14. února 2018 byla Popeleční středa a začala postní doba
Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, jehož smyslem je duchovní očista člověka. Již od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo (= popelec). Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi jedinými dny přísného postu.
Znamením popelce tedy začíná příprava na velikonoční svátky. Ježíšova
výzva k obrácení a k pokání, jako již u starozákonních proroků, nemíří
především na vnější skutky, "žíněné roucho a popel", posty a umrtvování,
nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by kající
skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby
se takový postoj projevil i navenek. Jde o radikální rozchod s hříchem,
což znamená odvrácení se od zla a naopak nové zaměření celého života k
Bohu. Toto obrácení ovšem není výsledkem jen jakési "duchovní
gymnastiky", ale je především působením samého Boha v životě člověka.
Bůh nám dává sílu a možnost začít znovu. Když objevíme velikost Boha a
jeho pozitivní vztah k nám, snažíme se odpovídat adekvátním způsobem.
Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se
vhodně modifikují podle potřeb doby. Vedle klasických forem újmy v jídle
či odřeknutí si masných pokrmů se současné době se v řadě zemí rozšiřuje
např. "ekologický půst" - omezení zbytečných jízd autem apod. Vždy ovšem
půst vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zkvalitnění
vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých
důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.
V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života,
aby mohl žít opět plně jako křesťan. Má v této době obnovit autentické
vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k
tomu, co činí život křesťana křesťanským. Nemělo by ale jít pouze o
lidské úsilí, neboť křesťanská teologie a spiritualita považuje půst za
Boží milost, kdy člověk naslouchá Božímu slovu a svůj život podle něho
uzpůsobuje.
Postní doba je též obdobím přípravy katechumenů na křest a provázejí je
v tuto dobu zvláštní liturgické obřady. Mezi dny postní doby, které
nesou tradiční označení, patří ještě 4. neděle postní, zvaná Laetare, a
6. neděle postní, běžněji Květná neděle, jako připomenutí dne vjezdu
Ježíše do Jeruzaléma.
Liturgická barva postní doby je fialová. Začíná Popeleční středou,
trvá (nepočítaje v to neděle) 40 dní a celá doba vrcholí Svatým týdnem,
při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista a končí
velikonočním triduem (to začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje
Velkým pátkem a Bílou sobotou, posledním dnem postní doby, a vrcholí
Velikonoční vigilií ústící do neděle Zmrtvýchvstání Páně - v letošním
roce to bude 16. dubna). Celá postní příprava směřuje k radostné oslavě
Velikonoc, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých.