Listy svatohostýnské

číslo 3
říjen
2007
ročník XI

OBSAH

Carpe diem
Naše blahopřání
Blahopřejeme
Navštívili jsme P. Vladimíra Tomečka
Duchovní slovo
Bude nám zde chybět
Na návštěvě v Praze
Vzpomínková medaile
Nová publikace
Václav Zbořil
Pouť Matice svatohostýnské
Stručně z jednání výboru MSH
Zemřel František Machů
Z historie nedávno minulé
Z vašich dopisů
Kronika
V Beňově vzpomínali na svého velkého rodáka
Bude vas zajímat
Zemřelí členové Matice svatohostýnské

 

Carpe diem

Carpe diem, carpe diem, radují se všichni mocní i bezmocní tohoto světa, od minulosti až po současnost, a odvracejí tvář od blížících se dušičkových svátků.
Ještě žijeme, vykřikují s úlevou a dál hekticky křepčí na rozpadávajícím se parketu vlastního života. Kradou, smilní, podvádějí a rvou se, každý s každým, vládci na hradě i ti v podhradí.
Na “pánbíčka” dávno zapomněli, vlastně o něm neví a nechtějí nic slyšet. Jen při pohledu do kalendáře s úzkostí začnou počítat, kdy přijde ta jejich nekonečně věrná, vzácná, ale tak nežádoucí PANÍ, s níž jsme od samého počátku všichni oddáni, a žádný soud, ani ten vrchní a nejvyšší, nás s ní nerozvede.
S netajenou úzkostí pak nesou vadnoucí pugéty na mramorové desky a carpe diem už nezní tak vesele, a radostná hudba peněz, požitků a sladkých obětí ztratila pojednou vůni a dostala nahořklou chuť a falešný tón.
JINÁ CHOŤ UŽ ČEKÁ!
Pod tím vyleštěným mramorem totiž už neplatí CARPE DIEM, význam slov pominul, stal se z nich prázdný zvuk a šelest předloňského listí – marnost nad marnost.
Jen JEHO SLIB a DUCH těch před námi přes hlubiny času září a v naší krvi o věčnosti šeptá.
Pavel Hejcman

Naše blahopřání

Neuvěřitelné 60. narozeniny oslavuje 18. října dlouhodobý člen výboru Matice svatohostýnské a člen redakční rady Listů svatohostýnských Ing. Ivo Buráň z Ostravy.
Ve výboru mu byla svěřena starost o propagaci Svatého Hostýna, a tuto funkci po celou dobu vzorně plní. Jeho zásluhou má naše poutní místo krásné internetové stránky, které pravidelně udržuje, a fungují na nich dvě internetové kamery. Kladné ohlasy na tuto jeho záslužnou práci přicházejí na Svatý Hostýn doslova z celého světa. Náš jubilant dělá zároveň fotodokumentaci všech význačných událostí, které se během roku odehrávají na Svatém Hostýně.
Do dalších let práce pro naše poutní místo mu přejeme hodně sil a zdraví, ochranu Panny Marie a požehnání jejího Syna.
Výbor Matice svatohostýnské

Blahopřejeme

Dvě členky Matice svatohostýnské oslavily 100 let
Blahopřejeme k významnému životnímu jubileu 100 let našim dlouholetým členkám - Ludmile Vlčkové ze Sazovic a Marii Klučkové z Nezamyslic.
Do dalších let přejeme dobré zdraví, Boží ochranu a pomoc na přímluvu Panny Marie Svatohostýnské.

Navštívili jsme P. Vladimíra Tomečka

Mezi našimi čtenáři je jistě ještě hodně těch, kteří si vzpomínají na obětavého strážce naší svatohostýnské svatyně P. Vladimíra Tomečka. Byl to právě on, kterého po pádu komunistické totality olomoucký arcibiskup ThDr. František Vaňák poslal v únoru 1990 na Svatý Hostýn, aby tu obnovil činnost jezuitské duchovní správy a Matice svatohostýnské. Čtyři roky zde byl duchovním správcem jako rektor baziliky.
Při své první návštěvě Československa navštívil generální představený jezuitského řádu P. Hans Peter Kolvenbach kromě Velehradu také Svatý Hostýn, kde při této příležitosti 22. listopadu 1990 složili dva jezuitští kněží věčné sliby. Jedním z nich byl právě P. Vladimír Tomeček. O rok později přivítal na našem poutním místě apoštolského nuncia v ČR arcibiskupa Giovanniho Coppu.
Jméno P. Vladimíra Tomečka bude vždy spojováno s nelehkou porevoluční dobou na Svatém Hostýně, k níž patřily první velké stavební úpravy našeho poutního místa (stavba větrné elektrárny, stěhování ústavu sociální péče, rekonstrukce vodovodu), ale i zahájení nové tradice hostýnských poutí (muklové, hasiči).
Dnes šestašedesátiletý otec Vladimír, ač nemocný, po těžké operaci (pohybuje se na invalidním vozíčku), stále však plný optimismu, duševně velmi čilý (píše na počítači, touží po vlastním autě), stále působí jako kněz. Je kaplanem ve Strážnici. A zde jsme ho navštívili v polovině června. Přijeli jsme za ním s prosbou, aby nám doplnil informace do mozaiky událostí, které nám chyběly pro připravovanou knížku o našem poutním místě. A otec Vladimír nešetřil slovy ani vzpomínkami.
Josef Pala

Duchovní slovo

Překrásná Paní
Minule jsme porozjímali o příkladném životě svatého Ambrože, jehož nová socha se objevila u baziliky na Svatém Hostýně. Nyní přejděme na druhou stranu kostela, do kaple Panny Marie LaSalettské. Jen z doslechu vím, že sochu “překrásné plačící Paní” (jak se o Panně Marii vyjádřila Melanie) daly údajně zhotovit sestřičky z kroměřížské nemocnice v padesátých letech minulého století. Vděčně přijmeme podrobnější informace od pamětníků, nebo těch, kdo by mohli předložit doklady o zhotovení sochy.
Stalo se to 19. září 1846. Ve francouzských Alpách ve výškách téměř 1800 metrů nad vesnicí La Salette patnáctiletá Melanie a jedenáctiletý Maximin pásli několik krav. Slyšeli z vesnice zvon vyzvánět Anděl Páně, pomodlili se, poobědvali ze svých skromných zásob a pak se zabavili tím, že z hromady kamení postavili jakýsi domeček, který vyzdobili lučními květinami. Melanie nazvala tuto stavbu „Rájem“. Pak se to stalo. Melanie jde obhlédnout stádo, ale po chvíli zahlédne překrásné světlo, volá na Maxima a oba pak spatří, jak na jejich Ráji sedí překrásná Paní, aniž by se stavbička pod ní zhroutila. Krásná Paní měla obličej ve svých dlaních, pak ale povstala, zkřížila své ruce, dívala se na děti a vyzvala je: Přistupte, moje dítky, nebojte se, jsem zde, abych vám zvěstovala velkou novinu. Melanie vypovídá dále takto: “Slova byla tak líbezná, že mé srdce by se k Ní rádo přitisklo navždy. Takřka jsem přiletěla a byla blizounko krásné Paní, která začala hovořit a přitom Jí stékaly slzy z jejich krásných očí: Nebude-li se chtít můj lid podrobit, budu nucena upustit ruku svého Syna. Je tak těžká a tolik váží, že ji nemohu již udržet. - Co se pro vás natrpím. Musím za vás svého Syna prosit neustále a vy lidé toho nedbáte. Nikdy neodměníte muka, která jsem za vás lidi podstoupila.
Potom si Panna Maria stěžuje na znesvěcování neděle. Ta patří k uctění jejího Syna, ale oni mu to upírají. Ti, kdo pracují, nepromluví, aby do toho nepřimísili jméno Jejího Syna. Tyto dvě věci zvláště přitěžují trestající ruce Synovy. Děti vyzvala Panna Maria k modlitbě: ráno a večer je třeba se dobře pomodlit, nejlépe začít Otčenášem a Zdrávasem a přidat další modlitby. Na adresu vesničanů řekla krásná Paní toto: Na mši nechodí, než několik obstárlých žen. Ostatní pracují celé léto i v neděli a v zimě, když nevědí, co dělat, jdou na mši leda jen, aby si tropili smích z náboženství. V postě chodí do masných krámu jako psi!
Za dva roky po tomto zjevení propukla ve Francii nová krvavá revoluce. S tím souvisí druhá část zjevení. Panna Maria svěřila Melanii „Tajemství“. Je to vlastně apokalyptická vize trestů, které si lidstvo zaslouží, pokud se neobrátí: Krvavé války, oheň a voda stráví díla lidské pýchy, Bohu se bude sloužit a Bůh bude oslavován.
A co my, ubozí hříšníci, dnes a v tomto čase?
Žijme tak, aby Panna Maria nemusela nad námi plakat a její Syn, aby nám mohl milosrdně žehnat.
S Božským Synem Máti, rač nám požehnání dáti!
P. Jan Chromeček, SJ

Bude nám zde chybět

Kdo? No, přece paní Jaroslava Čápová, která v září odešla do důchodu. Na Svatém Hostýně pracovala od roku 1997. „Připlavily“ ji sem povodně na Slovácku...
Vždy usměvavá, rozdávající povzbuzující slova mladým, i těm dříve narozeným, ve své odpovědné službě jako zaměstnankyně Matice svatohostýnské. Poutníci i turisté ji znali většinou z recepce (dříve z kanceláře) v poutním domě č. 3, kde je ubytovávala anebo zajišťovala potřeby rozsáhlé členské základny matice. Její další pracovní náplň byla už pro obyčejné poutníky a turisty méně viditelná, ale o to rozsáhlejší, často v době osobního volna. Svou práci plnila s nasazením a obětavostí vyjít lidem vstříc. Byly to často práce údržbářské, úklidové, zdravotnické, sociální a psychologické poradenství, účetnictví a když už na něco nestačila sama, tak si vždy poradila a někoho přivolala na pomoc. Kromě příjemných a radostných chvil musela řešit i náročnější situace s různě sociálně narušenými lidmi, které s pomocí Boží a mnohdy i peněženky dokázala vyřešit.
Za dobu deseti let působení prožila rozsáhlé rekonstrukce poutních domů a jejich obléknutí do nových kabátů. Z místností i se 14 lůžky vznikly jednolůžkové pokoje se sociálním zařízením a z mála zájemců o ubytování se Svatý Hostýn stal oblíbeným místem pro rekreaci, s řadou duchovních obnov a cvičení. Zažila i změny ve výboru matice a hospodářské správy.
P. František Brázdil, který je hudebníkem, vzpomíná, že v mládí byla členkou národopisného souboru „Bzenčan“, měla ráda slovácké písně a písně vůbec – ráda si je zazpívala. Bývalý hostýnský superior vzpomíná: „Když byli ještě na Svatém Hostýně vojáci na civilní službě, tak jsme rádi společně oslavovali různé narozeniny a svátky. To jsme potom společně vyrazili do Osíčka do pizzerie nebo na Brusenku. Tam jsme sice zpívat nemohli, ale když se nějaký ten svátek slavil na matici, tak se to ozývalo zpěvem, a já jsem rád vzal do rukou i housle. Byli jsme společně i na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou, nebo na krásném folklórním večeru v kulturním domě ve Strážnici atd. Dodnes všichni rádi vzpomínáme na zájezdy do Žádovic k Maňákům, kde jsme pravidelně jezdili na meruňky, broskve a jablka (to jsme brali pro všechny zaměstnance matice a pro duchovní správu), nebo do Dolních Bojanovic k Františku Červenkovi, zvanému „Fred“, kde jsme jezdili na víno (i na mešní). Ten nás povodil i po sklepech svých známých. Bývalo nás někdy i deset, a bylo to pěkné. Rádi na to všichni vzpomínají. Všech těchto zájezdů se zúčastnila i paní Čápová.“
Ve výboru Matice svatohostýnské jsme si byli plně vědomi toho, jak se paní Čápová dovedla věnovat poutníkům, členům matice a vlastně všem, se kterými jednala. Za tuto více jak desetiletou činnost srdečné Pán Bůh zaplať!
A přejeme si – vždyť čáp je pták stěhovaný, ať se k nám na Svatý Hostýn ráda vrací – někde od Moravského Písku. Nesmí zapomenout na to, že se naše poutní místo stalo po dobu 10 let „jejím domovským hnízdem“.
Ivo Buráň

Na návštěvě v Praze

Letos na jaře seznámil předseda Matice svatohostýnské Mgr. Aleš Dufek výbor MSH s možností spolupráce s Katolickým týdeníkem. Pro členy výboru to byla zajímavá informace. Redakce Katolického týdeníku nabídla MSH možnost vydání tématické přílohy o Svatém Hostýně na podzim 2007. S tím byl však spojen ještě jeden požadavek. Podpořit Katolický týdeník finančním darem ve výši 130 000 Kč.
Ve výboru MSH se hodně o tomto kroku diskutovalo. Názory byly různé, ale nakonec jsme se sjednotili na tom, že vytištění svatohostýnské přílohy bude propagací nejen významného moravského poutního místa, ale i Matice svatohostýnské, která je druhou nejpočetnější katolickou organizací u nás.
Přijali jsme pozvání šéfredaktora Katolického týdeníku Mgr. Antonína Randy na prohlídku Břevnovského kláštera v Praze. Jedenáctičlenná delegace výboru MSH, vedená jeho předsedou Mgr. Alešem Dufkem, byla přijata na půdě Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze v pátek 20. července jeho převorem P. Prokopem Siostrzonkem. Na úvod nás provedl klášterem. Nahlédli jsme do jeho pracovny, obdivovali se krásám již opravených sálů, v podzemí se vrátili o mnoho století zpět při prohlídce klášterních vykopávek.
Po dvou hodinách nás pan převor usadil v klášterním šenku, kde nás čekalo pohoštění a hlavně jednání s redaktory Katolického týdeníku o podobě naší spolupráci. Výsledek budete moci posoudit v říjnové barevné příloze tohoto listu.
Lubomír Vývoda

Vzpomínková medaile

U příležitosti 110. výročí položení základního kamene hostýnské rozhledny si připomínáme návštěvu našeho “císařpána” na této slavnosti. František Josef I. pobýval tehdy v Bystřici pod Hostýnem na zámku Laudonů. Numismatickou zajímavostí je jistě i vzpomínková medaile na císařské manévry a tuto vzácnou návštěvu. Medaile byla zhotovena z bronzu a měla průměr 30 mm. Na přední straně je vyobrazen císař František Josef I., na zadní straně je českoněmecký nápis Na památku přítomnosti Jeho veličenstva našeho císaře při podzimních manévrů v Bystřici září 1897. Pikantní je malá znalost češtiny autora textu. I přes tuto chybu je medaile cenným dokumentem své doby.
Pavel Malének

Nová publikace

Nová publikace o pravěku našeho poutního místa
V rámci Edice Zpravodaje města Bystřice pod Hostýnem vyšla na konci srpna publikace s názvem Hostýn v dávnověku. O nejstarší historii našeho poutního místa a archeologických výzkumech píše Dalibor Kolbinger z Hulína. Barevná brožura o 52 stranách stojí 80 Kč a je k dostání v Informačním centru v Bystřici pod Hostýnem.
Amatérský archeolog Dalibor Kolbinger byl spolupracovníkem nejznámějšího výzkumného pracovníka z hostýnských vykopávek Karla Ludikovského (zemřel v roce 1979), na jehož dílo Kolbingerova práce navazuje. Publikace přináší také chronologický přehled pravěkého osídlení Moravy, řadu dokumentů, nákresy vykopávek z Hostýna a představuje v souhrnu všechny badatele, kteří se v průběhu století nejstarší historií posvátné hory zabývali. Knížečku doplňují barevné fotografie současné podoby starých valů a vodních nádrží, tzv. cisteren, z nichž lidé čerpali vodu.
Hostýn je jednou z největších pravěkých pevnostních staveb na Moravě. Toto si obyvatelé v jeho okolí uvědomují od nepaměti a vyhledávají jej opakovaně jako útočiště v dobách zvýšeného nebezpečí, píše Dalibor Kolbinger v závěru své práce. Jak dodal, Hostýn jako jedinečná archeologická lokalita si právem získává pozornost odborné i laické veřejnosti.
Tradice Edice Zpravodaje byla založena v roce 2004, kdy město Bystřice pod Hostýnem vydalo paměti podhostýnského rodáka Inocence Krutila. V dalších letech vyšel v rámci edice ještě sborník L. Režňáka Občané podhostýnského regionu v zahraničním odboji v letech 1939 - 1945, katalog k výstavě obrazů bystřického rodáka Františka Ondrúška a almanach ke 110. výročí narození etnografa a dokumentaristy Vladimíra Kozáka. Ediční činnost bude pokračovat i v dalších letech. V edičním plánu jsou například Bystřická heraldická ohlédnutí či průvodce po místním hřbitově, v němž našla místo posledního spočinutí řada významných osobností.
Barbora Janečková

Václav Zbořil

Václav Zbořil – významná osobnost Matice svatohostýnské
Bystřický občan Václav Zbořil byl dlouholetým předsedou Matice svatohostýnské. Pro Svatý Hostýn vykonal mnoho dobrého, vzpomeňme letošního malého jubilea - 75. výročí postavení silnice na Svatý Hostýn. Připomeňme si alespoň ve stručnosti tuto významnou osobnost.
Václav Zbořil se narodil 31. března 1876 v Bystřici pod Hostýnem jako druhý syn v rodině majitele továrny na perník, voskové zboží, svíčky a mýdlo. Již ve škole prokazoval veliké technické nadání. Přes doporučení učitelů nedovolil mu otec studia na univerzitě, s poznámkou, že právě pro samostatné podnikání je podmínkou vrozené nadání a přirozené schopnosti. Václav Zbořil junior mohl proto absolvovat pouze krátké studium řečí. Otec mu umožnil několik krátkých cest do Holandska, Francie a Anglie. Potom již převzal otcovský podnik.
Václav Zbořil se již v mládí angažoval v občanských spolcích, zájmových skupinách a posléze i v politickém životě. Byl členem Katolicko-národní strany, po převratu v roce 1918 se stal členem Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. V roce 1919 však na poslanecký mandát rezignoval a vrátil se k práci podnikatelské. V této době se věnoval řešení některých technických problémů, získal postupně pět patentů. Nejzajímavější je tzv. autoped. Je to projekt automobilu, který má místo zadních kol „pédy“ (snímek vpravo), což by se dalo přeložit jako nohy. K vytvoření tohoto podivného vozidla ho vedlo obtížné zásobování v zimní době, ale také terénně náročná dostupnost Svatého Hostýna.
Ve dvacátých a zejména ve třicátých letech minulého století se Václav Zbořil významně zapisuje do dějin Bystřice pod Hostýnem jako její starosta. Pročítáme-li městskou kroniku, žasneme, kolik funkcí společenských a politických zastával. Ale nejen to, ještě dnes nás udivuje šíře problémů, které dokázal řešit. Vedle této veřejně prospěšné práce se projevoval jako velký mecenáš a lidumil. Abych přesvědčil o rozsahu Zbořilovy práce, dovolte mi vyjmenovat několik funkcí, které zodpovědně zastával. Byl např. předsedou okresní správní komise silniční, předsedou Klubu českých turistů, v roce 1931 byl zvolen předsedou Krajinského muzea, také předsedou “lawn-tennisového” klubu.
Hovoříme-li o dobročinné činnosti Zbořilově, musíme připomenout, že již v roce 1921 společně s baronem Arnoštem Laudonem pořizují pro bystřický kostel ve Vítkovických železárnách dva ocelolitinové zvony, nesoucí jména svých donátorů. V době hospodářské krize zřizuje v Bystřici stravovací akci v tzv. Polévkovém ústavu, jehož protektorkami se stávají jeho žena a dcera. K dobročinnosti vedl i své úředníky a dělníky. Jestliže sám podporoval Polévkový ústav měsíčně částkou tisíc korun, jeho dělníci a úředníci přispívali 360 korunami. V bystřickém kostele nechal v roce 1932 zhotovit malířem Jano Köhlerem za 4000 Kč obraz sv. Václava. Se svojí chotí Emílií zřídili Nadaci pro chudé, do níž vložili 10 tisíc korun. A když se 1. května 1936 konala slavnost k 10. výročí založení Masarykovy letecké ligy, pokřtil příjmením své matky větroň, na nějž věnoval pět tisíc korun.
Jako starosta Bystřice pod Hostýnem přivítal ve městě mnoho význačných osobností politického, duchovního a veřejného života. V roce 1928 přivítal při jeho “Moravské cestě” prezidenta T. G. Masaryka, jako starosta města přivítal v roce 1935 nejprve v Bystřici pařížského arcibiskupa Verdiéra, jehož na Svatém Hostýně přivítal znovu, tentokrát jako předseda Matice svatohostýnské. Doprovod pařížského arcibiskupa tvořil mj. ministr Mons. Jan Šrámek. Při biřmování v tomtéž roce přivítal olomouckého arcibiskupa ThDr. Leopolda Prečana. U příležitosti živnostenské obchodnické výstavy navštívil v témž roce Bystřici pod Hostýnem tehdejší ministr hospodářství Rudolf Mlčoch.
Václav Zbořil jako správný starosta města rozhojňoval jeho majetek a realizoval věci, které tehdy nebyly právě obvyklé. Např. po smrti malíře Františka Ondrúška převzalo město Bystřice pod Hostýnem do své péče malířův pomník na místním hřbitově. Při příležitosti 10. výročí samostatnosti Československé republiky město v rozpočtu ušetřilo 75 tisíc Kč, které věnovalo do Masarykova fondu místních chudých s tím ,že každý nadcházející rok přispěje nejméně 5000 Kč z rozpočtových úspor. Jako správný hospodář zakoupil pro město les Ochozy o rozloze 397 ha a dal podnět k zalesnění stráně Zábřeh. Pro toto zalesnění pořídil ze svých prostředků několik tisíc sazenic.
Ve vztahu k Matici svatohostýnské se však Václav Zbořil asi nejslavněji zapsal prosazením a vybudováním silnice na Svatý Hostýn. K mé nemalé radosti jsem obdržel k prostudování kompletní dokumentaci ke stavbě této silnice. A protože složka obsahuje hodně přes sto dokumentů, určitý čas potrvá, než je prostuduji. Rád se s vámi, čtenáři, podělím o okolnosti vzniku této stavby, snad vás zaujmou, jako zaujaly mne. Ale to až zase někdy příště.
Na závěr mé vzpomínky na význačnou bystřickou osobnost musíme konstatovat, že se právě u něho víc, než kde jinde, projevilo lidové rčení „světská sláva, polní tráva“.
Po znárodnění přišel – nyní již důchodce Václav Zbořil a jeho syn – o dílo dvou generací. Václav Zbořil se ženou odešli do tehdy ještě Istebníka nad Váhom na Slovensko. Přes veškerou snahu se dosud nepodařilo vypátrat, kam se přestěhovali Zbořilovi potom. Víme jen, že jeho ostatky byly uloženy do rodinného hrobu v Bystřici pod Hostýnem někdy v polovině 60. let. Až budete čekat na autobus na Svatý Hostýn, zastavte se u místa posledního odpočinku dlouholetého předsedy Matice svatohostýnské. Najdete jej u hlavního vchodu na hřbitov, vpravo u hlavní hřbitovní ulice. Václav Zbořil si naši vzpomínku a modlitbu určitě zaslouží.
Pavel Malének

Pouť Matice svatohostýnské

Pouť členů Matice svatohostýnské a setkání důvěrníků
„Sešla se rodina oslavit narozeniny maminky,“ těmito slovy začal svou homilii při letošní pouti členů Matice svatohostýnské její protektor, olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Připomněl všem poutníků svátek Narození Panny Marie. Řekl, že jsme se sešli kvůli Ní, máme k Ní vztah, a na tom roste naše srdce. Otevře se a je schopné dělat něco pro druhé. Lidské srdce nesmí být zavřeno pro sebe, musí růst láskou k druhým. Panna Maria byla otevřena Bohu ve svém srdci. Řekla „ano“, přijala dítě a žila pro něj. Je vzorem pro matky a otce a ukazuje, jak projevovat lásku k dítěti. Otec arcibiskup zavzpomínal na to, jak jedna maminka po narození svého prvního dítěte prohlásila, že už víc dětí nechce, protože by nezvládala práci kolem nich. Když se jí narodilo sedmé dítě, řekla, že s každým dalším to bylo lehčí a lehčí, a ani neví, jak je vychovala. Kdo ve zkouškách zůstane věrný, toho Bůh ani Panna Maria neopustí. Má stále krásnější srdce. Když děti dosáhnou dospělosti, odejdou z domova, ale vybudované pouto lásky mezi rodiči a dětmi zůstává. Široké srdce Panny Marie se stará o nás všechny. Snažme se i my být jí podobnější.
Po skončení mše svaté se sešlo ještě v Jurkovičově sále 127 důvěrníků MSH. Všichni patří k těm členům velké rodiny Matice svatohostýnské, kteří mají opravdu své srdce otevřené a schopné s láskou sloužit druhým. Ve farnostech navštěvují dříve narozené a nemocné členy, přinášejí jim Listy svatohostýnské. V poslední době roznášejí nové členské průkazy. Přijímají od členů příspěvky a příležitostně je odevzdávají na Svatém Hostýně. Někteří důvěrníci si občas postesknou, že pan farář v jejich farnosti není nakloněn “k přetahování” věřících do Matice svatohostýnské, protože potřebuje, aby peníze zůstaly ve farnosti.
P. Chromeček s úsměvem a láskou v srdci na to reagoval, že na Svatý Hostýn je třeba nosit nejenom peníze a nejenom hříchy. Otec arcibiskup upozornil, že komunikace s knězem ve farnosti je nutná. Důvěrník je vlivná osoba. Může pomáhat panu faráři a pak i on se bude na Matici svatohostýnskou dívat jinak.
Protože se více než dvacet důvěrníků na setkání z důvodu stáří a nemoci vzdalo této funkce, prosíme mladší členy, aby popřemýšleli, jestli by byli někteří schopni tuto funkci po nich převzít. Všem, kteří práci důvěrníka vykonávali, vykonávají a budou vykonávat, děkujeme a vyprošujeme jim u Panny Marie Svatohostýnské a jejího Syna požehnání a ochranu.
Marie Loučková

Stručně z jednání výboru MSH

16. 9. 2007
– Výbor MSH schválil návštěvu Břevnovského kláštera v Praze dne 20. 7. 2007 na pozvání redakce Katolického týdeníku.
– Výbor MSH rozhodl o ukončení nájemní smlouvy na restauraci v poutním domě č. 3 manželům Pavelcovým.
– Výbor MSH vzal na vědomí stanovisko Ing. arch. Petra k úpravy točny na Svatém Hostýně. Plán točny s výhledem deseti let je dobře zpracovaný, a proto jej doporučuje.
– Výbor MSH projednal vydání publikace o Svatém Hostýně autora PhDr. Josefa Paly a schválil její vydání v nákladu 15 tisíc výtisků. Vydavatelem knížky je MSH.
– Výbor MSH projednal spolupráci s Katolickým týdeníkem, schválil osnovu říjnové přílohy Katolického týdeníku a pověřil Mgr. Lubomíra Vývodu redakcí této přílohy. Na tuto přílohu MSH zaplatí Katolickému týdeníku částku 130 000 Kč.
– Výbor MSH schválil přijetí nové pracovní síly. Místo odcházející Jaroslavy Čápové nastupuje Martina Malantová.
– Výbor MSH pozval majitele stánků na Svatém Hostýně na schůzku v pátek 5. 10. 2007.
– Výbor MSH odsouhlasil smlouvu s panem Alstrem na úpravu točny do konce prosince 2007.
– Výbor MSH schválil přijetí 46 nových členů Matice svatohostýnské.
Lubomír Vývoda, zapisovatel MSH

Zemřel František Machů

V kroměřížské nemocnici zemřel 13. června takřka v předvečer svých 90. narozenin řeholní bratr František Machů.
Zesnulý pocházel z Vysokého Pole, kde se narodil 26. června 1917. Ve válečném roce 1942 vstoupil na Velehradě do jezuitského noviciátu, na Velehradě také složil 8. září 1944 své první sliby a potom zde pracoval jako zahradník. V dubnu 1950 byl spolu s ostatními jezuity internován v Bohosudově a v Oseku u Duchcova a v roce 1951 byl poslán na tři roky do tábora pro řeholní bratry na stavbu Klíčavské přehrady. Poslední sliby složil po celospolečenské „oblevě“ Pražského jara 15. srpna 1969, pouhý měsíc předtím, než do řádu vstoupil také jeho synovec Josef. Téměř celý svůj řeholní život žil a pracoval jako zahradník a topič v charitním domově v klášteře Oseku. V roce 1993 se přestěhoval do řeholní komunity na Svatém Hostýně, kde v posledních letech spolu se synovcem Josefem žil a působil.
Josef Pala

Z historie nedávno minulé

Ze vzpomínek prvního předsedy obnovené Matice svatohostýnské
„Já to na té Hané nemám lehké,“ po-vzdechl si P. Vladimír Tomeček, když jsme seděli v kuchyni na faře v Napajedlech (bylo to po svátku Nanebevzetí Panny Marie v srpnu 1988).
„Ti moji farníci raději klekají do řepy než v kostele.“
Zeptal jsem se ho, co mu nejvíce vadí.
„Ale, fara velká, velký dvůr, hospodářské budovy, chlévy, stodola, hnojiště, kostel v nepořádku, uvnitř jsou nutné opravy, fara zchátralá, nutné vnitřní řemeslné zásahy, špatná fasáda, ochranná zeď s vjezdem do dvora v dezolátním stavu a ještě jsem podědil po svém předchůdci babičku Kroupovou jako hospodyni. Víte, taky mně velice vadí moji sousedé naproti fary. V prvním patře sídlí v budově městský národní výbor a soudruh tajemník má nainstalováno zpětné zrcátko z autobusu na okně tak, aby viděl všechny, kdo na faru přijdou, případně přijedou.“
Chvilku bylo ticho, pak jsem řekl: „Důstojný pane, co kdybychom si ty vaše problémy tak trochu vzali my, chlapi ze Slovácka, vaši bývalí farníci?“
První byl na řadě farní kostel, který je zasvěcen sv.Ondřejovi. První byla položena dlažba okolo oltáře. Pokládal ji dlaždický mistr ze Svatobořic - Mistřína. No, a pak postupně celý interiér i sakristie a okolí farního kostela. Tyto práce začaly v druhé polovině září 1988 a prakticky skončily na svátek sv. Ondřeje 30. listopadu 1989 závěrečným srazem všech zúčastněných na opravené faře. Schůzce byl přítomen i pan děkan, který přijel z Vyškova.
Nebudu popisovat všechny práce, ale vzpomínám si, že nás ze Spytihněvi jezdilo pracovat podle potřeby čtyři až devět chlapů, včetně řemeslníků, které jsme převáželi, jak bylo potřeba po okolních obcích na Slovácku. Na faře pomáhala i děvčata, a to jak z Napajedel, tak i ze Spytihněvi.
Ze Švábenic občas přišli pomoci tři čtyři chlapi. Z Ivanovic pravidelně pomáhali dva až tři důchodci a dvě ženy s úklidem. Prakticky všechny soboty a dny dovolené jsme trávili těmito pracemi.
Než jsem začal pracovat v Ivanovicích, tak jsem roky jezdil na Svatý Hostýn, kde jsme pomáhali všude tam, kde to bylo potřeba. Údržba schodiště od Vodní kaple až po chrám, údržba hřbitova (spolu se dvěma nebo třemi řeholními sestrami, Ancilou Vierikovou, Gertrudou Řehákovou a Martinkou Tomečkovou). Úpravy chodníků a cest, průběžná generální údržba 65 ks laviček, vyhlídkové věže, oprava dvou křížových cest (Jurkovičova a zděné kapličky). Průběžná údržba záchodů a vodovodního řádu, elektrického osvětlení schodiště od Vodní kaple…
Na Svatý Hostýn jsme jezdili auty i za komunistického režimu, kdy byl přísný zákaz parkovat na kopci. Vzpomínám si na jeden takový případ. Opravovali jsme s Frantou Hoškem ze Spytihněvi schodiště asi 20 metrů odshora, a tak autem jsem samozřejmě vyjel až nahoru a zaparkoval pod lípou. Přijeli dva esenbáci. Mladší vyskočil a šel rovnou k nám. Starší na něho volá: „Pojď zpátky, ti jsou tady furt, nech je být, to si tady řídí sám kanovník František Různar.“
P. Vladimír Tomeček to věděl a nejednou jsme v Ivanovicích o těchto skutečnostech vážně hovořili. Od něho jsem se vlastně dověděl všechny souvislosti a vazby, které se těchto skutečností týkaly. Taky jsem se dověděl, že je řádovým knězem Tovaryšstva Ježíšova. Nepřestával jsem k němu mít ještě větší úctu a obdiv.
Jen připomínám, že do farnosti Ivanovice patřila farnost Medlovice.
Ještě jednu malou připomínku. Někdy se mezi námi v Ivanovicích objevil Jožka Machů, který byl pracovníkem domova důchodců v sousední vsi Chvalkovice na Hané. Tento muž, který nás vždy vítal s úsměvem, pochází z Vysokého Pole na Valašsku. Od února 1990 žije trvale na Svatém Hostýně jako řeholník.
Po 17. listopadu 1989 jsem jako člen výboru Občanského fóra přijal spoustu jiných povinností, ale nepřestal jsem s modelováním na Svatém Hostýně. Bylo mně sděleno důvěryhodnou a na Svatém Hostýně působící osobou, že kanovník František Různar je vlastně kapitánem Státní tajné bezpečnosti. Toto jsem také při jedné návštěvě před Vánocemi 1989 sdělil P. Vladimíru Tomečkovi. Ten k tomu jen dodal, že určitě počátkem roku 1990 zahájí jezuité na Svatém Hostýně svoji činnost.
Ing. Stanislav Jakubík, Spytihněv

Z vašich dopisů

Ministrantské poutě na Svatý Hostýn
Od roku 1916 působil v hulínské farnosti P. Albert Jadrníček, nejdříve jako kaplan, později jako farář. Od roku 1947 jsem mu začal jako ministrant přisluhovat u oltáře. V té době již sedmdesátiletý měl za sebou velké dílo duchovní i pozoruhodná díla stavební – výstavbu dětské ozdravovny v Rajnochovicích a sociálního domu v Hulíně. Za první republiky byl činný v městské správě, v kulturním i sportovním dění ve městě. V době druhé světové války podporoval odboj, což mu vyneslo trest smrti, změněný na těžký doživotní žalář. Po návratu z nacistických věznic v květnu 1945 a následné rekonvalescenci se opět pustil do práce. Jeho činnost mezi mládeží neutuchala ani s nástupem totality v roce 1948. Zejména pak s velkou pečlivostí se staral o nás ministranty.
Pravidelně každý měsíc nás zval k sobě na faru na ministrantské schůzky. Rozebíral s námi „Ministranci“ (tehdy latinskou), předčítali jsme úryvky z životopisů svatých „Naše světla“, řešil s námi naše všední problémy. Vedl nás po stránce duchovní a staral se také o užitečné využití našeho volného času (farní knihovna, farní loutkové divadlo, turistika, sport). Snažil se, abychom přiložili i ruku k dílu, tam, kde bylo třeba.
Součástí ministrantského programu bývaly i ministrantské poutě. Obvykle dvakrát do roka jezdíval s námi ministranty na Svatý Hostýn. Bývalo nás okolo deseti. Jezdili jsme vlakem, buď do Hlinska nebo do Bystřice pod Hostýnem. Z Hlinska jsme šlapávali kol Chlumu do Slavkova a slavkovskou pasekou nahoru k Ovčárně. Z Bystřice jsme chodívali okolo lomu nebo Císařskou cestou.
Na Svatém Hostýně jsme mívali tradiční program – mši svatou, při které jsme ministrovali, křížovou cestu s krátkou pobožností na hřbitůvku u hrobu P. Františka Podivínského, bývalého hulínského katechety. Odpoledne nás vodíval ze Svatého Hostýna na Tesák, někdy dál údolím Rosošným až do Rajnochovic, jindy přes Bukovinu nebo Skalný na Rusavu a přes Brusné a Chomýž do Hlinska, často také přes Schwaigrovu paseku do Chvalčova a Bystřice. Cestou jsme se zastavovali a on nás učil poznávat stvořitelské dílo Boží. Nechyběla ani modlitba růžence při zastávkách nebo i za pochodu.
Zpět domů jsme se vracívali vlakem až ve večerních hodinách. Byl to vždy krásně prožitý poutní den, naplněný duchovní činností i pobytem v přírodě.
S P. Albertem Jadrníčkem jsme byli v úzkém kontaktu až do roku 1953, kdy byl totalitní mocí donucen opustit hulínskou farnost a uchýlil se do Hoštic a pak na odpočinek do Kroměříže.
V poutích na Svatý Hostýn jsme však nepřestávali. Jezdili jsme k Panně Marii i v době totality a zůstalo nám to až do dnešních dnů.
Chvála Bohu a Panně Marii!
Ing. František Rýznar, Vsetín

Děkuji za pěkné Listy svatohostýnské
V duchu často zalétám k Matce Boží Svatý Hostýn. Už nejsem tak schopná zajet osobně na pouť, ale doufám, že se mně přání splní a zase přijedu. Už se na to moc těším.
Děkuji za Listy svatohostýnské, které nás informují o dění na Svatém Hostýně. Jsou na vysoké úrovni. Díky všem, kdo se o to přičiňujete. Přeji vám vše dobré od Boha i od lidí a zvláště mocnou přímluvu Panny Marie.
L. Petrůjová, Smolina

Rožnováci na Svatém Hostýně
Už tradičně se na svátek Panny Marie Bolestné vypravují poutníci s místní Charitou na Svatý Hostýn. Díky dobré koordinaci s aktivisty v okolních vesnicích jsme mohli zájemce přivézt až k bazilice a odtud už se mohli i ti s nejšouravějším krokem lehce dostat až dovnitř chrámu.
Tentokrát se nás sešlo ale mimořádně mnoho, i když jsme termín návštěvy museli přesunout na pozdější datum. Bylo zapotřebí šest autobusů! Asi 300 našich klientů a jejich přátel či rodinných příslušníků projevilo zájem o tuto pouť. Pro některé je to jediná příležitost, jak se vůbec někam podívat, pro některé je to i jedinečná možnost, jak se setkat se spolužáky nebo bývalými spolupracovníky. Program je tak nabitý, že mezi jednotlivými činnostmi je sotva trocha času na oddech. Poutní mše svatá, pak křížová cesta. Naši obětaví kněží si rozeberou skupinky poutníků na tři části, podle jejich fyzické zdatnosti. A sotva se sejdeme u posledního zastavení, je třeba se přesunout do některého poutního domu k ohřátí, občerstvení a trošce popovídání a už se blíží 13. hodina – svátostné požehnání. Rychle nabrat pár kapek hostýnské vodičky a šupajda do právě najíždějících autobusů dunících pod schody.
Po cestě domů nás postupně opouštějí ti, co míjíme jejich obydlí, a srdečně se loučíme: Tak zase za rok, dá-li dočkat Pán!
Rožnovští chariťáci

Až do smrti vděčnými poutníky
Ještě nějaký rok či dva a bude to sedmdesát let od mé první pouti na Svatý Hostýn. V té době jsem učinil slib: Jestli mi Panna Maria „vybere“ manželku – podle vůle Boží – budeme až do smrti jejími vděčnými poutníky. A to se také stalo... Jen to „putování“ dnes již osamoceného poutníka je stále těžší...
Slavomír Budař, Blatnice pod Svatým Antonínkem

Kronika

ČERVEN
11. 6. • Autobus dětí po prvním svatém přijímání a křesťanská třída MŠ Kunovice
12. 6. • Pouť kněží olomoucké arcidiecéze za vlastní posvěcení s arcibiskupem Janem Graubnerem a biskupem Josef Hrdličkou
13. 6. • 33 dětí po prvním svatém přijímání z Valašského Meziřičí • autobus poutníků z Boršic, Tučap, Vážan a Polešovic • dva autobusy z Charity Nový Hrozenkov • poutníci z Ústí a Skaličky
16. 6. • Pouť bývalých žáků a žákyň Dona Boska • pouť dětí z farnosti sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně • dva autobusy poutníků z Uherského Hradiště-Sadů • dva autobusy poutníků z farnosti Rokytnice u Přerova, Brodku u Přerova a Citova
17. 6. • Dva autobusy poutníků z Trojanovic a Frenštátu pod Radhoštěm
18. 6. • Autobus poutníků z domova důchodců s P. Pavlem Zíbalem
19. 6. • Poutníci z Trapovic a Podolí • poutníci z Opatovic a Ústí u Hranic • autobus dětí po prvním svatém přijímání ze Zlína
20. 6. • Pouť školních dětí z Ptení, Suchdolu • poutníci z farností Dobromilice, Klenovice na Hané a Pivína • pouť starších a nemocných z farnosti Dolní Němčí
21. 6. • Pouť starších a nemocných z farnosti Hroznová Lhota
22. – 24. 6. • Poutní zájezd 53 poutníků z Červeného Kostelce
24. 6. • Čtyři autobusy poutníků z Prakšic, Uherského Brodu, Hradčovic • poutníci z Bohuslavic nad Vláří, Jestřabí a Štítné nad Vláří • poutníci ze Suchého Vrného a Českých Budějovic
25. 6. • Autobus 20 prvokomunikantů a farníků z Mutěnic
26. 6. • Poutní zájezd z Ostravy-Poruby • poutníci z Kroměříže, Zlobic a Hradiska
27. 6. • Pouť studentů z Arcibiskupského gymnázia z Kroměříže
28. 6. • Pouť farností Vyškov, Dědice, Rychtářov, Topolany, Studnice a Krásensko
29. 6. • Autobus poutníků z farnosti Mysločovice • poutníci z Vracova
30. 6. Dětská pouť na začátku prázdnin • poutníci z Kašavy a Lukova • autobus poutníků z Kostelce na Hané • čtyři autobusy poutníků z Kyjova • poutníci z Jankovic • autobus poutníků z Velkých Karlovic

ČERVENEC
1. 7. • Autobus poutníků z Lechotic
2. 7. • Poutníci z Babic, Sušic, Huštěnovic • poutníci z Valašského Meziřičí • poutníci z Blazic
3. 7. • Děkovná mše svatá za pěší poutníky ze Staré Vsi nad Ondřejnicí na Velehrad • dva autobusy poutníků z Kunovic a Míkovic • tři autobusy poutníků z Ostravy-Zábřehu, Vítkovic a Hrabůvky
4. 7. • Autobus poutníků ze Staré Bělé • poutníci z Prahy-Vršovic • poutníci z Plzně
4. – 9. 7. • Ubytování souborů z Řecka a Lotyšska při příležitosti Mezinárodního folklórního festivalu v Bystřici pod Hostýnem
6. 7. • Poutníci z kokorské farnosti a okolí • poutníci z renotské farnosti • poutníci z Újezdce u Luhačovic • pěší pouť z Fryštáku – salesiáni a jejich příznivci
7. 7. • Poutníci z Vracova
8. 7. • Poutníci z Pitína a Hoštětína
10. 7. • Pouť nemocných z farnosti Halenkov • děkovná pouť z farnosti Kostelec u Holešova
11. 7. • Pouť za živé a zemřelé farníky z Beňova a Prus • poutníci ze Slušovic
13. – 14. 7. • 70 pěších poutníků z Trnavy u Zlína
14. 7. • Osmá pouť farnosti Bílavsko • 350 poutníků z obce Slavkov • pouť farnosti Lipovec u Blanska • pouť farnosti Újezd u Brna • poutníci z farnosti Všemina
15. 7. • Dva autobusy poutníků z farnosti Vlachovice • autobus poutníků z farnosti Horní Štěpánov
16. 7. • Pouť farnosti Šlapanice
21. 7. • Dva autobusy poutníků ze Lhoty a Karlovic u Zlína • čtyři autobusy poutníků z Dolních Bojanovic
23. 7. • Tři autobusy poutníků z farnosti Kozlovice
25. 7. • 25 ministrantů z ministrantských exercicií v Rajnochovicích • autobus poutníků z Kostelan nad Moravou • poutníci z farnosti Kuželov • poutníci z Letovic
26. 7. • Pouť provodovské farnosti • autobus poutníků z Oseku
27. 7. • Čtyři autobusy poutníků z Nivnice a Korytné
28.7. • Poutníci z farností Rychaltice, Hájov a Hukvaldy • autobus poutníků ze Sazovic • poutníci z Milotic • poutníci z Vacenovic
28. – 29. 7. • Zájezd dechové hudby z Polska v rámci hudebního festivalu v Dřevohosticích
28. 7. – 4. 8. • Společná dovolená rodin a dětí z farnosti Moravská Třebová za účasti 110 osob
29. 7. • Tři autobusy poutníků z Těšetic, Slatinic, Drahanovic, Hučvotína • autobus poutníků z Opatovic u Rajhradu
31. 7. • Púť gregokatolickej farnosti Bardejov

SRPEN
1. 8. • Tři autobusy poutníků ze Zubří a Vidče
2. 8. • Pouť farnosti Moravská Třebová • poutníci z farnosti sv. Vojtěcha z Českých Budějovic • poutníci z farnosti Ropice
3. 8. • Poutníci z farnosti Slavkov u Brna
3. – 5. 8. • Pěší pouť farnosti Brumov-Bylnice a okolí
4. 8. • Skautská pouť z Vřesiny u Hlučína • poutníci z Českého Těšína • poutníci z Halenkova • poutníci z Olomouce-Nových Sadů a Slavonína • poutníci z farnosti sv. Václava v Olomouci • poutníci z farnosti Olomouce-Hodolany
7. 8. • Pouť z Nedašova
8. 8. • Poutníci z Brodku u Prostějova
9. 8. • Poutníci z Újezdce u Luhačovic a Těšova • poutníci z Ostrožské Lhoty
11. 8. • Poutníci z Ostravy-Poruby
12. 8. • Mši svatou na hlavní pouti celebroval olomoucký pomocný biskup Josef Hrdlička • poutníci ze Všechovic • poutníci z Pohořelic u Napajedel
15. 8. • Poutníci z farnosti Chropyně • autobus poutníků ze Ždárné
16. 8. • Autobus poutníků z farnosti Valašské Klobouky
17. 8. • Poutníci z Kudlovic • poutníci z Babic • poutníci z Konice
18. 8. • Autobus poutníků ze slovenského Ružomberka • poutníci ze Soběchleb • tři autobusy poutníků ze Štípy a Hvozdné • dva autobusy poutníků z farnosti Loučice • poutníci z Větřkovic • poutníci z Bratřejova, Pozděchova a Jasenné

Sestaveno podle internetových stránek Svatého Hostýna – www.hostyn.cz

V Beňově vzpomínali na svého velkého rodáka

U příležitosti 150. výročí posvěcení kostela sv. Františka z Assisi v Beňově se v poslední zářijový víkend v této hanácké obci konaly dvoudenní obecní slavnosti.
Sobota byla věnována velké hasičské soutěži v požárním sportu, taneční zábavě a estrádnímu vystoupení. Nedělní oslavy byly zahájeny slavnostní mší svatou ve farním kostele, kterou sloužil olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Po bohoslužbě následoval průvod k památníku největšího místního rodáka, bývalého olomouckého arcibiskupa ThDr. Antonína Cyrila Stojana. Zde byla podepsána partnerská smlouva mezi Beňovem a polskou obcí Tworóg. Poté moravský metropolita požehnal zrekonstruované Stojanovo muzeum (na snímku dole). Na závěr slavností byli oceněni zasloužilí beňovští občané a významní hosté.
Zároveň byla připomenuta celostátní anketa Strom roku 2007, kterou letos již pošesté vyhlásila Nadace Partnerství. Do jejího finále se probojovala také lípa v Beňově. Stala se tak v letošním roce jediným reprezentantem Olomouckého kraje. Památný strom, jehož stáří je 150 let, je vysoký dvacet metrů a obvod kmenu má přes tři metry. Stojí u kostela a jméno dostal po arcibiskupovi Stojanovi. Do soutěže jej přihlásila místní základní a mateřská škola.
Josef Pala

Bude vás zajímat

• Duchovní cvičení pro členy Matice svatohostýnské s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem se uskuteční na Svatém Hostýně od pátku 23. do neděle 25. listopadu. Přihlášky podávejte na adresu: Matice svatohostýnská, Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, tel. 573 381 693 nebo 573 381 694,
e-mail:matice@hostyn.cz, www.hostyn.cz

• V zimním období (od 22. října) jsou slouženy mše svaté na Svatém Hostýně:
všední dny 7.00 9.15
neděle 7.00 9.15 11.00
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání.

• Vánoční bohoslužby
Mše svaté na Svatém Hostýně na Štědrý den: 7.00, 9.15, 11.00 a také v 15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v pondělí 31. prosince.
Mše svaté: 7.00, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve 22.30 hod. je sv. růženec, adorace a ve 23.45 hod. Te Deum a sv. požehnání.

Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Jiřina Jabůrková, Vyškov, 82 let
Anna Hrbáčková, Hovězí, 83 let
Antonie Pohunková, Spytihněv, 77 let
Žofie Šlichtová, Hlohovec, 79 let
Marie Hradilová, Loučka, 81 let
Anna Kovářová, Žeravice, 96 let
Anna Paluříková, Kunovice, 94 let
Marie Hoferková, Babice, 83 let
Cecílie Angerová, Mařatice, 91 let
František Kašpar, Hovězí, 82 let
Marie Stašková, Sady, 86 let
Zdeňka Kostrbelová, Žákovice, 82 let
Anastázie Gazárková, Vnorovy, 86 let
Jan Zacha, Vnorovy, 76 let
Ludmila Majerová, Lhota, 68 let
Marie Viceníková, Nivnice, 95 let
Julie Babíčková, Vacenovice, 90 let
Anna Netoličková, Příbor, 98 let
Josef Michálek, Příbor, 73 let
Emilie Jančálková, Janovice, 87 let
Františka Půčková, Těmice, 87 let
Gertruda Hrochová, Zábřeh, 90 let
Marta Juráková, Štramberk, 70 let
Helena Pšenicová, Zubří, 96 let
Stanislav Obdržálek, Kojetín, 83 let
Otylka Kociánová, Veřovice, 96 let
Vítězslav Nábělek, Kroměříž, 73 let
Kristina Zbranková, Slušovice, 75 let
Anežka Koláčková, Kyjov, 88 let
Anežka Tesařová, Kněždub, 84 let
Anna Pavliňáková, Kněždub, 86 let
Drahomíra Kalová, Brno, 81 let
Alžběta Řičicová, Vnorovy, 72 let
Ludmila Tomečková, Vnorovy, 89 let
Antonín Vajdík, Vnorovy, 78 let
Anna Ondrovčíková, Vnorovy, 81 let
Anna Jakšíková, Rožnov pod Radhoštěm, 89 let