, ale má se v nás vtělit jako v
Marii. Má být přijato jako Bůh, který se vyslovuje do dějin, který se
vtěluje do našeho života, když je přijat. On i přes všechno naše studium
zůstane vždy větší než naše schopnosti. Přesahuje naše chápání, protože
je Bůh. Jestli mu přesto dovedeme říci ANO a jednat podle něj, slovo se
stává tělem, Bůh se stává novým způsobem přítomný v našem životě i v
dnešním světě a my děláme skutečnou náboženskou zkušenost. Bez ní je
těžké uvěřit tak opravdově, abychom stavěli na první místo Boha, byli
schopni pro něho něco opustit a stát se přesvědčivými hlasateli
evangelia. Hlásání kazatelů ani náboženská výchova rodičů nebo katechetů
nebudou účinné, když nebudeme moci říci spolu se sv. Janem: Co jsme
slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se
naše ruce dotýkaly, zvěstujeme vám: Slovo života. (1Jan 1,1)
Podobně je tomu se společenstvím církve. To začalo vznikat kolem
vtěleného Slova, jehož učedníky byli apoštolové, a rostlo vydáváním
svědectví o Zmrtvýchvstalém v síle Ducha, který v nich působil, takže
mohli v Ježíšově jménu dělat zázraky.
On je také naučil všemu a připomněl jim všechno, co jim řekl Ježíš
(srov. Jan 14,26).
Papež Jan Pavel II. říká: Původ a počátek komunity, společenství v
církvi, je hlásané slovo Boží, jemuž nasloucháme, o němž rozjímáme a jež
konfrontujeme s tisícerými každodenními situacemi tak, že uplatňujeme
věčnou pravdu evangelia v konkrétních životních okolnostech. Nestačí
totiž naslouchat slovu, nestačí je hlásat, je třeba je žít.
Dokážeme-li tento obrat, oživí se víra věřících i kazatelů a celého
společenství církve, které bude mít zdravou misijní dynamiku a poroste.
arcibiskup Jan
Papež vyhlásil Rok sv. Pavla
 U příležitosti dvoutisícího výročí narození Apoštola národů
vyhlásil papež Benedikt XVI. Rok sv. Pavla, který má přispět ke
znovuobjevení postavy sv. Pavla a jeho díla všemi křesťany za účelem
oživení víry a evangelizace.
Zvláštní důraz těchto oslav bude položen zejména na otázku jednoty
křesťanů. Poblíž hrobu apoštola Pavla vznikne z baptisteria baziliky
zvláštní ekumenická kaple, která bude sloužit organizovaným skupinám
nekatolických poutníků. Na straně křesťanů nekatolických vyznání je
totiž o Rok sv. Pavla velký zájem. Podobnou iniciativu ke
dvoutisíciletému výročí narozenin apoštola národů vyhlásil také
ekumenický patriarcha Bartoloměj I. Rok sv. Pavla bude probíhat také v
Turecku, kde jednotlivé jeho etapy představili tamější katoličtí
biskupové arménské, syrské, chaldejské a latinské církve. Záměrem
Benedikta XVI. je především důraz na ekumenický rozměr.
(rava)
Plnomocné odpustky v Roce sv. Pavla
Z rozhodnutí Apoštolské penitenciárie pověřené Svatým otcem, je možné v
Roku sv. Pavla (od 28. 6. 2008 do 29. 6. 2009) získat plnomocné
odpustky, jak stanovuje její dekret k tomuto roku vydaný. Kromě jiného
je možné získat tyto odpustky ve všech kostelích při veřejné pobožnosti
ke cti Apoštola národů a při zahájení a ukončení jubilejního roku. Dále
v kostelích zasvěcených sv. apoštolu Pavlovi ve dny, které stanoví
místní biskup a na dalších místech, která určí místní biskup.
Stanovuji tedy všechny první pátky, první neděle v měsíci a také 29. den
v každém měsíci. Kromě kostelů sv. Pavla určuji katedrálu v Olomouci a
papežské baziliky: Velehrad, Svatý Hostýn a Svatý Kopeček u Olomouce.
Dále pak tyto kostely: Kostel Obrácení sv. Pavla: Syrovín, Kostely sv.
Petra a Pavla v diecézi, farní: Biskupce, Bohdíkov, Brodek u Konice,
Deštná (Svitavy), Horní Němčí, Kelč, Kostelec u Holešova, Kunovice,
Litenčice, Lubník, Medlov, Nezdenice, Penčice, Polešovice, Prostějov,
Rataje, Smržice, Těšetice, Těšnovice, Tištín, Vřesovice, Želechovice nad
Dřevnicí, filiální: Hlušovice, Sklené, Ústí (Hranice) Hraničné Petrovice
arcibiskup Jan
Souhrná
informace
o sociálním zabezpečení užitečná nejen v Olomouci
Vatikán připouští existenci "mimozemských bratří“
Víra v Boha je slučitelná s
vírou v mimozemšťany, prohlásil v polovině května 2008 ředitel
vatikánské astronomické observatoře José Gabriel Funes SJ v rozhovoru
pro vatikánský deník L'Osservatore Romano.
"Přestože zatím nemáme žádné důkazy, nemůžeme vyloučit hypotézu, že jsou
další obydlené planety. Stejně jako na Zemi žije mnoho stvoření, mohou
být i jiné inteligentní bytosti, jež stvořil Bůh, " prohlásil tento
papežův astronom z Castel Gandolfa. Navrhl dokonce, aby se hovořilo o
"našich mimozemských bratřích" - podobně jako sv. František z Assisi
označoval za bratry a sestry všechna pozemská stvoření.
Pokud jde o otázku vykoupení, jezuita soudí: "Existují-li jiné
inteligentní bytosti, není nikde řečeno, že potřebují být vykoupeny.
Možná zůstaly v plně přátelském vztahu se Stvořitelem, aniž se dopustily
prvotního hříchu."
Pokud tomu tak není, pak podle něj i pro ně platí vykoupení Kristovo.
(čtk, mtz)
Proč astrologie nefunguje
Astrologie nemůže fungovat. To je jednoznačný závěr
přednášky astrofyzika RNDr. Jiřího Grygara. V aule Univerzity Tomáše
Bati ve Zlíně se jí v pátek 25. dubna 2008 zúčastnilo přes 200 zájemců.
Jiří Grygar nepopírá, že astrologie – hvězdopravectví, předpovídání
budoucnosti podle polohy hvězd v okamžiku zrození člověka nebo vzniku
nějaké události, sestavování horoskopů – má svou historii a má své
vášnivé stoupence i dnes. Dokonce i mezi vysoce vzdělanými lidmi s
tituly před i za jménem. Jmenoval například prof. RNDr. et PhDr. Zdeňka
Neubauera, CSc., RNDr. Milana Špůrka, CSc., nebo známého docenta Ing.
Antonína Baudyše, CSc., který se krátkou dobu angažoval i v politice. U
mnohých astrologů může jít o hluboký omyl, o slepou víru, ale také o
chladnokrevnou vypočítavost, jak vytáhnout z důvěřivých lidí peníze.
Stačí, když bude věštec dobrým psychologem a když bude své předpovědi
vytvářet v náležitě mlhavé podobě, aby se dokázal “strefit” do osudů
svých klientů a navodit u některých dojem, že dopředu věděl a
předpověděl, co se stane.
Z vědeckých námitek proti astrologii zmínil Jiří Grygar například
paradox dvojčat. Přestože se (dvojvaječná) dvojčata narodí v okamžiku
téměř shodného postavení hvězd, jejich osudy bývají naprosto odlišné.
Astrologie nebyla potvrzena ani žádnými hodnověrnými statistickými
výzkumy. Proti astrologii stojí dříve neznámý faktor precese, který
spočívá v tom, že v periodě 2200 let se vlivem krouživého pohybu zemské
osy posune poloha nebeských těles o celé jedno znamení zvěrokruhu.
Principy astrologie jsou zpochybňovány také neúplnými znalostmi planet
sluneční soustavy. Některé planety dříve vůbec nebyly známy. Astrologie
rovněž zanedbává vliv vzdálenosti těles od Země.
O to zajímavější byly informace ve druhé části přednášky, když Jiří
Grygar hovořil o fungování vědecké astronomie. V tomto oboru do sebe
jednotlivé poznatky přesně zapadají a postupně vytvářejí úžasný obraz
vesmíru. Ani zdaleka však neznáme odpovědi na všechny otázky, které si
lidé kladou. Jedním ze způsobů, jak se přibližovat pravdě, jsou další
náročné výzkumy. Na jednom z nich se prostřednictvím nové astronomické
observatoře v Argentině podílejí i vědci z České republiky včetně Jiřího
Grygara.
Vojtěch Cekota, Zlín
Církev uznala
zjevení Panny Marie ze 17. století
Výročí 180 let od založení - olomoucký arcibiskup Rudolf - zakladatel
Vítkovických železáren
Ostrava
Pro mnohé z nás je tato informace pravděpodobně velkým překvapením. Co
má církev společného s těžkým průmyslem a ještě k tomu přímo olomoucký
arcibiskup ... ?
Na úvod je nutno konstatovat, že církev (hodně široce řečeno) musela (a
musí mít) i z ohledu zabezpečení svých aktivit své ekonomické zdroje.
Kromě tradičních zdrojů polního a lesního hospodaření se s nástupem
průmyslové revoluce objevují nové ekonomické zdroje a církev, vědoma si
svého základního poslání "hlásat evangelium", i tyto zdroje vytváří a
následně pro toto hlásání využívá.
V tomto ohledu byl velice prozíravým a významným mužem olomoucký
arcibiskup Rudolf Habsburský. Byl přímým vnukem rakouské císařovny Marie
Terezie, mecenášem a žákem i přítelem Ludwiga van Beethovena (Ten pro
jeho arcibiskupskou intronizaci složil známou Missu solemnis.).
Arcibiskupem a kardinálem se stal v roce 1819. Tehdy - na počátku 19.
století - dochází k intenzivnímu průmyslovému rozvoji a tedy ke zvýšené
poptávce po železe. Na severní Moravě a ve Slezsku sice existovaly hutě
na jeho výrobu (Frýdlant n/O., Sobotín, Vrbno p/P.), které využívaly
místní zdroje železné rudy, ale jejich kapacity byly nedostatečné.
Hlavní projektant Severní (Ferdinandovy) železné dráhy F. X. Riepel
nabídl tehdy výše zmíněnému olomouckému arcibiskupovi Rudolfu vzhledem
ke snadné dostupnosti energetických zdrojů (uhlí a vody) vybudování
pobočného závodu frýdlantských hutí v malé vesnici Vítkovice. Olomoucký
arcibiskup zareagoval pozitivně, v roce 1828 pověřil tohoto muže, aby
svůj projekt ve Vítkovicích zrealizoval a celou stavbu sám finančně
zajistil. Během necelých dvou let byla vybudována nová, na základně
moderních technologií pracující huť na výrobu surového železa a k tomu
tři vá1covací stolice. Tento závod dostává dle svého zakladatele název
Rudolfova huť. Tak byl položen jeden ze základů budoucího dynamického
rozvoje celého Ostravska. Když arcibiskup Rudolf v roce 1831 zemřel,
stala se huť majetkem olomouckého arcibiskupství, které ji v roce 1843
prodalo významnému bankéři Salomonovi Rothschildovi. Ten z ní vybudoval
jeden z největší závodů na výrobu železa ve střední Evropě, což je ale
už jiné téma.
Pro teologickou aktualizaci této významné postavy je vhodné si
připomenout dvě skutečnosti:
Arcibiskup Rudolf svou olomouckou arcidiecézi miloval. Když v roce 1831
ve věku 43 let zemřel, musel být sice jako člen rodiny Habsburků
pochován v rodinné hrobce v kapucínském kostele ve Vídni, ale před svou
smrtí nařídil, aby do zvláštní schránky v kryptě katedrály sv. Václava v
Olomouci bylo uloženo jeho srdce a na mramorovou krycí desku byl napsán
tento (latinský) text: ,,Rudolfa arcivévody purpurem oděného biskupa
olomouckého srdce, do něhož za živa své svěřené vkládal. Zde se chová
jako trvalý symbol lásky." Byť tedy arcibiskup položil základ velkého
průmyslového podniku, byl prvotní pohnutkou jeho jednání vztah lásky.
Kopie busty arcibiskupa Rudolfa z krypty olomoucké katedrály byla v roce
1998 umístěna před ředitelstvím Vítkovických železáren na ulici Ruská v
Ostravě. Je zvláštní a také překvapující a pro nás svým způsobem výzvou
i otázkou, že se průmyslový gigant ke svému zakladateli hlásí.
Průmyslový nevěřící svět nám, věřícím, připomíná významnou postavu naší
vlastní církevní historie a možná chce - potřebuje očekává připomenutí
duchovního poselství, které jako křesťané skrze tuto významnou osobnost
naší církve v sobě neseme.
P. Jan Larisch
Věřící sledují mše na Svaté Hoře přes internet
Příbram - Až v Austrálii mohou nyní lidé sledovat bohoslužby sloužené na
Svaté Hoře v Příbrami. Tamní Mariánské poutní místo totiž spustilo na
svých webových stránkách internetovou televizi.
„Na internetu se televize objevila minulý týden. A na návštěvnosti
stránek je to nesmírně znát, stoupla o sto procent. Kamera byla
instalována především kvůli nemocným lidem a těm, kteří jsou od Svaté
Hory daleko,“ řekl správce Stanislav Přibyl. Kamera snímá prostor, kde
se při bohoslužbě pohybuje kněz. Obraz z presbytáře je přenášen
nepřetržitě, zvuk pouze tehdy, když je zapnuto i ozvučení kostela, tedy
například při mších.
„Vše je uděláno tak, aby návštěvníci stránek viděli kněze a mohli tak
poslouchat jeho kázání,“ řekl Přibyl. Svatá Hora se tak stala jedním z
mála poutních míst, které tyto služby nabízejí. V Česku se nachází
celkem osm velkých Mariánských poutních míst, jen Hostýn a Příbram ale
poskytují on-line přenosy.
S nápadem spustit internetovou televizi přišli v Příbrami sami věřící.
„Ptali se, když u nás máme bezpečnostní kameru, zda by nešel obraz nějak
využít,“ uvedl Přibyl. Podle něj nebyla změna nijak nákladná, stačilo
zakoupit jen novou kameru za dvacet tisíc korun.
Sám Přibyl přiznává, že bez světové sítě si už svůj život neumí moc
představit. „Bez internetu nedám ani ránu. Bez elektronické komunikace
už v současné době nelze fungovat. A mnoha starším lidem, těm zvídavým,
kteří hodně čtou, přijde také zajímavý. Mají ho buď sami a nebo u svých
dětí a vnoučat,“ řekl Přibyl.
Nyní ale správa poutního místa narazila na technický problém. „Zjistili
jsme, že současně televizi může sledovat jen sedm lidí. Těm dalším už se
film nezobrazí,“ komentoval správce nedostatek, který se objevil. Jednou
z možností podle něj je nahrát film na páteřní síť. „Zda to půjde, nyní
zjišťujeme. Pokud by to ale bylo finančně nákladné, nemohli bychom si to
dovolit. Televize je totiž služba, kterou poskytujeme zdarma,“ dodal
Přibyl. V opačném případě by pak zájemci o přímý přenos museli s
připojením počkat, až se někdo z uživatelů odhlásí.
Vylepšení webových stránek
www.svata-hora.cz
tím ale nekončí. Kromě internetového obchodu by zde brzy měla být ke
zhlédnutí i virtuální prohlídka po areálu.
Mladá fronta, 27.3.2008
Týden modliteb za kněžská
a řeholní povolání
Milí čtenáři,
ve Skutcích apoštolů (Sk 2,22–32) Petr poprvé veřejně mluví o
smrti a vzkříšení Pána Ježíše. Ten Petr, který jej neubránil v Getsemanské
zahradě, a pak jej dokonce na veleknězově dvoře zapřel.
Odkud vzal ten nápad, že Ukřižovaný, kterému setník probodl kopím srdce, aby tak
úředně potvrdil Pilátovi jeho smrt, žije? Odkud získal jistotu Kristova
odpuštění a potvrzení své papežské služby? Bez setkání se Vzkříšeným není takový
obrat vůbec myslitelný. Přijměme svědectví toho, který si jím byl tak jist, že
se pro ně nechal bít i zabít. Až po setkání se vzkříšeným Kristem si apoštolové
vzpomínají, jak jim předpověděl, že vstane z mrtvých, až po setkání s ním jim
docházejí všechny souvislosti ze Starého zákona. Apoštol je svým židovským
současníkům vysvětluje.
David mluvil o Kristově zmrtvýchvstání. Ježíš Kristus žije. A je s námi.
A že je mezi námi, silný a živý, můžeme poznávat z toho, že až dodnes, i mezi
námi, jeho živá obětavá láska přemáhá nenávist, že jeho odpuštění pomáhá i nám
odpouštět naše vzájemné křivdy a provinění a vrací nás do společenství radosti a
naděje. Vždyť stále dává svého Ducha těm, kdo nebyli ve víře vychováni, a oni
uvěří a dají se pokřtít. Také nás povzbuzuje a vytahuje ze začarovaných kruhů
našich hříchů, nedůvěry, úzkostí, strachů a přes naše opětovné pády nás vede,
abychom vytrvávali v dobrém a zlo stále znova odmítali.
A ten vzkříšený Vítěz nad zlem a nad smrtí půjde před námi, podobně jako
apoštoly předešel do Galileje. Převede nás přes všechny překážky, které se v
našem životě mohou vyskytnout. Převede nás i přes tu poslední a konečnou
překážku, které se nikdo nevyhne, smrt. On, ukřižovaný a vzkříšený Pán, Vítěz,
půjde před námi. Vždycky a všude.
P. Bohumír Vitásek
Možnost exercicií a rekreace v zahraničí v českém katolickém prostředí
V krásném vysokohorském prostředí italských Dolomit má naše
olomoucká arcidiecéze k dispozici
Pastorační dům Velehrad. Dům slouží
k duchovně-rekreačním pobytům pro farnosti, církevní školy, mládež a další
společenství. Informace o Pastoračním domě Velehrad (PDV) je možné získat na:
www.pdvelehrad.cz , nebo
napsat na: pdv@pdvelehrad.cz.
Velikonoční pastýřský list
Drazí bratři a sestry,
Velikonoce jsou pro nás vždy příležitostí k oživení a posílení naší víry
i k rozvoji církve, když nejen prosíme o to, abychom hlouběji chápali
náš křest, jímž jsme obmyti od hříchu a zrozeni k novému životu pro
zásluhy Kristova kříže, ale když také skutečně začneme nově žít. Jak?
Podívejme se na prvotní církev v Jeruzalémě, jak vznikala a rostla.
Zmrtvýchvstalý se ukáže a dá poznat mnoha učedníkům. Ti získávají
vnitřní jistotu o správnosti své cesty. Když odejde Ježíš do nebe, aby
nám poslal svého Ducha a v nebi pro nás připravil místo, jsou učedníci
pohromadě a modlí se. Tehdy je naplní Duch Svatý a oni hned začínají
vydávat působivé svědectví. Zvědavý zástup se ptá, co se to děje. Petr –
ten, který se ještě před dvěma měsíci bál k zatčenému Ježíši přiznat –
odvážně vysvětluje, že to Ježíš, kterého zástupy nepoznaly a nepřijaly
jako mesiáše, a rukama bezbožníků ho nechaly ukřižovat, vstal z mrtvých,
odešel do nebe a nyní jim poslal Svatého Ducha. Petr se hlásí jako
svědek Kristova vzkříšení. A lidé ho nekamenují. Ba ptají se: co máme
dělat, abychom to napravili? Petr jim otevřeně řekne: Uvěřte v Ježíše a
dejte se v jeho jménu pokřtít. Tisíce žádají křest.
Petr nejen vydává svědectví o Zmrtvýchvstalém, ale v Ježíšově jménu i
uzdravuje nemocné. Bůh v něm působí. Uzdravení způsobí rozruch.
Apoštolové skončí před veleradou, kde odvážně svědčí, že v nikom jiném
není spásy, než v Ježíši z Nazareta. Dostanou zákaz o Kristu mluvit, ale
oni pokračují. Ve společenství se modlí a dostávají novou sílu Ducha
Svatého, aby dál kázali. Znovu stojí před veleradou a na svou obranu
mají jediný důvod: Více se sluší poslouchat Boha, než lidi. Je přece
nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli. Jsou za
trest zbičováni. Oni se však radují z toho, že mohli pro Ježíše trpět.
Členové velerady uznali některé jejich argumenty, vždyť všem známý
nemocný, jehož apoštolové uzdravili, stojí před nimi zdravý. To nejde
popřít. Neuvěřili však jejich svědectví. Uvěřili ale jiní a společenství
rostlo nejen co do počtu, ale i co do krásy. Měli mezi sebou lásku Ducha
Svatého, dovedli se o všechno dělit. Svůj majetek dávali do společného.
Nebylo mezi nimi strádajících. A přicházeli stále noví a noví.
Chceme-li zažít i dnes velikonoční obnovu křesťanské víry a oživení
společenství církve, je třeba stejných kroků:
• Modlit se ve společenství, v rodině, ve farnosti.
• Mít odvahu vydávat svědectví víry. Nebát se hlásit ke Kristu i v
prostředí nevěřícím. Více poslouchat Boha, než lidi. Jednat tedy podle
Božích přikázání a rad všude, v soukromí i na veřejnosti, i kdybychom
riskovali, že budeme kritizováni, zesměšněni či znevýhodněni.
• Nebát se pro Krista a jeho evangelium i něco vytrpět. Ba takovou
těžkost přijmout jako vyznamenání. Jako apoštolové děkovat Bohu, že jsme
pro Ježíšovo jméno mohli něco vytrpět. Vždyť jde o naši spoluúčast na
Kristově oběti zachraňující svět! Všichni naše svědectví sice nepřijmou,
ale právě kvůli němu mohou uvěřit jiní.
• Nechat v sobě působit Svatého Ducha, který je láska. To znamená:
milovat všechny a bez ohledu na to, jestli si kdo naši lásku zaslouží.
Milovat láskou, která umí odpouštět a také se dělit s druhými. Prakticky
to taky znamená cítit odpovědnost za církevní společenství a dát mu k
dispozici nejen něco ze svého majetku, ale i své schopnosti a svůj čas.
Společně pomáhat potřebným, aby mezi námi nebyl nikdo v nouzi. Jak
působivým znamením by byla Církev, kdyby každý z nás například daroval
službě Církvi jednu hodinu týdně!
Pak naše společenství porostle i v dnešní době a bude přitahovat svou
krásou i vitalitou. Stane se znamením naděje a začátkem obnovy evropské
společnosti. Proto přeji každému z vás hluboké prožití velikonočních
tajemství a takové setkání se zmrtvýchvstalým Pánem, které zasáhne v
hloubi duše a změní náš život jako u apoštolů, u Petra či Jana, kteří
byli ochotni dát i život za Ježíše, jako u pochybujícího Tomáše nebo
pronásledovatele Šavla, z něhož se po setkání se Zmrtvýchvstalým stává
apoštol národů Pavel.
Kéž plody těchto Velikonoc se ukáží u každého z nás ve společné
modlitbě, veřejném svědectví o Kristově vítězství a v budování krásného
společenství církve ve víře a lásce.
K tomu každému z vás ze srdce
žehná arcibiskup Jan
Výzva českých a moravských biskupů ke sbírce Svatopetrský haléř
Drazí bratři a sestry,
v neděli 24. února se uskuteční pravidelná sbírka nazvaná Svatopetrský
haléř. Prostředky získané v rámci této sbírky jsou určeny k tomu, aby
Svatý otec mohl jménem celé církve přispět ke zmírnění následků
neštěstí, pomoci obětem válečných konfliktů, živelných katastrof,
uprchlíkům a dalším lidem v nouzi.
Svůj dar věnujeme s vědomím křehkosti naší vlastní existence a s přáním
preventivně poskytnout pomoc těm, kteří ji budou potřebovat. V roce 2007
se při ní v České republice vybralo 12,7 milionu korun. Svatý otec v
děkovném dopise velmi ocenil toto gesto naší účasti na jeho pastoračním
úsilí a všem dárcům uděluje apoštolské požehnání.
Za tuto štědrost vám patří dík nejen od Svatého otce, ale i od nás,
biskupů.
Vaši čeští a moravští biskupové
Maltézští rytíři nabízejí nemocným
pouť do Lurd
Poselství papeže
ke světovému dni nemocných
Oslavy 150 let lurdského zjevení Panny Marie
 Na
den 11.2. letos připadne jubileum zjevení Panny Marie v Lurdech
(Francie). Pondělí 11.2. je rovněž Světovým dnem nemocných.
Věřící mají možnost získat plnomocné odpustky jubilejního roku. Tyto
odpustky získá také ten, kdo ve dnech 2.-11.2.2008 navštíví lurdskou
jeskyni či zobrazení P. Marie Lurdské určené k veřejné úctě v jakémkoliv
kostele. Tam má setrvat v modlitbě a zbožném rozjímání, které uzavře
modlitbami Otče náš, Vyznáním víry a vzýváním Panny Marie.
V Lurdech je možné tyto plnomocné odpustky získat po celý rok 2008.
Jubilejní rok začal v Lurdech dne 8.12.2007 a potrvá do 8.12.2008.
O lurdském zjevení Panny Marie
Sv. Bernadeta Soubirousová se narodila v r. 1844; pocházela z chudé
rodiny. V červnu 1856 odešla k jedné rodině do Bartrès, kde pásla ovce,
věnovala se dětem a zároveň měla chodit do školy a učit se katechismus.
Na vzdělání však moc času nezbývalo.
Mívala vždy u sebe růženec, který se modlila, když hnala ovce na pastvu.
Po půldruhém roce se vrátila do Lurd s touhou připravit se k prvnímu sv.
přijímání.
Ve škole ji začali vyučovat řeholní milosrdné sestry z Nevers s otcem
Pomianem a zjistili, že neví nic ani o Nejsvětější Trojici. Nadále
nechodila soustavně do školy, protože se musela starat o sourozence a
shánět dřevo na topení.
Ve čtvrtek 11.2.1858 při sbírání dřeva v massabiellské jeskyni u řeky
Gavy zažila první zjevení Panny Marie, kterou označovala jen slovem
"Paní". Ta se jí zjevila celkem 18x v rozmezí od 11.2. do 16.7.1858.
Když se jí "Paní" poprvé zjevila, sáhla instinktivně po růženci, který
nosila u sebe. Reakcí Panny Marie byl úsměv a něžné gesto, na které
Bernadeta nikdy nemohla zapomenout. K prvnímu rozhovoru s ní došlo při
třetím zjevení 18.2., kdy se jí Ježíšova Matka zeptala, zda jí chce
prokázat laskavost a přicházet za ní po 15 dní.
Také jí řekla: "Neslibuji ti, že budeš šťastna v tomto životě, ale ve
druhém." Při dalších zjeveních požadovala skrze Bernadetu i od ostatních
modlitbu a skutky pokání. Při 16. zjevení jí řekla, že je Neposkvrněné
Početí.
Bernadeta zemřela v r. 1879. Boží služebnici svatořečil papež Pius XI.
8.12.1933, právě na slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního
hříchu.
V roce 1917 se Panna Maria několikrát zjevila třem dětem – sv.
Františkovi, Hyacintě a Lucii v portugalské Fatimě. Obě mariánská
zjevení patří k nejznámějším a jsou potvrzená katolickou církví.
Zpravodajství Vatikánského televizního centra OCTAVA DIES k dispozici i
v archivu na internetu
Každý týden můžete sledovat zhruba půlhodinové obrazové zpravodajství z
nejdůležitějších událostí týkajících se církve, Vatikánu a Svatého otce
s názvem Octava dies. Zpravodajství připravuje Vatikánské televizní
centrum, českou verzi zpracovává
www.tvnoe.cz (je financována z darů diváků TV
NOE) a mimo odvysílání v nedělní premiéře je pořad Octava dies umístěn i
do archivu na www.tv-mis.cz , kde je ho možno ho přehrát nebo stáhnout do
počítače kdykoliv, a to v různé kvalitě, dle rychlosti internetového
připojení. Nové vydání pořadu bývá do archivu zařazeno dle technických
možností v průběhu neděle, nebo nejpozději v pondělí. Reagujeme tak na
přání z řad kněží, aby tento hodnotný pořad byl k dispozici nejen v době
vysílacích časů na TV NOE, ale i v archivu dostupný kdykoliv, a to i
zpětně. Pořad napomáhá porozumění, čím církev žije a spojuje nás se
světovou církví.
P. Pavel Zahradníček, Oldin
Audio výklad Bible na internetové stránce Českého rozhlasu
Český rozhlas Online zveřejnil ve spolupráci s
Redakcí náboženského vysílání Audiovýklad Bible na internetových
stránkách
www.rozhlas.cz/nabozenstvi/bible
.
“Základem projektu Audiovýklad Bible jsou dva pořady s náboženskou
tematikou. Jednak pořad Ranní Slovo Českého rozhlasu 3 – Vltava, který
každou neděli přináší zamyšlení nad jedním z biblických textů, jenž na
příslušnou neděli připadá podle liturgického kalendáře, a jednak pořad
Českého rozhlasu Plzeň Křesťanská vlna,” uvedla Petra Hanzelková z
tiskového oddělení Českého rozhlasu.
Oba pořady moderuje Petr Vaďura a mezi jeho hosty patří naši přední
teologové jako Jiří Beneš, Pavel Filipi, Pavel Hošek, Petr Pokorný, Jan
Sokol a další. V Audiovýkladu Bible nechybí ani záznamy krásných a
neotřelých výkladů nedávno zemřelého profesora Jana Hellera.
“Cílem tohoto projektu je představit jednotlivé knihy Starého i Nového
zákona a nabídnout výklady jejich částí. V současné době jsou
zpřístupněny stránky ke všem knihám Nového zákona. Ze Starého zákona
jsou zatím k dispozici Žalmy a kompletní výklad knihy Daniel. Ostatní
starozákonní knihy budou zveřejňovány během první poloviny tohoto roku,”
upřesnila redaktorka náboženských stránek z Českého rozhlasu Online Jana
Šustová.
Prozatím jsou k dispozici pořady Ranní Slovo vysílané od března 2005
doposud. V nejbližších měsících přibudou pořady vysílané od února 2004
do února 2005. Pořad Ranní Slovo má ve vysílání Českého rozhlasu 3 –
Vltava dlouhodobou tradici (od dubna 2002). Lze jej naladit vždy v
neděli od 7.35 do 8.00 hodin. Každý nově odvysílaný pořad Ranní Slovo
Český rozhlas Online pravidelně zveřejňuje na internetových stránkách
www.rozhlas.cz/nabozenstvi a rovněž jej bude zařazovat i do Audiovýkladu
Bible.
(doo), Oldin
Střípky
ze života církve v roce 2007
|
