Jezuité ve světě i na Svatém Hostýně

Jezuité ve světě i na Svatém Hostýně

Řád Tovaryšstva Ježíšova vznikl v 16. století (r. 1540), kdy vznikaly nové tzv. apoštolské řády. Založení Tovaryšstva Ježíšova je spojeno s postavou baskického šlechtice Ignáce z Loyoly (1491–1556). On sám toužil po vojenské kariéře, ale zranění nohy ve válce Španělska proti Francii ho upoutalo na dlouhou dobu na lůžko a tam si krátil dlouhou chvíli čtením knih „Život Kristův“ a „Legendy o svatých“, protože jiná literatura nebyla k dispozici. Přitom uvažoval o tom, že i on by chtěl „pomáhat duším k větší slávě Boží“. Po studiích v Barceloně, Alcale a Salamance získává titul magistra filozofie na pařížské Sorbonně. Shromažďuje kolem sebe univerzitní studenty a získává je pro svůj cíl. Původní záměr sloužit poutníkům ve Svaté zemi, jim překazila válka mezi Benátkami a Tureckem. Protože se do Svaté země nemohli dostat, nabídli své služby papeži. Papež Pavel III. s radostí jejich nabídku přijal a po jejich rozhodnutí, že by se stali novým řádem, potvrzuje 27. září 1540 bulou „Regimini militantis Ecclesiae“ řád Tovaryšstva Ježíšova a dovoluje sv. Ignáci, který byl zvolen prvním generálním představeným, vypracovat Konstituce.

Nový řád se vyznačuje tím, že kromě tří obvyklých řeholních slibů chudoby, čistoty a poslušnosti, má ještě zvláštní slib poslušnosti vůči papeži. Jeho heslem je „Omnia ad maiorem Dei gloriam“. Zvláštní důraz se klade na ctnost poslušnosti. Mimo obvyklé formy apoštolátu je pro Tovaryšstvo specifické dávání duchovních cvičení podle instrukcí, které vypracoval jeho zakladatel sv. Ignác. Dále je to výuka katechizmu, především mládeže a dětí. Řád se rychle šířil a v době smrti sv. Ignáce již měl asi 1000 členů, přes sto kolejí a domů v jedenácti provinciích. V roce 1556 přichází jezuité také do Prahy a postupně do Českých zemí. Přivádí je sem na přání císaře Ferdinanda I. provinciál Hornoněmecké provincie Petr Canisius. Roku 1623 bylo již v Českých zemích tolik členů Tovaryšstva Ježíšova, že mohla vzniknout Česká provincie, která dala Tovaryšstvu generálního představeného. Byl jím František Retz z Prahy (1730–1750).

V roce 1773 na nátlak některých politických kruhů bylo Tovaryšstvo zrušeno. To se citelně dotklo především duchovní správy a školství. V době zrušení měli jezuité v Českých zemích 43 řeholních domů. Tovaryšstvo Ježíšovo přežilo v Rusku a Prusku, kde panovníci těchto zemí nedovolili číst breve o zrušení Tovaryšstva. V roce 1814 si veřejné mínění vyžádalo obnovení řádu Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité z Českých zemí byli začleněni do Rakouské provincie. Samostatné Československé provincie se dočkali až 8. prosince 1919. Tato provincie se 5. ledna 1939 rozdělila na Českou a Slovenskou provincii.

Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova je součástí světového Tovaryšstva, které má dnes více než 19 tis. členů 112 národností a je tak nejpočetnější katolickou řeholí. Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Jesu), založené roku 1540, je výhradně mužským řádem (nemá ženskou větev) a jeho členové jsou buď kněží nebo bratři (jezuité nevysvěcení na kněze). Podle územního dělení patří naše provincie do tzv. Východoevropské asistence.

Členové Tovaryšstva Ježíšova působí v mnoha oblastech života. V historii jim byla svěřována především péče o školy a proslavili se jako misionáři v Americe i Asii; byli vždy činní na poli vědy, filosofie a teologie, pracovali mezi chudými a nemocnými; dnes, po II. vatikánském koncilu, patří mezi hlavní poslání jezuitů služba víře a šíření evangelní spravedlnosti solidaritou s chudými, mezináboženský dialog, ekumenismus, výchovná, vzdělávací a vědecká činnost, sociální apoštolát i práce ve společenských sdělovacích prostředcích. Prioritou číslo jedna tohoto řádu ale vždy bylo a je dávání exercicií (duchovních cvičení), tedy snaha pomáhat lidem osobním vedením na poli jejich duchovního zrání.