Humor na téma mužské řeholní řády - str.2

Řeholní pravidla
Jezuita se vydá s františkánem na lidové misie, jdou už půl dne a najednou před městem narazí na řeku. Jezuita se na chvíli zamyslí, pak se obrátí k františkánovi a pronese: "Bratře, přenes mě na druhý břeh! Tvůj hábit je už starý a ošoupaný, zatímco já jsem si zrovna pořídil zbrusu novou sutanu a uznej sám, že není důstojné, abych lidem kázal Boží slovo ve špinavém a mokrém oděvu." Františkán vezme beze slova jezuitu na ramena a začne se brodit vodou. Ale uprostřed řeky se najednou zastaví a zeptá se jezuity: "Bratře, teď mě tak napadá: Nemáš u sebe nějaké peníze?" "Samozřejmě, že mám," odpoví jezuita. Ale jen to dořekne, františkán ho shodí do řeky. "Co to děláš?!" rozzlobí se jezuita, promáčený od hlavy až k patě? A františkán na to: "Odpusť, bratře, ale naše řeholní pravidla nám zakazují nosit u sebe peníze!"

Poslední vůle
Jeden otec měl tři syny. První se stal dominikánem, druhý kapucínem a třetí jezuitou. Když otec umíral, zavolal si své syny a řekl jim: "Děti moje! Umírám a nevím, co mě po smrti čeká. Sice věřím v nebe, ale možná bude třeba něco zaplatit, abych se tam vůbec dostal. Proto si přeji, abyste mi do hrobu pro každý případ hodili 3000 eur." Jen to dořekl, vydechl naposled. Bratři se sice na svého otce trochu zlobili a cítili se dotčeni tím, že je po své smrti nutí k takovému pohanskému jednání, ale poslední vůle je poslední vůle. Rozešli se tedy s tím, že každý obstará třetinu požadované částky. V den pohřbu vysázel dominikán na stůl 1000 eur v nových čistých bankovkách. Kapucín se celý upachtěný vrátil z několikadenního žebrání a vysypal na stůl obrovské množství drobných: "Tady je můj podíl!" Bratři peníze přepočítali a zjistili, že dohromady dávají něco málo přes 1000 eur. Jezuita shrnul všechny peníze do své brašny a řekl: "Jsem nejmladší, vhodím tedy peníze do hrobu já." Když bylo po obřadech a rakev už byla spuštěna do hrobu, naklonil se jezuita nad jámu a vhodil do ní tenkou obálku. Bratři se na něj udiveně podívali. "No, co se tak divíte?!" usmál se na ně jejich jezuitský bratr. "Vypsal jsem mu šek!"

Protiotázka
"Proč vy jezuiti vždycky na všechno odpovídáte protiotázkou?"
"A proč ne?"

Rovnost
Františkán, dominikán a jezuita se přeli, který řeholní řád je nejlepší. Ohnivé debaty nebraly konce, rozhodli se tedy řeholníci napsat Duchu svatému, aby jejich spor rozsoudil. Brzy dostali z nebe dopis následujícího znění: "Milí přátelé, zanechte svého sporu! Je zcela zbytečný. Vždyť všechny řeholní řády si jsou přece rovny. Váš Duch svatý SJ"

První Tovaryšstvo Ježíšovo
Chceme-li hledat pravzor Tovaryšstva Ježíšova, musíme se vydat do betlémského chléva. Najdeme tam právě narozeného Ježíška v jeslích. Otevře pravé oko a vidí vola, potom levé a spatří osla. Zamyslí se pak poznamená: "Tak tohle je teda to Tovaryšstvo Ježíšovo!"

Jezuitské vzdělání
Do betlémské jeskyně se vměstnali zástupci různých řádů. Benediktin pěl svaté rodině k chvále gregoriánský chorál. Dominikán pojednával o vznešeném smyslu vtělení. Františkán se vydal ven vyžebrat něco k jídlu. A jezuita přišel k Marii a řekl: "Milá paní, přenechte nám to malé. Však my už z něj něco uděláme!"

Vzácní hosté v nebi
Přijde kapucín k nebeské bráně, skromně zaklepe a je nenápadně vpuštěn dovnitř. Po nějaké době si všimne vzrušené činnosti. Přinášejí se květiny, rozbaluje se rudý koberec, zapalují se všechny svíce. "Co se děje?" ptá se udiveně. "Má sem přijít jeden jezuita," pošeptá mu sv. Petr. Kapucín je zmaten: "Tomu nerozumím. Je-li v nebi spravedlnost bez nadržování, proč se dělá takové pozdvižení kvůli nějakému jezuitovi, zatím co mého příchodu si skoro nikdo nevšiml." "To je tak," vysvětluje mu trpělivě sv. Petr. "Kapucíni sem přicházejí skoro každý týden, ale nemáš ponětí, jak už je to dlouho, co u nás můžeme zase přivítat nějakého jezuitu!"

Kuřák a modlitebník
Jeden františkán, dominikán a jezuita byli kuřáci. Rádi by si občas zapálili i při modlitbě, a tak se jednou vydali do Říma, aby si k tomu od papeže vyžádali dovolení. První šel za papežem františkán. Vrátil se celý zpocený. "Tak co?" neskrývali svou zvědavost dominikán a jezuita. "Zakázal mi to," odpověděl celý skleslý františkán. "Papež se na mě obořil, jak můžu vůbec na něco takového pomyslet. Že prý bych modlitbu znesvěcoval neřestí." Jako druhý šel na audienci dominikán a dopadl podobně. Ale když se od papeže vracel jezuita, byl velmi spokojený. "Copak tobě to dovolil," divili se jeho společníci. "Ale jistě," usmíval se jezuita. "Jak je to možné?" ptali se řeholníci. "To je jednoduché," odpověděl s klidem. "Vy jste se zeptali, jestli je důstojné při modlitbě kouřit, takže jste byli právem pokáráni. Já jsem se zeptal, jestli se můžu při kouření modlit. A papež mě pochválil, že se snažím poctivě žít biblickou výzvu: Modlete se neustále!"

Poslušnost
Během jedné konference diskutovali řeholníci o poslušnosti. Jezuity se otázali: "Váš řád připisuje poslušnosti tak velkou hodnotu! Jak to děláte, že jí tak dbáte?" "Úplně jednoduše," odvětil jezuita. "Představený se u nás nejprve zeptá svého podřízeného, jakou má představu o své budoucí činnosti. A pak mu to přikáže. Takže s poslušností nikdy žádné problémy nemáme." Po chvíli přemýšlení jeden účastník namítne: "Ale vyskytují se přeci také řeholníci, kteří sami nevědí, co chtějí. Co pak děláte s nimi?" Jezuita na to: "No z těch děláme ty představené!"