Svatý Hostýnvýznamné mariánské poutní místo na střední Moravě
|
Střípky ze života církve v roce 2011
Rozhovor o zdraví a nemoci vhodný k poslechu během vánočního volna
Zajímavý rozhovor s P. Ladislavem Heryánem
Oslava svátku sv. Václava spojená s přivítáním ostatků Jana Pavla II.
Svátek Nanebevzetí Panny Marie
Co se děje v kostele a jak se tam chovat
22. května 2011 - 155 let od narození Antonína Cyrila Stojana
Velikonoční pastýřský list olomouckého arcibiskupa
Drazí
bratři a sestry,
naplnila nás velikonoční radost, protože jsme spolu s Kristem
přešli ze smrti do života. V postní době jsme se letos zvlášť
připravovali na obnovu křtu, který má pro člověka zásadní
význam, protože mění jeho hodnotu. Ve křtu jsme dostali poklad,
který nám Pán Ježíš získal svou smrtí na kříži. Dostali jsme
Boží život a jsme Božími dětmi. Nesmíme se povyšovat nad druhé
lidi, ale kdybychom nebyli hrdí na svého Otce, kterým je Bůh,
byla by to nejen nevděčnost, ale i hloupost. Kdo má Ducha
Svatého, nežije už jako člověk tělesný, ale duchovní, protože má
Ducha.
Člověk tělesný se soustřeďuje na tělo. Důležité je pro něho to,
co jí, vidí, slyší, cítí. Převládá smyslnost. Když city pominou
a člověk se snaží dostat do nitra, aby sebe či druhého opravdu
poznal, naráží na jakousi vnitřní hradbu způsobenou dědičným
hříchem. Všechno intelektuální bádání skončí na této hradbě v
nitru člověka, na níž se prožitky promítají jako film, ale to
není výpověď o lidském nitru. Jiní hledají ke vstupu do
tajemství lidského srdce cestu různých pohanských přístupů, ale
do opravdového nitra nevstoupí.
Kdo přijal ve křtu Ducha Svatého, má nitro naplněné Boží láskou,
která prozařuje jeho duši i tělo, pokud má nitro čisté. Křtem
byla zbourána ona hradba dědičného hříchu. Pokud člověk nestaví
svými hříchy novou hradbu, není v něm překážka pro vyzařování
Boží lásky. Křesťan také vnímá tělesnými smysly, ale díky
křestní milosti se dívá i duchovním zrakem, dovede vidět ve
světle víry víc, dovede vidět a poznávat Boží věci.
Křesťanská moudrost se ukazuje, když necháme působit Boha v nás,
když on je náš život. Proto se náš život liší od života světa.
Svět se nám může sice smát, jako se posmíval Kristu, ale on
nakonec zvítězil. A my, i když musíme podstoupit ještě nějaký
boj, už dnes jsme na straně vítěze, když jsme s ním. První
křesťané v řadě zemí žili mezi pohany, ale sami budovali novou
kulturu, protože jejich hlavním zákonem bylo vyzařování lásky
Ducha Svatého. Láska hledá dobro druhého. Proto mezi nimi nebylo
nuzných, protože všichni se uměli rozdělit a pomáhat si. Časem
vznikl i jakýsi seznam milosrdných skutků, kterým dnes říkáme
skutky milosrdenství duchovního: učit, radit, těšit, posilovat,
odpouštět a trpělivě snášet. A skutky milosrdenství tělesného:
sytit hladové, přijímat ty, kdo nemají střechu nad hlavou,
odívat ty, kdo nemají co na sebe, navštěvovat nemocné a vězně,
pohřbívat zesnulé. Lidé světa si toho začali všímat a začali o
křesťanech říkat: to jsou ti, kteří se milují. A mnozí se začali
přidávat.
Dnes to konkrétně pro nás znamená: S láskou přijmout každý
počatý život. Jestli je křesťanským skutkem pohřbívat mrtvé z
lásky ke Kristu, na jehož pohřbu jsme nemohli být, pak by se
mezi křesťany nemělo stát, že zemřelý bude spálen, aniž by měl
důstojný křesťanský pohřeb. Nemá-li příbuzné, má sestry a bratry
v Kristu. Starý a nemocný by neměl zůstat opuštěný a bez
svátostí, když má farní rodinu. Je-li ve farnosti početná
rodina, která se díky zvýšeným daním a omezením dětských
přídavků dostává do větších problémů než ostatní, láska věřících
najde cestu k pomoci. Jsou-li kolem nás lidé nábožensky
nevzdělaní – a těch je mnoho, třebas jsou i pokřtění, pak se
máme s kým dělit o radost z poznání Krista.
Abychom však dovedli jednat jako lidé duchovní, nesmí naše
myšlení řídit svět prostřednictvím veřejného mínění.
Nemůžeme být ve všem jako nevěřící a k pohanskému způsobu života
pouze přidat nějakou modlitbu. Tak to často dopadá v rodině, kde
je centrem televize. Jako jediná autorita je pak uznáváno
veřejné mínění světa a už ne Bůh. Víra takových lidí časem
zanikne.
První křesťané po setkání se Vzkříšeným začali slavit každou
neděli jako jeho svátek. Vezměme slavení neděle za základ
rodinného života. Dejme nedělní mši svaté přednost před vším
ostatním a pak ukazujme svou lásku zvláště tím, že budeme mít
čas jeden na druhého, že si budeme naslouchat, že se spolu
budeme i modlit. Pak budeme moci zažívat radost z přítomnosti
vzkříšeného Krista i v našem domácím společenství.
Každému z vás přeji, aby radost z Boha byla vaší silou. K tomu
vám ze srdce žehnám.
arcibiskup Jan
Letohradský průvodce liturgickými slavnostmi roku - Velikonoční beránek Slavíme Velikonoce
Arcibiskupství olomoucké vyhlašuje fotografickou soutěž
V roce 2013 oslaví olomoucká arcidiecéze 950 let od obnovení
moravského biskupství v Olomouci roku 1063. K tomuto jubileu
arcibiskupství připravuje reprezentativní knihu o dnešní
arcidiecézi, jejích dějinách i současném životě.
Nosnou část
knihy mohou tvořit i vaše fotografie, vybrané v soutěži.
Soutěžit může každý, kdo do 31. prosince 2011 odevzdá fotografie
formátu minimálně 15x18 cm. Fotky do soutěže je možné odevzdat
buď v papírové podobě kancléři kurie na adrese: Biskupské nám.
2, 771 01 Olomouc, nebo e-mailem na adresu:
kancler@arcibol.cz
ve formátu jpg. Součástí musí být i zpětný kontakt, jméno autora
fotografie a popis fotografovaného místa. Hodnotit se bude
umělecké a tematické zpracování.
Okruhy témat:
1. Historie arcidiecéze: sem patří památky, osobnosti nebo
události
2. Posvěcená krajina: sochy, kříže, kapličky, kostely, místa
spojená s životem a působením světců či kandidátů blahořečení
3. Současný život církve: liturgie, pastorace dětí, mládeže,
rodin, seniorů a nemocných, život církevních hnutí a
společenství, řeholí, semináře a kněží, církevní školy, církevní
nemocnice, práce charity, církevní umění, hudba a zpěv
Mimo soutěž je možné pro knihu nabídnout mimořádně zajímavé
historické fotografie.
P. Antonín Basler
Květnová akce pro zájemce o chlapskou spiritualitu
První výročí od úmrtí kardinála Tomáše Špidlíka
Pouť na blahořečení Jana Pavla II.
Modlitba za obdržení milostí na přímluvu Božího služebníka papeže Jana Pavla II.
Ó
Nejsvětější Trojice, děkujeme ti, že jsi církvi darovala
papeže Jana Pavla II.
a dala v něm zazářit něžnosti svého otcovství,
slávě Kristova kříže a nádheře Ducha lásky.
On nám svou bezmeznou důvěrou v tvé nekonečné milosrdenství
a v mateřskou přímluvu Panny Marie
zosobnil obraz Ježíše, Dobrého pastýře
a ukázal nám tak svatost
jako vysokou míru řádného křesťanského života,
jako cestu k dosažení věčného společenství s tebou.
Podle své vůle nám na jeho přímluvu uděl
milost, o kterou prosíme,
v naději, že bude brzy přiřazen
k zástupu tvých svatých.
Amen.
S církevním schválením Kardinál CAMILLO RUINI
Generální Vikář Jeho Svatosti pro Římskou Diecézi
© Libreria Editrice Vaticana
Postní almužna - dobrovolná duchovní formace
Poselství nemocným - postní doba a Velikonoce 2011
„Jeho ranami jsme uzdraveni!“
Drazí nemocní přátelé, bratři a sestry v Kristu!
Spolu s Vámi chceme vstoupit i letos do požehnaného období postu
a velikonoční doby, ve které nám Bůh nabízí svou milost a pomoc.
Jak jistě víte, letošní rok je prvním rokem přípravy na jubileum
1150 let od příchodu svatých věrozvěstů na Moravu L.P. 863.
Cílem tohoto roku je hlouběji pochopit dar svatého křtu. který
je branou ke všem ostatním svátostem. Věřící lid Boží v celém
národě spojuje tento úkol, který chceme společně vyjádřit
obnovou křestního slibu při velikonoční vigilii. Předcházet bude
novéna, k níž chceme přizvat i Vás, vždyť víme, že právě
modlitba opřená o statečný postoj v utrpení a nemoci má v Božích
očích velký význam. Věříme, že tento Váš duchovní přínos pocítí
celá církev v našem národě, aby Boží život, který jsme obdrželi
při svatém křtu, plněji se rozvinul a stal se znamením a
svědectvím i pro ty mnohé, kteří v našem národě dosud nebyli
pokřtěni.
Postní doba obrací náš pohled i k těm, za jejichž blahořečení se
modlíme: Anička Zelíková, statečná dívka z Napajedel, si ve
smrtelné nemoci zapisuje do svého deníku např. tato slova: „Mým
štěstím je trpět. Ve chvílích utrpení mohu nejvíce. Sbírám růže
pro Ježíše, vinu pro něho korunu z růží a pro sebe si vezmu jen
korunu z trní...“ Taková a podobná slova si můžeme spolu s
Aničkou opakovat ve chvílích zvláště obtížných a tak proměňovat
temnotu ve světlo. Objevme i modlitbu Můj kříži, kterou si
zapsal A. C. Stojan, a také želivskou křížovou cestu otce Ant.
Šuránka (obě najdete v příloze našeho dopisu a v písňové podobě
v nedávno vydaném zpěvníčku Písně k Boží chvále.) Pocítíme v
nich tep srdce těchto pastýřů, kteří nás, jak pevně doufáme,
podporují svou přímluvou v období, kdy Boží pomoc tolik
potřebujeme.
O velikonoční době můžeme obohatit svou modlitbu i nad novou
knížečkou CESTA SVĚTLA. Obsahuje rozjímání ke 14 zastavením při
setkání se vzkříšeným Ježíšem.
Tak jako v postní době jsme rozjímali křížovou cestu Pánova
utrpení a smrti, tato cesta světla nás vede k rozjímání o jeho
vítězství, o naději, útěše a světle, které nám dává Pánovo
vzkříšení. Vždyť „jeho ranami jsme uzdraveni“. Nedávno bylo 14
obrazů této velikonoční cesty světla instalováno a požehnáno na
Svatém Hostýně.
Kéž je toto období, drazí nemocní přátelé, pro Vás i pro
všechny, kdo Vám pomáhají, „předjařím“ duše i v duchovním slova
smyslu, aby stejně jako probouzející se jarní příroda mohly i
naše duše v síle víry a Boží milosti rozkvést a dozrávat k novým
květům a plodům.
S díky za Váš přínos v práci na Kristově vinici Vám posílají své
požehnání
+ arcibiskup Jan a biskup Josef
Můj kříži
1. Můj kříži! / Všude tě s sebou mám, / ty jsi mi nade vše. /
Můj kříži! / Padám-li, zvedáš mne, / když pláču, těšíš mne.
2. Můj kříži! / Trpím-li, hojíš mne, / volám-li, odpovíš. / Můj
kříži! / Jak slunce zářivé / svítíš a hřeješ mne.
3. Můj kříži! / Živoucí pokrme, / kráso, jež okouzlí! / Můj
kříži! / Potěš mne v samotě, / buď útočiště mé.
4. Můj kříži! / V práci mne podpírej, / svou ochranu mi dej. /
Můj kříži! / Ve chvíli poslední / mě k Pánu pozvedni.
Želivská křížová cesta
Úvod: Je cesta trním posetá, / jež liliemi prokvétá. / Šel po ní
s křížem Kristus Pán. / K ní každý z nás je povolán / a jeho
vlídným okem zván.
1. Kdo Kristu volá „ukřižuj“, / ten v hřeby mění jazyk svůj, /
ten Krista vskutku křižuje.
/A Kristus, to tvůj bližní je, / zášť slov jej k smrti bičuje.
2. Na krutých soudců pokyny / svůj oltář vzal Pán nevinný, / na
slabá bedra těžký kříž. / Však srdce zdolá jeho tíž, / ba
lidstvo na něm zvedne výš!
3. Hle, zkrvavená kolena / o tvrdý kámen zraněna, / pro naši
lenost v modlitbách, / bez nichž je rozum v bludů tmách / a vůle
mdlá v zlých hodinách.
4. Kdo vloží ruku na Syna, / ten množí muka Matčina, / neb Matka
trpí v dítěti. / To kdo má stále v paměti, / své ruce a rty
posvětí.
5. Pán slábne. Třeba člověka, /jenž posměchu se neleká/ a
odsouzenci pomůže. / Pán hledí teskně na muže, / zda strach v
nich láska přemůže.
6. Čest vzdejme ženě hrdinné. / Na sebe nedbá pro jiné. / Na
Pána s láskou pozírá, / zlým zástupem se prodírá, / tvář
přesvatou mu utírá.
7. Tím potem, jenž tvář zalije, / Pán rád by svlažil lilie! / By
mladým zpevnil nevinnost, / ctnost manželům a poctivost, / padá
pro naši smyslnost.
8. Pán okem těší zástup žen, / ač sám je k smrti usoužen. / Pln
lásky matky poučí, / ať dětem ve svém náručí / i sobě věčnost
zaručí.
9. Ježíš, břemenem obtížen, / potřetí padá pod křížem. / Pro
pýchu, kterou v okovy, / s ním k spolupráci hotovi, / se
prodáváme ďáblovi.
10. Pán, drzým davem obstoupen, / žluč má pít, o šat oloupen, /
by odvahu nám k ctnosti dal, / květ čistoty nám zachoval, / nás
před opilstvím varoval.
11. Jak divně ten svět odplácí! / Za láskyplnost, za práci / dá
Kristu hřeby proklaté, / dá na kříž ruce přesvaté, / tak chudé,
a tak bohaté.
12. Pán „Dokonáno!“ zavolal / na všechny strany v šíř i v dál! /
Je dána oběť jediná, / již smyta lidstva provina, / svět je už
Boží rodina.
13. Hle, druhá Eva pod křížem / meč sedmerý má v srdci svém. /
Jak Matka lidstva jednala, / za plod, jejž Eva odňala, / svůj
Otci v oběť podala.
14. Má chudý pohřeb Kristus Král! / Vše vnější mu svět odebral.
/ Vzít nemohl však Boží jas, / jenž, ztlumen v hrobě krátký čas,
/ v blesk vyšlehne v den třetí zas!
Závěr: V tvou lásku, Pane, věříme / a srdce svá ti svěříme. /
Veď údolím nás slz a běd, / tam, kde skrz tebe budem smět /
Trojici věčné chvály pět. /Amen.
Drazí nemocní,
všechny Vás zdravím jménem svým i svých spolupracovníků a také
jménem mladých naší arcidiecéze.
Postní doba, do které vstupujeme, nás zve k obrácení. Jedním z
předpokladů, aby mohlo nastat, je ochota zklidnit běh života a
zorientovat se. Kéž Vám k tomu pomohou i následující řádky.
Od adventu neuplynulo zase tolik času, ale přece jenom se toho
za ty tři měsíce v životě mladých lidí z našich farností událo
mnoho. Příprava na Vánoce je čím dál více spojována s
nejrůznějšími aktivitami, kterými mládež pomáhá dětem a vlastně
i sama sobě objevovat krásu čekání. Velkou oblibu si získávají
ranní mše svaté, na které děti pospíchají brzy ráno, ještě před
začátkem vyučování. Promluvy určené speciálně pro ně i
nejrůznější adventní činnosti dávají tomuto krásnému období
nezaměnitelný ráz.
Přelom roku se na mnoha místech diecéze nesl nejen ve slavení,
ale i v duchu křesťanské vděčnosti za uplynulý rok.
Mezi Vánocemi a postní dobou byl dostatek příležitostí k
prožívání radosti ze společenství s druhými při rozmanitě
pojatých plesech. Diecézní centrum v Rajnochovicích uspořádalo
již XV. ples a musím říct, že byl velice podařený.
První březnový víkend se nesl v duchu pozorného naslouchání. Po
čtyřech letech se uskutečnilo v Kroměříži Fórum mládeže. Otec
arcibiskup se svými nejbližšími spolupracovníky, kněžími a
zástupci řeholních společenství, se zaposlouchal do příspěvků
delegátů ze stovky farností naší arcidiecéze. Společným tématem
byla společenství mládeže. Fórum dalo mladým lidem příležitost
nechat zaznít svůj hlas a představitelům církve zaslechnout
názor těch, kteří během několika málo let budou fakticky
ovlivňovat dění církve.
V sobotu před Květnou nedělí se uskuteční arcidiecézní setkání
mládeže s našimi biskupy, jedinečné hned ze dvou důvodů. V pátek
večer nás do blížících se Velikonoc uvedou zhudebněné a scénicky
zpracované pašije v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.
Hlavní program v sobotu začne katechezí o. arcibiskupa, po které
se vydáme na pěší pouť na Sv. Kopeček, místo nezapomenutelně
spojené s postavou Jana Pavla II., jehož beatifikaci toužebně
očekáváme.
Posledním velkým počinem letošního roku, o kterém chci hovořit,
bude srpnové Světové setkání mládeže se Sv. otcem v Madridu.
Španělsko se na tuto mimořádnou událost dlouhodobě připravuje.
Mladé poutníky z naší země bude před samotným setkáním několik
dnů hostit diecéze Tarragona.
Událostí, které s mladými lidmi prožíváme, je hodně a přesahují
omezený prostor
tohoto poselství. Proto Vás, drazí nemocní, moc prosím o
modlitbu podepřenou Vaší bolestí obětovanou na výše zmíněné
úmysly.
S přáním všeho dobra a požehnáním
P. Kamil Obr, biskupský delegát pro mládež
Drazí nemocní!
Andrej Rublev na své světoznámé ikoně zobrazuje Nejsvětější
Trojici jako tři anděly, sedící u stolu, na kterém leží mísa s
jídlem. Toto zobrazení je inspirováno biblickou událostí (Gn
18,1–15), ve které se dovídáme, že Hospodin (který je rozeznán
ve třech hostech) navštívil Abrahama a Sáru s radostnou zprávou,
že Sáře se do roka narodí tolik očekávaný a slíbený syn. Abrahám
návštěvníky pohostí.
Ikona vyjadřuje jednotu božství i rozdílnost osob. Když se na ni
díváme, můžeme vnímat ušlechtilost, majestát, vzájemné sdílení.
Vnitřní život Nejsvětější Trojice je dávání, přijímání a
opětování. Otec dává vše Synovi, Syn vděčně přijímá a opětuje,
to vše bez jakéhokoli stínu nedorozumění nebo odmítání. Jejich
vztah je ryzí láska, která je tak úžasná, že není něco, ale
někdo, Duch Svatý.
Stůl, kolem kterého tři osoby sedí, je otevřen dopředu. Tam je
místo pro Vás osobně.
Bůh, který není samotář, ale žije ve společenství tří osob,
každého člověka zve do tohoto důvěrného vztahu porozumění,
obdarování, přijímání a opětování. Zve úplně každého, i toho,
kdo v něj nevěří. Kdo uvěřil a je pokřtěn, již má místo u tohoto
stolu, už teď je vtažen do sdílení Boží obětavé lásky. Tomu
věříme, i když to vždy necítíme a neprožíváme. Občasné silnější
prožití Boží přízně i řada drobných podnětů posilují naši víru,
že i v těžkostech a nemoci je Bůh s námi, posilují naše
odhodlání vytrvat, nevzdávat se, abychom už teď přispívali k
vytváření bratrštějšího světa, a až přijde čas, mohli v Božím
království na věčnosti prožívat toto krásné společenství naplno.
Přeji Vám a vyprošuji stále větší jistotu víry v toto
společenství, do kterého patříme, naději z ní pramenící i lásku,
projevovanou v maličkostech.
P. Bohumír Vitásek, prezident Arcidiecézní charity Olomouc
19. března - Svátek sv. Josefa
Řeholníci oslavili den zasvěcených osob
U příležitosti Světového dne zasvěceného života se v
Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci 2. února sešlo téměř
130 řeholníků a řeholnic olomoucké arcidiecéze.
Dopolední mši svaté předsedal arcibiskup Jan Graubner a spolu s
ním celebroval i světící biskup Josef Hrdlička, který také
přednesl homilii, a více než dvacet kněží. Téma celého setkání
bylo zvoleno s ohledem na probíhající přípravu k 1150. výročí
příchodu slovanských věrozvěstů do naší země a bylo zaměřeno na
křest.
“K tomu, abychom mohli dobře žít svůj život zasvěcený Bohu,
musíme správně žít své křesťanství a k tomu je zase třeba být
dobrým člověkem,“ řekl hned v úvodu mše svaté arcibiskup
Graubner a pokračoval: “Od křtu nepatřím sám sobě, ale Kristu,
do něhož jsem byl pokřtěn. Pokud tento křest žiji, mám důvod k
důvěře a klidu, protože Bůh se umí dobře postarat o to, co mu
patří. Je ale dobré neukrádat po částech zpět to, co jsem Bohu
daroval, když jsem se mu odevzdal,“ uzavřel olomoucký
arcibiskup.
Přednášku ke shromážděným kněžím, řeholníkům a řeholnicím
přednesl Mons. Vojtěch Šíma, bývalý rektor kněžského semináře.
Po obědě pak všechny přítomné pobavila scénka v podání
představených a studentů teologického konviktu.
Jiří Gračka
Pastýřský list olomouckého arcibiskupa k první postní neděli
Drazí bratři a sestry,
v roce 2013 si připomeneme 1150. výročí příchodu svatých Cyrila
a Metoděje na Moravu. Jejich příchod znamenal pro naše předky
nejen hlásání evangelia srozumitelným jazykem, ale i základ naší
kultury. Oni založili naše písemnictví. První písmeno v jejich
abecedě vypadalo jako kříž. První kniha v našem jazyku byla
Bible. První světské zákony v Říši velkomoravské byly připraveny
v duchu evangelia. Naše kultura stojí od samého počátku na
křesťanství. To umožnilo, abychom se mohli postavit na jednu
rovinu s vyspělými národy Evropy.
Výročí je pro nás nejen příležitostí k oslavě, ale i k duchovní
a kulturní obnově, abychom měli svůj podíl na skvělém díle
slovanských apoštolů a abychom přispěli k předání jejich odkazu
dalším generacím, které pro rozvoj svého křesťanství potřebují
naše svědectví živé víry. Naše křesťanství stojí na víře a na
svátostech, kterými jsme získali účast na Božím životě a byli
uvedeni do života v církvi. V jednotlivých letech přípravy se
tedy zaměříme na první tři svátosti. Dnes vstupujeme do postní
doby, kterou prožíváme jako přípravu na obnovení křestního slibu
o Velikonocích. Každého z vás zvu k osobnímu prožití Noveny, pro
kterou máte příručku.
Zamysleme se nad základní otázkou víry. Když jsem byl pokřtěn v
Krista, byl jsem mu zasvěcen. Už tedy nepatřím sobě, ale Kristu.
Pokud žiju jako ten, který se v životě řídí podle Krista, mohu
spoléhat na to, že On se dobře postará o to, co mu patří, jak
zde na zemi, tak na věčnosti. Pokud je mou hlavní starostí,
abych se mu líbil, mohu být klidný. Pokud mi chybí klid duše,
pokud mě více tíží jiné starosti, pak je třeba využít této
postní doby a přeskládat si hodnoty života, častěji se zahledět
na Krista a upevnit přátelství s ním. Rozejít se se vším, co
poznám jako neslučitelné s důvěrným přátelstvím s ním. To by
mělo být hlavní téma naší velikonoční zpovědi.
Pro slavnostní obnovu křestního slibu o velikonoční vigilii, kdy
se budeme zříkat ďábla a vyznávat svou víru v Krista, si každý
najděme, čeho konkrétního se chceme zřeknout, s čím skončit, co
změnit, abychom mohli prakticky žít jako svobodné Boží děti.
Podobně se snažme každý říct, čím se chci Kristu přiblížit,
abych na něj mohl více spoléhat a mít v duši pokoj, přesto, že
budu muset nést nějaký svůj kříž, protože ke Kristu kříž patří.
Když chci být jeho přítelem, nemohu být lhostejný k břemenu,
které nese On.
Když první učedníci objevili Ježíše jako Mesiáše, přiváděli k
němu své příbuzné a přátele. To je konkrétní úkol i pro nás,
jestli jsme opravdoví. Nemůžeme za druhé rozhodovat, ani je
nutit, ale můžeme jim na sobě ukázat život Ježíšových přátel,
můžeme jim ukázat společenství církve, můžeme jim o Ježíši
hovořit.
To první však, čím je třeba takový apoštolát začít, je modlitba
za ně. Podívejme se po svých příbuzných a známých. Modleme se
zvláště za ty, kteří se nestali Ježíšovými přáteli třeba i naší
vinou, našim slabým svědectvím, naší malou láskou.
Povězte takovým lidem, že v tomto roce křtu mají mimořádnou
příležitost přijmout svátost křtu všichni, kteří z jakýchkoliv
důvodů nebyli pokřtěni, třeba i proto, že tehdy rodiče
nesplňovali podmínky křtu. V tomto roce mohou kněží udělit křest
i cizím farníkům. Ti, kteří se přihlásí o křest do Velikonoc,
začnou po svátcích společnou přípravu. U křtu předškolních dětí
bude jedinou podmínkou účast rodičů (výjimečně aspoň jednoho) na
třech přípravných katechezích. U školních dětí vedle přípravy na
křest aspoň jednoroční účast na náboženské výuce s tím, že první
svaté přijímání budou mít až po druhém roce výuky, v němž se
také pravidelně budou zúčastňovat nedělních bohoslužeb. Dospělí
mají také po jednoročním katechumenátu možnost přijmout křest.
Aby při přípravě na křest měli možnost prožít větší
společenství, doporučuji kněžím, aby dali příležitost společné
přípravy ve větších farnostech, zvláště děkanských.
Za všechny pokřtěné nese církevní společenství spoluodpovědnost
a musí je provázet modlitbou i skutečně přijmout mezi sebe do
farního společenství, kde se noví členové zapojí. Zrodit někoho
pro Krista a dát mu Boží život je veliká a krásná věc, ale o
nový život je třeba zodpovědně pečovat, abychom neměli vinu na
jeho duchovní smrti. Křest přináší nesmírný dar duchovního
uzdravení a věčné spásy, ale zároveň také zodpovědnost. Zavazuje
ke křesťanskému způsobu života, k přátelství s Kristem. Prosím
proto všechny věřící, aby se snažili dávat ostatním dobrý
příklad. Hned v postní době, kterou právě začínáme, můžeme
ukázat svou ochotu ke skromnosti a odříkání například zapojením
se do programu Postní almužna. Při sčítání lidu, které se koná
25. března, je třeba se hrdě přihlásit ke Kristu a jeho církvi
označením se za věřícího a člena římskokatolické církve. Naše
křesťanské svědectví se skládá z jednotlivých činů.
Do dnů duchovní a kulturní obnovy každého z nás i celého
společenství arcidiecéze všem ze srdce žehnám.
arcibiskup Jan
Tříkráloví koledníci navštívili olomouckého arcibiskupa