Listy svatohostýnské

OBSAH

Přehled poutí na Svatém Hostýně v roce 2006
Radujme se
10. ročník vydávání Listů svatohostýnských
Výbor MSH u olomouckého arcibiskupa
Pozvánka na valnou hromadu MSH
Duchovní slovo
Před sto lety začaly vycházet Hlasy svatohostýnské
Rozhovor s novým svatohostýnským superiorem
Prosba o pomoc
Řeholní sestra Svatého kříže na Svatém Hostýně
Stručně z jednání výboru MSH
Na svatý Hostýn putují evropské peníze
Kronika
Hospodaření MSH v roce 2005
Restaurování obrazů hrabat Rottalů
Rok 2006 – jubilejní rok Tovaryšstva Ježíšova
Bude vás zajímat
Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Přehled poutí na Svatém Hostýně v roce 2006

29. dubna   So Třináctá celonárodní pouť hasičů
7. května   Ne Valná hromada MSH / Pouť Klubu křesťanských žen
21. května   Ne Čtvrtá celonárodní pouť včelařů
28. května   Ne Jedenáctá pouť Radia Proglas
5. června   Po Šestá pouť píšících křesťanů
10. června   So Společná pouť Sdružení žáků a žákyň Dona Boska
11. června   Ne Čtvrtá pouť podnikatelů
17. června   So Eucharistický průvod z Bystřice na Svatý Hostýn
20. června   Út Pouť kněží olomoucké arcidiecéze za vlastní posvěcení
23. června   Pá Pouť členů Apoštolátu modlitby
1. července So Dětská pouť na začátku prázdnin
8. července So Pouť obce Slavkov
13. srpna  Ne Hlavní pouť
20. srpna  Ne Orelská pouť
26. srpna  So Arcidiecézní pouť rodin a dětská pouť na konci prázdnin
2. září  So Čtrnáctá pouť muklů – vězňů totalitních režimů
10. září  Ne Pouť členů Matice svatohostýnské
7. října  So Františkánská pouť
8. října  Ne Růžencová pouť
14. října  So Dušičková pouť
21. října  So Osmá myslivecká svatohubertská pouť

Radujme se

I země už otevřela oči a shrnula závěje ledového prachu z víček.
A jsou opět tady.
Svátky naděje a vzkříšení.
Snad jen skryté úžlabiny pod bazilikou na svazích Hostýna ještě vyplakávají zbytky ledových slz do jarních vod.
Ale JEŽÍŠ už vstal z mrtvých a hlasitě vzkřiklo jaro.
Leč stará smrt – ta dobře známá a neúnavně obcházející – jejíž dech obnažuje zasuté lebky Golgoty, se nikdy nevzdává.
Biblická země i ubohá Európa sténají pod hříchem praotce a potomky Hagar. Ta stará smrt – ne ta slitovná sestřička – ta stará s ledovou náručí, kterou vzývají, netouží spasit svět. Marně naši “téměřbratři” topíce se v krvi vražd halasně vykřikují ”tu smrt milujeme, smrt je naše láska!”
Kolikrát tomu už tak bylo, kolika vlnami zla po celé tisíciletí zaplavovali křesťanské země, ale ON vždycky vstal z mrtvých!
GLORIA!
A ti naši, ti zdejší bez Boha, bez Desatera, jimž led stále zmrazuje ducha i oční víčka, slepě pádí, hlasitě jásajíce, vychladlou zemí k tajícím bažinám zvrhlostí v bláznivém tanci bezradného světa.
Marnost nad marnost a sláva tráva.
Nic jim nepomůže, nemají schopnost procitnout, pokud na ně VZKŘÍŠENÝ nepoloží milosrdné dlaně.
Radujme se!
JEŽÍŠ VSTAL Z MRTVÝCH.
Pavel Hejcman

10. ročník vydávání Listů svatohostýnských

Deset let – kulaté výročí, kdy se člověk obvykle více zamýšlí nad těmi uplynulými roky. Před deseti lety si uvědomil tehdejší výbor Matice svatohostýnské, že je třeba zlepšit komunikaci s členskou základnou, že je třeba naše členy i širokou rodinu ctitelů Panny Marie Svatohostýnské pravidelně informovat o tom, co se na Svatém Hostýně děje, co připravujeme, jak zvelebujeme toto poutní místo. Nešlo nám o komerci, obchod, ale o kontakt. Nebyli jsme si jistí, zda jsme zvolili ten správný nástroj, vždyť již v té době jsme byli doslova zaplaveni tiskovinami všeho druhu. První výtisk nultého (zkušebního) čísla, které vyšlo v dubnu 1997, měl příznivý ohlas a tak jsme se pustili do dalšího pravidelného vydávání. O to více nás těší, že zájem o náš časopis vydržel. Těší nás, že se dostal i do zahraničí (USA, Kanada, Francie) k našim krajanům – rovněž s kladným ohlasem. Je pro nás povzbuzením, když se lidé ptají v období před vydáním dalšího čísla: “Kdy už přivezete další číslo?” – nebo “Minulou neděli jsem nebyl v našem kostele, nedovezl jste náhodou už Listy?”
Mám před sebou na stole všech 37 dosud vydaných čísel, tj. celkem 740 stran (bez zvláštních příloh). Některé pravidelné rubriky by již mohly vytvořit malou samostatnou knihu (např. z historie Svatého Hostýna od paní Kozlové, nebo duchovní slovo otce Chromečka). Je v nich zachyceno i úsilí výboru a všech členů Matice svatohostýnské o postupné zvelebení poutních domů tak, aby mohly sloužit opět po čtyřiceti letech svému původnímu účelu. Konečně letos budeme moci konstatovat, že všechny poutní domy jsou připraveny přijmout důstojně poutníky po celý rok a poskytnout jim služby na úrovni současných evropských standardů.
Abychom toto mohli letos konstatovat, k tomu svou troškou přispěl i náš časopis. Jeho prostřednictvím jsme aktivizovali jak členy Matice svatohostýnské, tak i další ctitele tohoto posvátného místa k pomoci finanční (výzva k půjčkám “sami sobě” a k darům) i k modlitbám za zdar celého díla. Je to naše společné dílo a vy, čtenáři našeho časopisu, na něm máte ohromný podíl. Odměnou za naše úsilí ať je ještě větší každodenní oslava a díkůčinění našemu Spasiteli a jeho Matce právě na tomto posvátném místě. Ať i příští generace zde na Svatém Hostýně naleznou posilu do dalšího boje se Zlem.
Je přáním nás všech, aby i následující ročníky našeho časopisu nás na této cestě povzbuzovaly.
Václav Lednický

Výbor MSH u olomouckého arcibiskupa

V pátek 3.března 2006 přijal olomoucký arcibiskup Mons.Jan Graubner – protektor Matice svatohostýnské – téměř kompletní výbor MSH (nebyl přítomen pouze otec Chromeček) včetně předsedy revizní komise a vedoucí hospodářské správy MSH.
Účelem návštěvy byla informace o probíhající rekonstrukci poutních domů a dokončovacích pracích na těchto objektech, které nebyly zahrnuty do původního projektu (zejména oprava fasád poutních domů č. 2 a 3, jejich barevné řešení) a zajištění financování těchto víceprací. Výborem navržené provedení oprav fasád bylo arcibiskupem schváleno, i když zatím nejsou plně zajištěny finanční prostředky na tyto opravy. Všichni přítomní vyjádřili přesvědčení, že situace je řešitelná a bylo dohodnuto jednat s realizační firmou.
Výbor informoval otce arcibiskupa také o scénáři hostýnského muzea, které se v rámci prováděných rekonstrukcí realizuje v Jurkovičově sále. I tento záměr byl otcem arcibiskupem podpořen a výbor si z Olomouce odvezl první příspěvky do tohoto muzea – různé sakrální památky, které věnoval právě otec arcibiskup.
V závěru setkání poděkoval otec arcibiskup přítomným za vykonávanou práci a udělil jim své apoštolské požehnání.
Václav Lednický

Pozvánka na valnou hromadu MSH

Valná hromada Matice svatohostýnské se koná na Svatém Hostýně v den zahájení poutní sezóny v neděli 7. května 2006.
V 9 hod. bude sloužit mši svatou olomoucký arcibiskup Mons.Jan Graubner, protektor Matice svatohostýnské.
Jednání začne po ukončení bohoslužby. Prezence účastníků bude probíhat od 7 hod.
Hlavní body programu:
– zpráva o činnosti a hospodaření Matice svatohostýnské v roce 2005
– zpráva revizní komise
– plán činnosti na rok 2006
– diskuze
Všechny členy zve výbor Matice svatohostýnské

Duchovní slovo

Vím, komu jsem uvěřil
Byl to svatý Pavel, který mohl se vší pravdivostí potvrdit, že ví, komu uvěřil, protože jeho setkání s Kristem Vzkříšeným bylo oslňující a mimo veškerou pochybnost. Vidíme i apoštola Tomáše, jak padá na kolena před vzkříšeným Kristem a volá: “Pán můj a Bůh můj!” Přesto si apoštol Tomáš vysloužil přívlastek “nevěřící”. Nevěřící Tomáš si totiž při zprávě o vzkříšení kladl podmínku: Dokud neuvidím a nedotknu se, neuvěřím!
Jak to vypadá s naší vírou dnes? Věříš v Krista a věříš Kristu? Víš vůbec, co a komu jsi uvěřil?
Je tu důležitý rozdíl. Mohu obdivovat sportovce, herce, státníka. Na otázku, zda mu věřím, bych však možná musel odpovědět docela záporně.
Kdysi, když jsem pracoval ve fabrice, mi jeden dělník vytkl jednání křesťanů otázkou: “Jaký je rozdíl mezi komunisty a křesťany? Obojí jsou věřící. Marxisté věří v Lenina a žijí podle toho. Křesťané věří v Krista a nežijí podle toho.”
Smutná pravda. A ještě smutnější je všechno to nějak zpřeházet a vyznávat Krista, ale žít podle
Lenina, nebo obráceně – vyznávat a volit ateizmus a přitom chodit do kostela. V čem je problém? Jde jen o jedno malé, ale zásadní slovíčko. Slovíčko – štěstí.
Člověk – jeho lidské srdce – je stvořeno pro štěstí, pro rajskou blaženost bez konce. Lidé bez Boha usilují o ráj na zemi a slibují ráj na zemi. Kristus slibuje také ráj, ale především na věčnosti. Cesty a nauky, které mají vést k cíli, jsou dokonale rozdílné. Ovšem i výsledek je rozdílný. Jak snadné je uvolnit lidské pudy a vyzývat k nenávisti a zabíjení třídního nepřítele. Jak těžké je naproti tomu milovat nepřátele a jít dokonce na kříž, na smrt za jejich spásu, místo toho, abychom je zavčas likvidovali: vždyť pro ty, kteří hlásají ráj bez Boha, je náboženství nepřítelem číslo jedna.
A výsledek? Jedni umírají dobrovolně s Kristem – pro spásu a věčné štěstí svých bližních. Druzí nechávají likvidovat miliony takzvaných nepřátel, aby menšina vyvolených dosáhla pomyslného ráje.
Pomyslný ráj – protože i ten nejkrásnější ráj na zemi, vybudovaný na násilí a bezpráví, bez respektování Božího zákona, se nakonec nějak vymstí, nebo dokonce pro lidské sobectví se promění v pravé peklo.
Když je možno na cestě ke štěstí věřit člověku, proč tedy nevěřit v Krista, nevěřit Synu Božímu. On sám nás však upozorňuje: Nelze sloužit dvěma pánům – kdo miluje tento život, ztratí jej, kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
A tak – bratře a sestro – přemýšlej! A jsi-li moudrý, pochopíš a dokážeš potom i svým životem vyznávat: Věřím v Krista a vím komu jsem uvěřil.
P. Jan Chromeček, SI, duchovní správce na Svatém Hostýně

Před sto lety začaly vycházet Hlasy svatohostýnské

V. ČÁST (1917–1920)
První číslo válečných Hlasů Svatohostýnských v roce 1917 se v podrobném úvodním článku vrací k úmrtí významného svatohostýnského poutníka císaře Františka Josefa I.
František Josef I. se narodil 18. 8. 1830 ve Vídni a dětství prožil v přísně klerikálním prostředí. Vojenská služba v Itálii v době revoluce 1848 mu byla průpravou na dlouhá léta panování (1848 až 1916). Po abdikaci nesvéprávného císaře Ferdinanda I. nastoupil jako 18letý na trůn místo svého otce, protože měl skvělé vzdělání a tím i dobré předpoklady pro vládnutí. Mluvil perfektně německy, francouzsky a italsky, dobře znal i maďarsky a česky. Měl také dokonalou paměť. František Josef I. se oženil s Alžbětou Bavorskou a jejich zprvu šťastné manželství ztroskotalo. Císařskou rodinu pak stíhala jedna tragédie za druhou. Bratr Maxmilián byl zastřelen v Mexiku, jeho syn Rudolf spáchal sebevraždu, bratr Karel Ludvík zemřel na tyfus a císařovna se stala obětí atentátu. Následníkem trůnu se nakonec stal syn Karla Ludvíka, arcivévoda František Ferdinand d´Este. Avšak 28. června 1914 byl na něho a jeho choť spáchán atentát v Sarajevě, kterému oba podlehli. Měsíc po atentátu vyhlásil císař František Josef I. Srbsku válku, která nakonec vedla k rozpoutání první světové války. Císař chápal bezvýchodnost války a chtěl jednat o uzavření separátního míru. Největší část jeho panování byla dobou klidu a pokoje, takže byl právem nazýván knížetem míru. Jestliže se přesto ve svém požehnaném věku rozhodl sáhnout k meči, učinil tak jen z donucení, na obranu těžce ohrožené monarchie a v zájmu jejích národů. Konce a rozpadu monarchie se nedožil. Zemřel 21. listopadu 1916 ve věku 86 let. Pouť na naši svatou horu vykonal císař 1. září 1897, když při příležitosti čtyřdenních manévrů rakousko-uherské armády pobýval v bystřickém okolí. Při návštěvě hostýnského chrámu se vroucně modlil před milostnou sochou Panny Marie a do její ochrany svěřil sebe i celou říši. Po svátostném požehnání se podepsal do pamětní knihy a také podepsal zakládající listinu ke stavbě kaple sv. Kříže a rozhledny a dotkl se základního kamene, který byl ještě téhož dne posvěcen P. Antonínem Cyrilem Stojanem. Na žádost P. Cibulky svolil, aby rozhledna nesla jeho jméno.
Na pískovcovém kameni je proto nápis: Základní kámen položil císař a král František Josef I. 1. IX. 1897 a pod tímto kamenem je osazena mramorová deska s textem Ku poctivosti Sv. Kříže P. N. Ježíše Krista založeno při návštěvě císaře a krále Františka Josefa I. L. P. 1. IX. 1897.
Dalším úmrtím, které oznamovaly Hlasy Svatohostýnské, bylo úmrtí významného ctitele, obnovitele a dobrodince Svatého Hostýna Mons. Dr. Jana Schneidera.Už jako příborský kaplan se začal zajímat o dění na Svatém Hostýně a se svým spolukaplanem A. C. Stojanem založili Družstvo svatohostýnské, pozdější Matici svatohostýnskou, kde byl více než 30 let pokladníkem. Jan Schneider se narodil 19. dubna 1844 v Kyjově. Působil na olomoucké fakultě jako adjunkt, byl gymnazijním katechetou, později kaplanem, farářem a posléze kapitulním děkanem. Stál u zrodu Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje, byl předsedou Jednoty duchovenstva, ale především mužem obětavé a nezištné práce. Při častém zaneprázdnění A. C. Stojana míval na starosti Hostýn sám. Bylo to jeho vedlejší zaměstnání při své mnohostranné působnosti. Zemřel 16. ledna 1917 a na jeho přání byl pochován na hostýnském hřbitově. Zádušní pobožnosti se nejprve konaly v Kroměříži, při nichž připomněl zásluhy zesnulého olomoucký světící biskup Karel Wisnar, za účasti asi 100 kněží. Po slavném rekviem byl zesnulý převezen na Svatý Hostýn, kde pohřební obřady vykonal jeho starý přítel ThDr. Antonín Cyril Stojan.
Po celou dobu hrůzné války se uveřejňovaly v Hlasech dopisy našich vojínů, které zasílali ze všech válečných končin i z dalekého zajetí. Ve svých dopisech často vzpomínají na naše poutní místo, na Matku Boží – Vítěznou ochránkyni Moravy – a prosí o její pomoc a šťastný návrat. Pravidelným dopisovatelem z bojiště byl také jezuitský fráter Jan Oškera, který v době míru působil na Svatém Hostýně. Zajímavé a úsměvné jsou jeho vzpomínky na mládí, na dobu ministrování i současné postřehy z bojiště.Mimo jiné píše, že mnohé srdce vojáků díky válečným útrapám otupělo, obalilo se náboženskou lhostejností, ale jsou i případy opačné, kdy válečné svízele a časté postavení tváří v tvář smrti vyburcovaly tvrdé muže z lhostejnosti a obrátily jejich zraky k Matce milosrdenství, Moravany pak k Hostýnské Panně Marii. U některého pluku byla zřízená i malá dřevěná kaplička se zpovědnicí, která se stávala nejmilejším místem oddechu, úlevy a občerstvení pro vysílené vojáky.
Tyto mnohé dopisy zůstanou trvalým a nejvýmluvnějším dokladem, s jakou láskou se naši hrdinové obraceli k Svatému Hostýnu – a vzpomínka na Vítěznou ochránkyni Moravy jim byla jedinou posilou a útěchou v nejtěžších chvílích života. Mnozí z nich se však již nedočkali míru a vzkříšení svého národa ze staleté poroby, ale Ta, kterou tak vroucně uctívali, je určitě neopustila v hodince smrti a uvedla je do říše věčného odpočinku a stálého míru. A ti, kteří se mohli navrátit do svých domovů, do náručí svých nejdražších, jistě nezapomenou své nebeské Ochránkyni zůstat věrní a vděční a s láskou budou putovat na svatou horu.
Důstojným ukončením hostýnských slavností byla dušičková pouť 14. října 1917.
Dne 14. září 1919 se na Svatém Hostýně konalo slavnostní svěcení pomníku Omladiny. Brzy po vypuknutí války, kdy už naši mnozí chlapci padli na bojišti, rozhodli se členové Omladiny ke stavbě pomníku padlým spolubratrům. Tohoto úkolu se ochotně ujal P. Žůrek. Spolu s hostýnským superiorem navrhli, aby zadní strana kapličky 2. zastavení nové křížové cesty byla ozdobena pamětní deskou se jmény padlých. Protože válka neměla konce a padlých přibývalo, bylo rozhodnuto, že jména všech zemřelých vojáků budou napsána na pergamenovou listinu a uložena do základů kaple. Místo desky se jmény byl zhotoven bronzový reliéf, který vyjadřuje myšlenky živé Omladiny, vzpomínající na své padlé bratry. Touto prací byl pověřen mistr Č. Vosmík, autor impozantní sochy Božského Srdce Páně na Svatém Hostýně. Bronzový reliéf, umístěný na zadní stěně kaple, je 3 m dlouhý, 2,3 m vysoký a váží 600 kg. Uprostřed obrazu je Spasitel, který rozpíná své probodené ruce nad vojenskou mohylou. Kolem něho vidíme modlící se vdovu se svými sirotky, klečícího chlapce, který ztratil ve válce otce, smutnou dívku, jež přišla o svého snoubence, vysoké postavy vojáků uctívající památku svých druhů, zástupce kněží, ustarané hlavy matek a otců, spínajících ruce k modlitbě za své padlé syny. A nad těmi všemi skupinami postav se velebně vznáší Svatohostýnská Panna Maria. Obraz je ukončen věnovací deskou s nápisem: Padlým v boji bratřím – venkovská Omladina 1919. Královno svatohostýnská, přimlouvej se za ně!
Olga Kozlová

Rozhovor s novým svatohostýnským superiorem

K 1. 9. 2005 byl jmenován novým superiorem komunity na Svatém Hostýně P. Ing. Jiří Šolc, SI, z Českého Těšína. Narodil se 22. 3. 1945 v Červeném Kostelci. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil v roce 1968 ještě v době studií VŠ strojnické v Liberci. Teologii musel studovat tajně v řádu a s pomocí bratří františkánů, protože “nebylo v celospolečenském zájmu, aby studoval druhou vysokou školu” – tedy teologii v Litoměřicích. V letech 1969 až 1990 pracoval proto jako technik v několika strojírenských závodech. Kněžské svěcení přijal tajně 13. 3. 1982 v Bratislavě-Petržalce z rukou biskupa Jána Chryzostoma Korce, SI. Do duchovní služby nastoupil až 1. 2. 1990 a působil nejprve v Jablonci nad Nisou, potom v Lounech a okolí, následovalo Lidečko, Praha a Český Těšín.

Jaká byla vaše cesta ke kněžství a k řeholnímu životu? Většina z nás dobře ví, jak to za socialismu bylo těžké.
O kněžství jsem uvažoval již v osmé třídě základní školy, a proto jsem chtěl jít na střední školu, abych měl maturitu. Měl jsem i možnost jít do učení na opraváře ledniček. Po maturitě v Náchodě v roce 1963 jsem však nebyl plně rozhodnutý a také mi studium v tehdejším semináři nebylo příliš doporučováno. Po roce praxe ve Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí nad Orlicí jsem se tedy přihlásil na VŠST v Liberci, obor textilní stroje. V Liberci tehdy působili P. František Opletal a P. Karel Volejníček a věnovali se nám – tehdy mládeži. Během druhého roku studia, s jejich pomocí, dozrálo mé rozhodnutí stát se knězem. Nebyl jsem ale přijat do semináře a zůstal jsem tedy v Liberci a dokončil VŠ v roce 1969. Na vojnu jsem byl ale povolán až v roce 1970. Když jsem ji skončil, tak již nastoupila “normalizace” a opět jsem nebyl do semináře přijat s odůvodněním, že “není v celospolečenském zájmu, abych studoval druhou vysokou školu”.
Ale již před tím na mne mělo velký vliv setkání s P. Alojzem Dlugi, SI, který tehdy pracoval v Liberci jako kostelník a později s P. Bohumilem Kovářem, SI, který pracoval v Liberci jako železář-betonář. Požádal jsem je, zda by bylo možno vstoupit do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. S P. Bohumilem jsme jeli tehdy opatrně za P. Františkem Šilhanem, SI – tehdejším provinciálem. Ten mi dovolil začít noviciát pod vedením P. Františka Jedličky, SI, který tehdy působil jako duchovní u sester v Horním Maxově. Noviciát jsem tedy začal 30. 11. 1968 v Horním Maxově a první sliby jsem skládal ve Smržovce na faře 31. 11. 1971. Kněžské svěcení jsem přijal tajně 13. 3. 1982 v Bratislavě. Po svěcení jsem, jak se říkalo, “mařil dozor” státu nad církvemi asi 7 let. Sloužil jsem si mši svatou sám nebo s nejbližšími přáteli – rodiči, sourozenci a jejich rodinami a v Jablonci u manželů Ženatových.

Můžeme zavzpomínat, jaké to bylo po listopadu 1989? Roku 1990 jste byl první “porevoluční” kněz v Jablonci nad Nisou.
Mohu říci, že to pro mne bylo dost drsné. Bylo to “hození do vody” v plném slova smyslu. Neměl jsem prakticky žádnou praktickou
přípravu ke kněžské službě ve farnosti a najednou jsem ze dne na den – 1. února 1990 byl administrátorem čtyř farností – Jablonec nad Nisou a “okolí”. Přitom jsem nikdy veřejně nekázal, nekřtil, nesezdával, nepohřbíval, nedělal přípravy ke křtu, ke svatbě, nikdy jsem nedělal účetnictví. K tomu ještě nutné opravy na faře, otevření fary pro mládež, účast na mítincích, návštěvy ve školách... Ve farní budově sám, v noci přikládat do kotle... Často se mi večer, když jsem se měl modlit Breviář, únavou klepaly ruce.

Jak těžké a složité bylo vaše rozhodnutí k životu zasvěcenému Bohu?
Bylo to pro mne dost obtížné rozhodnutí. Musel jsem si s pomocí Boží probojovat “několik srdečních záležitostí” – v období po maturitě a během VŠ. Být knězem znamená chtít dát Bohu všechno s vědomím, že Bůh ve svém Synu již pro mne dal všechno... Je to odpověď na volání Boží lásky s vědomím, že duchovní služba zprostředkovává lidem ty největší, Boží hodnoty – pokoj ve svědomí, pravou radost, kterou nemůže dát tento svět, a život věčný.

Jaké to bylo studovat tajně teologii? Které všechny předměty jste se učil? Jak se skládaly zkoušky?
Nejsem typ, který by dokázal studovat jen z knih, a proto jsem si po čase sehnal možnost studovat tajně spolu s bratry františkány v Liberci. Studovali jsme různé filozofické disciplíny, základy biblické teologie, morálku, pastorální teologii, dogmatiku, liturgiku, církevní právo, dějiny...
Studium probíhalo pod vedením P. Jana Křtitele Bárty, OFM, a jeho spolupracovníků. Společně jsme poslouchali přednášky každý druhý víkend a po práci jsme studovali, jak jsme uměli, a potom jsme dělali zkoušky. Vím, že P. Bártovi velmi záleželo na tom, abychom byli lépe připraveni, než ti ze semináře.

Je známo, že jezuité mají velice propracovaná duchovní cvičení. Můžete je pro naše čtenáře nějak přiblížit?
Duchovní cvičení jsou pro jezuitu a pro každého, kdo hledá své povolání, velmi důležitou duchovní zkušeností. Je to čas ztišení a modlitby, kdy si má člověk před Bohem uspořádat svůj život, a pokud je ještě svobodný, mají mu pomoci ke správné volbě životního stavu. Dá se říci, že duchovní cvičení je třeba konat pod vedením exercitátora. Konat je jen podle knížky by nebylo vhodné. Je to čas, kdy exercitant má pravdivě poznat svůj život před
Bohem, minulost uzavřít do Božího milosrdenství a své nitro otevřít působení Boží milosti, působení Ducha Svatého. Bůh sám si pak tuto duši povede po svých cestách.

Na vašich internetových stránkách je každý den nabízeno “zamyšlení” nad úryvkem z Písma, tzv. “posvátný prostor”. Jak probíhá duchovní život u jezuitů, popř. denní řád?
Protože Tovaryšstvo Ježíšovo je apoštolský řád, není denní řád u nás tak přesně určen jako v některých jiných řádech. Nemáme předepsanou společnou denní modlitbu, ani se společně nemodlíme Breviář. Míváme společnou polední modlitbu, ale pokud má někdo apoštolské úkoly, nemusí na ní být přítomen. Ale osobní modlitba je pro každého jezuitu i pro každého kněze naprosto nezastupitelná. Kdo se nemodlí, nevytrvá v povolání. Je to jako by manžel nechodil domů, nemluvil se svou ženou. Pro nás je velmi důležité, abychom nalezli čas na denní rozjímání, a sv. Ignáci velmi leželo na srdci, abychom dvakrát denně konali zpytování svědomí. To má být chvíle setkání s Bohem, která nám pomáhá k pravdivosti, je účinnou “zpětnou vazbou”, korekturou na různosti životních cest a je novým impulzem do dalšího úsilí o dobro, o připodobnění se Kristu.

Zejména dnešní mládež ztrácí reálnou představu o tom, co to byl komunismus v Československu a státní dozor nad církvemi.
Komunismus je ideologie, kdy jediná “strana = KSČ” má ve všem pravdu a má po ruce všechny mocenské prostředky, aby tuto “svou pravdu” prosazovala. Křesťanství – podle nich – bylo “vrcholem tmářství” a bylo je třeba důsledně hlídat, aby bezbolestně vymřelo, protože všechny křesťany postřílet by bylo před světem přece jen nepřijatelné. Proto komunisté na různých úrovních určovali, kdo smí a kdo nesmí studovat na kněze, co se smí a co nesmí tisknout, říkat v televizi a rozhlase, kde který kněz bude působit, nebo zda nebude působit vůbec a půjde do výroby, protože se více věnoval mládeži... Bohužel, tato strana si nyní hraje na demokratickou, ale nezřekla se plně své zločinné minulosti. Pokud by komunisté vyhráli volby, tak by to mohly být na dlouhou dobu opět poslední svobodné volby!

Podle toho, jak se podíváme do dnešních učebnic dějepisu, učí se některé věci stejně jako před rokem 1989. Mám tím na mysli např. pálení knih za P. Koniáše. Jak to dnešní mládeži vysvětlit? Také se opomíjí vzdělávací úsilí jezuitů.
Duchovně jsme za těch patnáct let příliš nepostoupili. Stále se církvi předhazují staré a negativní záležitosti, na které se díváme očima dneška a ne pohledem tehdejší doby. To pozitivní v ohledu výchovy, vzdělávání, kultury národů se nevidí... Pálení bludných a nekvalitních knih vycházelo z názoru, že kniha má sloužit dobru, pravdě a vzdělání lidí a ne k jejich duchovní likvidaci... Dnes beztrestně šíříme násilí, pornografii, alkohol a drogy mezi mládeží ... a říkáme tomu “svoboda”. Pravda nikoho nezajímá, každý má přece právo na “svou pravdu” a hlavně “na kšeft”. Je to ale opravdu pokrok? Není to spíše vnitřní destrukce jednotlivých osob i celé společnosti? Pálení bludné a nekvalitní literatury, odevzdané často dobrovolně, kulturní škodu nezpůsobilo, ale přece jen bylo pociťováno jako nátlak a vztah k Bohu a k pravdě potřebuje prostor svobody. Často nebyly knihy zničeny, ale jen přeškrtnuty bludné věty a knihy vráceny. Přitom bludné knihy nějak
historicky cenné byly ukládány v klášterních knihovnách, jak to dosvědčil i Alois Jirásek. Bohužel tento cenný fond byl často poničen v padesátých letech komunistickými komandy při záboru klášterů. Z vědeckých monografií je možno připomenout dílo Jiřího Bílého
Jezuita Antonín Koniáš. Je jen škoda, že tento nepředpojatý pohled na barokní kulturu a úlohu jezuitů v ní dosud nepronikl do středoškolských učebnic. K výročí 450 let od příchodu jezuitů k nám, bude v Praze na Karlově univerzitě uspořádáno vědecké kolokvium a výstava na toto téma.

Lze srovnat státem vnucovaný ateizmus za socialismu s dnešní situací?
Když se vrátíme do dnešní doby, tak se ukazuje, že dnešní “praktický materialismus” je svým způsobem zhoubnější a nebezpečnější, než byl ten teoretický v minulosti. Většina lidí dnes má špatně srovnanou stupnici hodnot – mají na zřeteli jen ten kratinký čas “pozemského batolení” a uniká jim rozměr věčnosti. O hlubším pohledu na život nechtějí nic slyšet a tak jim každé osočování církve (ať již částečně pravdivé nebo ne) pomáhá uchlácholit si své svědomí, že je to s nimi v pořádku, že se sebou nemusí nic dělat – plavou přece s davem. Že plavou do záhuby, o tom nechtějí nic slyšet... Tzv. “doba temna” byla v mnoha ohledech proti dnešní době dobou “velikého světla”, ať již v rozvoji poznání, ale hlavně přijetím a “rozvíjením vertikálního rozměru člověka”. Člověk není ”bytím k smrti”, ale “bytím k plnosti života v Bohu”.

Loni jste byl jmenován superiorem (představeným) jezuitské komunity na Svatém Hostýně.
Co zde máte konkrétně na starosti?
Mám na starosti naši komunitu, která se stará o duchovní pomoc poutníkům, aby se pouť pro ně stala novým pozitivním impulzem do jejich duchovního života. Věnujeme se tedy hlavně službě svátosti smíření (v sezoně i pět hodin denně) a důležitá je i promluva při mši svaté. Jsme rádi, že Duchovní správa na Svatém Hostýně má své webové stránky společně s Maticí svatohostýnskou. Na adrese:
http://www.hostyn.cz je tedy možno sledovat aktuální dění na Svatém Hostýně.
Rozhovor připravil Ivo Buráň

Prosba o pomoc

Prosba o pomoc s dokončením rekonstrukce poutních domů
Do konce května 2006 by měla být dokončena rekonstrukce poutního domu č. 2, poutního domu č. 3 a Jurkovičova sálu na Svatém Hostýně. Jedná se především o vybudování výtahu, nových lůžek, otevření muzea, nové střechy na domech a výměnu oken. Na toto dílo byla již podepsána smlouva se společností RAPOS, s. r.o., z Holešova. Rekonstrukce úspěšně probíhá a její financování je z větší části zajištěno z prostředků Evropské unie a státního rozpočtu. Především díky tomu, že se tím zvýší ubytovací kapacity na Svatém Hostýně a rovněž dojde k vytvoření nových pracovních míst.
S tímto však úplně nesouvisí další práce, které bude nutno provést, aby Svatý Hostýn pěkně vypadal. Jedná se o nové fasády na všech třech budovách. Ty staré zašedlé již dosloužily, zvláště na poutním domě č. 2 a na Jurkovičově sále omítka doslova padá na hlavu. Proto se výbor Matice svatohostýnské rozhodl rovněž vybudovat nové fasády, měly by být i barevnější. Toto rozhodnutí má svou logiku i z toho důvodu, že při výměně střech bude postaveno kolem budov lešení, takže výměnu fasády půjde provést levněji.
Prostředky si však musí Matice svatohostýnská zajistit sama, jedná se asi o 4 mil. Kč, budovy jsou skutečně velké. Náš rozpočet je však nyní velmi, velmi napnutý. Proto vyzýváme všechny členy MSH i poutníky a příznivce Svatého Hostýna, aby nám poslali alespoň malé příspěvky na toto dílo. Víme, že situace žádného z nás není jednoduchá, valí se na nás různé žádosti o pomoc. Původně jsme si mysleli, že už ani o žádné mimořádné příspěvky žádat nebudeme, neboť hospodaření MSH je poměrně úspěšné. Nicméně toto je mimořádná příležitost, jak na několik desetiletí vyřešit situaci s existencí poutních domů na Svatém Hostýně.
Proto vás k této mimořádné pomoci vyzýváme.
Aleš Dufek, předseda MSH

Řeholní sestra Svatého kříže na Svatém Hostýně

Kořeny institutu jsou pevně spjaty s řeholí sv. Františka z Assisi. Jeho radostně prožívaná dobrovolná chudoba byla životním stylem zakladatele, kněze a kapucína Theodosia Florentiniho (1808–1865). Ten byl schopen jako jeden z mála svých současníků v 19. století předvídat, že odklon od Boha je současně ztrátou zájmu o bližní. Spolu s první generální představenou Matkou M. Terezií Schererovou (1825–1888, blahořečena 1995), usiloval o reformu školství ve Švýcarsku a řešení materiální a duchovní bídy. Jejich charitativní dílo přesáhlo daleko za hranice Švýcarska. Téměř bez prostředků budoval jen ze sbírek veřejné nemocnice, školy, sirotčince a chudobince a neváhal zakročit proti bezpráví páchanému na dělnictvu v rozvíjejících se továrnách.
Na Moravu povolala sestry hraběnka Luisa Šternberková z Malenovic u Zlína roku 1872. Přála si, aby se sestry ujaly výchovy dětí a mládeže na jejím panství. Z nepatrného počátku prvních tří sester vyrostly kláštery v Napajedlích, Choryni, ve Štípě a z nich vycházely první ošetřovatelky do veřejných nemocnic v Moravské Ostravě, Kroměříži, Uherském Hradišti, Vsetíně, později v Novém Městě na Moravě, Litomyšli, Novém Jičíně i jinde. Rovněž školství, třebaže s přerušením za druhé světové války, se slibně rozvíjelo. V roce 1949 měla provincie 637 sester. Sestry z české provincie byly z převážné části vysídleny spolu s německým obyvatelstvem.
Proticírkevní politika se v 50. letech zaměřila na likvidaci řeholí (centralizační kláštery, nasazení řeholnic v továrnách v pohraničí, zákaz přijímání nových členů atd.). Nyní – po čtyřiceti letech putování pouští – nastává pro řád doba obrody. Počet nových povolání ale nedovoluje plné rozvinutí charizmatu zamýšleného zakladateli, totiž zmírnění každého druhu lidské bídy. Několik sester svatého Kříže pracuje v pražské nemocnici Na Františku, malá skupina sester působí v Církevní střední škole svaté Anežky České v Odrách, jedna sestra v Církevní základní škole v Kroměříži. Pomáhají vyučovat náboženství ve farnostech. V současné době má provincie 163 sester, z toho devět s časnými sliby. Mateřský dům institutu je v Ingenbohlu ve Švýcarsku, sídlo nynější české provincie je v Kroměříži.
V současné době pracují na Svatém Hostýně řeholní sestry:
Ancilla Vieriková – pochází z Liptovské Lužné na Slovensku
První řeholní sliby v Choryni v roce 1972, dlouhodobě na Svatém Hostýně, řadu let pracovala u mentálně postižených dětí v ÚSP, od roku 1988 jako sakristiantka a pastorační asistentka.
Regina Podolská – pochází z Blýskavice na Znojemsku
Vstup do kláštera v únoru 1949. V září 1950 byly sestry internovány do Bohosudova, tam zahájila tajně noviciát. V březnu 1951 byla přemístěna do nemocnice v Rakovníku, aby nebyla společně se sestrami, absolvovala zdravotní školu. V roce 1955 jí byl povolen návrat mezi sestry. V roce 1958 složila řeholní sliby. Od roku 1995 arcibiskupská rezidence v Olomouci a pak v roce 2004 Svatý Hostýn, kde pracuje v kuchyni na faře.
Samuela Kováčiková, představená komunity – pochází z Balogu u Brezna na Slovensku
První řeholní sliby v Choryni v roce 1972, následovala práce v ÚSP u mentálně postižených dětí na Svatém Hostýně a péče o kostel, od roku 1986 ve Štípě, od roku 1992 ve Fulneku, od roku 1994 na arcibiskupství v Olomouci, od 10. srpna 2002 sakristiantka na Svatém Hostýně.
Tichomíra Viktorinová – pochází z Bohuslavic nad Vlárou
První řeholní sliby v Kroměříži v roce 1950, nemocnice v Uherském Hradišti, Domov důchodců Lukov, Charitní dům Choryně, Provinční dům v Kroměříži, od roku 2002 na Svatém Hostýně, vykonává domácí práce.
Barbora Mašková – pochází z Gerníku v Banátu v Rumunsku
Je ze šesti dětí, do řádu vstoupila v roce 1994 a první řeholní sliby složila v Kroměříži v roce 1997, kde působila jako švadlena do roku 2003. Od tohoto roku je na Svatém Hostýně jako kuchařka.
Snímky řeholních sester: Ivo Buráň
S využitím materiálů na internetu zpracoval Ivo Buráň

Stručně z jednání výboru MSH

Výbor MSH byl seznámen s předpokládaným rozsahem víceprací a vyjádřil s tímto předběžný souhlas.
Výbor MSH schválil podnájem reastauračního zařízení v poutním domě č. 3 pro Jakuba Navrátila z Kroměříže.
Výbor MSH pověřil Mariána Kadlice jednáním s Ing. Kubešou a s Agenturou životního prostředí ve Zlíně ohledně budování zeleně na Svatém Hostýně.
Výbor MSH pověřil Ing. Ivo Buráně dodáním fotografických materiálů o Svatém Hostýně pro putovní výstavu Arcibiskupství olomouckého.
Výbor MSH vzal na vědomí informaci Petra Janka o provozu elektrárny na Svatém Hostýně.
Výbor MSH odmítl nabídku firmy UNITA na koupi a prodej oplatků s motivem Svatého Hostýna.
Výbor MSH vzal na vědomí zprávu revizní komise přednesenou Ing. Jaroslavem Ševčíkem.
Výbor MSH jednomyslně zamítl nabídku S. Bartoníka o vybudování další větrné elektrárny na Svatém Hostýně.
Výbor MSH pověřuje Břetislava Dudáka ze Vsetína budováním muzea na Svatém Hostýně.
Výbor MSH pověřuje Mgr. Aleše Dufka a Ing. Václava Lednického k jednání s firmou RAPOS ohledně smlouvy o dílo, jejímž předmětem by mělo být zhotovení fasád na poutních domech.
Výbor MSH schválil vybudování expozice Příroda hostýnských vrchů, kterou byl pověřen PaedDr. Jiří Tomeček z Chvalčova.
Výbor MSH schválil grafický návrh recepce a kanceláře do poutních domů a ostatní vybavení poutních domů a Jurkovičkova sálu.
Výbor MSH schválil přijetí dalších 32 členů Matice svatohostýnské.
Lubomír Vývoda, zapisovatel MSH

Na svatý Hostýn putují evropské peníze

Když se v roce 2003 mluvilo o tom, že se naše republika chystá na vstup do Evropské unie, kladli si mnozí z nás otázku, co nám to přinese. Budeme se mít lépe, nebo hůř? Odpověď jsme dostali velmi brzy od pracovníků hygienické stanice: Od 1.5. 2004 v souvislosti se vstupem do EU budete muset dodržet mnohé hygienické předpisy v restauracích, jinak vám je zavřeme. Nezbylo, než poslechnout. Hned v lednu 2004 jsme se do práce pustili. Splnili jsme vše, co se po nás požadovalo, stálo nás to téměř jeden milion korun, ale máme všechny tři kuchyně moderní, odpovídající evropským standardům.
Další informace týkající se EU přišla o několik měsíců později a byla mnohem příjemnější. V rámci podpory chudších regionů vyhlásila Evropská komise podmínky k čerpání finančních prostředků z několika fondů. Pro nás připadalo v úvahu zajímat se o Společný regionální operační program, který mimo jiné podporuje aktivity v cestovním ruchu. Termín podání přihlášek byl stanoven na 30. červenec. Tady určitě platí, že štěstí přeje připraveným. I když jsme byli připraveni jen částečně, okamžitě jsme začali vyjednávat další dokumenty potřebné k podání žádosti. I když jsme původně skončili jako náhradníci, v dubnu 2005, kdy už jsme s tím ani nepočítali, jsme se stali příjemci dotace.
Nyní nastaly další kroky, směřující k realizaci celé akce – tzn. vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele, vyřízení úvěru k předfinancování a doložení dalších dokumentů směřujících k podpisu smlouvy. Ta byla podepsána 7. prosince. Práce jsme zahájili už v říjnu, dokud nám počasí dovolovalo pracovat venku. Začali jsme poutním domem č.2 a přístavbou výtahu u poutního domu č. 3. V letošních krutých mrazech byly stavební práce opravdu náročné, mnohdy byl problém sem vůbec vyjet. Ale dělalo se stále, práce byly rozvrženy tak, aby se co nejvíce pracovalo uvnitř.
V současné době je před dokončením rekonstrukce přízemí poutního domu č.3 a dostavba výtahu se schodištěm. Ještě nás čeká celková rekonstrukce Jurkovičova sálu včetně střechy, střecha na poutním domě č. 3, všechny fasády a terénní úpravy. V provozu již je poutní dům č. 2. Prozatím práce probíhají podle harmonogramu, počítáme s celkovým ukončením během měsíce června.
Kromě stavebních prací nás bude čekat znovu plno administrativních úkonů k ukončení celého projektu, předložení dokladů a kontrola ze strany poskytovatelů dotace, že jsme dodrželi původní projekt, na který byly peníze přislíbeny. Jako při každé rekonstrukci došlo i u nás k určitému navýšení původně plánované částky, protože se objevily nutné vícepráce, bez kterých nebylo možno dále pokračovat.
Když všechno dobře dopadne, měli bychom získat z evropského fondu SROP částku 13,5 mil. Kč a od Ministerstva pro místní rozvoj asi 2,5 mil. Kč. Něco takového se Matici svatohostýnské dosud nepovedlo, dotaci od státu jsme v průběhu posledních 15 let dostali pouze na vybudování některých sítí. Ostatní investice do oprav poutních domů a celého areálu jsou prováděny za pomoci členů MSH a ostatních dárců a ctitelů Svatého Hostýna. Pokud by MSH dělala tuto akci vlastními silami, trvalo by to nejméně šest let. Takto se posuneme o několik let dopředu a budeme se moci pustit do věcí, které stále odkládáme na pozdější dobu, jako je výstavba nových stánků, nebo obnova zeleně.
Takže i toto nám přinesl vstup naší republiky do Evropské unie. Jsme za to vděčni a těší nás, že se tyto prostředky mohou zviditelnit právě na Svatém Hostýně, který je skutečně nejen duchovním centrem, ale i důležitým střediskem turistů a návštěvníků celé oblasti Hostýnských vrchů. Vždyť v poutních domech je dnes k dispozici již 160 lůžek, které budou sloužit všem zájemcům nejen z celé naší republiky, ale dost často i návštěvníkům ze zahraničí.
Naděžda Nováková, vedoucí hospodářské správy MSH

Kronika

LISTOPAD 2005
25. – 27. 11.  Duchovní obnova pro členy Matice svatohostýnské pod vedením olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera za účasti 49 osob
PROSINEC 2005
28. 12. Dva autobusy poutníků z Hranic a autobus poutníků ze Všechovic pod vedením P. Jiřího Doležala
30. 12. 150 mladých i se svými duchovními náčelníky vykonalo pouť na Svatý Hostýn v rámci svého silvestrovského pobytu v Rajnochovicích
31. 12. Rozloučení s občanským rokem za účasti olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera
LEDEN 2006
13. – 15. 1. Víkend pro ženy organizovaný Centrem pro rodinu ostravsko-opavského biskupství za účasti 41 žen a dvou kněží
28. 1. Pouť na Svatý Hostýn pro ministranty a jejich odvážné sestry z Přerova v doprovodu P. Michala Šálka
ÚNOR 2006
1. 2. Sportovní hry pro mentálně postižené mladší i starší ze Zlínského kraje za účasti 150 osob
4. 2. Pouť hnutí fokoláre, kterou vedl P. Jan Kutáč z Prahy
5. – 10. 2. Setkání prvokomunikantů z farnosti Karviná pod vedením P. Karla Houdka – Psychosociální kurz pro studenty Vyšší odborné školy Caritas Olomouc
10. – 12. 2. Kurz Filip farnosti Kroměříž za účasti 49 osob
11. 2. Ráno po snídani se vydalo 32 studentů Teologického konviktu Olomouc auty a vlakem na pouť na Svatý Hostýn, z Bystřice pod Hostýnem se brodili sněhem až k bazilice Nanebevzetí Panny Marie, kde se zúčastnili poutní mše svaté celebrované spirituálem P. Janem Linhartem
17. 2. Pouť dětí a mládeže z farnosti Frýdek – na Svatém Hostýně zasedala redakční rada Listů svatohostýnských
Sestaveno podle internetových stránek Svatého Hostýna – www.hostyn.cz

Hospodaření MSH v roce 2005

NÁKLADY
Spotřeba materiálu 165 214 Kč
Náklady na Listy svatohostýnské       160 056 Kč
Náklady na Svatohostýnský kalendář 93 984 Kč
Spotřeba elektrické energie 561 027 Kč
Spotřeba plynu 217 461 Kč
Opravy a udržování 273 435 Kč
Telefon 32 675 Kč
Poštovné 45 376 Kč
Odpady 44 606 Kč
Stočné 177 283 Kč
Ostatní služby 252 709 Kč
Mzdové náklady včetně odvodů 1 040 220 Kč
Úroky z půjček 86 585 Kč
Odpisy majetku 1 269 744 Kč
Celkové náklady 5 004 490 Kč

TRŽBY
Nájmy (restaurace, vysílače) 1 063 566 Kč
Listy svatohostsýnské 238 787 Kč
Svatohostýnský kalendář 77 630 Kč
Elektrická energie 812 889 Kč
Rozhledna  77 680 Kč
Ubytování 1 475 938 Kč
Parkovné 46 814 Kč
Dary
 kasička bazilika 94 076 Kč
 kasičky na WC 54 107 Kč
 farnosti, obce, PD1, nečlenové 335 367 Kč
Členské příspěvky 1 884 910 Kč
Tržby celkem 6 944 056 Kč

Hospodářský výsledek 1 939 566 Kč
Náklady z hospodářské činnosti 3 434 747 Kč
Tržby z hospodářské činnosti (bez darů a příspěvků) 3 884 160 Kč
Zisk z hospodářské činnosti 449 413 Kč

Z uvedených údajů vyplývá, že ve vlastní hospodářské činnosti jsme loni nejenže byli opět soběstační, ale vytvořili jsme čistý zisk téměř půl milionu korun. Přesto je to o 70 000 Kč méně než loni. Tato situace je způsobena nikoli nižšími tržbami, ale vyššími náklady. Proti předcházejícímu roku jsme zaplatili o 240 tisíc korun více za elektrickou energii a 177 tisíc korun za stočné, které se platilo v roce 2005 i zpětně za rok 2004. Naším nejdůležitějším příjmovým ukazatelem jsou tržby za ubytování, které oproti roku 2004 vzrostly o 261 205 Kč, což je nárůst o 21,5 %.
Co se týká darů a příspěvků, tak všechny byly použity na investice. Celkem 240 000 Kč bylo vráceno na půjčkách poutního domu č. 1, zbytek byl použit na probíhající rekonstrukci poutních domů č. 2 a 3.
Stav bankovních účtů k 31. 12. 2005 činí 2 092 096 Kč, bankovní úvěr 4 000 000 Kč.
Naděžda Nováková

Restaurování obrazů hrabat Rottalů

V roce 1650 koupil hrabě Jan z Rottalů od rodu Lobkoviců holešovské a bystřické panství, do kterého patřilo také území hostýnské. Zřídil nadaci pro dva stálé kněze u mariánské kaple, čímž sledoval povznesení poutí. Původní stavbu nechal zvětšit a starobylý mariánský kostelík opatřil věží a zvonem. Protože ani to nestačilo rostoucímu počtu poutníků, nechal ještě po stranách tohoto starého kostela postavit další dvě otevřené kaple. Z nich dodnes zůstala pouze severní kaple sv. Jiljí, po přestavbě v roce 1889 zasvěcená dnes již svatému Janu Sarkandrovi. Jeho manželka Marie nechala pro hostýnskou kapli pořídit v Německu mariánský obraz. Později byl tento obraz doplněn plastickým reliéfem znázorňujícím zázračné vyhnání Tatarů z hostýnské hory, vytepaném ve stříbře. Tento obraz se dnes nachází v bystřickém kostele.
Péči o Hostýn odkázal Jan z Rottalů také svým potomkům jako záležitost rodové cti a prestiže. Vnuk František Antonín uskutečnil slib svého otce Jana Zigmunda postavit na Hostýně velkolepý chrám, jehož stavba byla zahájena v roce 1721.
Právě obrazy hrabat Rottalů, Františka Antonína a jeho manželky Marie Emílie, jsou movité kulturní památky, zhotovené kolem poloviny 18. století neznámým malířem. Protože zub času se negativně projevil na technickém stavu obrazů, je nutné přistoupit k jejich zrestaurování. Také díky PhDr. Evě Krystýnkové se podařilo na tento účel získat dotaci z krajského rozpočtu ve výši 30 tisíc korun. Celkové náklady na zrestaurování obrazů, které bude provádět akademická malířka Radana Hamsíková, budou činit 41.000 korun.
Protože bez rodu Rottalů by nebyl Svatý Hostýn tím, čím dnes je, si příští generace zaslouží, aby portréty těchto církvi a Bohu oddaných šlechticů zůstaly zachovány.
Petr Janek

Rok 2006 – jubilejní rok Tovaryšstva Ježíšova

Po celém světě letos slaví Tovaryšstvo Ježíšovo tři významná jubilejní výročí.
500 let – kdy se 7. dubna 1506 narodil František Xaverský, světec, jezuita, apoštol Indie a Japonska, patron misií.
500 let – kdy se 13. dubna 1506 narodil blahoslavený Petr Faber, jezuita, významný apoštol Evropy.
450 let – od blažené smrti svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova. Odešel na věčnost v ranních hodinách 31. července 1556. První generální představený řádu zemřel v Římě.
Svatý František i Petr Faber se setkali se sv. Ignácem na univerzitě v Paříži. Všichni tři tam společně studovali a bydleli. Pod vedením sv. Ignáce pěstují intenzivní duchovní život a ve škole exercicií v nich roste touha žít a pracovat pro Boží království pod praporem Kristova Kříže. Oba mladí muži patří mezi prvních šest druhů sv. Ignáce. Spolu s ním skládají v roce 1534 své první sliby a stávají se tak spoluzakladateli vznikajícího Tovaryšstva Ježíšova.
Jezuité v českých zemích mají ještě další důvod k díkučinění.
450 let – od příchodu prvních dvanácti jezuitů do Prahy. Přicházejí 21. dubna 1556. Vydali se na cestu z Říma 12. února 1556 přes Vídeň. Svatý Ignác píše českému králi Ferdinandovi I., že na jeho naléhání posílá královské Milosti muže, kteří touží nejen prací, ale i krví a životem přispět ke spáse duší, ke kterým jsou posláni. V Čechách doznívalo bojovné husitství, začínalo se ujímat Lutherovo učení a tak není divu, že i tehdejší papež Pavel IV. udělil odcházejícím jezuitským apoštolům požehnání se slovy, že je posílá jako ovce mezi vlky. Česká krajina byla poznamenána množstvím vypálených hradů, klášterů i kostelů a česká šlechta se stavěla proti císaři.
Jezuité přes počáteční nevraživost Pražanů vybudovali gymnázium, chlapecký seminář a novou univerzitu. Obětavou činností ve školství si získali nejen přízeň obyvatelstva, ale také početná řeholní povolání. V době rozkvětu měla česká provincie jezuitů až tisíc členů.
Do Olomouce uvedl jezuity o deset let později biskup Vilém Prusinovský – 4. října 1566 založil kolej – dům a gymnázium u Panny Marie Sněžné. Roku 1573 tam byla založena i univerzita.
Počet řeholníků Tovaryšstva Ježíšova na celém světě se uvádí okolo 30 tisíc. Žáků na jejich školách, ústavech a univerzitách je až ku 400.000. Počet členů české provincie po zrušení a padesátiletém pronásledování se pohybuje nyní kolem čísla 90.
P. Jan Chromeček, SI

Bude vás zajímat

Upozornění na změnu e-mailových adres
• Při elektronické korespondenci s Maticí svatohostýnskou užívejte adresu: matice@hostyn.cz
• Při elektronické korespondenci s Duchovní správou na Svatém Hostýně užívejte adresu: fara@hostyn.cz

Duchovní cvičení na Svatém Hostýně v roce 2006
15. 9. – 17. 9. Duchovní cvičení pro studenty – vede P. Pavel Bačo
19. 9. – 23. 9. Ignaciánské exercicie – vede P. Jan Chromeček
17. 10. – 21. 10. Ignaciánské exercicie – IV. Týden – vede P. František Lízna
24. 10. – 28. 10. Ignaciánské exercicie – vede P. Jan Chromeček
24. 11. – 26. 11. Duchovní obnova pro členy MSH – vede Mons.Jan Graubner
28. 11. – 2. 12. Příprava na advent – vede P. Jan Chromeček
5. 12. – 9. 12. Adventní doba – vede P. Jan Kutáč
Velké Ignaciánské exercicie trvají 30 dní. Jsou rozděleny do 4 týdnů, které na sebe metodicky navazují. Témata jednotlivých týdnů:
I. týden Poznat hloubku vlastního hříchu a Božího milosrdenství.
II. týden Poznat, milovat a následovat Ježíše Krista.
III. týden Pociťovat zranění srdce s Ježíšem mučeným a trpícím.
IV. týden Pociťovat velikou radost s Ježíšem zmrtvýchvstalým. Kontemplace o lásce.
Začátek exercicií v úterý v 18 hod. večeří, zakončení v sobotu v 8 hod. snídaní.
Přihlášky podávejte na adresu: Matice svatohostýnská, Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, tel.: 573381693, 573381694, e-mail: matice@hostyn.cz , www.hostyn.cz

Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Justina Skybová, Nivnice (80 let)
Marie Hladká, Švábenice (73 let)
František Němec, Štěpánov (80 let)
Pavlína Krpelíková, Zubří (56 let)
Bohuslava Jaroňová, Zubří (82 let)