číslo 3
říjen
2007
ročník XI
OBSAH
Carpe diem
Naše blahopřání
Blahopřejeme
Navštívili jsme P. Vladimíra Tomečka
Duchovní slovo
Bude nám zde chybět
Na návštěvě v Praze
Vzpomínková medaile
Nová publikace
Václav Zbořil
Pouť Matice svatohostýnské
Stručně z jednání výboru MSH
Zemřel František Machů
Z historie nedávno minulé
Z vašich dopisů
Kronika
V Beňově vzpomínali na svého velkého rodáka
Bude vas zajímat
Zemřelí členové Matice svatohostýnské
Carpe diem
Carpe diem, carpe diem, radují se všichni mocní i bezmocní tohoto světa,
od minulosti až po současnost, a odvracejí tvář od blížících se
dušičkových svátků.
Ještě žijeme, vykřikují s úlevou a dál hekticky křepčí na rozpadávajícím
se parketu vlastního života. Kradou, smilní, podvádějí a rvou se, každý
s každým, vládci na hradě i ti v podhradí.
Na “pánbíčka” dávno zapomněli, vlastně o něm neví a nechtějí nic slyšet.
Jen při pohledu do kalendáře s úzkostí začnou počítat, kdy přijde ta
jejich nekonečně věrná, vzácná, ale tak nežádoucí PANÍ, s níž jsme od
samého počátku všichni oddáni, a žádný soud, ani ten vrchní a nejvyšší,
nás s ní nerozvede.
S netajenou úzkostí pak nesou vadnoucí pugéty na mramorové desky a carpe
diem už nezní tak vesele, a radostná hudba peněz, požitků a sladkých
obětí ztratila pojednou vůni a dostala nahořklou chuť a falešný tón.
JINÁ CHOŤ UŽ ČEKÁ!
Pod tím vyleštěným mramorem totiž už neplatí CARPE DIEM, význam slov
pominul, stal se z nich prázdný zvuk a šelest předloňského listí –
marnost nad marnost.
Jen JEHO SLIB a DUCH těch před námi přes hlubiny času září a v naší krvi
o věčnosti šeptá.
Pavel Hejcman
Naše blahopřání
Neuvěřitelné 60. narozeniny oslavuje 18. října dlouhodobý člen výboru
Matice svatohostýnské a člen redakční rady Listů svatohostýnských Ing.
Ivo Buráň z Ostravy.
Ve výboru mu byla svěřena starost o propagaci Svatého Hostýna, a tuto
funkci po celou dobu vzorně plní. Jeho zásluhou má naše poutní místo
krásné internetové stránky, které pravidelně udržuje, a fungují na nich
dvě internetové kamery. Kladné ohlasy na tuto jeho záslužnou práci
přicházejí na Svatý Hostýn doslova z celého světa. Náš jubilant dělá
zároveň fotodokumentaci všech význačných událostí, které se během roku
odehrávají na Svatém Hostýně.
Do dalších let práce pro naše poutní místo mu přejeme hodně sil a zdraví,
ochranu Panny Marie a požehnání jejího Syna.
Výbor Matice svatohostýnské
Blahopřejeme
Dvě členky Matice svatohostýnské oslavily 100 let
Blahopřejeme k významnému životnímu jubileu 100 let našim dlouholetým
členkám - Ludmile Vlčkové ze Sazovic a Marii Klučkové z Nezamyslic.
Do dalších let přejeme dobré zdraví, Boží ochranu a pomoc na přímluvu
Panny Marie Svatohostýnské.
Navštívili jsme P. Vladimíra Tomečka
Mezi našimi čtenáři je jistě ještě hodně těch, kteří si vzpomínají na
obětavého strážce naší svatohostýnské svatyně P. Vladimíra Tomečka. Byl
to právě on, kterého po pádu komunistické totality olomoucký arcibiskup
ThDr. František Vaňák poslal v únoru 1990 na Svatý Hostýn, aby tu
obnovil činnost jezuitské duchovní správy a Matice svatohostýnské. Čtyři
roky zde byl duchovním správcem jako rektor baziliky.
Při své první návštěvě Československa navštívil generální představený
jezuitského řádu P. Hans Peter Kolvenbach kromě Velehradu také Svatý
Hostýn, kde při této příležitosti 22. listopadu 1990 složili dva
jezuitští kněží věčné sliby. Jedním z nich byl právě P. Vladimír Tomeček.
O rok později přivítal na našem poutním místě apoštolského nuncia v ČR
arcibiskupa Giovanniho Coppu.
Jméno P. Vladimíra Tomečka bude vždy spojováno s nelehkou porevoluční
dobou na Svatém Hostýně, k níž patřily první velké stavební úpravy
našeho poutního místa (stavba větrné elektrárny, stěhování ústavu
sociální péče, rekonstrukce vodovodu), ale i zahájení nové tradice
hostýnských poutí (muklové, hasiči).
Dnes šestašedesátiletý otec Vladimír, ač nemocný, po těžké operaci (pohybuje
se na invalidním vozíčku), stále však plný optimismu, duševně velmi čilý
(píše na počítači, touží po vlastním autě), stále působí jako kněz. Je
kaplanem ve Strážnici. A zde jsme ho navštívili v polovině června.
Přijeli jsme za ním s prosbou, aby nám doplnil informace do mozaiky
událostí, které nám chyběly pro připravovanou knížku o našem poutním
místě. A otec Vladimír nešetřil slovy ani vzpomínkami.
Josef Pala
Duchovní slovo
Překrásná Paní
Minule jsme porozjímali o příkladném životě svatého Ambrože, jehož nová
socha se objevila u baziliky na Svatém Hostýně. Nyní přejděme na druhou
stranu kostela, do kaple Panny Marie LaSalettské. Jen z doslechu vím, že
sochu “překrásné plačící Paní” (jak se o Panně Marii vyjádřila Melanie)
daly údajně zhotovit sestřičky z kroměřížské nemocnice v padesátých
letech minulého století. Vděčně přijmeme podrobnější informace od
pamětníků, nebo těch, kdo by mohli předložit doklady o zhotovení sochy.
Stalo se to 19. září 1846. Ve francouzských Alpách ve výškách téměř 1800
metrů nad vesnicí La Salette patnáctiletá Melanie a jedenáctiletý
Maximin pásli několik krav. Slyšeli z vesnice zvon vyzvánět Anděl Páně,
pomodlili se, poobědvali ze svých skromných zásob a pak se zabavili tím,
že z hromady kamení postavili jakýsi domeček, který vyzdobili lučními
květinami. Melanie nazvala tuto stavbu „Rájem“. Pak se to stalo. Melanie
jde obhlédnout stádo, ale po chvíli zahlédne překrásné světlo, volá na
Maxima a oba pak spatří, jak na jejich Ráji sedí překrásná Paní, aniž by
se stavbička pod ní zhroutila. Krásná Paní měla obličej ve svých dlaních,
pak ale povstala, zkřížila své ruce, dívala se na děti a vyzvala je:
Přistupte, moje dítky, nebojte se, jsem zde, abych vám zvěstovala velkou
novinu. Melanie vypovídá dále takto: “Slova byla tak líbezná, že mé
srdce by se k Ní rádo přitisklo navždy. Takřka jsem přiletěla a byla
blizounko krásné Paní, která začala hovořit a přitom Jí stékaly slzy z jejich
krásných očí: Nebude-li se chtít můj lid podrobit, budu nucena upustit
ruku svého Syna. Je tak těžká a tolik váží, že ji nemohu již udržet. -
Co se pro vás natrpím. Musím za vás svého Syna prosit neustále a vy lidé
toho nedbáte. Nikdy neodměníte muka, která jsem za vás lidi podstoupila.
Potom si Panna Maria stěžuje na znesvěcování neděle. Ta patří k uctění
jejího Syna, ale oni mu to upírají. Ti, kdo pracují, nepromluví, aby do
toho nepřimísili jméno Jejího Syna. Tyto dvě věci zvláště přitěžují
trestající ruce Synovy. Děti vyzvala Panna Maria k modlitbě: ráno a
večer je třeba se dobře pomodlit, nejlépe začít Otčenášem a Zdrávasem a
přidat další modlitby. Na adresu vesničanů řekla krásná Paní toto: Na
mši nechodí, než několik obstárlých žen. Ostatní pracují celé léto i v
neděli a v zimě, když nevědí, co dělat, jdou na mši leda jen, aby si
tropili smích z náboženství. V postě chodí do masných krámu jako psi!
Za dva roky po tomto zjevení propukla ve Francii nová krvavá revoluce. S
tím souvisí druhá část zjevení. Panna Maria svěřila Melanii „Tajemství“.
Je to vlastně apokalyptická vize trestů, které si lidstvo zaslouží,
pokud se neobrátí: Krvavé války, oheň a voda stráví díla lidské pýchy,
Bohu se bude sloužit a Bůh bude oslavován.
A co my, ubozí hříšníci, dnes a v tomto čase?
Žijme tak, aby Panna Maria nemusela nad námi plakat a její Syn, aby nám
mohl milosrdně žehnat.
S Božským Synem Máti, rač nám požehnání dáti!
P. Jan Chromeček, SJ
Bude nám zde chybět
Kdo? No, přece paní Jaroslava Čápová, která v září odešla do důchodu. Na
Svatém Hostýně pracovala od roku 1997. „Připlavily“ ji sem povodně na
Slovácku...
Vždy usměvavá, rozdávající povzbuzující slova mladým, i těm dříve
narozeným, ve své odpovědné službě jako zaměstnankyně Matice
svatohostýnské. Poutníci i turisté ji znali většinou z recepce (dříve z kanceláře)
v poutním domě č. 3, kde je ubytovávala anebo zajišťovala potřeby
rozsáhlé členské základny matice. Její další pracovní náplň byla už pro
obyčejné poutníky a turisty méně viditelná, ale o to rozsáhlejší, často
v době osobního volna. Svou práci plnila s nasazením a obětavostí vyjít
lidem vstříc. Byly to často práce údržbářské, úklidové, zdravotnické,
sociální a psychologické poradenství, účetnictví a když už na něco
nestačila sama, tak si vždy poradila a někoho přivolala na pomoc. Kromě
příjemných a radostných chvil musela řešit i náročnější situace s různě
sociálně narušenými lidmi, které s pomocí Boží a mnohdy i peněženky
dokázala vyřešit.
Za dobu deseti let působení prožila rozsáhlé rekonstrukce poutních domů
a jejich obléknutí do nových kabátů. Z místností i se 14 lůžky vznikly
jednolůžkové pokoje se sociálním zařízením a z mála zájemců o ubytování
se Svatý Hostýn stal oblíbeným místem pro rekreaci, s řadou duchovních
obnov a cvičení. Zažila i změny ve výboru matice a hospodářské správy.
P. František Brázdil, který je hudebníkem, vzpomíná, že v mládí byla
členkou národopisného souboru „Bzenčan“, měla ráda slovácké písně a
písně vůbec – ráda si je zazpívala. Bývalý hostýnský superior vzpomíná:
„Když byli ještě na Svatém Hostýně vojáci na civilní službě, tak jsme
rádi společně oslavovali různé narozeniny a svátky. To jsme potom
společně vyrazili do Osíčka do pizzerie nebo na Brusenku. Tam jsme sice
zpívat nemohli, ale když se nějaký ten svátek slavil na matici, tak se
to ozývalo zpěvem, a já jsem rád vzal do rukou i housle. Byli jsme
společně i na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou, nebo na
krásném folklórním večeru v kulturním domě ve Strážnici atd. Dodnes
všichni rádi vzpomínáme na zájezdy do Žádovic k Maňákům, kde jsme
pravidelně jezdili na meruňky, broskve a jablka (to jsme brali pro
všechny zaměstnance matice a pro duchovní správu), nebo do Dolních
Bojanovic k Františku Červenkovi, zvanému „Fred“, kde jsme jezdili na
víno (i na mešní). Ten nás povodil i po sklepech svých známých. Bývalo
nás někdy i deset, a bylo to pěkné. Rádi na to všichni vzpomínají. Všech
těchto zájezdů se zúčastnila i paní Čápová.“
Ve výboru Matice svatohostýnské jsme si byli plně vědomi toho, jak se
paní Čápová dovedla věnovat poutníkům, členům matice a vlastně všem, se
kterými jednala. Za tuto více jak desetiletou činnost srdečné Pán Bůh
zaplať!
A přejeme si – vždyť čáp je pták stěhovaný, ať se k nám na Svatý Hostýn
ráda vrací – někde od Moravského Písku. Nesmí zapomenout na to, že se
naše poutní místo stalo po dobu 10 let „jejím domovským hnízdem“.
Ivo Buráň
Na návštěvě v Praze
Letos na jaře seznámil předseda Matice svatohostýnské Mgr. Aleš Dufek
výbor MSH s možností spolupráce s Katolickým týdeníkem. Pro členy výboru
to byla zajímavá informace. Redakce Katolického týdeníku nabídla MSH
možnost vydání tématické přílohy o Svatém Hostýně na podzim 2007. S tím
byl však spojen ještě jeden požadavek. Podpořit Katolický týdeník
finančním darem ve výši 130 000 Kč.
Ve výboru MSH se hodně o tomto kroku diskutovalo. Názory byly různé, ale
nakonec jsme se sjednotili na tom, že vytištění svatohostýnské přílohy
bude propagací nejen významného moravského poutního místa, ale i Matice
svatohostýnské, která je druhou nejpočetnější katolickou organizací u
nás.
Přijali jsme pozvání šéfredaktora Katolického týdeníku Mgr. Antonína
Randy na prohlídku Břevnovského kláštera v Praze. Jedenáctičlenná
delegace výboru MSH, vedená jeho předsedou Mgr. Alešem Dufkem, byla
přijata na půdě Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty
v Praze v pátek 20. července jeho převorem P. Prokopem Siostrzonkem. Na
úvod nás provedl klášterem. Nahlédli jsme do jeho pracovny, obdivovali
se krásám již opravených sálů, v podzemí se vrátili o mnoho století zpět
při prohlídce klášterních vykopávek.
Po dvou hodinách nás pan převor usadil v klášterním šenku, kde nás
čekalo pohoštění a hlavně jednání s redaktory Katolického týdeníku o
podobě naší spolupráci. Výsledek budete moci posoudit v říjnové barevné
příloze tohoto listu.
Lubomír Vývoda
Vzpomínková medaile
U příležitosti 110. výročí položení základního kamene hostýnské
rozhledny si připomínáme návštěvu našeho “císařpána” na této slavnosti.
František Josef I. pobýval tehdy v Bystřici pod Hostýnem na zámku
Laudonů. Numismatickou zajímavostí je jistě i vzpomínková medaile na
císařské manévry a tuto vzácnou návštěvu. Medaile byla zhotovena z bronzu
a měla průměr 30 mm. Na přední straně je vyobrazen císař František Josef
I., na zadní straně je českoněmecký nápis Na památku přítomnosti Jeho
veličenstva našeho císaře při podzimních manévrů v Bystřici září 1897.
Pikantní je malá znalost češtiny autora textu. I přes tuto chybu je
medaile cenným dokumentem své doby.
Pavel Malének
Nová publikace
Nová publikace o pravěku našeho poutního místa
V rámci Edice Zpravodaje města Bystřice pod Hostýnem vyšla na konci
srpna publikace s názvem Hostýn v dávnověku. O nejstarší historii našeho
poutního místa a archeologických výzkumech píše Dalibor Kolbinger z Hulína.
Barevná brožura o 52 stranách stojí 80 Kč a je k dostání v Informačním
centru v Bystřici pod Hostýnem.
Amatérský archeolog Dalibor Kolbinger byl spolupracovníkem nejznámějšího
výzkumného pracovníka z hostýnských vykopávek Karla Ludikovského (zemřel
v roce 1979), na jehož dílo Kolbingerova práce navazuje. Publikace
přináší také chronologický přehled pravěkého osídlení Moravy, řadu
dokumentů, nákresy vykopávek z Hostýna a představuje v souhrnu všechny
badatele, kteří se v průběhu století nejstarší historií posvátné hory
zabývali. Knížečku doplňují barevné fotografie současné podoby starých
valů a vodních nádrží, tzv. cisteren, z nichž lidé čerpali vodu.
Hostýn je jednou z největších pravěkých pevnostních staveb na Moravě.
Toto si obyvatelé v jeho okolí uvědomují od nepaměti a vyhledávají jej
opakovaně jako útočiště v dobách zvýšeného nebezpečí, píše Dalibor
Kolbinger v závěru své práce. Jak dodal, Hostýn jako jedinečná
archeologická lokalita si právem získává pozornost odborné i laické
veřejnosti.
Tradice Edice Zpravodaje byla založena v roce 2004, kdy město Bystřice
pod Hostýnem vydalo paměti podhostýnského rodáka Inocence Krutila. V dalších
letech vyšel v rámci edice ještě sborník L. Režňáka Občané
podhostýnského regionu v zahraničním odboji v letech 1939 - 1945,
katalog k výstavě obrazů bystřického rodáka Františka Ondrúška a
almanach ke 110. výročí narození etnografa a dokumentaristy Vladimíra
Kozáka. Ediční činnost bude pokračovat i v dalších letech. V edičním
plánu jsou například Bystřická heraldická ohlédnutí či průvodce po
místním hřbitově, v němž našla místo posledního spočinutí řada
významných osobností.
Barbora Janečková
Václav Zbořil
Václav Zbořil – významná osobnost Matice svatohostýnské
Bystřický občan Václav Zbořil byl dlouholetým předsedou Matice
svatohostýnské. Pro Svatý Hostýn vykonal mnoho dobrého, vzpomeňme
letošního malého jubilea - 75. výročí postavení silnice na Svatý Hostýn.
Připomeňme si alespoň ve stručnosti tuto významnou osobnost.
Václav Zbořil se narodil 31. března 1876 v Bystřici pod Hostýnem jako
druhý syn v rodině majitele továrny na perník, voskové zboží, svíčky a mýdlo.
Již ve škole prokazoval veliké technické nadání. Přes doporučení učitelů
nedovolil mu otec studia na univerzitě, s poznámkou, že právě pro
samostatné podnikání je podmínkou vrozené nadání a přirozené schopnosti.
Václav Zbořil junior mohl proto absolvovat pouze krátké studium řečí.
Otec mu umožnil několik krátkých cest do Holandska, Francie a Anglie.
Potom již převzal otcovský podnik.
Václav Zbořil se již v mládí angažoval v občanských spolcích, zájmových
skupinách a posléze i v politickém životě. Byl členem Katolicko-národní
strany, po převratu v roce 1918 se stal členem Národního shromáždění za
Československou stranu lidovou. V roce 1919 však na poslanecký mandát
rezignoval a vrátil se k práci podnikatelské. V této době se věnoval
řešení některých technických problémů, získal postupně pět patentů.
Nejzajímavější je tzv. autoped. Je to projekt automobilu, který má místo
zadních kol „pédy“ (snímek vpravo), což by se dalo přeložit jako nohy.
K vytvoření tohoto podivného vozidla ho vedlo obtížné zásobování v zimní
době, ale také terénně náročná dostupnost Svatého Hostýna.
Ve dvacátých a zejména ve třicátých letech minulého století se Václav
Zbořil významně zapisuje do dějin Bystřice pod Hostýnem jako její
starosta. Pročítáme-li městskou kroniku, žasneme, kolik funkcí
společenských a politických zastával. Ale nejen to, ještě dnes nás
udivuje šíře problémů, které dokázal řešit. Vedle této veřejně prospěšné
práce se projevoval jako velký mecenáš a lidumil. Abych přesvědčil o rozsahu
Zbořilovy práce, dovolte mi vyjmenovat několik funkcí, které zodpovědně
zastával. Byl např. předsedou okresní správní komise silniční, předsedou
Klubu českých turistů, v roce 1931 byl zvolen předsedou Krajinského
muzea, také předsedou “lawn-tennisového” klubu.
Hovoříme-li o dobročinné činnosti Zbořilově, musíme připomenout, že již
v roce 1921 společně s baronem Arnoštem Laudonem pořizují pro bystřický
kostel ve Vítkovických železárnách dva ocelolitinové zvony, nesoucí
jména svých donátorů. V době hospodářské krize zřizuje v Bystřici
stravovací akci v tzv. Polévkovém ústavu, jehož protektorkami se stávají
jeho žena a dcera. K dobročinnosti vedl i své úředníky a dělníky.
Jestliže sám podporoval Polévkový ústav měsíčně částkou tisíc korun,
jeho dělníci a úředníci přispívali 360 korunami. V bystřickém kostele
nechal v roce 1932 zhotovit malířem Jano Köhlerem za 4000 Kč obraz sv.
Václava. Se svojí chotí Emílií zřídili Nadaci pro chudé, do níž vložili
10 tisíc korun. A když se 1. května 1936 konala slavnost k 10. výročí
založení Masarykovy letecké ligy, pokřtil příjmením své matky větroň, na
nějž věnoval pět tisíc korun.
Jako starosta Bystřice pod Hostýnem přivítal ve městě mnoho význačných
osobností politického, duchovního a veřejného života. V roce 1928
přivítal při jeho “Moravské cestě” prezidenta T. G. Masaryka, jako
starosta města přivítal v roce 1935 nejprve v Bystřici pařížského
arcibiskupa Verdiéra, jehož na Svatém Hostýně přivítal znovu, tentokrát
jako předseda Matice svatohostýnské. Doprovod pařížského arcibiskupa
tvořil mj. ministr Mons. Jan Šrámek. Při biřmování v tomtéž roce
přivítal olomouckého arcibiskupa ThDr. Leopolda Prečana. U příležitosti
živnostenské obchodnické výstavy navštívil v témž roce Bystřici pod
Hostýnem tehdejší ministr hospodářství Rudolf Mlčoch.
Václav Zbořil jako správný starosta města rozhojňoval jeho majetek a
realizoval věci, které tehdy nebyly právě obvyklé. Např. po smrti malíře
Františka Ondrúška převzalo město Bystřice pod Hostýnem do své péče
malířův pomník na místním hřbitově. Při příležitosti 10. výročí
samostatnosti Československé republiky město v rozpočtu ušetřilo 75
tisíc Kč, které věnovalo do Masarykova fondu místních chudých s tím ,že
každý nadcházející rok přispěje nejméně 5000 Kč z rozpočtových úspor.
Jako správný hospodář zakoupil pro město les Ochozy o rozloze 397 ha a
dal podnět k zalesnění stráně Zábřeh. Pro toto zalesnění pořídil ze
svých prostředků několik tisíc sazenic.
Ve vztahu k Matici svatohostýnské se však Václav Zbořil asi nejslavněji
zapsal prosazením a vybudováním silnice na Svatý Hostýn. K mé nemalé
radosti jsem obdržel k prostudování kompletní dokumentaci ke stavbě této
silnice. A protože složka obsahuje hodně přes sto dokumentů, určitý čas
potrvá, než je prostuduji. Rád se s vámi, čtenáři, podělím o okolnosti
vzniku této stavby, snad vás zaujmou, jako zaujaly mne. Ale to až zase
někdy příště.
Na závěr mé vzpomínky na význačnou bystřickou osobnost musíme
konstatovat, že se právě u něho víc, než kde jinde, projevilo lidové
rčení „světská sláva, polní tráva“.
Po znárodnění přišel – nyní již důchodce Václav Zbořil a jeho syn – o
dílo dvou generací. Václav Zbořil se ženou odešli do tehdy ještě
Istebníka nad Váhom na Slovensko. Přes veškerou snahu se dosud
nepodařilo vypátrat, kam se přestěhovali Zbořilovi potom. Víme jen, že
jeho ostatky byly uloženy do rodinného hrobu v Bystřici pod Hostýnem
někdy v polovině 60. let. Až budete čekat na autobus na Svatý Hostýn,
zastavte se u místa posledního odpočinku dlouholetého předsedy Matice
svatohostýnské. Najdete jej u hlavního vchodu na hřbitov, vpravo u
hlavní hřbitovní ulice. Václav Zbořil si naši vzpomínku a modlitbu
určitě zaslouží.
Pavel Malének
Pouť Matice svatohostýnské
Pouť členů Matice svatohostýnské a setkání důvěrníků
„Sešla se rodina oslavit narozeniny maminky,“ těmito slovy začal svou
homilii při letošní pouti členů Matice svatohostýnské její protektor,
olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Připomněl všem poutníků svátek
Narození Panny Marie. Řekl, že jsme se sešli kvůli Ní, máme k Ní vztah,
a na tom roste naše srdce. Otevře se a je schopné dělat něco pro druhé.
Lidské srdce nesmí být zavřeno pro sebe, musí růst láskou k druhým.
Panna Maria byla otevřena Bohu ve svém srdci. Řekla „ano“, přijala dítě
a žila pro něj. Je vzorem pro matky a otce a ukazuje, jak projevovat
lásku k dítěti. Otec arcibiskup zavzpomínal na to, jak jedna maminka po
narození svého prvního dítěte prohlásila, že už víc dětí nechce, protože
by nezvládala práci kolem nich. Když se jí narodilo sedmé dítě, řekla,
že s každým dalším to bylo lehčí a lehčí, a ani neví, jak je vychovala.
Kdo ve zkouškách zůstane věrný, toho Bůh ani Panna Maria neopustí. Má
stále krásnější srdce. Když děti dosáhnou dospělosti, odejdou z domova,
ale vybudované pouto lásky mezi rodiči a dětmi zůstává. Široké srdce
Panny Marie se stará o nás všechny. Snažme se i my být jí podobnější.
Po skončení mše svaté se sešlo ještě v Jurkovičově sále 127 důvěrníků
MSH. Všichni patří k těm členům velké rodiny Matice svatohostýnské,
kteří mají opravdu své srdce otevřené a schopné s láskou sloužit druhým.
Ve farnostech navštěvují dříve narozené a nemocné členy, přinášejí jim
Listy svatohostýnské. V poslední době roznášejí nové členské průkazy.
Přijímají od členů příspěvky a příležitostně je odevzdávají na Svatém
Hostýně. Někteří důvěrníci si občas postesknou, že pan farář v jejich
farnosti není nakloněn “k přetahování” věřících do Matice svatohostýnské,
protože potřebuje, aby peníze zůstaly ve farnosti.
P. Chromeček s úsměvem a láskou v srdci na to reagoval, že na Svatý
Hostýn je třeba nosit nejenom peníze a nejenom hříchy. Otec arcibiskup
upozornil, že komunikace s knězem ve farnosti je nutná. Důvěrník je
vlivná osoba. Může pomáhat panu faráři a pak i on se bude na Matici
svatohostýnskou dívat jinak.
Protože se více než dvacet důvěrníků na setkání z důvodu stáří a nemoci
vzdalo této funkce, prosíme mladší členy, aby popřemýšleli, jestli by
byli někteří schopni tuto funkci po nich převzít. Všem, kteří práci
důvěrníka vykonávali, vykonávají a budou vykonávat, děkujeme a
vyprošujeme jim u Panny Marie Svatohostýnské a jejího Syna požehnání a
ochranu.
Marie Loučková
Stručně z jednání výboru MSH
16. 9. 2007
– Výbor MSH schválil návštěvu Břevnovského kláštera v Praze dne 20. 7.
2007 na pozvání redakce Katolického týdeníku.
– Výbor MSH rozhodl o ukončení nájemní smlouvy na restauraci v poutním
domě č. 3 manželům Pavelcovým.
– Výbor MSH vzal na vědomí stanovisko Ing. arch. Petra k úpravy točny na
Svatém Hostýně. Plán točny s výhledem deseti let je dobře zpracovaný, a
proto jej doporučuje.
– Výbor MSH projednal vydání publikace o Svatém Hostýně autora PhDr.
Josefa Paly a schválil její vydání v nákladu 15 tisíc výtisků.
Vydavatelem knížky je MSH.
– Výbor MSH projednal spolupráci s Katolickým týdeníkem, schválil osnovu
říjnové přílohy Katolického týdeníku a pověřil Mgr. Lubomíra Vývodu
redakcí této přílohy. Na tuto přílohu MSH zaplatí Katolickému týdeníku
částku 130 000 Kč.
– Výbor MSH schválil přijetí nové pracovní síly. Místo odcházející
Jaroslavy Čápové nastupuje Martina Malantová.
– Výbor MSH pozval majitele stánků na Svatém Hostýně na schůzku v pátek
5. 10. 2007.
– Výbor MSH odsouhlasil smlouvu s panem Alstrem na úpravu točny do konce
prosince 2007.
– Výbor MSH schválil přijetí 46 nových členů Matice svatohostýnské.
Lubomír Vývoda,
zapisovatel MSH
Zemřel František Machů
V kroměřížské nemocnici zemřel 13. června takřka v předvečer svých 90.
narozenin řeholní bratr František Machů.
Zesnulý pocházel z Vysokého Pole, kde se narodil 26. června 1917. Ve
válečném roce 1942 vstoupil na Velehradě do jezuitského noviciátu, na
Velehradě také složil 8. září 1944 své první sliby a potom zde pracoval
jako zahradník. V dubnu 1950 byl spolu s ostatními jezuity internován v
Bohosudově a v Oseku u Duchcova a v roce 1951 byl poslán na tři roky do
tábora pro řeholní bratry na stavbu Klíčavské přehrady. Poslední sliby
složil po celospolečenské „oblevě“ Pražského jara 15. srpna 1969, pouhý
měsíc předtím, než do řádu vstoupil také jeho synovec Josef. Téměř celý
svůj řeholní život žil a pracoval jako zahradník a topič v charitním
domově v klášteře Oseku. V roce 1993 se přestěhoval do řeholní komunity
na Svatém Hostýně, kde v posledních letech spolu se synovcem Josefem žil
a působil.
Josef Pala
Z historie nedávno minulé
Ze vzpomínek prvního předsedy obnovené Matice svatohostýnské
„Já to na té Hané nemám lehké,“ po-vzdechl si P. Vladimír Tomeček, když
jsme seděli v kuchyni na faře v Napajedlech (bylo to po svátku
Nanebevzetí Panny Marie v srpnu 1988).
„Ti moji farníci raději klekají do řepy než v kostele.“
Zeptal jsem se ho, co mu nejvíce vadí.
„Ale, fara velká, velký dvůr, hospodářské budovy, chlévy, stodola,
hnojiště, kostel v nepořádku, uvnitř jsou nutné opravy, fara zchátralá,
nutné vnitřní řemeslné zásahy, špatná fasáda, ochranná zeď s vjezdem do
dvora v dezolátním stavu a ještě jsem podědil po svém předchůdci babičku
Kroupovou jako hospodyni. Víte, taky mně velice vadí moji sousedé
naproti fary. V prvním patře sídlí v budově městský národní výbor a
soudruh tajemník má nainstalováno zpětné zrcátko z autobusu na okně tak,
aby viděl všechny, kdo na faru přijdou, případně přijedou.“
Chvilku bylo ticho, pak jsem řekl: „Důstojný pane, co kdybychom si ty
vaše problémy tak trochu vzali my, chlapi ze Slovácka, vaši bývalí
farníci?“
První byl na řadě farní kostel, který je zasvěcen sv.Ondřejovi. První
byla položena dlažba okolo oltáře. Pokládal ji dlaždický mistr ze
Svatobořic - Mistřína. No, a pak postupně celý interiér i sakristie a
okolí farního kostela. Tyto práce začaly v druhé polovině září 1988 a
prakticky skončily na svátek sv. Ondřeje 30. listopadu 1989 závěrečným
srazem všech zúčastněných na opravené faře. Schůzce byl přítomen i pan
děkan, který přijel z Vyškova.
Nebudu popisovat všechny práce, ale vzpomínám si, že nás ze Spytihněvi
jezdilo pracovat podle potřeby čtyři až devět chlapů, včetně řemeslníků,
které jsme převáželi, jak bylo potřeba po okolních obcích na Slovácku.
Na faře pomáhala i děvčata, a to jak z Napajedel, tak i ze Spytihněvi.
Ze Švábenic občas přišli pomoci tři čtyři chlapi. Z Ivanovic pravidelně
pomáhali dva až tři důchodci a dvě ženy s úklidem. Prakticky všechny
soboty a dny dovolené jsme trávili těmito pracemi.
Než jsem začal pracovat v Ivanovicích, tak jsem roky jezdil na Svatý
Hostýn, kde jsme pomáhali všude tam, kde to bylo potřeba. Údržba
schodiště od Vodní kaple až po chrám, údržba hřbitova (spolu se dvěma
nebo třemi řeholními sestrami, Ancilou Vierikovou, Gertrudou Řehákovou a
Martinkou Tomečkovou). Úpravy chodníků a cest, průběžná generální údržba
65 ks laviček, vyhlídkové věže, oprava dvou křížových cest (Jurkovičova
a zděné kapličky). Průběžná údržba záchodů a vodovodního řádu,
elektrického osvětlení schodiště od Vodní kaple…
Na Svatý Hostýn jsme jezdili auty i za komunistického režimu, kdy byl
přísný zákaz parkovat na kopci. Vzpomínám si na jeden takový případ.
Opravovali jsme s Frantou Hoškem ze Spytihněvi schodiště asi 20 metrů
odshora, a tak autem jsem samozřejmě vyjel až nahoru a zaparkoval pod
lípou. Přijeli dva esenbáci. Mladší vyskočil a šel rovnou k nám. Starší
na něho volá: „Pojď zpátky, ti jsou tady furt, nech je být, to si tady
řídí sám kanovník František Různar.“
P. Vladimír Tomeček to věděl a nejednou jsme v Ivanovicích o těchto
skutečnostech vážně hovořili. Od něho jsem se vlastně dověděl všechny
souvislosti a vazby, které se těchto skutečností týkaly. Taky jsem se
dověděl, že je řádovým knězem Tovaryšstva Ježíšova. Nepřestával jsem k
němu mít ještě větší úctu a obdiv.
Jen připomínám, že do farnosti Ivanovice patřila farnost Medlovice.
Ještě jednu malou připomínku. Někdy se mezi námi v Ivanovicích objevil
Jožka Machů, který byl pracovníkem domova důchodců v sousední vsi
Chvalkovice na Hané. Tento muž, který nás vždy vítal s úsměvem, pochází
z Vysokého Pole na Valašsku. Od února 1990 žije trvale na Svatém Hostýně
jako řeholník.
Po 17. listopadu 1989 jsem jako člen výboru Občanského fóra přijal
spoustu jiných povinností, ale nepřestal jsem s modelováním na Svatém
Hostýně. Bylo mně sděleno důvěryhodnou a na Svatém Hostýně působící
osobou, že kanovník František Různar je vlastně kapitánem Státní tajné
bezpečnosti. Toto jsem také při jedné návštěvě před Vánocemi 1989 sdělil
P. Vladimíru Tomečkovi. Ten k tomu jen dodal, že určitě počátkem roku
1990 zahájí jezuité na Svatém Hostýně svoji činnost.
Ing. Stanislav Jakubík,
Spytihněv
Z vašich dopisů
Ministrantské poutě na Svatý Hostýn
Od roku 1916 působil v hulínské farnosti P. Albert Jadrníček, nejdříve
jako kaplan, později jako farář. Od roku 1947 jsem mu začal jako
ministrant přisluhovat u oltáře. V té době již sedmdesátiletý měl za
sebou velké dílo duchovní i pozoruhodná díla stavební – výstavbu dětské
ozdravovny v Rajnochovicích a sociálního domu v Hulíně. Za první
republiky byl činný v městské správě, v kulturním i sportovním dění ve
městě. V době druhé světové války podporoval odboj, což mu vyneslo trest
smrti, změněný na těžký doživotní žalář. Po návratu z nacistických
věznic v květnu 1945 a následné rekonvalescenci se opět pustil do práce.
Jeho činnost mezi mládeží neutuchala ani s nástupem totality v roce
1948. Zejména pak s velkou pečlivostí se staral o nás ministranty.
Pravidelně každý měsíc nás zval k sobě na faru na ministrantské schůzky.
Rozebíral s námi „Ministranci“ (tehdy latinskou), předčítali jsme úryvky
z životopisů svatých „Naše světla“, řešil s námi naše všední problémy.
Vedl nás po stránce duchovní a staral se také o užitečné využití našeho
volného času (farní knihovna, farní loutkové divadlo, turistika, sport).
Snažil se, abychom přiložili i ruku k dílu, tam, kde bylo třeba.
Součástí ministrantského programu bývaly i ministrantské poutě. Obvykle
dvakrát do roka jezdíval s námi ministranty na Svatý Hostýn. Bývalo nás
okolo deseti. Jezdili jsme vlakem, buď do Hlinska nebo do Bystřice pod
Hostýnem. Z Hlinska jsme šlapávali kol Chlumu do Slavkova a slavkovskou
pasekou nahoru k Ovčárně. Z Bystřice jsme chodívali okolo lomu nebo
Císařskou cestou.
Na Svatém Hostýně jsme mívali tradiční program – mši svatou, při které
jsme ministrovali, křížovou cestu s krátkou pobožností na hřbitůvku u
hrobu P. Františka Podivínského, bývalého hulínského katechety.
Odpoledne nás vodíval ze Svatého Hostýna na Tesák, někdy dál údolím
Rosošným až do Rajnochovic, jindy přes Bukovinu nebo Skalný na Rusavu a
přes Brusné a Chomýž do Hlinska, často také přes Schwaigrovu paseku do
Chvalčova a Bystřice. Cestou jsme se zastavovali a on nás učil poznávat
stvořitelské dílo Boží. Nechyběla ani modlitba růžence při zastávkách
nebo i za pochodu.
Zpět domů jsme se vracívali vlakem až ve večerních hodinách. Byl to vždy
krásně prožitý poutní den, naplněný duchovní činností i pobytem v přírodě.
S P. Albertem Jadrníčkem jsme byli v úzkém kontaktu až do roku 1953, kdy
byl totalitní mocí donucen opustit hulínskou farnost a uchýlil se do
Hoštic a pak na odpočinek do Kroměříže.
V poutích na Svatý Hostýn jsme však nepřestávali. Jezdili jsme k Panně
Marii i v době totality a zůstalo nám to až do dnešních dnů.
Chvála Bohu a Panně Marii!
Ing. František Rýznar,
Vsetín
Děkuji za pěkné Listy svatohostýnské
V duchu často zalétám k Matce Boží Svatý Hostýn. Už nejsem tak schopná
zajet osobně na pouť, ale doufám, že se mně přání splní a zase přijedu.
Už se na to moc těším.
Děkuji za Listy svatohostýnské, které nás informují o dění na Svatém
Hostýně. Jsou na vysoké úrovni. Díky všem, kdo se o to přičiňujete.
Přeji vám vše dobré od Boha i od lidí a zvláště mocnou přímluvu Panny
Marie.
L. Petrůjová,
Smolina
Rožnováci na Svatém Hostýně
Už tradičně se na svátek Panny Marie Bolestné vypravují poutníci s místní
Charitou na Svatý Hostýn. Díky dobré koordinaci s aktivisty v okolních
vesnicích jsme mohli zájemce přivézt až k bazilice a odtud už se mohli i
ti s nejšouravějším krokem lehce dostat až dovnitř chrámu.
Tentokrát se nás sešlo ale mimořádně mnoho, i když jsme termín návštěvy
museli přesunout na pozdější datum. Bylo zapotřebí šest autobusů! Asi
300 našich klientů a jejich přátel či rodinných příslušníků projevilo
zájem o tuto pouť. Pro některé je to jediná příležitost, jak se vůbec
někam podívat, pro některé je to i jedinečná možnost, jak se setkat se
spolužáky nebo bývalými spolupracovníky. Program je tak nabitý, že mezi
jednotlivými činnostmi je sotva trocha času na oddech. Poutní mše svatá,
pak křížová cesta. Naši obětaví kněží si rozeberou skupinky poutníků na
tři části, podle jejich fyzické zdatnosti. A sotva se sejdeme u
posledního zastavení, je třeba se přesunout do některého poutního domu
k ohřátí, občerstvení a trošce popovídání a už se blíží 13. hodina –
svátostné požehnání. Rychle nabrat pár kapek hostýnské vodičky a šupajda
do právě najíždějících autobusů dunících pod schody.
Po cestě domů nás postupně opouštějí ti, co míjíme jejich obydlí, a
srdečně se loučíme: Tak zase za rok, dá-li dočkat Pán!
Rožnovští chariťáci
Až do smrti vděčnými poutníky
Ještě nějaký rok či dva a bude to sedmdesát let od mé první pouti na
Svatý Hostýn. V té době jsem učinil slib: Jestli mi Panna Maria „vybere“
manželku – podle vůle Boží – budeme až do smrti jejími vděčnými poutníky.
A to se také stalo... Jen to „putování“ dnes již osamoceného poutníka je
stále těžší...
Slavomír Budař,
Blatnice pod Svatým Antonínkem
Kronika
ČERVEN
11. 6. • Autobus dětí po prvním svatém přijímání a křesťanská třída MŠ
Kunovice
12. 6. • Pouť kněží olomoucké arcidiecéze za vlastní posvěcení s
arcibiskupem Janem Graubnerem a biskupem Josef Hrdličkou
13. 6. • 33 dětí po prvním svatém přijímání z Valašského Meziřičí •
autobus poutníků z Boršic, Tučap, Vážan a Polešovic • dva autobusy z
Charity Nový Hrozenkov • poutníci z Ústí a Skaličky
16. 6. • Pouť bývalých žáků a žákyň Dona Boska • pouť dětí z farnosti sv.
Filipa a Jakuba ve Zlíně • dva autobusy poutníků z Uherského
Hradiště-Sadů • dva autobusy poutníků z farnosti Rokytnice u Přerova,
Brodku u Přerova a Citova
17. 6. • Dva autobusy poutníků z Trojanovic a Frenštátu pod Radhoštěm
18. 6. • Autobus poutníků z domova důchodců s P. Pavlem Zíbalem
19. 6. • Poutníci z Trapovic a Podolí • poutníci z Opatovic a Ústí u
Hranic • autobus dětí po prvním svatém přijímání ze Zlína
20. 6. • Pouť školních dětí z Ptení, Suchdolu • poutníci z farností
Dobromilice, Klenovice na Hané a Pivína • pouť starších a nemocných z
farnosti Dolní Němčí
21. 6. • Pouť starších a nemocných z farnosti Hroznová Lhota
22. – 24. 6. • Poutní zájezd 53 poutníků z Červeného Kostelce
24. 6. • Čtyři autobusy poutníků z Prakšic, Uherského Brodu, Hradčovic •
poutníci z Bohuslavic nad Vláří, Jestřabí a Štítné nad Vláří • poutníci
ze Suchého Vrného a Českých Budějovic
25. 6. • Autobus 20 prvokomunikantů a farníků z Mutěnic
26. 6. • Poutní zájezd z Ostravy-Poruby • poutníci z Kroměříže, Zlobic a
Hradiska
27. 6. • Pouť studentů z Arcibiskupského gymnázia z Kroměříže
28. 6. • Pouť farností Vyškov, Dědice, Rychtářov, Topolany, Studnice a
Krásensko
29. 6. • Autobus poutníků z farnosti Mysločovice • poutníci z Vracova
30. 6. Dětská pouť na začátku prázdnin • poutníci z Kašavy a Lukova •
autobus poutníků z Kostelce na Hané • čtyři autobusy poutníků z Kyjova •
poutníci z Jankovic • autobus poutníků z Velkých Karlovic
ČERVENEC
1. 7. • Autobus poutníků z Lechotic
2. 7. • Poutníci z Babic, Sušic, Huštěnovic • poutníci z Valašského
Meziřičí • poutníci z Blazic
3. 7. • Děkovná mše svatá za pěší poutníky ze Staré Vsi nad Ondřejnicí
na Velehrad • dva autobusy poutníků z Kunovic a Míkovic • tři autobusy
poutníků z Ostravy-Zábřehu, Vítkovic a Hrabůvky
4. 7. • Autobus poutníků ze Staré Bělé • poutníci z Prahy-Vršovic •
poutníci z Plzně
4. – 9. 7. • Ubytování souborů z Řecka a Lotyšska při příležitosti
Mezinárodního folklórního festivalu v Bystřici pod Hostýnem
6. 7. • Poutníci z kokorské farnosti a okolí • poutníci z renotské
farnosti • poutníci z Újezdce u Luhačovic • pěší pouť z Fryštáku –
salesiáni a jejich příznivci
7. 7. • Poutníci z Vracova
8. 7. • Poutníci z Pitína a Hoštětína
10. 7. • Pouť nemocných z farnosti Halenkov • děkovná pouť z farnosti
Kostelec u Holešova
11. 7. • Pouť za živé a zemřelé farníky z Beňova a Prus • poutníci ze
Slušovic
13. – 14. 7. • 70 pěších poutníků z Trnavy u Zlína
14. 7. • Osmá pouť farnosti Bílavsko • 350 poutníků z obce Slavkov •
pouť farnosti Lipovec u Blanska • pouť farnosti Újezd u Brna • poutníci
z farnosti Všemina
15. 7. • Dva autobusy poutníků z farnosti Vlachovice • autobus poutníků
z farnosti Horní Štěpánov
16. 7. • Pouť farnosti Šlapanice
21. 7. • Dva autobusy poutníků ze Lhoty a Karlovic u Zlína • čtyři
autobusy poutníků z Dolních Bojanovic
23. 7. • Tři autobusy poutníků z farnosti Kozlovice
25. 7. • 25 ministrantů z ministrantských exercicií v Rajnochovicích •
autobus poutníků z Kostelan nad Moravou • poutníci z farnosti Kuželov •
poutníci z Letovic
26. 7. • Pouť provodovské farnosti • autobus poutníků z Oseku
27. 7. • Čtyři autobusy poutníků z Nivnice a Korytné
28.7. • Poutníci z farností Rychaltice, Hájov a Hukvaldy • autobus
poutníků ze Sazovic • poutníci z Milotic • poutníci z Vacenovic
28. – 29. 7. • Zájezd dechové hudby z Polska v rámci hudebního festivalu
v Dřevohosticích
28. 7. – 4. 8. • Společná dovolená rodin a dětí z farnosti Moravská
Třebová za účasti 110 osob
29. 7. • Tři autobusy poutníků z Těšetic, Slatinic, Drahanovic,
Hučvotína • autobus poutníků z Opatovic u Rajhradu
31. 7. • Púť gregokatolickej farnosti Bardejov
SRPEN
1. 8. • Tři autobusy poutníků ze Zubří a Vidče
2. 8. • Pouť farnosti Moravská Třebová • poutníci z farnosti sv.
Vojtěcha z Českých Budějovic • poutníci z farnosti Ropice
3. 8. • Poutníci z farnosti Slavkov u Brna
3. – 5. 8. • Pěší pouť farnosti Brumov-Bylnice a okolí
4. 8. • Skautská pouť z Vřesiny u Hlučína • poutníci z Českého Těšína •
poutníci z Halenkova • poutníci z Olomouce-Nových Sadů a Slavonína •
poutníci z farnosti sv. Václava v Olomouci • poutníci z farnosti
Olomouce-Hodolany
7. 8. • Pouť z Nedašova
8. 8. • Poutníci z Brodku u Prostějova
9. 8. • Poutníci z Újezdce u Luhačovic a Těšova • poutníci z Ostrožské
Lhoty
11. 8. • Poutníci z Ostravy-Poruby
12. 8. • Mši svatou na hlavní pouti celebroval olomoucký pomocný biskup
Josef Hrdlička • poutníci ze Všechovic • poutníci z Pohořelic u
Napajedel
15. 8. • Poutníci z farnosti Chropyně • autobus poutníků ze Ždárné
16. 8. • Autobus poutníků z farnosti Valašské Klobouky
17. 8. • Poutníci z Kudlovic • poutníci z Babic • poutníci z Konice
18. 8. • Autobus poutníků ze slovenského Ružomberka • poutníci ze
Soběchleb • tři autobusy poutníků ze Štípy a Hvozdné • dva autobusy
poutníků z farnosti Loučice • poutníci z Větřkovic • poutníci z
Bratřejova, Pozděchova a Jasenné
Sestaveno podle internetových stránek Svatého Hostýna –
www.hostyn.cz
V Beňově vzpomínali na svého velkého rodáka
U příležitosti 150. výročí posvěcení kostela sv. Františka z Assisi v Beňově se v poslední zářijový víkend v této hanácké obci konaly
dvoudenní obecní slavnosti.
Sobota byla věnována velké hasičské soutěži v požárním sportu, taneční
zábavě a estrádnímu vystoupení. Nedělní oslavy byly zahájeny slavnostní
mší svatou ve farním kostele, kterou sloužil olomoucký arcibiskup Jan
Graubner. Po bohoslužbě následoval průvod k památníku největšího
místního rodáka, bývalého olomouckého arcibiskupa ThDr. Antonína Cyrila
Stojana. Zde byla podepsána partnerská smlouva mezi Beňovem a polskou
obcí Tworóg. Poté moravský metropolita požehnal zrekonstruované
Stojanovo muzeum (na snímku dole). Na závěr slavností byli oceněni
zasloužilí beňovští občané a významní hosté.
Zároveň byla připomenuta celostátní anketa Strom roku 2007, kterou letos
již pošesté vyhlásila Nadace Partnerství. Do jejího finále se
probojovala také lípa v Beňově. Stala se tak v letošním roce jediným
reprezentantem Olomouckého kraje. Památný strom, jehož stáří je 150 let,
je vysoký dvacet metrů a obvod kmenu má přes tři metry. Stojí u kostela
a jméno dostal po arcibiskupovi Stojanovi. Do soutěže jej přihlásila
místní základní a mateřská škola.
Josef Pala
Bude vás zajímat
• Duchovní cvičení pro členy Matice svatohostýnské s olomouckým
arcibiskupem Janem Graubnerem se uskuteční na Svatém Hostýně od pátku
23. do neděle 25. listopadu. Přihlášky podávejte na adresu: Matice
svatohostýnská, Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, tel.
573 381 693 nebo 573 381 694,
e-mail:matice@hostyn.cz, www.hostyn.cz
• V zimním období (od 22. října) jsou slouženy mše svaté na Svatém
Hostýně:
všední dny 7.00 9.15
neděle 7.00 9.15 11.00
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání.
• Vánoční bohoslužby
Mše svaté na Svatém Hostýně na Štědrý den: 7.00, 9.15, 11.00 a také
v 15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v pondělí 31.
prosince.
Mše svaté: 7.00, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve
22.30 hod. je sv. růženec, adorace a ve 23.45 hod. Te Deum a sv.
požehnání.
Zemřelí členové Matice svatohostýnské
Jiřina Jabůrková, Vyškov, 82 let
Anna Hrbáčková, Hovězí, 83 let
Antonie Pohunková, Spytihněv, 77 let
Žofie Šlichtová, Hlohovec, 79 let
Marie Hradilová, Loučka, 81 let
Anna Kovářová, Žeravice, 96 let
Anna Paluříková, Kunovice, 94 let
Marie Hoferková, Babice, 83 let
Cecílie Angerová, Mařatice, 91 let
František Kašpar, Hovězí, 82 let
Marie Stašková, Sady, 86 let
Zdeňka Kostrbelová, Žákovice, 82 let
Anastázie Gazárková, Vnorovy, 86 let
Jan Zacha, Vnorovy, 76 let
Ludmila Majerová, Lhota, 68 let
Marie Viceníková, Nivnice, 95 let
Julie Babíčková, Vacenovice, 90 let
Anna Netoličková, Příbor, 98 let
Josef Michálek, Příbor, 73 let
Emilie Jančálková, Janovice, 87 let
Františka Půčková, Těmice, 87 let
Gertruda Hrochová, Zábřeh, 90 let
Marta Juráková, Štramberk, 70 let
Helena Pšenicová, Zubří, 96 let
Stanislav Obdržálek, Kojetín, 83 let
Otylka Kociánová, Veřovice, 96 let
Vítězslav Nábělek, Kroměříž, 73 let
Kristina Zbranková, Slušovice, 75 let
Anežka Koláčková, Kyjov, 88 let
Anežka Tesařová, Kněždub, 84 let
Anna Pavliňáková, Kněždub, 86 let
Drahomíra Kalová, Brno, 81 let
Alžběta Řičicová, Vnorovy, 72 let
Ludmila Tomečková, Vnorovy, 89 let
Antonín Vajdík, Vnorovy, 78 let
Anna Ondrovčíková, Vnorovy, 81 let
Anna Jakšíková, Rožnov pod Radhoštěm, 89 let
|