Svatý Hostýnvýznamné mariánské poutní místo na střední Moravě
|
Střípky ze života církve v roce 2010
Vánoční pozdrav arcibiskupa olomouckého všem diecezánům
Vánoce - tajemství víry, duchovní slovo o.Chromečka
Mauzoleum olomouckých biskupů bylo a od jara 2011 bude přístupné veřejnosti
Ohlasy v médiích na otevření výstavy a mauzolea pod olomouckou katedrálou
Katalog - přehled vnitřních oprav a restaurování katedrály v Olomouci
Mons. ThDr. František Vaňák
se
narodil 28. června 1916 ve Vojtěchově - Hvozdu u Litovle a
zemřel 14. září 1991 v Městě Albrechticích.
Byl to český katolický teolog a 13. arcibiskup olomoucký
(1989-1991). František Vaňák vystudoval Arcibiskupské gymnázium
v Kroměříži, na kněze byl vysvěcen v roce 1941 v Olomouci a poté
dlouho působil v Rýmařově.
V letech 1961 a 1973 jej Vatikán zařadil mezi kandidáty na úřad
olomouckého arcibiskupa, ale komunistická vláda jeho jmenování
znemožnila. V červenci 1989 se stal biskupem a apoštolským
administrátorem olomoucké arcidiecéze.
Řádným arcibiskupem se stal až po pádu komunistického režimu.
Snažil se o maximální obnovu náboženského života v arcidiecézi,
zejména pak o obnovení řeholního života, poutních tradic a
církevního školství. V roce 1991 obnovil Arcibiskupské gymnázium
v Kroměříži. Pohřben je na Svatém Hostýně, o jehož zvelebení se
zasloužil.
V 28. srpna 2010 si církev připomněla památku sv. Augustina, biskupa a učitele církve
Nenechme ubližovat dětem v rámci připravované školní sexuální výchovy
Homílie arcibiskupa Duky na hlavní pouti na Velehradě
Proč je v našich seminářích tak málo mladých mužů?
Pět rad, jak být dobrou matkou
Drazí a bratři a sestry
všichni zakoušíme vážnost doby, která v posledních letech
zaznamenala: nadšení ze svobody, ale podcenila řád duchovních
hodnot; oslnění hospodářskými výsledky a zvedající se životní
úroveň, ale i hospodářskou krizi; nadšení pro novou společnost a
spoléhání na předvolební sliby, ale i zklamání a nechuť
angažovat se. Nikdo nás však nezbaví zodpovědnosti před Bohem i
před dalšími generacemi.
Proto Vás všechny vyzývám a prosím, abyste se zapojili
pravidelnou modlitbou, kterou vám předkládám, za náš národ a
jeho představitele. V dějinách spásy se mnohokrát ukázalo, že
právě vnější a společenské problémy často způsobené odklonem od
Boha, které tlačily lid, byly impulsem k novému obrácení,
věrnějšímu přilnutí k Bohu a k modlitbám plným důvěry, které Bůh
vyslyšel. Bůh je připraven i dnes nás vyslyšet.
Všem, kteří přijmou tuto výzvu, upřímně děkuji a každému ze
srdce žehnám
+ Mons. Jan Graubner, arcibiskup
Všemohoucí věčný Bože,
na přímluvu svatého Václava,
dědice české země,
přijmi naše prosby za ty,
kteří nám vládnou:
dej jim ducha moudrosti a prozíravosti;
ať respektují Tvůj spravedlivý řád,
hájí lidskou důstojnost
a život každého člověka
od početí až do přirozené smrti;
ať podporují zdravou rodinu
založenou na celoživotním
věrném svazku muže a ženy;
ať poctivě spravují svěřený majetek
a svým jednáním dávají
dobrý příklad celé společnosti;
ať jsou zodpovědní vůči dalším generacím,
probouzejí touhu po dětech
a jejich dobré výchově.
Nás pak naplňuj Svatým Duchem
a veď ke svědomitosti,
abychom svým životem přispívali
ke šťastné budoucnosti národa
a zodpovědně rozhodovali.
O to prosíme skrze Krista,
našeho Pána.
Amen.
Růžencovou poutní cestou na Velehrad
Pomozme lidem postiženým záplavami na Moravě
Květen, měsíc P. Marie - KT připravil dva články věnované mariánské úctě, článek1, článek 2
Světové setkání mládeže s papežem Benediktem XVI. bude ve dnech 16. – 21. srpna 2011
Rozhodnutí arcibiskupa olomouckého
Farnosti a kapituly, včetně klášterů, slouží především k Boží
slávě a spáse duší. Věnují se hlásání evangelia, službě svátostí
a pastorační práci včetně misií. Jejich činnost nese plody nejen
podle aktivity, ale i věrohodnosti života a svědectví.
Charita má jako organizace katolické církve speciální poslání k
charitativní činnosti jménem církve. Jde především o službu
lásky potřebným, což znamená nejen praktickou pomoc, ale i
zprostředkování setkání s Bohem, který je Láska. K základním
podmínkám služby lásky patří i otevře-nost tomu, který je Láska,
a snaha být s ním v co nejlepším souladu. Kromě jiného to pak
znamená i dávat příklad v zachovávání přikázání.
Církevní školy nabízejí kromě kvalitního vzdělání i výchovu,
duchovní vedení a kulturní formaci mladé generace v křesťanském
duchu. Účinná formace vyžaduje i dobrý příklad.
V současné době vidím jako nutné připomenout všem církevním
subjektům dvě věci:
Podnikatelský svět často nerespektuje slavení neděle. I když si
církevní organizace objedná práce například stavební a
opravářské, musí dbát na to, že se na stavbě nebude pracovat v
neděli. Tuto podmínku je třeba dávat i do smluv.
Podobně se dnešní stravovací předpisy snaží zachovat bezmasý
den, ale téměř zásadně jej kuchyně neplánují na pátek. Jestliže
je v katolické církvi pátek postním dnem, pak, i když
jednotlivec má možnost si způsob postu upravit, je nutné, aby v
jídelnách, které provozuje jakákoliv církevní organizace, tak ve
službách zajišťujících dodávání stravy třeba i od jiných
výrobců, se dodržoval pátek jako bezmasý den.
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký
Poselství ke 44. Světovému dni sdělovacích prostředků (o významné úloze internetu)
Kázání arcibiskupa Duky při rekviem za oběti polského neštěstí
Zde se můžete očima ČT2 podívat na pořady související s intronizací Dominika Duky (od 8:35)
Oslavy křtinského jubilea 2010
Velikonoční pozdrav olomouckého arcibiskupa
Drazí bratři a sestry,
každému z vás přeji a vyprošuji pravou velikonoční radost ze
setkání se zmrtvýchvstalým Kristem.
Emauzští učedníci byli tak naplněni bolesti z Kristovy smrti, že
se jen navzájem utvrzovali ve smutku a beznaději, a nebyli
schopni Ježíše poznat, ani když se k nim na cestě sám připojil.
Nechal je vymluvit. Trpělivě naslouchal. Pak jim vysvětloval
Písma, sděloval Boží slovo. Jejich srdce se začala uzdravovat,
takže jim začalo být s Ježíšem dobře. Dokonce přestali myslet na
sebe a naléhali na Ježíše, který dělal, jako by chtěl jít dál,
aby šel k nim na večeři.
Skutek lásky a společenství s Kristem je osvobodilo od
svázanosti vlastním smutkem a beznadějí. Láska otevírá oči. V
jejím světle poznáváme Boha, protože, když milujeme, Bůh, který
je Láska, je v nás. A co teprve, když se společenství s Kristem
dovrší přijetím eucharistie!
Ježíš neváže učedníky na svou osobu. Zmizí jim z očí. Oni
správně pochopí, že musejí spěchat do společenství církve. Proto
se ještě v noci vrátí k apoštolům do Jeruzaléma. Bůh je zázračně
uzdravil, proto je třeba se ukázat kněžím. Tam se jejich víra
upevní a oni se ve společenství církve znovu setkají s Kristem.
Drazí bratři a sestry, když přijdou v životě těžké chvíle, když
se ztrácí naděje, naslouchejme Božímu slovu a přijímejme ho s
důvěrou, hleďme na Kristovu tvář, vyjděme ze svého smutku a
uzavřenosti skutky lásky k bližním. Budeme-li mít sílu prakticky
milovat, budeme schopni vidět Boží věci a připravíme se na to,
abychom Krista, jehož přijímáme v eucharistii, skutečně poznali,
zakusili jeho uzdravující moc a pevněji se zapojili do
společenství církve. Správné prožívání Velikonoc buduje církev i
dnes.
Za vaši spolupráci děkuje a všem ze srdce žehná
arcibiskup Jan
Hlavní svátky církevního roku
Devadesát minut a velikonoční paškál je na světě
Kříž, řecká písmena alfa a omega a letopočet jsou základní
motivy, kterými zaměstnanci chráněné dílny Charity Zábřeh v
Paloníně na Mohelnicku zdobí velikonoční svíce, zvané paškály.
Ty jako symbol křesťanských Velikonoc nemohou chybět v žádném
katolickém kostele. Palonínská dílna jich do Velikonoc vyrobí a
vyexpeduje zhruba pět set.
“Zdobení běžného paškálu trvá asi devadesát minut. Pokud si
zákazník objedná bohatší ozdoby, trvá to i čtyři hodiny,“ uvedla
Alena Vitásková z chráněné dílny Palonín. Základem je svíce z
včelího vosku. Na ni se lepí různé symboly, které jsou vyřezané
z barevného voskového plátna.
“Práce je to jednoduchá: symbol se přiloží na svíčku a teplem
lidských rukou se spojí se svíčkou,“ popsala lepení pracovnice
chráněné dílny.
Kříž a řecká písmena alfa a omega symbolizují, že Kristus je
začátek a konec. Na paškálu je také aktuální rok. Červený pruh
ve spodní části zpodobňuje Kristovu prolitou krev.
“Samozřejmě také záleží na zákazníkovi. Pokud si někdo přeje
bohatší zdobení, tak se přidávají další motivy. Například trnová
koruna, beránek, kalich nebo holubice,“ řekla Alena Vitásková a
dodala, že paškály se zdobí také dalšími motivy, třeba květy
růží, vinnými listy nebo hrozny. Jeden velký, bohatě zdobený
paškál letos poslali pracovníci chráněné dílny Palonín také do
Francie. Osmikilogramová svíce je vysoká 120 centimetrů a její
průměr je deset centimetrů.
Chráněná dílna Palonín však nezapomněla ani na děti, letos pro
ně na Velikonoce připravila novinku - malou velikonoční svíčku,
kterou si děti mohou ozdobit doma.
“Na internetu prodáváme krabičky, ve kterých je svíčka, malá
šablonka na zajíčka, beránka nebo kuřátko a barvené voskové
plátno, v krabičce je také přiložen návod, jak při zdobení
postupovat,“ řekla Alena Vitásková. Z prodeje každé krabičky
putuje pět korun na pomoc obětem zemětřesení na Haiti.
Oldin, iv
Modlitba ve stáří
Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu
a jednoho dne budu starý.
Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti
a ke každému tématu něco říci.
Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku
záležitosti druhých.
Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat,
ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval.
Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat –
ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.
Nauč mě, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže.
Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.
Netroufám si prosit, abys mi dal dar
s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci,
ale nauč mě trpělivě je snášet.
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť –
ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu,
když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.
Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.
Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý.
Starý morous je korunní dílo ďáblovo.
Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti
a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.
Mám vrásky a šedivé vlasy.
Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří.
Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas.
Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu
a přicházím o bývalou krásu.
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými.
Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen.
Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.
Ale ty, Pane, říkáš:
„Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.“
Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš.
Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou,
ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu,
k čemu mě ty ještě povoláš.
A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.
Amen.
Sv. František Saleský
Svatý Josef - ochránce církve
Pedofilní krize západní společnosti
O čem se nemluví
Možná, že letošní postní doba je pro Benedikta XVI. nejtěžší. Po
hořkém potvrzení toho, co prohlásil jako prefekt Kongregace pro
nauku víry během rozjímání Křížové cesty u Kolosea v roce 2005
(„Kolik špíny je v církvi!“), následuje nyní nechutný hon,
kterého se účastní světská média různého ražení, disidenti typu
Hanse Künga a lobby šiřitelů nových lidských práv. Jsou to dny
tmářství a hněvu sdělovacích prostředků a Petr je opět uprostřed
bouře.
S hodinářskou přesností se dostávají na přetřes případy, plnící
funkci cíleně naváděných bomb. Očekává se list katolíkům v
Irsku, jež je reakcí na hrozná obvinění tzv. Ryanovy komise.
Tisk vytahuje staré případy v Holandsku, Německu, Rakousku a
Švýcarsku, z nichž mnohé již stanuly před soudem a byly už
archivovány před 20 či 30 lety. Vznětlivý materiál na konstrukci
špinavého, ale i falešného příběhu.
Je to snaha vykreslit v kolektivní představivosti takovou podobu
církve, která je nejenom jakýmsi cizím tělesem v postmoderní
společnosti, ale určitým druhem zrůdy, jejíž morálka a interní
disciplina vedou její členy k anomáliím a úchylkám. Ano, toto je
církev, která vychovala Evropu k uznání lidské důstojnosti, v
lásce k práci, literatuře a zpěvu; ta která vynalezla nemocnice
a univerzity a zavedla právo a omezila absolutismus... nyní to
vše není důležité. Se stejným potěšením, které někteří zakoušejí
při odstraňování jejích symbolů z veřejného prostoru, se jiní
pokoušejí o demolici jejího obrazu v kolektivním povědomí.
Otázka zní: je pravdou, co se nám říká anebo nikoli? Podívejme
se na čísla. Například v Německu ze 210 000 případů zneužití
nezletilých, jež byly oznámeny od roku 1995, se jich 94 týkalo
různými způsoby církve. Zajisté, 94 případů ve farnostech a
školách je enormní množství, které zraňuje tělo církve a
vyvolává závažné otázky. Je také pravdou, že u členů církve,
zejména těch, kteří jsou pověřeni výukou, se očekává vždy více
než průměr, protože komu je mnoho dáno, od toho se stejně žádá.
Avšak řekněme také velmi jasně, že církev nežije v nějakém
prostoru mimo dějiny. Je tvořena slabými lidmi a hříšníky; její
tělo je vydáno tlaku dobových kulturních proudů a nechybějí ani
momenty, v nichž je svědomí mnoha jejích členů formováno spíše
světským míněním než živou tradicí, kterou obdrželi.
Hrůzu těchto případů nelze minimalizovat, a proto Benedikt XVI.
(už jako prefekt Kongregace pro nauku víry) uvedl do pohybu
imponující „ozdravný proces“, jehož plody jsou již patrné. Pokud
však velká média kladou na první stránky 94 případů a záludně
přitom zamlčují dalších 200 000, ocitáme se před odpudivou
operací, na niž je třeba poukázat. Čísla této katastrofy k nám
promlouvají o morální chorobě naší doby a vyžadují, abychom
příčinu soužení západních společností hledali nikoli v celibátu
katolických kněží, nýbrž v sexuální revoluci roku 1968, v
relativismu a ve ztrátě smyslu života.
Sociolog Massimo Introvigne publikoval na toto téma vynikající
článek, ve kterém ukazuje, že mediální uragán těchto týdnů je
odpovědí na to, co označil jako fenomén „morální paniky“, a je
dokonale dálkově monitorován několika mocenskými centry. Podle
jeho názoru jde o „sociální hyperkonstrukci“, která má za pomoci
zlomkovitých a z časového hlediska diskontinuitních informací
vytvořit novou podobu zrůdy.
Existuje zajisté reálný problém, totiž kněží (i jeden je
přespříliš), kteří se dopustili odporného zločinu sexuálního
zneužití nezletilých. Avšak dimenze, doba a historický kontext
jsou systematicky zkreslovány nebo zamlčovány. Nikdo nedává tato
čísla církevní ostudy do souvislosti s brutálním celkem
problému. Nikdo např. neříká, že ve Spojených státech ve stejném
období, kdy bylo v této zemi odsouzeno něco přes 100 katolických
kněží, bylo za stejný zločin zároveň odsouzeno 5 000 profesorů
gymnastiky a trenérů. A nikdo přitom nežádal vysvětlení na
Basketbalové federaci!
A nakonec, údaje nejvíce deprimující: oblastí, ve které se
vyskytuje nejvíce případů pohlavního zneužití nezletilých, je
rodina (zde dochází ke dvěma třetinám registrovaných případů).
Co tedy má s tím vší do činění celibát? Ponechme stranou staré
obsese Hanse Künga a jeho archaickou křižáckou snahu o
odstranění nervů a podstaty církve. Od světských médií, které se
dovolávají vědeckosti, preciznosti a profesionality se však
očekává větší objektivita.
Minulý týden dálkově ovládaná „morální panika“ zasáhla dobře
svůj cíl. Hon se soustředil na tu největší kořist, samotného
Benedikta XVI., papeže, který provětral vzduch a zavedl řadu
opatření za účelem maximální transparentnosti, kooperace s
autoritami, a zejména péče o oběti. Byl to papež, který se ve
Spojených státech a v Austrálii tváří v tvář setkal s těmi,
kteří byli vystaveni oné hrůzné zkušenosti, aby požádal o
odpuštění jménem církve, jejímiž zraněnými členy jsou a
zasluhují proto přednostní pozornost.
Nařknutí papeže Ratzingera právě na tomto poli by si zasluhovalo
pouhé pohrdání, pokud by neodhalovalo něco důležitého o této
historické době. Existuje kulturní, politická a mediální moc,
která si bez uzardění a rozpaků vzala na mušku Petra. Zajisté to
není poprvé, a je vhodné si to pamatovat. Zuřivost a použité
zbraně jsou však tentokrát mnohem podlejší než dříve.
Lze si představovat průhledné svědomí, s nímž Benedikt XVI.
hledí na tuto záplavu, a z ní vyplývající bolest, která jej
provází v této dramatické chvíli, kdy se on sám uvnitř církve
stal fyzickým místem, přitahujícím nenávist, jež je iracionální,
ale nikoli neznámá, protože už o ní Ježíš mluvil v evangeliu.
Možná, že nám s jakousi nadsázkou na minulé středeční audienci,
chtěl ukázat, jak míní konat svou službu v této chvíli strachu,
pudových reakcí a různých výkyvů.
Učinil tak pohledem do zrcadla jednoho ze svých milovaných
učitelů, svatého Bonaventury, když řekl: „vládnout neznamenalo
pro svatého Bonaventuru pouze jednat, ale zejména přemýšlet a
modlit se. … Jeho důvěrný kontakt s Kristem vždycky provázel
jeho práci generálního ministra a proto sepsal také řadu
teologicko-mystických děl, která vyjadřují duši jeho vlády,
vyjevují jeho úmysl vládnout nejenom skrze příkazy a struktury,
ale vést a osvěcovat duše, orientovat ke Kristu.“
Toto rozhodnutí Benedikta XVI. zůstává uprostřed bouře pokorné a
pevné.
Z italského internetového deníku Il Sussidiario ze 16.března
Jose Louis Restana, přeložil Milan Glaser
Katedrála sv. Václava v Olomouci má za sebou první rok restaurování
Nepustím, nepustím, nepustím!
Pust si televizi, pust si rádio, pust si to na internetu, pust
si hudbu, pust si, pust si, pust, pust, pust… Stačí ubrat jeden
kroužek a slovo úplně změní význam. Význam slova půst je už ale
beztak ztracený. Kdo dnes ví, kdy je půst, jak dlouho toto
období trvá a proč se vlastně koná? Většina lidí už si pod
slovem půst představí absenci jídla, nebo v případě masopustu,
kromě průvodu masek, absenci masa. Ale jak dlouho…? Proč vůbec…?
To už ví málokdo. A ještě méně lidí půst skutečně dodržuje. Proč
taky. Vždyť je to tak nepohodlné. Nikomu se nechce vzdávat se
svého oblíbeného řízku s bramborovým salátem, své oblíbené
bagety, čokoládové tyčinky, cigaret, posezení u kávy s přáteli,
nikdo si nechce odepřít oblíbený televizní seriál, nikdo se
nechce (ale často ani nemůže) odstřihnout od mobilu a počítače,
internetu, icq.
Ale od řízku, čokolády, kávy, cigaret i seriálu se můžeme po
těch čtyřicet dnů zcela jistě obejít. Můžeme, ale nechceme.
Přitom by to byla tak úžasná očista ducha, o tělu nemluvě! Kdo
nepoznal, nepochopí, jak povznášející je několik týdnů nezapnout
televizi, rádio, ani internet. Ne, opravdu bez toho člověk
neumře. Pár dní bude fňukat, bude mu to scházet, ale pár dní
uteče a povznesení je tu. Půst je vlastně jakési vyléčení ze
závislosti. Když se přestanete zabývat tím, na čem jste závislí
– ať už je to počítač, televize, jídlo nebo cigarety – zjistíte,
že existuje plno věcí, o kterých jste dřív třeba ani nevěděli.
V rámci půstu není snad nic lepšího, než vyměnit televizi za
knihu, internet za koncert, čokoládu za med, cigaretu za výlet
do hor a cokoli vás napadne za cokoli vás napadne. A když už ani
to s námi nehne natolik, abychom začali vnímat svět jinak,
důsledkem bude alespoň to, že se na tu či onu věc budeme více
těšit. Nikdo samozřejmě nemůže nikoho do ničeho nutit. Je na
každém z nás jestli se do půstu pustí nebo ne, případně s jakou
intenzitou. Nemusíme celých čtyřicet dnů hladovět stejně tak
jako nemusíme jíst celý rok. To je pak teprve očista!
Úplně stačí vyměnit denně pár drobností. Nedat si čtyři kávy,
ale jen dvě, místo čokolády si vzít jablko, podívat se jen na
jeden díl seriálu a ne shlédnout najednou celou sérii… Každý za
sebe by si mohl denně vymyslet desítky takových „půstíků“.
Děláme to přece pro sebe. Ať tomu říkáme, jak chceme. Dieta,
očista, ozdravná kúra… Půst jen málokdy. Přitom staří jen tak
málo…říct: „nepustím, nepustím, nepustím.“
Magdaléna Kořínková
Mladá fronta dvakrát o kardinálu Špidlíkovi - Kardinál s noblesou a Obraz, který s vámi mluví
Návrat ke starobylé postní praxi
Dejte se na studia na Cyrilometodějské teologické fakultě
Katedrála sv. Václava má za sebou první rok restaurování
Projekt
Vnitřní opravy a restaurování katedrály v Olomouci z grantu
Finančních mechanizmů EHP/Norska má za sebou první rok
restaurátorských prací. Dokončeno je restaurování fresek v obou
kaplích, oprava dřevěného mobiliáře a osm z dvanácti obrazů
apoštolů.
Do Olomouce se vrátila první ze tří cínových rakví, které
restauruje dílna Houska & Douda z Buštěhradu. Restaurátor Ivan
Houska rakev přivezl 17. února do Olomouce, kde bude dočasně
uložena v Arcidiecézním muzeu Olomouc.
Dokončena je také oprava dřevěného mobiliáře katedrály – lavic,
zpovědnic a dalšího dřevěného zařízení. Restaurovány jsou malby
od J. K. Handkeho v kaplích sv. Stanislava a v Loretánské kapli.
Čtvero maleb s výjevy ze života sv. Stanislava v kapli
představují, jak biskup Stanislav křísí mrtvého a jak
vzkříšeného pak předvádí před polského krále Boleslava II. Ten
však spolu s biřici zabíjí biskupa. Poslední malba v kapli sv.
Stanislava zobrazuje mrtvé biskupovo tělo ve skalách. – Tak zní
výklad příběhu maleb v klenbě kaple sv. Stanislava. Malby
restauroval akademický malíř Václav Holoubek.
“Figurální malba byla v jedné části vážně poškozena zatékáním a
pozdějšími zásahy, bylo třeba upevnit ohrožené části maleb,
odstranit vrstvu nečistoty a novější zásahy. Zpevnily se
podkladové omítky a provedly retuše tak, abych Handkeho malbu
přiblížil její původní podobě,” komentuje práce restaurátor,
který podobný postup restaurování zachoval také v Loretánské
kapli.
Restaurují se některé obrazy a sochy v dílně akademické malířky
Radany Hamsíkové, která dosud dokončila např. osm z dvanácti
olejomaleb apoštolů, sochu Madony z 15. století a další tři
sochy světců. Práce na artefaktech pokračují.
Ukončen byl nákup vitrín, panelů a nábytku do horní krypty, kde
se budou konat výstavy. Doplněn byl i TV okruh v katedrále.
Letos pokračují práce na dalších cínových rakvích biskupů
Lichtenštejna a Kolovrata. Měděné tumby s jejich ostatky a všemi
předměty, které byly při exhumaci nalezeny v rakvích, jsou
prozatím uloženy v kapli pod věží v katedrále. Tumby v kapli
budou až do ukončení rekonstrukce cínových rakví a dokončení
prací v dolní kryptě. V dolní kryptě se buduje přístupové
schodiště a vzduchotechnika. Stále probíhají práce na nové
elektroinstalaci katedrály, vyměňuje se staré elektrické vedení
včetně všech doplňků. Pořídí se nová osvětlovací tělesa – kromě
těch, která mají historickou hodnotu. Následně bude opravena
výmalba a dlažba, narušená vkládáním elektrorozvodů.
Projekt by měl být ukončen letos v prosinci.
Oldin, Ivana Jeništová
Vyjádřete svůj nesouhlas s adopcemi pro registrované partnery
Kancionál a jeho nové písně
Katedrální vzdělávací středisko liturgické hudby a zpěvu zve
varhaníky, sbormistry, vedoucí schól a všechny zájemce o
liturgii a hudbu na arcidiecézní setkání na téma Kancionál a
jeho nové písně, které se uskuteční v sobotu 13. března ve
velkém sále kurie, Biskupské nám. 2, Olomouc.
Přednášet budou: otec biskup Josef Hrdlička a organolog Jan
Gottwald, nové písně s vámi nacvičí Mgr. František Macek a Mgr.
Filip Macek.
Program setkání:
10.00 – 12.30 – Přednáška s nácvikem nových písní v sále kurie
13.00 – mše svatá, kterou celebruje Mons. Josef Hrdlička,
světící biskup, děkan Metropolitní kapituly u sv. Václava v
Olomouci v katedrále (tramvaj č. 2, 4 a 6, zastávka “U dómu“)
Na setkání se těší členové Katedrálního střediska liturgické
hudby a zpěvu. Přiveďte s sebou další zájemce.
Bližší informace: Zdislava Vyvozilová, Arcibiskupství
olomoucké, Biskupské nám. 2, 771 01 Olomouc, tel.: 587405243,
varhanik@arcibol.cz
Matice staroboleslavská zahájila svou činnost v neděli 31. ledna 2010
Činnost
Matic v České republice upravuje zákon o občanských sdruženích z
roku 1990. Historie Matic je však mnohem starší. Během 19.
století, v době českého národního obrození, vznikaly například
instituce podporující kulturní rozvoj a propagaci určitého
regionu (Matice česká, moravská, slovenská).
Nejstarší Matice s vysloveně katolickým zaměřením u nás, Matice
svatohostýnská, byla založena roku 1895. 0bčanských sdružení
zvaných Matice, které jsou zaměřeny na rozvíjení různých stránek
křesťanského života, působí v ČR celá řada. K nejznámějším patří
vedle Matice svatohostýnské i cyrilometodějská, velehradská či
svatohorská.
Za účasti kardinála Miloslava Vlka zahájila v neděli svou
činnost Matice staroboleslavská. Hlavním cílem sdružení, jehož
kořeny sahají až k prvním letům existence Československa, je
rozvoj duchovního života v regionu.
,,Mám z této iniciativy radost. Od počátku mé biskupské služby
je mým programem více zapojovat laiky do života církve a Matice
staroboleslavská je konkrétním naplněním tohoto mého programu,"
prozradil kardinál Vlk, který je zároveň čestným předsedou a
protektorem staroboleslavské Matice.
Cílem sdružení je podle předsedkyně Niny Novákové podpora
duchovního života v dvouměstí Brandýs nad Labem - Stará
Boleslav, a to zejména prostřednictvím pořádání tradiční
svatováclavské pouti. ,,Vedle Národní svatováclavské pouti
budeme pořádat výroční pouti k Palladiu země české, akce k
památce blahoslaveného Karla a další kulturní projekty zaměřené
k rozvoji katolické tradice v regionu," říká Nina Nováková a
dodává: ,,Matice zve k účasti především místní občany, nechce
však ustrnout u pouhého lokálního patriotismu, a proto uvítá
podporu i členství lidí ze všech českých i moravských diecézí."
Matice staroboleslavská navazuje na činnost prvorepublikové
Matice staroboleslavské, kterou krátce po vzniku Československa
v roce 1918 za|ožil P. Jan Pauli.
Vrcholem jejího působení byla příprava svatováclavského milénia
v roce 1929. O deset let později, těsně před vypuknutím druhé
světové války, ukončila svou činnost.
KT, Jiří Prinz
Noc kostelů poprvé i v olomoucké arcidiecézi
Po
dobrých zkušenostech s touto akcí v roce 2009 v brněnské a
plzeňské diecézi se letos připojuje Noc kostelů pod záštitou
otce arcibiskupa Mons. Jana Graubnera i v olomoucké arcidiecézi.
Jejím smyslem je otevřít kostel netradičním způsobem po dobu
jednoho večera 28. května od 18 do 23 hod. pro všechny lidi,
tedy i pro ty, kteří by jinak do kostela nikdy nepřišli.
Po tuto dobu bude potřeba, aby byl pro návštěvníky vytvořen
program nejrůznějších aktivit, kterými budete chtít představit
vaši farnost (hra na varhany, koncert, přednáška, vystoupení
dětí či mládeže, program pro děti, prohlídka kostela s
průvodcem, osobní setkání s knězem, návštěvy jinak nepřístupných
prostor /půda, věž, kůr s varhanami, sakristie/, prohlídka
ztemnělého kostela netradičním způsobem – s baterkami, promítání
a mnoho dalších možností).
Program se může opakovat vhodným způsobem několikrát za večer,
vy sami si určíte, co připravíte a na jaký čas.
Jakmile se pro účast rozhodnete, kontaktujte, prosím, co
nejdříve naše koordinační centrum, kde se dozvíte další potřebné
informace. O Noci kostelů v olomoucké arcidiecézi bližší
informace na adrese:
mlecka@arcibol.cz
Oldin, Ing. Pavel Mléčka koordinátor Noci kostelů 2010
Pastýřský list k první neděli postní 2010, kterým se vyhlašuje pastorační program
Milovaní bratři a sestry,
vstupujeme do postní doby, která má být dobou intenzivnějšího
duchovního života. Připravujeme se na hlavní svátky církevního
roku – Velikonoce. Současně chceme dnes zahájit delší přípravu
na výročí 1150 let od příchodu svatých Cyrila a Metoděje. Víme,
že oslava cyrilometodějských výročí před 150 lety znamenala
velké náboženské i národní probuzení. Před padesáti lety byla
tichým, ale mocným, povzbuzením pro utlačenou církev. I dnes
můžeme tato výročí využít k oživení církve v nových podmínkách.
Cílem naší přípravy je tedy takové oživení a prohloubení naší
víry, aby z ní měla užitek i občanská společnost, která
potřebuje obrodu.
V pastoračním programu přípravy, který vyhlásila biskupská
konference, je jmenováno pět základních bodů, které se týkají
obrody a prohloubení křesťanského života a také dokončování již
začatých děl. Jsou pojmenovány takto:
– Písmo svaté
– Homilie
– Katecheze
– Plenární sněm
– Zbožnost
Na všech budeme pracovat tak, jak komu přísluší. Dnes zahajujeme
přípravu na výročí počátku našeho křesťanského a kulturního
života, který je spojen s dílem soluňských bratří. Do
cyrilometodějského výročí zbývají necelé čtyři roky. Tuto dobu
rozdělíme na necelý vstupní rok a následné tříletí.
Vstupní rok, tj. tento, chceme věnovat Písmu svatému a učit se
naslouchat Božímu slovu, které našim předkům zpřístupnili
slovanským překladem svatí bratři Cyril a Metoděj. Dnes se
můžeme radovat z nového vydání Písma svatého určeného především
odborníkům s názvem Jeruzalémská Bible. Během přípravy vyjde i
liturgický překlad, na který jste zvyklí z kostela. Všem věřícím
doporučujeme, aby zvláště v tomto roce často otevírali Písmo
svaté, především evangelia. Tak budeme blízko Kristu, svému
mistru, budeme mu naslouchat a jako učenliví žáci se budeme
snažit uvádět jeho slova v činy. Nabídneme vám různé biblické
programy, například způsob společného čtení Písma v malých
společenstvích, kde se můžeme učit Božímu slovu správně
naslouchat a porozumět i vzájemně se povzbudit duchovními
zkušenostmi s Boží mocí v jeho slově. V této zkušenosti s Písmem
svatým budeme pokračovat i v dalších letech.
Tříletí opřeme o to, co křesťana charakterizuje, tj. co nám sv.
Cyril a Metoděj přinesli a čemu nás učili. Nikdo z nás se
křesťanem nenarodil. Křesťanem se z Boží milosti každý stal.
Stalo se tak ve křtu, a proto se budeme zabývat těmi sliby,
které při něm zazněly a které každoročně o Velikonocích
obnovujeme. První rok věnujeme svátosti křtu, druhý biřmování a
třetí svátosti eucharistie.
Křesťan nežije dva oddělené životy – běžný civilní život a vedle
toho život náboženských úkonů. Žijeme jen jeden celistvý život.
Jedině tehdy, když do každého okamžiku, každého počinu a slova
pronikne Duch lásky, který k nám přichází ve svátostech, stáváme
se pravými a také přesvědčivými křesťany. Teprve, když se takový
láskou prozářený a smysl dávající život promítne do našeho
okolí, můžeme mluvit o tom, že druhým přibližujeme samotného
Boha, či spíše, že je přibližujeme k Bohu.
Půst je doba příhodná pro nový začátek, pro práci na sobě, pro
vlastní posvěcování i odříkání. V tom smyslu doporučujeme i
zapojení do Postní almužny pořádané Charitou. Přejeme vám,
abyste dokázali pokud možno denně si udělat chvilku ztišení, na
kterou se budete těšit, chvilku setkání s Ježíšem, kdy v duchu
usednete k jeho nohám jako jedni z učedníků a přečtete si
několik řádků z evangelia. Přijměte je jako adresovaná právě vám
a pokuste se osobně Pánu odpovědět. Možná při tom vzniknou
otázky, možná něčemu neporozumíte. Pak to vezměte jako výzvu k
dalšímu hledání. Tak půjdeme za Kristem společně a věříme, že už
velikonoční oslava našeho vykoupení a Kristova vítězství bude
pro nás novým obdarováním.
Na společnou cestu všem ze srdce žehnáme.
Váš arcibiskup Jan a ostatní biskupové Čech a Moravy
Popeleční středou začíná postní doba
Poselství papeže ke Světovému dni nemocných (11. února 2010)
Charitní sbírka
na pomoc obětem zemětřesení na Haiti
Pastýřský list olomouckého arcibiskupa ke kněžským povoláním
Drazí
bratři a sestry v Kristu,
nastala doba přihlášek do kněžského semináře. V naší arcidiecézi
se pravidelně modlíme za kněžská povolání při děkanátních
poutích a věřím, že se za kněze a také za nová povolání ke
kněžství modlíte i ve vašich farnostech a v rodinách.
V Roce kněží, který letos prožíváme na celém světě, bych rád
tímto listem vyjádřil svou vděčnost kněžím, kteří věrnou
službou, životem modlitby a naplňováním svého zasvěcení Kristu a
jeho církvi pomáhají budovat Boží království ve světě.
Děkuji také všem věřícím, kteří se svými kněžími spolupracují a
jsou jejich oporou. Ani nejlepší kněz neudělá pro věřící víc,
než může vykonat jeden člověk. Má-li však dobré spolupracovníky,
dokáže udělat dobra několikanásobně víc. Důležitá je ovšem i
spolupráce v tom nejširším slova smyslu. Tím myslím zvláště na
rodiny, které se snaží žít jako živá buňka církve. Velkoryse
přijímají děti a vychovávají je v dobré lidi a křesťany, kteří
jsou citliví k Božímu hlasu a touží žít jako přátelé Boží.
Rodina je prvním kněžským seminářem. Tam se kladou základy víry,
tam se rozvíjejí osobnosti schopné žít pro druhé a jít za
velkými ideály. Tam se učí lásce, která nehledá sebe a je věrná
i za cenu oběti. K povinnostem křesťanských rodin patří výchova
nových generací křesťanů. Projevem zodpovědnosti rodičů za
společenství církve i rodičovskou hrdostí je touha vychovat děti
tak, aby je Bůh mohl povolat k důvěrnému přátelství s Ježíšem a
ke kněžské službě. Rodina by měla počítat s tím, že jedno dítě
vychová pro Boha, i když mu nechá naprostou svobodu volby
povolání. Vezmou-li rodiny svůj úkol vážně, pak nejen přibude
kněží, ale uzdraví se i mnohé rodiny. Děkuji všem rodičům, kteří
tak budují své rodiny.
Zvláště chci oslovit vás, mladí muži, kteří jste si někdy s
myšlenkou na kněžství zahrávali, nebo máte touhu žít pro druhé,
prohlubovat své přátelství s Ježíšem a pomáhat lidem na cestě
spásy. Promluvte si s knězem o své životní cestě a hledejte
spolu s ním, jestli Bůh nevolá také vás ke kněžství. Pokud byste
viděli, že to může být vaše cesta, můžete u něj získat bližší
informace o přihláškách. Také je možné navštívit Arcibiskupský
kněžský seminář v Olomouci, kde se konají setkání pro ty, kteří
o kněžském povolání uvažují.
S přáním radosti z Kristova přátelství každého z vás zdraví a
všem ze srdce žehná
arcibiskup Jan Graubner
Modlitební setkání křesťanů v Olomouci od 11. do 22. ledna
2010
Poselství papeže ke Světovému dni migrantů a uprchlíků (17.
ledna 2010)
Trocha zimně laděného humoru