Doba adventní

Když rody a národy samy vytvářely své bohy, přišel Ten, který Je.
Vstoupil do dějin člověka a odhalil mu tajemství skryté od založení světa.
Jan Pavel II., Římský triptych

Vánoční přání olomouckého arcibiskupa

Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 3,16

Vánoce zjevují tajemství lásky Boha, kterému záleží na člověku, Boha, který se stane i jedním z nás a vlastním životem zaplatí štěstí člověka.
Vánoce zjevují hodnotu a důstojnost člověka, jemuž z lásky slouží sám Bůh. Proto jsou důvodem mimořádné radosti.
Důstojnost však zavazuje.
Přeji Vám, aby se Vaše srdce o těchto Vánocích naplnilo radostí z objevu tajemství Boží lásky a Vaše oči aby dovedly vidět důstojnost každého člověka, známého i přistěhovalce, nenarozeného i starého, i toho, kterého je těžko milovat a vážit si. 
Kéž tak i skrze Vás znovu vstoupí do dějin člověka Bůh.
Pak ať Vás Bůh zrozený ve Vašem srdci naplní radostí a žehná Vám po všechny dny nastávajícího roku
+Jan Graubner

Pohanské zvyky, lidová tvořivost a křesťanská víra podle Katolického týdeníku

Tichá noc, svatá noc. V spánku svém dýchá zem, půlnoc odbila, město šlo spát, zdřímli dávno i pastýři stád, [:jen Boží láska, ta bdí.:]

Tichá noc, svatá noc, náhle v ní jásot zní, vstávej, lide můj, tmu z očí střes, v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, [:z lásky se člověkem stal.:]

Tichá noc, svatá noc, stín a mráz vůkol nás, v hloubi srdce však Gloria zní, dík, že hříšník se s důvěrou smí [:u svaté rodiny hřát.:]

NAROZENÍ PÁNĚ
I stalo se v tom čase, že vyšel příkaz od císaře Augusta, aby bylo sepsáno obyvatelstvo ve všech zemích jeho říše. Toto sčítání lidu se konalo, když syrským místodržícím byl Quirinus. I šel každý do svého rodného města, aby se přihlásil.
Tehdy se vydal na cestu i Josef a ubíral se z galilejského městečka Nazareta do Betléma v zemi judské, neboť pocházel z pokolení Davidova. S ním šla jeho mladá manželka Maria, jež čekala dítě. Když dorazili do Betléma, přišla na Marii její chvíle. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí v chlévě, neboť místa v hospodě už nenašli.
V noci, kdy se to stalo, bděli nablízku pastýři; střežící svá stáda. Tu přistoupil boží posel a za ním pastýři spatřili zářit světlo Pána. I polekali se a zakrývali si oči. Leč anděl jim pravil: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost pro veškeren lid. V této chvíli se pro vás v městě Davidově narodilo dítě. Je to Spasitel, pomazaný Páně, váš pán. Řiďte se tímto znamením: Ve svém chlévě naleznete nemluvně ovinuté plenkami a položené do jeslí!"
A pastýři viděli, jak z jasného světla vystupuji poslové Nejvyššího a zpívají : "Sláva Bohu na výsostech! A na zemi pokoj lidem dobré vůle!" Když hlasy dozněly a na místo, kde se ztratilo světlo, vystoupily znovu hvězdy, nejstarší z pastevců se natolik vzpamatoval, že mohl promluvit. Řekl: "Pojďme, sejděme rychle do Betléma!"
I ponechali stáda sama a běželi dolů do chléva. Našli tam Marii a Josefa a v jeslích dítě. Když se na ně dost vynadívali, vyprávěli, co jim o tomto dítěti pověděla rozzářená noc. Maria uchovala v paměti všechna ta slova a ve svém srdci o nich přemítala.

Evangelium podle sv. Lukáše (mp3)

MUDRCI OD VÝCHODU
V té době přišli z východních krajů do Jeruzaléma mudrci znalí hvězd. Vyptávali se: "Kde je novorozený židovský král? Na naší obloze jsme viděli vzejít hvězdu a přišli jsme, abychom mu vzdali svou úctu." Tu se polekal celý Jeruzalém. Všichni se báli hněvu krále Herodesa. Domnívali se, že ho zvěst o novorozeném židovském králi uvede v zuřivost. Ale Herodes přijal učence s největší vlídností. Poněvadž se nevyznal v posvátných knihách Židů, povolal znalce Písma a vyptával se jich, ze kterého judského města má vzejít král Mesiáš. Řekli mu: "Z Betléma v zemi Judově. Neboť tak je psáno u proroka Micheáše: A ty, Betléme Efrata, jenž jsi příliš malý, abys mohl být jmenován mezi knížecími městy Judovými, z tebe mi povstane ten, jenž bude pánem v Izraeli: jeho příchod byl sem vložen od samého začátku a věčnosti." Herodes poslal mudrce do Betléma a řekl jim: "Jděte a pátrejte po dítěti. A až je najdete, přijďte ke mně a odveďte mě k němu, abych se i já poklonil novorozenému králi Mesiáši."
Když mudrci odešli z Jeruzaléma, spatřili znovu hvězdu, kterou sledovali. Zaradovali se, všude se poptávali, a pastýři jim ukázali dům, v němž byli Maria a Josef i dítě. Na kolenou holdovali dítěti a podali mu své dary: zlato, kadidlo a myrhu. Příští noci jim ve snu přikázal hlas, aby se nevraceli k Herodesovi. Domů do vlasti se odebrali jinou cestou.

ÚTĚK DO EGYPTA
Když se mudrci rozloučili, zjevil se Josefovi ve snách anděl a pravil mu: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a prchni s nimi do Egypta. Nevracej se do této země dříve, než ti řeknu. Neboť Herodes pátrá po dítěti a chce je zahubit."
Josef vstal, prchl ještě téže noci a unikl do Egypta. Herodes marně čekal na mudrce, rozhněval se velmi a rozeslal své biřice, aby usmrtili v Betlémě a ve dvorech kolem dokola všechny chlapečky dvouleté a mladší. I naplnilo se město nářkem matek a v širém okolí utíkaly ženy s dětmi v náručí do hor. A tak se splnilo, co kdysi předvídal prorok Jeremiáš.
Když Herodes zemřel, zjevil se anděl, jak byl slíbil Josefovi, jenž bydlel v egyptské zemi, a řekl mu: "Vstaň a odejdi se svou rodinou domů. Ti, kdož ukládali dítěti o život, jsou mrtvi." Ještě té hodiny Josef vstal, vzal dítě i jeho matku a odebral se s nimi do země izraelské. A přišel do Nazareta, odkudž byl tehdy odešel do Betléma, aby se přihlásil. Zůstal tam a živil dítě i jeho matku jako tesař. 

MALÝ JEŽÍŠ V CHRÁMĚ
0 velikonocích chodilo mnoho Židů do Jeruzaléma, aby v chrámu obětovali. Josef a Maria udržovali rovněž tento zbožný obyčej, a každého roku putovali do posvátného města. Když bylo Ježíši dvanáct let, vzali ho s sebou. Chtěli, aby chlapec spatřil horu mramoru, zářící bělí a zlatem, kterou začal budovat ještě Herodes. Nyní byl ten zlý král mrtev, ale na chrámu se dosud pracovalo. Mohutná stavba byla ještě větší a krásnější než budova, kterou kdysi vybudoval král Šalomoun. Když bylo po velikonocích, vrátil se Josef a Maria ke skupině poutníků, k níž se připojili cestou do Jeruzaléma. V oněch dnech byl v Jeruzalémě takový nával, že se v něm lidé z venkova lehko ztratili. Teprve pozdě navečer se dostali k Ovčí bráně, u níž se měli sejít všichni poutníci z Nazareta, ale malý Ježíš u známých nebyl. Někteří poutníci říkali, že šel napřed s mladými příbuznými. Leč příští noci zastihli rodiče na domluveném noclehu všechny ostatní příbuzné, svého syna však nikoli. Ještě v noci putovali zpátky do Jeruzaléma. Kdekoli narazili na známého nebo příbuzného, vyptávali se na chlapce, ale žádný z nich ho neviděl. Tak bloudili tři dny městem, až se ve své bezradnosti rozhodli, že ještě jednou prohledají chrám. Znovu procházeli nádvořím, jež bylo přístupné pohanům. Bylo to prostranné náměstí, plné lidi i zvířat. Nedaleko brány křičeli obchodnici s dobytkem a vychvalovali své voly a ovce jako obětní zvířata. Josef i Maria byli tím hlukem zcela zmateni. Nechápali, jak je možné, že na tak posvátném místě, kde nikdo nesmí beztrestně plivnout na dlaždice, zvířata kálejí a obchodníci se dohadují, jako kdyby toto nádvoří bylo obyčejným tržištěm. Pod střechou sloupořadí, která obklopovala dvůr, zvonily mince penězoměnců. Penězoměnci tam vyměňovali nečisté pohanské peníze za židovské peníze obětní. Bez ustání vyvolávali čísla, jež oznamovala, kolik jsou ochotni vyměnit za určitý římský nebo egyptský peníz. A stály tam i klece obchodníků, kteří ženám prodávali holoubata a vrabce pro očistnou obět po slehnutí.
Josef s Marií dospěli pod sloupořadím až k takzvané chrámové síni. Zde už bylo větší ticho. Ve stínu silných sloupů spatřili několik mužů s dlouhými vousy. Věděli, kdo to je: byli to učení znalci Písma, kteří tu sedali a sami mezi sebou nebo s cizinci rozebírali nesnadná místa Mojžíšova zákona. Josef a Marie šli nesměle kolem těchto učených mužů. Přitom pozorovali, že tito ctihodní mužové všichni pohlížejí jedním směrem. A tu Maria vydechla blahým úlekem: Chlapec, který stál u sloupu a právě odpověděl na dotaz a po svých slovech se usmál a odmlčel se, to je přece její syn! Ale ještě dřív než mohla pozdvihnout svůj hlas, vypukli někteří z přítomných znalců Písma ve slova nadšení. Všichni souhlasili plni obdivu, jeden přes druhého volali. S tak bystrým rozumem v mladém věku, s takovou znalostí Písma se dosud nikdo z nich nesetkal. Teprve v té chvíli se Maria přiblížila k malému Ježíšovi a řekla mu: "Synáčku, jak jsi nám to mohl udělat! Otec tvůj i já tě hledáme už několik dní. Kolik úzkosti jsme pro tebe vytrpěli!" A Ježíš jí odpověděl: "Pročpak? Nepomyslili jste, že já jsem v tom, co jest mého Otce?" Ale rodiče nerozuměli, co jim chce říci. On však šel ihned s nimi. A cestovali pak beze strachu středem samařské země, jež byla Židům nepřátelská, a dorazili do Nazareta. Ježíš pak byl rodičům zdárným dítětem. Jeho matka pak uchovávala v srdci všechna slova svého syna. A Ježíšovi přibývalo jak let, tak moudrosti a zalíbení u Boha i u lidí.

Silvestr a Nový rok jsou významnými dny v občanském kalendáři, které jsou úzce spojeny s křesťanstvím.

Praha: 31.12.335 zemřel v Římě papež Silvestr I., který dal jméno poslednímu dni našeho občanského roku. Hlavou církve byl od roku 314. Silvestr byl papežem, který směl prožít po desetiletích strachu a hrůzy krvavého pronásledování křesťanů začátek nové svobodné epochy křesťanství.
Začátek nového roku byl z původně 1.3. přesunut na 1.1. v roce 45 před Kristem, reformou kalendáře za Julia Cesara (juliánský kalendář). Zároveň s touto reformou byl jednotlivým měsícům v roce určen přesný počet dnů. Na každé 4 roky připadl jeden přestupný den tak, aby se kalendář srovnal se slunečním rokem.
Průměrná délka jednoho roku byla však podle juliánského kalendáře o více než 11 minut delší než délka slunečního roku. Po 128 letech se již rozdíl v délce kalendářního a slunečního roku rovnal délce jednoho celého dne. Papež Řehoř XIII. (1572-1585) tak na popud astronomů provedl reformu dosavadního juliánského kalendáře, která byla vyhlášena papežskou bulou Inter gravissimas z 24.2.1582. Gregoriánský kalendář se užívá ve většině zemí světa dodnes. Některá mimokřesťanská náboženství a kultury však mají své vlastní odlišné kalendáře a letopočty.
Katolická církev slaví 1.1. slavnost Matky Boží Panny Marie. Od roku 1967 připadá na Nový rok rovněž Světový den modliteb za mír, který zavedl papež Pavel VI. (1963-1978).

Slavnost Zjevení Páně (6. ledna) - Tři králové

Liturgické knihy označují již od 4. století tento den jako svátek Zjevení Páně. Jeho spojení se "Třemi králi" je pozdějšího původu a je svou podstatou lidové.
V evangeliu sv. Matouše stojí: "Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci (mágové) od východu se objevili v Jeruzalémě... Vešli do domu; padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu."
Nikde se v Písmu neuvádí počet mudrců, natož jejich jména. Ve výkladu starokřesťanského prostředí kolísal jejich počet od dvou až po dvanáct. Teprve později se ustálil na třech, počtu odvozeném pravděpodobně ze tří darů. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku.
První autor, který uváděl jejich jména, byl kancléř pařížské Sorbonny Petr Comestor ve 12. století. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou známa ze zkratky C+M+B, psané spolu s datem svěcenou křídou na dveře. Podle některých badatelů však může být její původní význam jiný, zřejmě šlo o požehnání "Christus mansionem benedicat" - "Kristus ať požehná příbytek".
Obchůzka duchovního, doprovázeného ministranty, často i kostelníkem, učitelem a žáky, měla nejméně od Třicetileté války stejnou podobu. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou, na dveře či rám nad nimi se psala písmena K(C)+M+B a datum. Později se v některých vsích ujal této povinnosti kantor, který za ni dostával výslužku.
Divadelní hry o narození Krista a příchodu Tří králů hráli v barokní době žáci jezuitských kolejí. Některé verše převzali malí koledníci, kteří obcházeli domy a recitovali různá přání. Masky "Tří králů" byly jednoduché - papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha dlouhá bílá košile přepásaná provazem, červeným šátkem nebo stuhou. A pochopitelně začerněné tváře třetího krále.
Na neděli po 6. lednu, kdy se slaví slavnost Zjevení Páně (lidově sv. Tří králů), připadá svátek Křtu Páně, kterým končí vánoční doba v rámci církevního roku. Poté následuje první část liturgického mezidobí.

Podle tiskového servisu ČBK

JEŽÍŠŮV KŘEST
Když byl v patnáctém roce vlády císaře Tiberia místodržícím v Judsku Pontius Pilatus a Herodes Antipas tetrarchou v Galileji a veleknězi byli Anáš a Kaifáš, dostalo se božího slova Janovi. Jan žil v pustině na druhé straně Jordánu, živil se kobylkami a medem lesních včel, nosil hrubý oblek z velbloudí srsti jako staří proroci a okolo beder kožený pás. Přicházel k němu lid z Jeruzaléma i z celého Judska. Jan kázal pokání a volal: "Proměňte svou mysl! Připravujte cestu Pánu, jako ji připravujete svým pánům, když k vám přicházejí : odstraňte hory vyplňte doliny! Království nebeské je už blízko!" A Jan křtil všechny, kdo plni lítosti toužili po odpuštění hříchů. Poučoval je při tom: "Já křtím vodou, ale po mně přijde, který bude silnější než já. Já nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínky u obuvi. Ten vás bude křtít ohněm svatého Ducha."
Právě v tento čas sem přišel Ježíš z Nazareta a dal se v Jordánu Janem pokřtít. Když vycházel z vody, spatřil, jak se nad ním rozevřelo nebe, a viděl, jak se nad ním snáší Duch v podobě holubice. A navíc vycházel ze světla hlas: "Ty jsi můj milovaný syn, v tobě se mi zalíbilo." 

Podle Nového Zákona

Následuje první část liturgického mezidobí lidově zvaná taky masopust